OT - 29. kapitola – Přizpůsobování (z pohledu Dimitrije)

Blogový dáreček od Ježíška :D

Rose mi zůstala sedět na klíně. Strávili jsme v Lissině bytě další tři hodiny. Parta nemohla nové informace vydýchat. Stále se ujišťovali, že je to pravda. Každý měl v ruce fotku naší malé. Abe i Janine byli při pohledu na ultrazvuk dojatí. Já sám to vnímal jako film v televizi. Nemluvil jsem. Jenom Rozu objímal a jednu ruku měl pořád na jejím bříšku. Tohle je nádherný sen.

"Tak co, brácho? Už mi konečně věříš?" poplácal mě Adrian přátelsky po ramenu. "Kdybys v noci alespoň na minutu usnul, ukázal bych ti její auru v éterovém snu, aby ses nemusel stresovat, jestli to je skutečnost… Bohužel jsi za celou noc nezamhouřil oka. Ukážu ti ji dnes nebo zítra. Ať má dušička pokoj. Zvládneš to dneska vyřídit s Patrickem, aby mohl zítra nastoupit do služby?"

"Děkuju, tohle ti do konce svého života nesplatím, i kdybych tisíckrát chtěl… Nejdřív nás dáš s Rose dohromady, potom zařídíš naše bydlení a svatbu, mezitím jsi mi stihl zachránit život a nyní budu mít s tvou pomocí dceru..." stačil jsem říct, než mě Adrian přerušil.

"Mlč, radši se mi o holky pěkně starej. Já si svou jednu třetinu vyberu, toho se neboj. Mám jmenovat zase já a cos pro mě a Sydney udělal ty? To tady budeme do zítřka a ostatní unudíme k smrti. Takže jsme si kvit, jo?" blýskl po mně oslnivým úsměvem a stiskl mi pevně rameno. A to jeho gesto i oči jasně říkaly: "Mám tě rád, brácho."

"Adriane, poklade můj," řekla mu Rose a natáhla k němu ruce, aby ho objala. Sám si ji přitáhl do náruče. "Děkuju. Strašně moc děkuju," šeptala mu do ucha Roza.

Políbil ji na čelo: "Teď přemýšlím, jak ti budu říkat malá dhampýrko. Velká je divný. Ty velká nejsi a nebudeš. Už to mám. Zůstaneš malá dhampýrka a Rosii budu říkat nejmenší dhampýrka. A nebo dvojbalení dhampýrek."

Jakmile se pustili, oba jsme se s Rose otočili ještě na Sydney. "Syd, děkujeme," vyslovili jsme najednou své poděkování.

Přišla k nám: "Nemáte zač." A potom si vtipně rýpnula: "Nějak se mi to moje trojbalení rozrostlo na čtyřbalení. Zlato, nemáš v tom náhodou zase prsty?" Adrian ji obejmul kolem pasu a ztrestal polibkem za její hlášku.

Dozvěděl jsem se, že Rose bude chodit na kontroly každý týden. Dominic povede dvoje záznamy o jejím těhotenství. Utajené pravdivé o mém otcovství a cenzurované pro veřejné záznamy nemocnice. Rose se s ním domluvila, že do papírů dají, že byla na umělém oplodnění s mým nevlastním morojským bratrem, který nám daroval sperma. Předem jsme se tak jistili lží v případě podobnosti a zděděných rysů. Tímhle způsobem možnou podobu prokazatelně vyvrátíme. Adriana jsme neuvedli schválně. Bude lepší, když nebude v záznamech vůbec figurovat. Musíme naši malou Rosii udržet v bezpečí. I za cenu lhaní. Já nebudu moc veřejně přiznat, že jsem její biologický otec. Ale v rodném listě budu. Svou dceru si papírově osvojím. Nerad lžu, takže případné dotazy na své budoucí otcovství nebudu radši komentovat. Uvidíme podle podoby mé dcery, zda si budou lidé všímat. Domnívám se, že postačí reakce, vždyť přece víte, že jsou dva dhampýři mezi sebou neplodní a podobně. Nikdo nám nedokáže, že to jde. Ví to pouze náš kruh. A ten bude mlčet.

Před obědem jsme se s Rose sebrali a šli domů. Vůně jídla, které si zbytek party přichystá, by jí neudělala dobře. Ode dneška má brát léky proti nevolnosti, tak pevně doufám, že se její stav a vztah k jídlu zlepší. Musí co nejdříve nabrat zpátky těch 5 kilo, které během 14 dní zhubla. Zůstal jsem s ní doma. Leželi jsme spolu v ložnici v posteli, objímali se a užívali si naše nečekané štěstí.

Opustil jsem ji na 30 minut v pět odpoledne. Adrian u ní zůstal a hlídal mi ji. Zrovna usnula. Já musel za Patrickem. Ben mi s ním domluvil schůzku v budově strážců. Přišel jsem tam a on již seděl v zasedačce. "Ahoj Dimitriji, prý se mnou potřebuješ mluvit. O co jde?"

