O této situaci ze série NO určitě nevíte...
Tak snad se Vám bude líbit ;)
S problémy jsem se zavrtal pod peřinu a pololehl si opřený o polštáře. I když mi tento éterový sen dal pořádně zabrat, byl jsem na sebe právem pyšný, že se mi ho povedlo realizovat. Z mého rozjímání mě vyrušilo tiché zaklepání na dveře pokoje. Dotyčný na slovní vyzvání nečekal a vstoupil dovnitř. "Adriane?!" poznal jsem bráchův starostlivý hlas. Musel se po ukončení snu probudit. Opatrně co nejtišeji za sebou dveře zase zavřel a podíval se na mě ležícího v posteli. Jenom zaklel: "Sakra!"
"Jsem v pohodě…"
Zarazil mě pouze svým přísným pohledem. "To vidím! Bílý jako stěna s černými kruhy pod očima! Těsně před kolapsem z vysílení!" Z komody sebral čistou skleničku a zamířil s ní do koupelny. Unikalo mi, co tam hodlá dělat. To jsem pochopil ve chvíli, kdy mi ji s brčkem a krví podal do postele. Přinesl mi pytlík krve, který nad umývadlem naříznul a část přelil do sklenice, aby nic neumazal. Dokonce mi vampýří nápoj přidržoval, abych se nepolil, jak se mi klepaly ruce. "Mám chuť tě roztrhnout vejpůl, Ivaškove!" zavrčel.
Bylo mi tak zle, že jsem se nevzmohl ani na žádný protest. S vděkem jsem po malých doušcích srkal krev. Když jsem mlčky vypil skleničku, dostal jsem ze sebe: "Díky."
Dimitrij s opovržlivým odfrknutím vstal z okraje mé postele, kde zrovna seděl, aby mi pomohl s přidržováním skleničky, a šel mi dolít nášup. Opakovali jsme stejnou proceduru. Jakmile jsem ji vypil, soucitně se vyptával: "Je ti líp? Dárce by byl vhodnější, ale toho bych sem bezdůvodně a bez vysvětlování v noci nepřivedl. Školní protokoly a pravidla… Tak jsem se cestou sem stavil akorát pro pytlík krve."
"Zachránce Belikov," otituloval jsem ho.
A on se úlevně pousmál, že se mi vrací humor. Sáhl do kapsy kabátu a podal mi v ubrousku zabalený šunkový sendvič: "Sněz to." Sám mezitím odešel do koupelny a opláchl skleničku s brčkem. Znovu mě překvapil, když do ní potom nalil colu. V kovbojském plášti přinesl zásoby pro moje přežití. V tuto chvíli mi jeho péče víc než bodla. Zachránil mě. Délku snu jsem přepísknul. Přecenil jsem své momentální síly. Sen bych nejspíš ustál, ale nesměl bych dennodenně tolikrát používat magii. A právě dneska jsem s éterem rozhodně nešetřil. Ráno maskování do chatky a z chatky s věcmi, pak cesta do budovy strážců za bráchou a zpátky, nabití prstenu pro Rose a vše završil náročný sen. Není divu, že jsem dopadl, tak jak jsem dopadl.
Spořádal jsem sendvič a vypil skleničku coly, již bez bráchovy pomoci. "Děkuju. Tohle máš u mě. Trochu jsem to nevychytal…"
"Trochu?!" zopakoval užasle, když zaslechl, jakou kravinu jsem vypustil z pusy. "Máš štěstí, že jsem se po tom snu vzbudil a nedalo mi to, abych tě šel zkontrolovat! Adriane, ty jsi takový pako! Proč jsi proboha tolik riskoval?! Měl jsi to včas stopnout nebo vůbec nedělat!"
"Laskavě mi netvrď, že za to ten sen s Rose nestál!" ohradil jsem se bojovně.
Dimitrij se stáhnul: "Sen byl fajn." Spokojeně jsem se zazubil. Brácha mi však srazil hřebínek: "Opovaž se používat magii! Minimálně do návratu ke dvoru máš utrum, jasný?! Bez diskuze! Zítra je Roze osmnáct! Stane se oficiální plnoletou strážkyní! I když náš vztah veřejně rupne, nikdo na nás nemůže! Ať to způsobí skandál sebevětší! Takže ty si dáš povinný oraz! Slib mi to!"
"Pokusím se," reagoval jsem na to.
"Jak pokusím se?!" zlobil se soudruh.
"Prostě se pokusím magii nepoužívat, ale slibovat ti to nebudu! Nerad bych svůj slib nedodržel. Omezím to na minimum. Zasloužený oraz si dám až u dvora. Tam už o nic nepůjde. Abyste byli s Rose oba z obliga, bude lepší, když svůj vztah odhalíte až tam. A akademie zůstane v nevědomosti. Nač čeřit zbytečně stojaté vody," hájil jsem své úmysly.
