Kruh se rozroste...
Kdo bude další vyvolený zasvěcený do tajemství?
Čekali jste to???
Zrovna jsem se první týden v lednu stavil před službou v budově strážců a potkal tam i Patricka. "Ahoj, Patricku," pozdravil jsem ho s dobrou náladou.
"Ahoj Dimitriji," oplatil mi bez úsměvu.
"Patricku, děje se něco? Zdá se mi to nebo tě něco trápí? Můžu pomoct? Jsi od těch Vánoc nějaký zaražený a smutný," staral jsem se.
"To nic. Jsem v pořádku," snažil se mě odbýt. Otázka mu byla nepříjemná a do očí se mi nepodíval.
"Vyklop to," nařídil jsem mu bez kompromisů.
"Nic, jen jsem si naivně myslel, že bych mohl do té vaší party patřit a mít ji jako rodinu, kterou nemám. Máma mi před dvěma lety zemřela, otce neznám a jiné příbuzné nemám. Byl jsem bláhový. Moje chyba. Chováte se ke mně všichni hezky, ale spoustu věcí přede mnou tajíte a skrýváte. Teď už je to stejně jedno. Rose bude za pár týdnů zdravá a mě už nebudete potřebovat," vychrlil jedním dechem, co ho trápí.
"Pojď se mnou do zasedačky," vyzval jsem ho. Poslechl. Zavřeli jsme za sebou dveře a posadili se. "Přesně tohohle jsem se bál, když jsem tě oslovil s nabídkou na Lissina strážce. Věděl jsem, že mezi nás zapadneš. A máš pravdu i s tím dalším. Ano tajíme před tebou pár věcí. Ale důvod je jiný, než si myslíš. Není to nedůvěra. Rose za pár týdnů zdravá nebude, protože zdravá je a byla celou dobu. Jen nemůže zhruba rok, možná i dýl, vykonávat práci strážkyně."
"Promiň, ale nechápu to. I Ben zná pravdu. Proč teda já ne? Čím jsem jiný, čím jsem horší?" ptal se mě dál Patrick.
"Sakra, takhle to nesmíš brát. Ben neměl na výběr ani nikdo další z kruhu. Všichni ostatní pro moje tajemství riskují svůj život. Tebe do téhle pozice stavět nebudu. Životů jsem ohrozil již dost. Ty nebudeš další. Jsi bezva chlap. A já si tě moc vážím, ale tvůj život v sázku nedám," hájil jsem se a snažil se Patricka přesvědčit, že chyba není na jeho straně.
Naštval se: "Rád bych o tom, co ohrozí můj život, rozhodoval sám! Mám umřít pro nějakého nafoukaného Moroje, kterého mám v uvozovkách "povinnost chránit". Nebo radši pro partu přátel, kterých si vážím a mám je rád. Sám to nechápu, ale za dobu, co vás znám, jste mi přirostli k srdci."
"Patricku," vydechl jsem poraženě.
"Co mám udělat? Chci svůj život zasvětit tvému tajemství a patřit k vám. I kdybych měl zítra zemřít. Vím, že to bude správné rozhodnutí. Já si vybral. Volba není na tobě. Já se dobrovolně a sám za sebe rozhodl. Dám svůj život v sázku za tvoje, vaše tajemství. To je jedno. Rád bych k vám patřil se vším všudy," vybral si Patrick sám svůj osud.
"Jseš si jistý? Musíš přísahat na svůj život? Patricku, rozmysli si to dobře. Nepůjde to vrátit zpátky," odrazoval jsem ho.
"Jak zní přísaha, kterou mám říct?" nebral Patrick v potaz mé varování.
"Přísahám na svůj život, na svou lásku a věrné přátelství, že budu chránit tajemství kruhu i za cenu svého vlastního života," vyslovil jsem nahlas slova přísahy.
"Dobře," souhlasně kývl Patrick a přísahu odříkal. Poté se na mě s otazníkem v očích podíval: "Povíš mi, co je Rose? Určitě to s ní souvisí. Jak ji všichni hlídáte. Ty jsi ustaraný a zároveň šťastný. Tvůj vztah s Adrianem jsem dodneška nepochopil. A asi nepochopím. Stará se o ni, když jsi v práci. Dokonce ho na ni necháš sahat. Nevadí to ani Sydney. Přitom jste s Rose manželé a Sydney s Adrianem se mají brát na jaře. Jste zvláštní čtyřka. Do toho Lissino pouto s Rose. Vždycky si spolu přes něj povídají a Rose cenzuruje pro ostatní uši své odpovědi, které chápe jen Lissa."
