OT - 30. kapitola – Odmítání (z pohledu Dimitrije)

Konečně další kapitola... Snad se bude líbit ;)

Můj Adrianek od 3.dubna sám stojí! Jsem pyšná mamka :D

Pak jsem odnesl tác zpátky do kuchyně a vrátil se za ní. Přitulil jsem se k ní a úlevně ji líbal. Bohužel mi v tu chvíli nedošlo, že jí otrnulo i v jiných ohledech. Než jsem se nadál, překulila nás a nahá si na mě obkročmo sedla. Musela se vysvléknout z noční košile, když jsem byl v kuchyni a šikovně to maskovala peřinou.

"Mám tě, soudruhu. Teď se z toho nevykroutíš, a kdybys to hodlal náhodou zkusit, bude tě to příšerně bolet. Varuju tě předem. Já tě chci. Neodmítej mě. Cítím se dobře, a pokud se se mnou pomiluješ, bude mi přímo skvěle," přemlouvala mě.

A já nakonec zvolil kompromis. Opatrně jsem nás znovu přetočil. Poté jsem ji doteky, polibky a laskání dovedl k vrcholu. Sténala nahlas rozkoší. Ta její božská smyslnost a vášeň. Nedalo mi ani moc práce ji uspokojit. Její tělo bylo v těhotenství mnohem citlivější, samo reagovalo na něžnosti.

Jakmile se vzpamatovala a vrátila se z nebe zase na zem, neodpustila si hlášku: "Podvádíš a sám sebe zanedbáváš. To se mi nelíbí. Musíme to ihned napravit." Čekal jsem to. Takže nebylo těžké opět ji přelstít a ústy ji donutil znovu křičet slastí, aniž bych se s ní já sám miloval.

"Soudruhu, to není fér," vydechla po třiceti minutách.

"Já myslím, že je. Spokojená? Nebo ještě potřetí? Ale pouze takhle. S ničím jiným nesouhlasím. Ber nebo nech být," nabídl jsem jí.

"Dimitriji, proč nechceš? To mě hodláš mučit? Opravdu mi nic není," nechápala důvod mého odmítání.

Radši jsem jí zavřel pusu polibkem a hrál si s jejím nádherným tělem. Nedokázala mě odmítnout a já toho využíval. Z postele jsem vylezl až v jedenáct, abych připravil směs k tortilám.

Roza zůstala bez protestů ležet. Láskou byla celá malátná. Oči měla zamlžené rozkoší. Spokojenost z ní vyzařovala na dálku a já tyto okamžiky miloval. Pro ni i pro naše dítě bych udělal cokoli. Zahrnovat ji láskou a něžnostmi, když po nich toužila, byla příjemná manželská povinnost. A já se nedokázal stále nabažit jejího úžasného těla. A mám takový pocit, že se to ani nikdy nestane.

V kuchyni jsme se najedli a zbytek času do mé služby strávili v objetí na pohovce v obýváku, kde jsme oba upíjeli čaj. Adrian přišel na svou hlídací směnu Rozy ve 13:15. Pozdravili jsme ho. Změřil si nás oba pohledem. Kontroloval aury. Naštěstí nic nekomentoval. Zvedl jsem se a v koupelně se převlékl do uniformy. Políbil jsem Rose na rozloučenou a kývl na Adriana. Potom jsem vyšel schody do patra. V kapse mi ještě zavibrovala smska. Rozklikl jsem ji a četl: "To nemyslis vazne!? Chci s tebou mluvit!" Samozřejmě Adrian. Z aur všechno pochopil.

Odepsal jsem: "Bud tak hodny a neplet se do toho!"

"Kdybys byl jednou normalni, plest bych se nemusel! Ale ty nejsi! Docista jsi zcvoknul! Sakra, bracho, vzpamatuj se! Myslis, ze Rose nedojde, co hodlas dalsich x mesicu do porodu praktikovat?! Podotykam, ze absolutne zbytecne! Neni k tomu duvod! A kdyby nahodou byl, Dominic vas vcas upozorni. Tak toho laskave nech a vecer po sluzbe to rychle naprav!" psalo se za minutu v další zprávě.

"Do hajzlu, tohle mi ještě scházelo. Kázání o sexu. Debilní aury. Já nikdy soukromí mít nebudu," nadával jsem v duchu a na tuhle smsku víc nereagoval.

Akorát jsem klepal na dveře Lissina bytu, když mě dohonil Patrick. Byl přesný jako hodinky. Dnes nás při společné službě čeká návštěva u lékaře, kam Lissu s Christianem doprovodíme. Jdou na ultrazvuk.