"Dobře! Éter v nejnutnějším případě!" svolil.
"Jasně, mami," přirovnal jsem ho ke své starostlivé mamince, která mě neustále sekýruje "tohle smíš a tohle nesmíš" jako malé dítě. Nějak si dosud neuvědomila, že jsem drobet vyrostl.
"Ivaškove, neprovokuj mě," varoval mě dopáleně z mého příměru.
"Nevztekej se! Je to marný! Ale jednu věc máme oba společnou. A víš kterou, brácho?" čekal jsem na jeho vyjádření.
"To teda netuším co," vyslovil pochybovačně.
"Oba jsme alergičtí, když nám někdo káže, co bychom měli a neměli dělat," odhalil jsem. A Dimitrij mě obdaroval jedním ze svých hořkých poloúsměvů. Zasáhl jsem cíl. Znám ho jako své boty.
"Už se ti do tváří vrátila i zdravá barva. O tvém nesnesitelném chování a proslovech nemluvě," zhodnotil mě poté výstižně soudruh.
"Jo, cítím se líp. Tvoje péče zafungovala. Jsem v pořádku," ujišťoval jsem ho. "Jdi se k sobě vyspat. Dozor není třeba." Již z výrazu oříškových očí jsem pochopil, že se o mě bojí a radši by mě po zbytek noci hlídal. "Dimitriji, běž si lehnout! Jsem pouze unavený. Taky se vyspím a ráno budu jako rybička. Krev, jídlo i maxidávka cukru z coly mě z nejhoršího vytáhla. Díky tobě."
"Adriane..." oslovil mě úzkostlivě, že ho vyháním. Ty jeho ochranářské komplexy. Přece neumírám...
"Přísahám, že se do rána z té postele nehnu," těžkým kalibrem jsem ho toužil přinutit jít se k sobě na pokoj vyspat. Přísahou ho snad udolám. Zítra ho navíc čeká náročná noc s Rose. Potřebuje si odpočinout a v klidu se vyspat. Ne tu probdít kvůli mé maličkosti zbytek noci na hlídce.
"To bych prosil! Avšak zařídím se jako ty "důvěřuj, ale prověřuj". O tom éterovém snu jsi taky povídal něco jiného. Třeba jak to zvládneš bez následků," připomněl mi zákeřně mé vlastní metody a dnešní blbou chybu.
"Nevyskakuj si na mě, Belikove! Mezi námi je totiž jeden podstatný rozdíl! Nejsi můj oficiální strážce, takže si tohle svoje hlídání praktikuj leda tak s Ozerou a ne se mnou. Pokud nehodláš dneska spát a mermomocí chceš sloužit, pokoj má o patro výš. Čau," převtělil jsem se do role nesnesitelného arogantního královského.
Dost naivně jsem předpokládal, že naštvaně odejde. Proč by se dobrovolně rozčiloval s namyšleným morojským floutkem, který o jeho pomoc beztak nestojí?! Jenže ouha. "Přestaň hrát to naučené divadlo! Už na mě neplatí, Adriane! Tys prokouknul mě, ale já zase pomalu přicházím na kloub tobě! Vzdej to! Nezbavíš se mě! Do rána tu s tebou zůstanu. Radši spi. Uděláš líp," usadil mě do patřičných mezí s převahou zase on. To je pech!
Abych vybruslil z tenkého ledu a zbavil se jeho přítomnosti, použil jsem lest s drsným vtípkem pro otrlé povahy. "Hm, teda já netušil, že budu mít i svůj vlastní pyžamový pánský večírek s Belikovem. Dobře se opičíme po malé dhampýrce a Lisse… Kde máš to svoje poloviční pyžamo? Rose je z něho vždycky paf. Jdi se do něj převlíct. Ráno normálně zavolám Jessemu Zeklosovi, Kirový a Stanovi, aby se na nás přišli kouknout. To by byl skvělý skandál. Páreček gayů Ivaškov a Belikov! Já myslím, že bychom tím smázli a předčili i zakázanou lásku učitele a neplnoleté studentky, co ty na to? Obávám se, že by tuhle skutečnost tvoje Roza nerozdýchala. A teta královna s mou máti asi rovněž ne. Pokud nepočítám sebe, nikdo jiný tě se ženskou tady v Americe nespatřil. Ruský Bůh Belikov preferuje muže. To je nářez. A imponuje mu neodolatelný šarmantní Adrian Ivaškov. Není divu! Ivaškov je třída. Svůdník na všech frontách. Proč bych se spokojil pouze se ženami, když můžu mít i muže. Nejsem troškař. No ne?! Přehodnotil jsem chutě. To je jasný a pochopitelný. Rád experimentuju. Z éteru jsem se zbláznil. A úplně na tom to nejhorší je, že by mi to s velkou pravděpodobností sežrali i s navijákem. S holkou jsem se na akademii s výjimkou Rose neukázal…"
"Zmlkni!" zastavil mě Dimitrij. "Tenhle typ humoru je i na mě síla. Dobrý pokus se mě zbavit. Co vymyslíš dál? Pokračujeme další taktikou…"
Nevěřícně jsem zakroutil hlavou: "To tu fakt hodláš oxidovat?!"
