Dárek od Ježíška - snad se bude líbit ;)
"Tím si v tomto případě nejsem tak úplně jistý, ale ty se netrap. Máš před sebou důležitější úkol. Mohu se na něco zeptat, Lisso? Vy jste nám to s Rose zatajily úmyslně, viď? Plánuje to udělat jako ty. Nyní měla být u tebe ona a v květnu byste to na sále otočily. Mě s Christianem jste z toho vyškrtly," využil jsem samoty, že nás Adrian s Christianem neslyší a pomalu zase kráčel sněhem, který mi křupal pod botami.
"Ano, tohle vidět nemusíte. Oba jste vyplašení jen z kontrakcí. Ten zbytek si do konce života pamatovat nemusíte. Chceme vás zažít jako pyšné otce, kteří si chovají v náručí své nádherné děti. Ne ti, kteří si vyčítají, co nám těhotenstvím a porodem způsobili za bolest. Brali byste to moc osobně. To je úděl žen a mateřství. Mrňous nám tyhle strasti vynahradí. Budeme mámy. To za tohle stojí," dovysvětlila Lissa. Na to už jsem neměl co namítnout.
V nemocnici na nás čekal už Dominic. Dovedl nás všechny do přípravné porodní místnosti. Opatrně jsem Lissu položil na postel, když se přestala svíjet další kontrakcí. Lékař nás poté požádal, abychom ho nechali s Lissou v pokoji samotného, že ji vyšetří.
Ani se nemusela převlékat. Zůstala v dlouhé noční košili a županu. Na nohách měla tlusté pletené ponožky. Pouze si navrch vzala zimní kabát a já ji ještě na cestu do nemocnice zabalil do deky, aby neprochladla. S klukama jsme vycouvali z pokoje za dveře. Christian byl úplně bledý a vynervovaný. Nedivil jsem se mu. Cítil jsem se podobně. Moje obavy o Rozu i Lissu byly obrovské. Jen jsem to svým strážcovským tréninkem nedával ve tváři tak viditelně najevo a udržoval si svůj kamenný výraz.
Dominic po deseti minutách sám otevřel a znovu nás všechny zavolal dovnitř. "Porod se rozběhl. Lissa je otevřená na čtyři centimentry. Postupuje to docela rychle na to, že je prvorodička. Všechno je v pořádku a jde podle plánu." Podíval se na hodinky. "Je skoro pět ráno. Tímhle tempem to odhaduju, že se Erik narodí mezi devátou a jedenáctou hodinou. Prostě dopoledne. Neobjevily se žádné komplikace, proto bude Lissa rodit přirozenou cestou a nemá smysl provádět císařský řez."
Lisse se zkřivil obličej z další kontrakce. Christian k ní hned přispěchal a chytil ji za ruku. Přes bolest se na něj usmála. "Chlapi, netvařte se jako byste šli na popravu! Tohle je zrození nového života! Radost! Nikdo neumírá!" pokáral nás pobaveně Dominic. On byl na rozdíl od nás na porody zvyklý.
"Rose nikde nevidím, takže předpokládám, že je pouto odříznuté a je někde v klidu pod dohledem. Nyní má být s Lissou Christian a na sále Sydney. Vy dva," kývl na nás s Adrianem. "Na chodbu. Ať mají soukromí. Lisso, můžeš chodit, sedět, ležet, protahovat se na žebřinách nebo na míči. Až budou bolesti větší, napusťte si plnou vanu vody na příslušnou teplotu. Je tam teploměr. Ta ulevuje podle zkušeností většiny žen nejvíc. Klidně tam můžeš být několik hodin a Christian s tebou taky. Tady je blok s tužkou a vodotěsné stopky. Jinak jsou v koupelně i zde v místnosti velké nástěnné hodiny. Zapisujte, po kolika minutách se kontrakce opakují a jak dlouho trvají. Já se vrátím za hodinu na další kontrolu. Dodržuj aspoň trochu pitný režim. Vodu normálně můžeš po doušcích upíjet," rozdával pokyny Dominic.