Pousmál jsem se: "Hodně si všímáš. Ano, týká se to Rose. A jsem ustaraný, šťastný i vyděšený zároveň. Rose je těhotná, Patricku."
Vyvalil oči dokořán a pusu nechal otevřenou šokem. "Cooože? Já myslel, že dítě nechcete. Vlastní mít nemůžete. Ale přece nebudete celý život sami. Už chápu tu jednu třetinu, o které Adrian mluvil. Dítě je jeho."
"Dá se to pochopit i takhle. Ale kdyby to tak bylo, nemuselo by to být tajemství chráněné vlastním životem. Adrian v tom má svůj podíl, ale jinak než si myslíš. To dítě je moje. Já jsem biologický otec naší dcery. Adrian pomohl éterem a tajným kouzlem, abych se mohl stát otcem," odhalil jsem tajemství kruhu.
"Tooo přece nejde," koktal šokovaně Patrick.
"Přesně tohle jsem si myslel před svou svatbou a líbánkama taky. Málem jsme se s Rose začátkem července právě kvůli nemožnosti mít spolu dítě rozešli. Domluvili jsme se na tom, že zůstaneme prozatím sami a pokud bychom dítě v budoucnu chtěli, mě v biologické části zastoupí právě Adrian. Vzal to do svých rukou a vyřešil to za nás. Dcera se má narodit v květnu. Před tvýma očima mi dokázal zachránit život. Domnívám se, že nebude takový problém, abys uvěřil i tomuhle. Proto Rose objímal o Vánocích a ruce měl na jejím bříšku. Tohle je tajemství našeho kruhu věrných. Já dhampýr budu otec dítěte, které čekám s dhampýrkou," pravdivě jsem vysvětlil.
Než stačil Patrick cokoli dalšího říct, ozvalo se zaklepání na dveře zasedačky a otevřely se. "Ahoj, omlouvám se, že ruším. Dimitriji, můžeš se pak na chvilku stavit?" objevil se Ben.
"Rose i malá jsou v pořádku. Přibírá zhruba půl kila týdně a doktor je spokojený. Patrick všechno ví a stal se dalším zasvěceným členem kruhu," odpověděl jsem Benovi na nevyslovenou otázku před Patrickem.
Ben roztáhl pusu do úsměvu: "Bylo pouze otázkou času, než mu to řekneš. Patří k nám. To jsem rád, pozdravuj Rose. Adrian je u ní?"
"Ne, dneska hlídá Sydney s Lucasem. Adrian musí dodělat nějakou zakázku obrazů. Klidně se večer stav, Rose tě ráda uvidí. Jediný problém, který mi dělá trochu starosti, je blížící se Lissin porod a jejich vzájemné pouto. Bude chtít být u ní. Ale nesmí se stresovat, natož s Lissou prožívat bolesti a to při tomhle fakt nepůjde. S Adrianem je musíme odříznout. Nabil pro obě prsteny, abychom utlumili pouto. Ani jedna z nich to ještě neví. Čeká mě nepříjemná hádka. O Lissu se nebojím, ta bude rozumná. Ale udržet od ní Rose dál, bude oříšek," svěřil jsem se se svým problémem.
"Hm, to máš pravdu. Kdybys cokoli potřeboval nebo já mohl nějak pomoct, dej vědět. Nic nebudu rušit. Mějte se," rozloučil se s námi Ben.
Patrick byl zcela paralyzovaný. Nevzmohl se na slovo. Pousmál jsem se: "Pojď se mnou."
Vstal a šel. Před dveřmi našeho bytu jsem se zastavil, vytáhl klíč a odemkl. U nás v obýváku seděla část party: Sydney, Lucas, David, Adrian, Jill a Mia. Rose ležela na pohovce zavrtaná do deky a hlavu měla na polštářku v Adrianově klíně. "Ááá, taťulda je zpátky. On bez těch svých ženských nemůže být," přivítal mě pobaveně Lucas. Ale nevšiml si Patricka za mnou. Jakmile ho spatřil, nadával si za hlášku: "Sakra! Sorry!"
"V pohodě," mávl jsem na tím rukou. Adrian na mě souhlasně kývl. Poznal, že Patrick všechno ví. Asi z jeho stále šokované aury.