Tak jsem to na něj rovnou vybalil: "Ahoj Patricku, díky, žes přišel. Mám pro tebe nabídku. Hledáme nového osobního strážce pro princeznu Dragomirovou a vybrali jsme tebe, pokud to přijmeš. Nejčastěji bys asi dělal ve dvojici se mnou. Protože Christiana mám na starosti já. Jedná se o odpolední služby. Byl bys záskok za Rose až do odvolání. V současné době nejméně na rok. Jsi spolehlivý a máš mou plnou důvěru. Byl bych rád, kdybys to přijmul. Navíc bych ti byl vděčný, kdybys hlídal částečně i moji Rose. Jakmile jí bude lépe, určitě se s Lissou od sebe nehnou na krok. Je mi jasné, že toho budeš mít moc. Povinnosti tady v budově u Bena, se mnou zásahy a navrch služby u Lissy, ale platové podmínky a zacházení je nadstandardní. I počet dnů dovolené. Normální strážci mají 20, maximálně 25 dní. U Lissy a Christiana je to 30. Dovolenou, případně výměnu služby bys řešil s Eddiem Castilem. Trochu se znáte, ne? Je to dobrý kluk. Nejlépe s nástupem zítra ráno. Já vím, že je to narychlo..."

Přerušil mě: "Beru to. Jen mi není jasné, co je s Rose? Slyšel jsem minulý týden Bena, jak se tě na chodbě ptá, jak jí je."

Nemohl jsem říct pravdu. Těhotenství na ní prozatím není vidět, takže jsme se domluvili v partě, že budeme říkat střevní infekce. "Je na neschopence. Nějaká střevní infekce. Léčení bude na dýl. Z toho důvodu ten záskok."

"Aha, tak ji pozdravuj a ať jí je co nejdřív líp," pronesla ta dobrá duše. Zrovna z Patricka jsem blbce dělat nechtěl. Ale donutit ho jako ostatní z kruhu přísahat na svůj život, aby chránil mé tajemství, mi šlo proti srsti ještě víc. On s námi neměl nic společného. Nebudu ho zatahovat do svých problémů a zbytečně riskovat jeho život při vyzrazení veřejnosti.

"Vyřídím, děkuju. Zítra ve 13:30 v bytě u Lissy. Víš kde, viď? Bydlí o patro nad námi." Poté jsme se rozloučili a já odešel.

Roza pořád spala. Vysprchoval jsem se a v pyžamu si lehl k ní. Pozoroval jsem ji ve spánku. Spokojeně se usmívala. Byl jsem utahaný, takže jsem usnul taky. A spal celou noc. Adrian mi v éterovém snu ukázal Lissinu i Rosinu auru. Obě měly v oblasti bříška malou kuličku s další aurou. Lissa tyrkysovou. Malý Erik Ozera a Rose vínovou. Naše dcera.

Bylo zvláštní koukat Adrianovýma očima. Ve snu vytvořil obraz aur, který normálně vidí. Aby mě pozlobil, ukázal mi i aury nás s Rozou po včerejším milování, když nás vyrušil. Přirovnal bych nás k odpáleným rachejtlím ohňostroje. Rose nás již několikrát viděla přes pouto, když naše aury kontrolovala Lissa. Vždycky ji to šokovalo. Néé, že bych se jí po tomhle divil.

Ráno mě probudila Rose polibkem. Oplácel jsem jí ho, držel ji v náručí, ale nikam dál jsem nezašel. Avšak Roza měla jiné úmysly a rukama se mi dostávala pod pyžamo. Zarazil jsem ji. Snažila se mě přemluvit, ale já se nenechal. Milovat se s ní nebudu. Klidně celé těhotenství. Nehodlám ohrozit svou nenarozenou dceru. Myslím, že jsme riskovali v nevědomosti už dost. Jen to přetížení a dlouhé hodiny v letadle. Taky promilované celé noci na líbánkách, kdy jsme opět dost experimentovali s naší kamasútrou a projeli již poněkolikáté všechny polohy. A že některé nebyly něžné, ani nemusím dodávat. Nedovolím, abychom mou vinnou o tenhle éterový zázrak v jejím bříšku přišli kvůli tomu, že nedokážu ovládat své vášně…

Moje odmítnutí se jí nelíbilo. Raději jsem vstal, abych ji přestal lákat a hned se oblékl. Tímhle způsobem jsem se jí vyhýbal týden. Vymlouval jsem se na její stále se opakující nevolnosti. Léky moc nezabíraly. A když se jí nezvedal žaludek, měla pro změnu problém s nízkým tlakem a omdlévala. Já nebo Adrian jsme byli stále u ní. On během doby mé služby a já ve svém volnu. Dopoledne jí bývalo hůř, to jsem ji hlídal sám.

