Další kapitolka :)
Blížíme se pomalu do finále...
Čím víc jsem se přibližoval k chatce, tím úměrně i přihořívalo. Bylo to neuvěřitelné. Přímo nadpozemské. Aury po sexu i sílu přitažlivosti, chtíče a lásky jsem znával, ale Romitri opět pokořili všechny rekordy, kterých jsem se stal kdy svědkem. Sakra, že se vůbec divím. Měl jsem to logicky po zkušenosti s nimi dávno předpokládat, že to bude nebeské láskyplné peklo na Zemi. Pořádně žhavé peklo. Oba v sobě mají oheň. Z Rose sálá po soudruhově návratu, dá se říct, neustále. Dimitrij se ho sice v sobě pokouší vědomě dusit, ale když tráví o samotě čas s malou dhampýrkou, je to marná snaha. Rozdmýchává ho v něm do obrovských rozměrů. Popsal bych to asi nejlépe tak, že do maličkého plamínku přileje kanystr benzínu, takže si domyslete, co se stane potom…
Správně - všechno bouchne. A vypukne neřízený a neuhasitelný požár. Jo, to se přesně stalo s bráchou. Ohnivé vášnivé nezkrotné peklo.
Klasickou vášeň zastupuje purpurová barva. Je to vlastně nadšení, odhodlání a zapálení pro jakoukoli věc. Zlatá a žlutá jsou inteligence a logické myšlení. Nic z toho v aurách Romitri nechybí, ale oni v sobě mají navíc velkou dávku nezkrotnosti, sršící energie a oddanosti. To nejlépe vystihuje barva vínová. Je to Rosina typická barva. U bráchy převažuje ještě čest, odvaha, morálka a boj za pravdu i správnou věc. Tedy světle modrá. Vše se u nich mixuje.
Zářivé neonové barvy značí v emocích božský sex - ukojený chtíč: zelená, něha: růžová, radost: žlutá, spokojenost: oranžová, láska: červená a tak dál.
Vlastně musím číst jakoby aury dvě. Jednu typickou z povahových vlastností osoby, ta je v oblasti trupu. Nejdůležitější je barva u srdce a ta, která v auře jednotlivce nejvíc převažuje. Pak mohu ještě pomocí éteru zjišťovat momentální pocity. Ty se vyskytují v oblasti hlavy a končetin. Barvy se opakují, ale znamenají něco jiného než u vlastností. Tady záleží i na sebenepatrnějším odstínu. Emocí je spousta. A mohou se měnit každým okamžikem. To samé i momentální nálada.
Snad jsem vám to trochu vysvětlil. Kdo nemá nadání pro éterem, nemůže to zcela pochopit…
Překonal jsem vzdálenost k chatce a obrnil se před dusnem. Zamaskoval jsem se a opatrně nakoukl oknem dovnitř. Rose ležela zachumlaná v peřinách a Dimitrij stál kousek od ní u postele v kalhotách a nahou hrudí. O něčem se spolu bavili a oba se šťastně usmívali. Vyloženě spolu laškovali. Malá dhampýrka ho nejspíš sváděla, aby se za ní vrátil zase do postele.
Pobaveně to odmítl a z tašky si vylovil čisté tričko, které si oblékl. Malé dhampýrce se rozhodně nelíbilo, že se jí její objekt zájmu zahalil do oblečení. Usmiřoval si ji líbačkou. Zhluboka jsem se nadechl a použil éter na jejich aury. Neodolal jsem. Trnul jsem zvědavostí, i když jsem věděl, že bude ten pohled o moje duševní i fyzické zdraví. Přesto jsem se podíval.
Učiněná sebevražda! Málem jsem přišel o zrak. Ta duhová neonová záře mě oslepila. Do dobrého nápadu to mělo daleko. Když já byl morbidně zvědavý, co si budeme nalhávat. Toužil jsem ty aury na vlastní oči spatřit za každou cenu. Musel jsem se poté několik minut vzpamatovávat opřený zády o chatku těsně vedle okna, abych se rozkoukal a nalezl ztracenou rovnováhu z toho nepopsatelného obrazu, který jsem éterem viděl.
Jakmile jsem se z nejhoršího sebral, tiše jsem obešel chatku a na špalek vedle sekerky položil Rosin batoh. Opatrně jsem ještě jednou nakoukl dovnitř, ale zásadně bez éteru. Dneska už se na jejich aury znovu nepodívám. Nehodlám totiž skončit v blázinci. Na to se mám fakt příliš rád.
Rose se povedlo oblečeného bráchu strhnout při líbání znovu do postele. Využil jsem čas, než se malá dhampýrka začne taky shánět po oblečení a vyťukal v maskování u okna smsku, kterou jsem poslal Dimitrijovi.