Všechno bylo v nejlepším pořádku. Cestou zpátky se mě Lissa zeptala: "Dimitriji, jak je Rose? Adrian je u ní?"

"Jo, vypadá to, že snad lépe. Kéž kdyby to tak i zůstalo," přál jsem si.

"Můžeme se u vás na pár minut stavit? Slíbila jsem jí to včera v smsce," přiznala Lissa důvod své otázky.

"Jasně, bude mít radost." A rovnou jsem odemkl vstupní dveře do bytu a všechny je pozval dál. Zrovna ležela na pohovce a Adrian seděl v křesle. Koukali na film. Rose se rozzářila jako sluníčko a chtěla vstát, aby mohla Lissu obejmout.

"Lež," zarazila ji Lissa a přisedla si k ní na pohovku. "Jak ti je?"

"Líp," ujistila ji sama Roza.

Christian si sedl do druhého křesla. My s Patrickem zůstali stát. Rozhlížel se zvědavě po našem bytě. Byl u nás poprvé. I Rose viděl nemocnou prvně. Hezky se s ní přivítal a popřál jí brzké uzdravení.

Adrian stopnul film a uvařil pro všechny čaj. K němu jsme dostali ještě jablečný koláč. Můj překvapený výraz ho donutil k úsměvu a vysvětlení: "S Rose jsme se trochu nudili, tak jsme se pustili do pečení."

Rose s Lissou si spolu povídaly. Lissa jí vylíčila poslední kontrolu a ukázala fotku malého Erika. Rose tam byla s ní přes pouto, takže většinu toho již věděla. "Co ty? Kdy jdeš na další kontrolu?" zajímala se Lissa.

"Zítra ráno. Soudruh musí se mnou. Samotnou by mě nepustil," zajiskřilo jí v očích, kterými mě celou dobu pozorovala.

Lissa se rozesmála: "Který z nich je horší?"

To byla jasně mířená otázka na pečování a opatrování ode mě a Adriana. "Noo, nejhorší varianta je tahle. Mít je tu najednou. Oba mě hlídají jako ostříži. Každý z nich má něco do sebe. Adrian mě nechává volně dýchat a pohybovat. U soudruha musím pouze ležet. Jenže to vyváží něčím jiným. Včera v noci kvůli mně pekl ruský chleba. Jen jsem se zmínila, že bych na něj měla chuť," nerozhodla se, kdo z nás je lepší.

"Hathawayová," kroutil hlavou vysmátě Christian. Ani po naší svatbě ji nepřestal oslovovat jejím rodným příjmením. "Dimitrij je kvůli tobě dennodenně 24 hodin ve službě a tobě to nevoní. Je vidět, že se ti vrací humor. I na pohled vypadáš konečně líp. Nic nebudeme tě rozptylovat. Dopijeme čaj a jdeme. Potřebuješ klid. Zítra dejte vědět, jak vám to dopadlo."

Lissa souhlasně přikývla. Něco musela říct Roze přes pouto, protože ta jí odpověděla: "Jo, vždyť já vím." Přitom mě propalovala pohledem.

Christian se zvedl z křesla. Lissa ho hned následovala. Pomalu jsem s nimi kráčel ke dveřím. Rose ze mě nespouštěla oči. Toužila po dotyku a polibku. Nerad jsem porušoval pravidla ve službě. Natož když se u toho vyskytovalo tolik očí. Mé dilema za mě vyřešil Christian, který si odevzdaně povzdechl: "Máte minutu. Dýl se na to nekoukám."

Nezaváhal jsem. Třemi dlouhými kroky jsem překonal vzdálenost k pohovce a Rozu obejmul a políbil. Nakonec to bylo minut pět. Adrian si u dveří s Lissou a Christianem mezitím povídal. Patrick u nich stál jako stín. Nikdo to nekomentoval, pouze se pobaveně usmívali.

Zbylá část služby proběhla v poklidu. Večer jsem se vrátil. Adrian s Rose uvařili i večeři. Kuřecí steak s bramborami a zeleninovým salátem. Společně jsme se najedli a Adrian odešel domů za Sydney. Ta celé odpoledne psala nějakou seminární práci do školy. Potom jsem Roze napustil plnou vanu a udělal masáž. Měla samozřejmě návrhy na pokračování. Vtipně jsem ji odmítl, že se nic nemá přehánět a dnešní dopoledne v ložnici jí stačilo. Prošlo mi to.

Druhý den ráno jsme se rozplývali u Dominica v ordinaci při pohledu na naši dceru. Zase o malinko povyrostla. A Rose přibrala zpátky dvě kila. Tři ještě chyběly k její původní váze. Těhotenství na ní stále nebylo vidět. Doktor White ji spokojeně pochválil.