"Bando, máme dalšího člena. Konec tajení. Patrick zná pravdu," uvedl to Adrian na pravou míru.
"No, sláva. To šifrování mi už lezlo krkem," zahlásila Rose. "Ahoj Patricku, jak tak na tebe koukám, ještě jsi to nestrávil, co? Ale neboj, na soudruha mít nebudeš. Ten to pořádně nevstřebal doteď."
"Ty, aby ses neozvala," zakroutil jsem odevzdaně hlavou a přešel k ní, abych jí dal polibek. Rose si na pohovce sedla a stáhla mě k sobě. Polibek byl trochu odvážnější a trval pár minut, než se uvolila mě zase pustit.
"Ach jo, jestli vám to nevadí, jsou tu lidi," povzdechl si hraně Adrian.
To naše sehrané "Mlč!" odměnili ostatní smíchem. "Co tu vůbec děláš? Nemáš náhodou malovat?" rýpl jsem si.
"Nestarej se! Ty máš být zase za pět minut ve službě, takže padej! Holky jsou moje. Budu malovat u vás, nenechám si ujít hlídání. Děláme si tu mejdan, abys věděl a bez tebe. Ještě přibyde Eddie s Masonem. Ty si buď pěkně u Ozerovic. Akorát bys nám to kazil," odpálkoval mě tím svým arogantním způsobem a přihodil svůj typický posměšný úsměv.
"Bezva," pronesl jsem smířeně. Políbil jsem Rozu na čelo a zvedl se. "Dostanu je ve stejném stavu, v jakém jsem ti je právě teď předal," upozornil jsem ještě Adriana.
S ostatními jsme se s Patrickem rozloučili a vyšli schody k Lisse. "Ahoj, ani nechoďte dál. Jde se dolů k vám na mejdan a na film," přivítal mě Christian. "Pouze vezmeme od nás z kuchyně židle, ať se tam poskládáme."
Všichni strážci jsme vzali jednu židli a sestoupili opět k nám. Když jsem otevřel dveře bytu, zaslechl jsem Adrianovo: "Vidíte ho, už je tu zase?!" Bídák jeden. Moc dobře věděl, že sem půjdeme. Celé to naplánoval on. Kdo jiný?!
Pohovka byla již rozložená i pošouplá dál, aby vzniklo místo pro židle ostatních. Proběhlo zdravení. "Těhule leží na pohovce. Zbytek je jedno," organizoval Adrian. Po jeho hlášce se Lissa, Christian, Eddie i Mason zarazili. "Tys jim to ještě neřekl?" kroutil hlavou vyčítavě brácha.
"A kdy asi? Nevíš? Na chodbě mezi dveřma?" reagoval jsem na to.
"Co neudělám sám, to není. Jako vždycky. Takže ještě jednou. Oficiálně dneska vítám v kruhu nového člena Patricka," uvedl ho.
Po formalitách jsme se pomalu usazovali. Rose využila mé nepozornosti a přišla ke mně. "Jaktože neležíš?" pokáral jsem ji. Dnes ji hodně zlobil nízký tlak. Ráno mi dvakrát skoro omdlela.
"Jsi moc daleko, soudruhu. Takže když nejde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi," vysvětlila své počínání.
"Jestli ti to nevadí, jsem pořád ve službě a že jsme všichni u nás doma, na tom nic nemění. Jdi si lehnout a nezlob mě," snažil jsem se ji přivést k rozumu.
Než mi stihla odpovědět, předběhla ji Lissa: "Víte, co vy dva?!" Významně se podívala na mě i Christiana a pokračovala: "My s Rose jsme tady těhotné a víme, co potřebujeme nejvíc. Své muže. Samy na té pohovce nebudeme. Je dost velká pro všechny. A jestli mermomocí chcete, abychom obě ležely a odpočívaly, budeme. Ale pouze s vámi. Jestli se vám to nelíbí, pohovku složíme a sedneme si na ni jako všichni ostatní. Alespoň tu bude víc místa. Je to na vás?!" Následně ještě nevinně podotkla: "Dimitriji, nejsi náhodou blízký strážce Christiana? To bys měl být u něj a ne stát u dveří."
"Skvělý, tyhle dvě ženský se hledaly, až se našly. Manipulátorky jsou obstojné. Vždycky docílí přesně toho, co si usmyslí," pomyslel jsem si hořce.
Roza se rozzářila: "Díky, Liss." Ona jí musela něco říct přes pouto, protože se pak rozesmála a přikývla.
