Pomalu ale jistě se blížíme do finále SPO - ještě se tu po této dnešní objeví poslední tři kapitoly...
Jinak se musím pochlubit - Adrianek (7,5 měsíce) už týden leze po čtyřech a sám bez opory sedí :D
Hodil jsem se do gala. Na sebe jsem si oblékl slavnostní černý oblek. Pořídil jsem si k němu i speciální košili pro dnešní příležitost. Vínovou se stříbrným proužkem, abych dokonale ladil s Rose. Zapnul jsem si knoflíky u košile i manžetové knoflíčky z bílého zlata a navrch jsem si vzal i černou vestičku, která patřila k obleku pod sako. Upravil jsem si gelem vlasy, navoněl se oblíbeným parfémem a obul si naleštěné černé kožené boty. Do kapsy saka jsem schoval krabičku pro Rose se šperky a klíčem. Spokojeně a čistě nesobecky jsem se zhodnotil v zrcadle. Adrian Ivaškov je dneska absolutně k sežrání. Ženy na akademii z něho padnou do mdlob.
Naťukal jsem Christianovi textovku, že jsem hotový a můžeme jít už do sálu. Oficiálně párty startovala od šesti večer. S klukama jsme pobrali dárky pro Rose a přesunuli se tam. Zbývalo asi patnáct minut do začátku. Moje morojská výpomoc nezklamala. Dort i se svíčkami dominoval našemu stolu. Všiml jsem si opodál stojícího fotografa, takže jsem se za ním stavil, aby nás s partou dostatečně fotil a my tak získali na dnešní výjimečný večer hezkou památku. Jakmile jsem se mu představil se svým královským původem a zdůraznil, že tetička královna se ráda podívá na fotky, mohl jsem se stoprocentně spolehnout, že fotky budou. Na kus papíru jsem mu napsal svůj email i mobil, abych se s ním potom domluvil na vyvolání fotek a platbě.
Přesně v šest se zjevily naše krásky. Musel jsem do Ozery drcnout, aby se vzpamatoval a zapálil jedničku a osmičku z vosku na dortu. Zamrzl totiž při pohledu na Lissu. Kdyby mé svědomí netížil ten prokletý slib o magii bráchovi, udělal bych to býval sám. Eddie s Masonem rovněž zůstali paf. U nich jsem to však neřešil. Chopil jsem se tácu s čokoládovou pochoutkou a předstoupil před Rose. Pěli jsme typické "hodně štěstí, zdraví". Rose dojatě sfoukla hořící svíčky. Ještě jsem jí těsně předtím tiše připomněl, aby si nezapomněla něco tajně přát a neodpustil si spiklenecké mrknutí. Zasněný výraz v očích mi její soukromé přáníčko beztak prozradil. Soudruh dneska selže. Tohle ani "Ruský Bůh Belikov" nemůže ustát a vzdorovat. Malá dhampýrka slaví narozeniny. Jakmile vysloví typ dárku, o který má z jeho strany zájem, dá jí ho. Nebude mít na vybranou. A sexy šatičky i megasvůdné prádýlko jí v jeho svádění pomohou. Vsadím na to klidně krk.
Rozdali jsme Rose zbývající dárky. Fotograf nás přitom několikrát zvětšnil. Malá dhampýrka vypadala jako nádherná Bohyně. Dokonalost sama. Pak jsme si připili nealkoholickým šampaňským a spořádali dort. Zábava v sále se pomalu rozjela. Hrály příjemné skladby a já vytáhl malou dhampýrku tancovat, kde jsem jí při tanci pochleboval, jak nadpozemsky krásná je. Ani se nesnažila kvůli povinnému tanci protestovat. Uvědomovala si, že je to marné. Stejně bych ji donutil. Několikrát mi za přípravu svých narozenin poděkovala. Neodpustila si ani hlášku ohledně mé visage. "Adriane, ty těm holkám kolem dáváš pořádné kapky. Úplně po tobě slintají. Dneska ti to mimořádně sluší," pochválila můj precizní vzhled i ona.