Následující dva týdny byly horší. Roze docvaklo, že ji nechci. Dost jsme se kvůli tomu hádali. Kdykoli toužila po rozkoši, dostala ji, ale jinak než si představovala. Vadilo jí to. Nejdříve zkoušela různé způsoby, jak mě přimět změnit názor. Dokonce na mě vytáhla těžký kalibr - můj starý vánoční dárek v podobě krajkového vínového korzetu. Moje ovládání prošlo zatěžkávací zkouškou. Ale vydržel jsem. Jenže ona se do krve z odmítnutí urazila a od toho dne se mnou nemluvila. A pokud ano, jednalo se o ano, ne, případně nevím. Na protest mi nedávala ani polibky. Dospěli jsme do vztahu jeptiška a mnich. Pusu jsem jí dával před službou pouze na čelo. Adrian z nás byl na prášky. Domlouval mi. Prý si Rose umanula, že je pro mě těhotná neatraktivní. Taková blbost!

Bohužel se nepohoda v našem vztahu odrazila i ve výsledcích u lékaře. V půlce čtvrtého měsíce pár dní před Vánoci byla Rose pod váhovým průměrem, nepřibrala od té doby ani gram a maličká přestala taky růst. Dominic nechápal, co se to děje. Před 14 dny jsme zářili štěstím a nyní tohle. Doprovodil jsem Rozu domů. Zalezla si do postele a mlčela. Oba jsme měli strach, abychom o malou nepřišli.

Od Dominica mi pípla smska: "Dimitriji, nerikej o tomhle Rose, ale potrebuju s tebou mluvit. Mohl by ses za mnou stavit v pul jedne u me v ordinaci?"

Noo, bezva. Špatné zprávy. Bude to ještě vážnější, než jsem si myslel. "Jo, budu tam," odepsal jsem mu a rovnou s Adrianem zařídil hlídání Rozy o hodinu dřív. Jí jsem nic neřekl, vymluvil jsem se na Christiana.

Přesně v půl jedné jsem zaklepal na dveře Dominicovy ordinace. Hned mi otevřel se slovy: "Ahoj, pojď dál a posaď se." Poslechl jsem ho. Jakmile jsem se posadil, spustil: "Dimitriji, co se mezi tebou a Rose děje? Nechci tě strašit, ale ty dnešní hodnoty jsou kritické. Jestli to takhle půjde dál, můžete o dítě přijít. Vidím, že jste oba napjatí a nespokojení. Sotva spolu promluvíte. Kam se vytratila nebo schovala ta vaše velká láska? Ty si myslíš, že dítě není přece jen tvoje? Já to nechápu… Před dvěma týdny jste oba dva zářili štěstím a láskou. A nyní obrat o 180 stupňů. Navíc z ničeho nic. Co se sakra děje? Rose mi to nechtěla říct. Pokud to neuděláš ty, zeptám se Adriana. Ten to určitě ví. A budeme to řešit. Já ani on vám nedovolíme tenhle éterový zázrak ztratit."

"Do hajzlu! Přesně tohohle jsem se bál. Dcera je moje. To vím na sto procent. A v žádném případě o ni nehodlám přijít, ani Rose. Jen jsme se trochu pohádali. Každý máme na určité věci jiný názor. A ona se urazila," povzdechl jsem si nešťastně.

"Proboha, chlape, neříkej mi, že ji kvůli těhotenství odmítáš?" kápl na to Dominic.

"Nedovolím, abychom o malou přišli," pronesl jsem odhodlaně.

"To je ta největší pitomost, kterou jsi mohl udělat! Vy o ni nepřijdete kvůli milování, ale kvůli tomu, že se ty milovat nechceš. Jak často jste se s Rose milovali, než otěhotněla?" vyptával se mě Dominic na intimní otázku.

"Před líbánkama v průměru jednou až dvakrát denně," přiznal jsem.

"A o líbánkách?" zajímal se lékař.

"Třikrát i čtyřikrát."

"Denně?! Do háje, Dimitriji! Ty ses fakt zbláznil! Je ti jasný, že takhle holka měla neskutečně velký libido i před těhotenstvím a nyní se jí ještě dvakrát nebo třikrát zvedlo! Nedivím se jí, že je nespokojená a absolutně neprospívá! Jak dlouho ji sakra odmítáš?!" ptal se mě rozzlobeně Dominic.

"Nemiloval jsem se s ní od doby, kdy víme, že je těhotná. Takže necelé dva měsíce. Ale ji jsem nezanedbával, jestli jde o tohle. Pouze jsem s ní já sám nespal. Jenže se před 14 dny naštvala a odmítá mě. Cokoli i polibky, doteky, rozkoš," odpověděl jsem pravdivě.