Neodpustil jsem si své pověstné rýpnutí: "Cau bracho, mohl bys laskave rict sve strelene zene, ze by mohla obcas pouzivat i mozek, kdyz uz ho v te hlave nosi… Neni tam jen pro srandu kralikum. Kapisto?! To hodla jit rano na kolej v tech vecernich satech a podpatkach?! Vic nenapadna fakt byt nemuze… Zaridil jsem to. Batoh s botama, dzinama a mikinou ma v zavetri na spalku u dreva. A nez mi neopravnene vynadas, ze jsem vas schvalne spehoval nebo pouzival eter ve snech, rovnou te upozornuju, ze ani jedno. Vecer jsem ji videl, jak za tebou pelasi kampusem, ale bez veci na prevleceni. Klasika. Jistil jsem ji ze zalohy, aby ji nenacapala hlidka. Takze za ni hadrama ted zase vcas hasim prusvih pred cestou zpet. PS: Stejne vim, co se tu v noci delo. Citim horko kolem cele chatky. Vylozene to tu z vas sala. Jste horsi jak primotop :)"
Počkal jsem, až se soudruh znovu vyhrabe z postele a odeslal smsku. Pevně jsem doufal, že si úplně neztlumil zvonění a má aspoň mobil na vibrace. Měl. Telefon vylovil během rozhovoru s Rose z kapsy. Déle jsem se nezdržoval a tiše, ale rychle jsem se schoval za hradbu z keřů.
Po další minutě se objevil před chatkou soudruh. Vyzvedl na špalku podle mých pokynů Rosin batoh a polohlasně zavolal: "Adriane?! Jsi tu? Slyšíš? Vylez?" Neozval jsem se mu. Prohrábnul si rukou rozpuštěné vlasy a pohledem skenoval okolí chatky, aby prohlédl moje maskování éterem. Za úzkým kmenem stromu by mě nejspíš našel, ale zelená nepropustná hradba z listů v hustých keřích mě před prozrazením chránila. "Jestli tu ještě někde jsi, tak díky," řekl, než se vrátil znovu dovnitř za malou dhampýrkou. Docvaklo mu, že je nechci rušit. Svoje poděkování mi poslal i textovkou, kdybych ho náhodou neslyšel.
Svůj úkol s donáškou oblečení jsem splnil, takže jsem se vrátil spokojeně k sobě na pokoj, kde jsem počkal, než mě jako vždy před snídaní vyzvedne Ozera. Po jídle jsme se přesunuli s bandou rovnou do sálu na vyhlášení výsledků individuálních hodnocení a předávání stříbrných kůlu i vysvědčení. Naši dhampýři pyšně oblečení ve svých prvních strážcovských uniformách.
Dimitrij se k nám připojil až v sále. Do jídelny nešel. Jeho přítomnost jsem svým šestým smyslem zase nějak vycítil. Ta síla jejich těl sálajících přitažlivostí se nedala přehlédnout. Přitom jsem éter nepoužíval.
My jsme zabrali jednu řadu a on se opřel v uličce o stěnu kousek od nás. Očima propaloval Rose. Připadal jsem si, že vedle mě hoří hranice kvůli obrovskému vedru kolem. Jako blbec jsem si totiž ze zvyku sedl vedle malé dhampýrky, ale to nepatřilo zrovna k mým chytrým nápadům.
Abych je trochu zchladil, zahlásil jsem: "Nezdá se vám, že je tady nějak horko?" Moje nevinné divadýlko k partě a pro Romitri studená sprcha. Oba mě varovali svými pohledy, abych držel zobák. Pobaveně jsem se na ně ušklíbl svým drzým a povýšeným úsměvem filmové hvězdy. Zaznamenal jsem, jak brácha zatnul vztekem pěsti a zhluboka se nadechl pro opětovné uklidnění. Měl jsem je na háku.
Ale ve skutečnosti jsem je musel umravnit dřív, než si toho dusna kolem nás všimne i sestřenka. Mohla by pak pátrat po příčině a nedej bože se podívat na jejich aury. To by byl pořádný malér. Ale Lisse všechno to drama kolem zcela uniklo.
A pak odstartoval ceremoniál. Každý úspěšný dhampýří student dostal do ruky maturitní vysvědčení i písemné hodnocení včerejší zkoušky. A vyfasoval svůj první stříbrný kůl. Dosud všichni cvičili pouze s dřevěným, aby si náhodou neublížili. Dneškem to končí. Jsou oficiální a legitimní strážci.
Alberta oznámila organizační věci ohledně odjezdu ke královskému dvoru. Zainteresovala i Dimitrije. Týká se to nějaké výjimky v cestování, protože se všichni nevejdou do letadla. Z jeho kamenného a nečitelného výrazu jsem nerozpoznal bez éteru, zda o tom věděl předem nebo ne. Auru jsem neriskoval, takže jsem na něj v nestřeženém okamžiku tázavě pohlédl s jasnou otázkou v očích. Pochopil, na co se ho ptám. Nepatrně pohnul rameny ve stylu "Nemám tucha - sám jsem překvapený." To mi stačilo. Až mu to strážkyně Petrová vysvětlí, dá mi echo, o co se jedná.