"Malá dhampýrko, a co ty? Slintáš taky?" zajímal jsem se arogantně.
Z plna hrdla se rozesmála: "Bohužel tě musím zklamat! Tvým královským půvabům stále úspěšně odolávám! Promiň!" Ten smích byl balzám na moji duši. Rose je zpět se vším typickým, co k ní patří. Budu si na to muset zase zvyknout. Nyní to vnímám s nábožnou úctou a do každičkého detailu.
"Nevděčnice," otituloval jsem ji na oplátku vysmátě a líbl ji na čelo. V ploužáku jsme pluli pomalu po parketu. Oslavenkyni provedli i kluci. A já toho využil a zase vzal do kola naše krásné Morojky. Zamilované páry se mi povedlo bezchybně sladit. Holt kdo umí, ten umí. Zbyl čas i na svačinku u rautového pultu s obloženými mísami a nealkopunčem. Z mého hodování mě vyrušila vibrace s příchozí smskou. Vylovil jsem mobil ze saka a začetl se: "Dokazala to!" Ta dvě výstižná slova mi ke štěstí bohatě stačila. Spadl mi ze srdce obrovský balvan. Malá dhampýrka se stala oficiální strážkyní Lissy. Splnil se jí sen. Vlastně rovnou dva. Získala i svou životní lásku Dimitrije. Osoby, bez kterých by nesvedla žít.
Ihned jsem nasmolil textovku: "Kolikata?"
Za půl minuty mi brácha odpověděl: "Pockej si na zitrejsi vyhodnoceni!"
"Delas si srandu?! Do hajzlu, Belikove, vyklop to!" odepisoval jsem rozzlobeně. Tohle jsme si teda nedomluvili! Nic takového na mě zkoušet nebude! Orientační umístění nejhůře do pátého místa se mi jevilo celkem oprávněně jako nedostatečné. Zajímalo mě i pořadí Masona a Eddieho.
"Nevysiluj! Je v prvni trojce! Konkretni umisteni ti nesdelim, i kdyby ses stavel na hlavu! Uz touto smskou porusuju pravidla strazcu a utajeni vysledku! Takze vychladni!" setřel mě argumenty brácha.
"Tuhle podpasovku ti oplatim! Pocitej s tim! PS: Jenom pro informaci - prave se tulim k Roze pri plouzaku! V satickach ma vystavni nohy a paradni figuru! A kupodivu ohledne me blizkosti neprotestuje! Taky se zminila, ze mi to mimoradne slusi!" naservíroval jsem mu to zpět i s úroky. Žárlivost je mrcha! Avšak má, co chtěl! Když on týrá mě, já budu týrat jeho! Oko za oko, zub za zub! Neměl si začínat! Adrian Ivaškov se sebou vorat nenechá!
Jeho bouřlivá reakce na sebe nenechala dlouho čekat: "Ja te jednou skutecne zabiju, Ivaskove!!!" Tři vykřičníky vypovídaly naprosto přesně o jeho momentálním psychickém rozpoložení. Silou vůle se ovládá, aby se sem nepřiřítil.
"Chacha! Dovol, abych se uprimne zasmal! Tohle me ma jako zastrasit??? Dobry vtip! PS1: Ty sexy saticky maji hezoucky vystrih! PS2: Prestan me zdrzovat! Venuji svou veskerou pozornost male dhampyrce! Ani po tobe nevzdechla! Dneska hraju prim JA! Ne ty! Nazdar!" utnul jsem zákeřně smskovou smršť.
Zrovna včas, protože se mě Rose vracející se z toalety zvědavě otázala: "S kým si to píšeš, Adriane?"