S Christianem jsme se odevzdaně přemístili k pohovce a sedli si, jenže to našim manželkám nevyhovovalo, takže si nás obě naaranžovaly ke své spokojenosti. Nakonec jsme se oba museli zout a o polštář a čelo pohovky se zády opřít. Rose i Lissa si pololehly do našich klínů a přikryly se dekami. Nám nezbylo nic jiného, než je obejmout. Obě nám šikovně nastavovaly svá bříška. Lissa ho měla na začátku osmého měsíce již pořádné, Rose na začátku pátého jen maličko vypouklé. Nezasvěcený by stále nepoznal, že je těhotná.
Jill s Miou dostaly jako další přítomné ženy výsostné postavení sedět v našich pohodlných křeslech. "Holky, nekažte partu. Dneska budou poslouchat všichni," promluvila na ně Lissa a obě s Rose mrkly. Co chystají, jsem pochopil ve chvíli, kdy Mia zavolala: "Masone?!"
"Ano?" pozvedl k ní oči oslovený.
"Tu židli nebudeš potřebovat. Křeslo se mi zdá nějaké tvrdé, tvůj klín bude pohodlnější," postěžovala si vypočítavě Mia.
"Eddie, mám stejný problém," připojila se i Jill.
"Tohle nejsou normální ženský, ale tyranky," shrnul to za všechny na oko uražený Mason a splnil Miino přání. Rozvalil se do křesla a Mia mu s polibkem vlezla na klín, aby si ho usmířila.
Jakmile měl Eddie na klíně i Jill zavrtěl hlavou: "Pánové, nevím, jak vy, ale asi nás čekají samý pěkný věci. Já ty naše ženy nepoznávám. A to dvě z nich ještě nejsou ani těhotné. Máme se na co těšit." Od Jill si vysloužil malý školácký pohlavek za nevhodnou hlášku. A my šli smíchy do kolen.
Patrick, Lucas a David se posadili vysmátě kousek od nás na židle. Lucas si neodpustil hlášku: "Jsem rád, že jsem v tuhle chvíli svobodný a nezadaný."
Sydney připravovala u televize DVD s filmem. Sedne si na židli. Křeslo i pohovku odmítla. Otočil jsem hlavou, nikde jsem neviděl Adriana. Divil jsem se, že se do hlášek a dění nezapojil. To u něj nebylo obvyklé. Kousek za pohovkou si roztáhl stojan, plátno i barvy. Zamyšleně něco maloval. Dodělává tu zakázku.
Vybraný film byl tedy něco. Komedie "Ledově ostří" - dva bláznivý krasobruslaři, kteří spolu jezdili v páru. Příběh ani úroveň nic moc. Prostě blbost, ale nasmáli jsme se u toho jako nikdy. Z misek jsme ujídali brambůrky nebo popcorn a zapíjeli to džusem nebo colou. Asi po hodině jsem se otočil na Adriana. Ani jsem si nevšiml, že Sydney již nesedí na své židli. Stála za Adrianem u plátna a objímala ho kolem pasu, ale aby mu nebránila v malování. Každou chvilku natočil hlavu, aby ji políbil.
Film za dalších 45 minut úspěšně skončil. Všichni se celí usezelí protahovali. Adrian taky položil barvy. "Už to máš hotové?" zeptal jsem se ho.
Pousmál se: "Jak se to vezme? Tohle jo, ale zakázku ne."
Nerozuměl jsem tomu. Asi má víc obrazů, než jeden. Naschvál jsem přešel k němu, abych viděl na plátno. Obraz mě svým obsahem překvapil. A nebyl jsem sám. Zbytek bandy se k plátnu nahrnul taky. Namaloval totiž nás, jak koukáme na film. Všichni jsme byli obličeji zády, ale vykreslil nás do nejmenších detailů. Moje ruce na Rosině bříšku, záhyby deky, její hlavu opřenou o mé rameno a ostatní taky.
"Nekoukejte tak, nemohl jsem si pomoct, noo?!" obhajoval se. "Zakázku dokončím přes noc."
Atmosféra byla uvolněná. Z repráků hrála tlumeně hudba a my si povídali. Odpoledne příjemně plynulo. V půl šesté se ozvalo klepání. Adrian otevřel a převzal od poslíčka náruč s pizzami. Zajistil i večeři. Myslí na všechno…
Žádné komentáře:
Okomentovat