Na pravidelnou kontrolu k Dominicovi jsem s ní šel taky. První část gynekologické prohlídky jsem strávil v čekárně, pak mě zavolali do ordinace na ultrazvukové vyšetření. Byl jsem z toho paf. Slyšet srdíčko naší dcery a vidět ji v Rosině bříšku mě vykolejilo. Odnesli jsme si další fotku. Doktor White nás ujistil, že je všechno v nejlepším pořádku a nemáme se bát. S Rose jsme oba zářili štěstím.

Další týden proběhl v podobném duchu. S Adrianem jsme pozorovali Rosiny reakce na různé typy jídla. "Brácho, máš stejný pocit jako já?" zeptal se mě Adrian po jedné silné Rosiné nevolnosti.

"Jo, nejhůř snáší čokoládu. Nechápu, jak je to možné. Dokud nebyla těhotná, milovala ji. A nyní, kdykoli je tam čokoláda, kakao, prostě něco hnědého z téhle hmoty, zvrací. Ani to neochutná, pouze stačí, když to zahlédne nebo slovo "čokoláda" někdo vysloví nahlas. Na líbánkách jsem si toho nevšiml. Špatně jí ze začátku nebylo. Ale neměla na ni chuť - nepila ani horkou čokoládu, nejedla čokoládovou zmrzlinu, dezerty, prostě nic. Nepřikládal jsem tomu důraz. Teď je to ale jasný. Až usne, projdu celou kuchyň a všechno, co tam z čokolády je, vyhodím. Jestli je naše podezření správné, četnost nevolností se sníží. A ona by mohla konečně taky trochu přibrat. Ta její nízká váha mě děsí," přiznal jsem.

"Hm, dobrý nápad. Budu s ní v ložnici. Dej se do toho hned, naházej to do neprůhledné igelitky. Já to pak odnesu," souhlasil Adrian a rovnou naši domluvu uváděl do praxe. Kruh jsme informovali. Takže nehrozilo, že by jako pozornost marodovi donesli tabulku čokolády.

A skutečně - Roze se udělalo líp. Ke konci třetího měsíce jí otrnulo. Večer u filmu si posteskla: "Soudruhu, já bych si dala ten ruský domácí chleba s máslem a k tomu vanilkové mléko od Oleny. Mňam." Že mě její přání překvapilo, je slabé slovo. Tajně jsem napsal Adrianovi, aby mi sehnal potřebné suroviny a donesl mi je v noci domů. Jakmile usnula, pustil jsem se do práce. O půlnoci jsem vyndával z trouby čerstvý domácí ruský chléb. Potom jsem se umyl a šel spát.

Ráno v ložnici jsem se opatrně Rozy zeptal: "Rose, co ty tvoje včerejší chutě?"

Protáhla se a odpověděla mi: "Vanilkové mléko a ten tvůj božský chleba s máslem? Ani mi to nepřipomínej. Sbíhají se mi sliny, jen na to pomyslím. Proč nejsme v Baje. Já chci Olenu."

"Já ti nestačím?! Prý chci Olenu," škádlil jsem ji. "Tobě se po ránu při zmínce o jídle nedělá špatně?"

"Ani ne, to je divný, viď?" divila se i ona.

"Tak zůstaň ležet, zkusíme jeden pokus," řekl jsem v polibku a vstal. Koukala na mě dost vyjeveně, ale poslechla. Zavřel jsem do ložnice dveře, aby nevěděla, co právě chystám. Honem jsem udělal čerstvé vanilkové mléko, nalil ho do velkého půllitrového hrnku a namazal tři krajíce chleba máslem. Pak jsem to narovnal na tác a donesl do ložnice.

Když to Roza zahlídla, vylítla do sedu a koktala: "Jak jsi to…? Kdy jsi to …?"

"Ááále, v noci se stavila Olena. Mám tě od ní pozdravovat, byla tu jen na skok. Nechtěli jsme tě budit," podotknul jsem pobaveně a položil tác na postel vedle ní.

Vmžiku se natáhla pro hrnek s mlékem a s obrovskou chutí půlku na ex vypila. Potom ho položila na noční stolek, aby ho nevylila a zakousla se do chleba. Mlaskala u toho blahem. "Teda, manželi, touhle snídaní jsem ti skoro odpustila to zanedbávání," rýpnula si ohledně našeho milování, kde byla již pár týdnů odmítána z mé strany.

Spořádala dva krajíce. Třetí jsem jí sebral: "Ještě ti bude zle z toho hltání a přejídání. Tohle ti dám za dvě hodiny ke svačině. Nebudeme to na poprvé přehánět." Smířila se s tím velice nerada. Po několika týdnech utrpení konečně snídala a nebylo jí špatně. To byla zase moje stará spokojená Roza.