"Jo."
Protočil jsem oči k nebi a zabořil se hlouběji do polštářů. Rezignoval jsem. Doufal jsem, že když budu předstírat spánek, s klidem potom odejde k sobě. Zavřel jsem víčka a dával si pozor na pravidelné dýchání. Cítil jsem na sobě bráchův upřený pohled. Znervózňoval mě. Pod tímto skenerem neusnu, i kdybych sebevíc spát chtěl.
Když jsem asi po hodině zaslechl o půlnoci odbíjet zvony kostela, moje trpělivost dospěla do svého konce. "Baví tě to hodně?!" obořil jsem se na něho ironicky. Za tu dobu se skoro nepohnul. Akorát si svléknul kabát. Seděl obráceně obkročmo na židli u mého psacího stolu a pažemi se opíral o opěradlo zad.
Zacukaly mu koutky úst. "Ano, baví. Spi už."
"Vzdávám to," rozhodil jsem výmluvně pažemi. "Jsi ten nejotravnější a nejvytrvalejší strážce, kterého znám!"
"To mě těší," bral to jako poctu. "A teď už konečně spi."
"V tomhle ohledu nemůžu sloužit, nejsem zvyklý na dozor během usínání a spánku. Takže bohužel. Holt probdíme noc oba dva. Ty sis vybral. Kdybys šel k sobě, mohli jsme se oba v pohodě vyspat. Takhle smůla. Neodpočine si z nás pořádně ani jeden. Já bych se rychleji vzpamatoval z magického vyčerpání a ty by sis vytvořil spánkové zásoby na zítřek před náročnou nocí v chatce s Rose," povzdechl jsem si trpce. "To tu na sebe budeme jenom tak mlčky civět?!"
"Ne, ty máš spát," opravil mě. "Civět budu sám."
"V tom případě mi podej buď skicák s tužkou, nebo karty, pokud se připojíš na partičku. Nehodlám tu zevlovat bez nějaké aspoň trochu smysluplné činnosti v posteli až do rána. Nudím se k smrti. Ať tahle prokletá noc co nejrychleji skončí," zoufal jsem si. "Aspoň že je konečně vytoužené pondělí! Hurá!"
"Zapomeň! Budeš odpočívat!" zamítl moje požadavky na noční zábavu a mé ódy ohledně pondělí nechal bez komentáře.
"Já tě normálně ovlivním nátlakem, abys vypadl z mého pokoje. A bude mi zcela fuk, že pak vysílením už doopravdy zkolabuju do bezvědomí," upozornil jsem ho vážně. "Občas jsi nesnesitelný, brácho. Kam se hrabeš na Rose…"
Moje doznání na soudruhově tváři vyloudilo úsměv. Mým výbuchem se bezvadně bavil. Ani jsem k tomu nepotřeboval číst jeho auru. Ty vysmáté barvičky by mě nakrkly ještě víc. Cítil jsem se jako bezruký, že se nemůžu bránit. Nesnášel jsem to. Vždycky jsem býval pánem situace já. Jenže najednou k mé smůle ne. A on si tu výměnu rolí s požitkem vychutnával a vracel mi tak vše i s úroky. Již si ověřil, že mi nic závažného není. "On ti ten úsměv z tváře zítra v chatce s malou dhampýrkou rychle zmizí. Škoda, že tam nebudu, abych to viděl na vlastní oči. To ti sklapne, až si prohlédneš všechny moje dárečky k osmnáctinám zblízka..."
"Ivaškove, co zase chystáš za levárnu?!" nakrčil přemýšlivě jedno obočí a provrtával mě pohledem.
"Já a levárnu?" zahrál jsem úžas. "Vždyť jsem úplný svatoušek, Belikove!"
"O tom bych s tebou polemizoval," nezblajzl mi to podle očekávání a dál dumal nad tím, čím bych ho mohl nemile zaskočit.
"Vzdej to! To neodhalíš, i kdybys hrozně chtěl! Ale garantuju ti, že budeš přinejmenším mrkat! Schválně jestli z toho pak rozluštíš můj tajný vzkaz," dobíral jsem si ho a nasadil mu tak pořádného brouka do hlavy. Černé sexy prádýlko mu vezme vítr z plachet. Je luxusní samo o sobě, natož až bude oblečené na těle malé dhampýrky. Snad ten pohled vydýchá. Ale v jeho kůži bych v tu chvíli být rozhodně nechtěl. Haha...
Žádné komentáře:
Okomentovat