"S nikým! Jeden neodbytný blb si spletl číslo!" zahrál jsem to do autu. "Již jsem to vyřešil! Dá mi konečně svatý pokoj!" Pátravě si mě měřila. Radši jsem ji vytáhl znovu na parket a vyptával se na podrobný průběh závěreček, abych odvedl tok myšlenek jiným směrem. Večer byl fajn a poměrně rychle plynul.
Jakmile se v sále kolem deváté objevil Stan, Neil i Alberta s Michailem, Rose pak velice netrpělivě vyhlížela Dimitrije. Předpokládala, že se tu aspoň na chvilku se strážcovskými kolegy objeví rovněž. Ale ouha. Propracovaná tajná změna plánu partnerů ve zločinu. Nedočká se ho. Tady se soudruh neukáže. Bedlivě jsem ji hlídal, aby ji nenapadlo ho jít po kampusu hledat.
Po půl desáté mi to nedalo a ozval jsem se první bráchovi: "Mir???"
V odpovědi si rýpnul: "Nekdo by rad zakopal valecnou sekeru?! To je mi novinka! Poradi ti ale fakt neodhalim..."
"Beru na vedomi! Chatka je pripravena?" smířil jsem se chtě nechtě s realitou.
"Jo. Staci mi pouze echo, kdy mam zapalit svicky. Jak to vypada u vas?" vyptával se.
Lissa se zapovídala s Rose, takže jsem využil jedinečnou příležitost k napsání další textovky. Nejspíš poslední před koncem večerky. "Vse pod kontrolou. Zatim je v sale a vsude te nedockave vyhlizi. Pockam pul hodiny a pri tanci ji to reknu, pak predam svuj darek s klicem od bocniho vchodu. Nejpozdeji par minut po vecerce ji tam mas. Docela me mrzi, ze neuvidim tvuj vyraz, az k tobe dorazi :) PS: Uzijte si to! Je to zaslouzene :D"
Moje narážky s klidem přešel a pouze odepsal: "Dik za info."
S blížícím koncem párty a večerky Rosina nervozita narůstala. Ani jsem nepotřeboval číst aury. Prostě to z ní už automaticky vycítím. Podle domluvy jsem jí při tanci předal dárek. Drahé šperky ji šokovaly a zdráhala se je přijmout. Tuhle hovadinu jsem jí velice rychle vyvrátil. Nové jsem jí zapnul a staré uklidil do krabičky, kterou jsem jí podal. Přitom jsem sdělil místo a čas setkání s bráchou v chatce. Radostí se mi pověsila kolem krku. S partou jsme jí pomohli odnést dárky na pokoj. Čokoládový dort jsme snědli a poslední tři zbylé kousky jsme darovali Albertě, Michailovi a Neilovi, kteří malé dhampýrce v sále popřáli k narozeninám.
S morojskými členy party jsem se vrátil na kolej. Recepční si nás odškrtla, že jsme na svých pokojích. Vyčkal jsem pár minut, než nápor vracejících studentů po párty opadne, pak jsem se proplížil bočním vchodem ven. Musel jsem se navzdory slibu zamaskovat, protože venku hlídal Emil. Nezpozorován jsem kolem něho proklouzl k dhampýrské koleji a schoval se za tlustý kmen stromu v blízkosti bočního vchodu.
Na Rose jsem nečekal dlouho. Objevila se tři minuty po mně. Opatrně proklouzla ze dveří a vydala se rychle k chatce. Šel jsem jí v uctivé vzdálenosti v patách, abych případně hasil nátlakem její chycení hlídkou. Musel jsem se ujistit, že vše klapne bez prozrazení. Ale Emila díkybohu nepotkala. Neodolal jsem a podíval se i na její auru. Hořela touhou a očekáváním. Jakmile zvládla cestu přes hlavní kampus, rozběhla se i v balerýnkách na podpatku za Dimitrijem. I já jsem zrychlil krok. Pár metrů od chatky se zastavila. Z nejhoršího se vydýchala a upravila si na těle šaty, pak vstoupila do dveří.