Ceremoniál se blížil do slavnostního finále. Vyhlášení tří nejlepších dhampýrů, mezi kterými je i Rose. Jedinou informaci, jež mi brácha po vynucení včera poskytnul. Podle toho, jak se malá dhampýrka chovala, vůbec nepočítala, že by se jí nějaké stupně vítězů mohly týkat. Soudruh jí to účelově neprásknul. O tom, kolikátý se umístil Mason a Eddie, jsem neměl páru ani já. Ten hajzlík Belikovů mi to odmítl sdělit. To si s ním ještě vyřídím.
O to větší údiv jsem zažil, když zrzek obsadil třetí místo a Castile druhé. V překvapení jsem protáhl obličej, když jsem si dosadil, kdo je na první příčce. Pootočil jsem hlavu na Dimitrije. Neudržel vážný výraz, když viděl, jak se tvářím konsternovaně. Pousmál se na mě koutky úst a pobaveně na mě mrknul. Nikdo další si naší výměny nevšiml, protože jejich pozornost patřila Eddiemu na pódiu. Castile z toho byl sám zcela vykolejený. Kluci si vysloužili aplaus za své výkony.
A pak se i ostatní dozvěděli bombu o Rose. Je to první žena v historii akademie, která to dokázala. Která svými schopnostmi překonala i dhampýří muže. Hlavní aktérka z toho zůstala samotinká paf. Nedivil jsem se. Když vycházela z naší uličky na pódium, proběhl mezi Romitri tichý oční rozhovor. V tom pohledu bráchy jsem zaznamenal pýchu i jiskru smíchu. Sál propukl v bouřlivý potlesk. Sestřenka neskrývala své nadšení, že je její budoucí strážkyně tak dobrá.
Alberta poté ceremoniál ukončila a naše tři úspěšné kamarády dovedla přednostně na tetování. Já s partou jsme na ně hrdě čekali kousek ode dveří tetovací místnosti. Dimitrij se vydal za strážkyní Petrovovou, aby zjistil podrobnosti o odjezdu. Zalezli spolu do další místnosti, aby je studenti kolem neslyšeli.
Naši tetovaní dhampýři se zjevili s náplastmi na zadních stranách krků asi po patnácti minutách. Vrhli jsme se na ně v gratulacích. Jsou to borci. Smekám před nimi klobouk. Již jsme vycházeli pryč ze sálu s tím, že půjdeme rovnou do jídelny na oběd a potom na pokoje balit, když nás zastavila Alberta s bráchou a oznámili nám, že poletíme lidskou linkou. Výjimka o cestování patří naší bandě. Soudruh nám bude dělat řidiče a vrchní dozor. A tři nejlepší strážci budou ochraňovat prvně v terénu tři královské Moroje. Jaká čest a příjemná změna podívat se do lidského světa. Ve škole necháme další rok pouze naše dvě nezletilé divoženky. Bude se mi stýskat. Hodně. Zvykl jsem si je dennodenně vídat.
Po obědě jsme se odebrali každý na svůj pokoj. První jsem poslal bráchovi smsku ve znění: "Chci videt to video ze zaverecek! Prubeh zkousky Rose, Eddieho i Masona! Hod mi to do emailu! Jestli to neudelas, najdu si te a prinutim te! Je mi fuk, ze je to tajne! Za ten vcerejsi podraz mi to dluzis…"
Odpověď mi pípla za tři minuty: "Adriane, to nejde. Jsem ochotny ti to ukazat na svem PC u dvora. I tim zase porusim narizeni o utajeni. Ale do mailu ti to poslat nemuzu. Vsechno se sifruje…"
Nenechal jsem se tak snadno odpálkovat: "Chci to videt dneska! Kde se sejdeme??? Chatka, telocvicna v hornim kampusu, posilovna strazcu, tvuj pokoj, muj pokoj?"
Živě jsem si představil, jak soudruh pění. Trvalo mu celých dlouhých deset minut, než mi odepsal: "Ja te prerazim, Ivaskove!!! Zhruba za hodinu pujdu k vam na kolej zkontrolovat Christiana. Zastavim se u tebe. Modli se, abych do te doby vychladnul, nebo te bude moje navsteva bolet, az si podam svou pesti tvuj drzy a arogantni usmev! PS: S tim, kdo koho z nas vic podrazil, bych s tebou polemizoval, kdyz si vzpomenu na cerne pradlo!"
Zrovna jsem při čtení jeho textovky upíjel vodu ze skleničky, málem jsem se utopil. Rozřechtal jsem se a zapomněl polykat. Místo toho jsem vodu vdechnul do plic. Poměrně dlouho jsem ji pak vykašlával a lapal po kyslíku. Jojo, sexy dáreček…
Žádné komentáře:
Okomentovat