Potichu jsem se nakoukl oknem dovnitř. Vyfiknutý brácha na ni zíral jako zjara. "A to není ještě všechno, kamaráde! Pod šatami na tebe vybafne něco daleko lepšího," pomyslel jsem si vysmátě v duchu. Víc jsem je nešmíroval. Vycouval jsem pryč a šel zpět do kampusu. Avšak ne k sobě, ale k malé dhampýrce na pokoj. Ta bláznivá zamilovaná ženská, totiž vůbec nepřemýšlí. Nesbalila si sebou žádné oblečení na ráno. Vyběhla jenom v šatech a darovanou malou kabelkou. Pokud by ji ráno někdo načapal ve večerním slavnostním oblečení, způsobilo by to pořádný malér. Každému by docvaklo, že nespala přes noc v pokoji.
Když ji přistihnou v džínách, může se z toho vylhat, že nemohla spát a šla na vzduch. Ale v koktejlkách jí to nezblajznou. Nikdo není padlý na hlavu. Vyskládal jsem jí obsah školního batohu na stůl. Sbalil jsem jí botasky, ponožky, džíny a mikinu. To by mělo na tu chvilku stačit. Spodní prádlo tam má a tričko na přeběhnutí kampusu nepotřebuje. Stejně se bude převlékat před hodnocením do své první strážcovské uniformy, kterou měla položenou na posteli.
Na rameno jsem si hodil batoh a v maskování proklouzl na svůj pokoj v morojské části akademie. Donesu jí ho k chatce zítra brzy ráno. Teď bych si připadal jako úchylák. Mohl bych omylem něco slyšet nebo vidět. Fakt jejich porno naživo spatřit nechci. Sny Romitri a zprostředkované kouzlo touhy mi bohatě stačily.
Vysprchoval jsem se a v pyžamu zapadl do postele. Dimitrij se mi mezi řečí zmínil, že mívá v chatce budíček v 5:30, aby se nejpozději mezi šestou a půl sedmou s Rose proplížili zpátky na své pokoje. Noo, po zkušenostech s nimi vím, že se jim to stejně většinou nepovedlo a chodili později. Přísavky se od sebe nedokázaly včas odlepit. Že mě to nepřekvapuje. Jsou to neukojitelní nezmaři. A po dnešní noci se jim to tuplem nepovede. Takže jsem si s klidem budík nastavil na 5:30 taky a usnul.
Před šestou ráno jsem se blížil s batohem na zádech k chatce. Maskoval jsem se jenom v hlavní části kampusu, aby mě nenačapal hlídající Jurij. Štrádoval jsem si to mezi stromy lesem a dostal jsem z ničeho nic a nečekaně doslova elektrickou pecku. Cítil jsem ve vzduchu hmatatelné napětí a horko. Ta síla vznášející se kolem chatky byla obrovská. Bez vědomého použití éteru mě to prostě praštilo do nosu. Svým šestým smyslem to jednoduše vycítím, aniž bych vyvinul nějakou snahu. S jistotou jsem věděl, co to dusno znamená.
Brácha stoprocentně selhal. Malá dhampýrka již není nevinná panna. Se soudruhem se skutečně v noci pomilovali. Není o tom pochyb. Rose se na její narozeniny splnilo největší přání. Dimitrij jí v noci propůjčil svoje myšlenky, srdce a konečně i tělo. Vzal si její těžce střežené panenství jako dar. To, čemu tak dlouho vzdoroval, se nyní stalo. Zasvětil ji do tajů fyzické lásky a rozkoše. No, a podle té atmosféry kolem mě, nejspíš hodněkrát a důkladně. A ona rozhodně neprotestovala, protože se jí to velice líbilo. Nedivil jsem se. Naopak jsem to chápal. A upřímně jsem i kapku záviděl. Jsem tu teď jediný vůl, který drží celibát a své touhy na uzdě. To jsem dopadl…
Žádné komentáře:
Okomentovat