"Drž se, Liss," pohladil Adrian Lissu po tváři, než odešel z místnosti.
"Hodně síly," popřál jsem jí taky. "Jdu zavolat a uklidnit Rose." Ihned jsem to na nemocniční chodbě realizoval, ale mobil mi nezvedla. Trucuje. Adrian po třech minutách mého marného snažení vytočil Sydney. Přijmula hovor okamžitě. Vylíčil jí situaci a domluvili se, že zbytek party informují o Lissině porodu až kolem půl osmé. Necháme je vyspat. Nemělo by cenu, aby tu s námi stáli několik hodin na chodbě a my je kvůli tomu budili. To bylo rozumné.
Adrian už pokládal hovor, když se na mě podíval a zarazil se: "Syd, Dimitrij by chtěl na ucho Rose, můžeš mu ji dát?" Sydney mu něco odpověděla, pak bylo v telefonu úplně ticho, než znovu promluvila. Z Adrianova výrazu ve tváři jsem si přečetl jasnou odpověď i beze slov. Rose se mnou nechce mluvit. Jsem pro ni ten největší zrádce na světě. "Hm, no nic. Zase se ozvu. Nejspíš za hodinu. U vás všechno v pohodě? Jestli blbne, přijdu ji ovlivnit. Nenechám ji ohrozit Rosii…"
Odpověď Sydney jsem neslyšel. Potom se rozloučili i oba típli hovor. "Co Rose?" vyhrkl jsem.
"Nic, prý dobrý. Pár minut se prala s Patrickem a teď v klidu leží v posteli a mlčí," přetlumočil mi Adrian zprávy od Sydney, které mi unikly. Povzdechl jsem si. Přečkali jsme na chodbě několik hodin. Chvíli jsem stál opřený o stěnu, pak seděl na lavičce. Taky jsem pochodoval sem a tam. Adrian v bleděmodrém to samé. Dominic Lissu s Christianem chodil kontrolovat po hodině. Nám na chodbě vždycky oznámil skutečnosti a my je volali Sydney. S Rozou prý žádné novinky. Po sedmé hodině poslal Adrian smsku Lucasovi a Eddiemu, aby se mu, až se vzbudí a nasnídají, ozvali. Oba volali během minuty nazpět. A během deseti dalších minut za námi dorazili do nemocnice. První Lucas s Davidem a po dalších deseti minutách Eddie, Jill, Mason a Mia. Poslal jsem smsku i Benovi a Janine.
Od osmi hlídal Dominic Lissu už po půl hodinách. Druhá část porodu se blížila. V devět jsme dostali pokyn, že má do třiceti minut přijít Sydney a jde se na sál. Adrian jí to zavolal a já se vydal domů, abych se s ní u Rozy vyměnil.
Pospíchal jsem, měl jsem o ni i malou strach. Odemkl jsem si, rychle se zul z mokrých bot od sněhu a nakoukl do ložnice. Roza spala. Tenhle pohled jsem nečekal. Patrick stál opřený o skříň a Sydney seděla s notebookem u psacího stolu kousek od manželské postele, ve které ležela Rose.
Ztuhl jsem ohromením. Ona klidně spí, když Lissa rodí?! Nesedělo mi to k ní. Spíš jsem si ji představoval, že tu chodí jako tygr v kleci sem a tam. Je vzteklá a nervózní. "Ooo…ona usnula?" koktal jsem šeptem šokovaně.
"Nemusíš šeptat, nevzbudí se dřív než v jedenáct. Spíš to tipuju kolem dvanácté," vzhlédla Sydney od počítače.
"Jak?" dostal jsem ze sebe.
"Záložní plán "Z" - prášky na spaní rozpuštěné v čaji. Omyl, vlastně plán "Y". Plán "Z" byla Dominicova injekce se sedativy, ke které se schylovalo. Prášky zařídily tentýž účinek, ale rozhodně šetrnějším způsobem," mluvila s naprostým klidem Sydney.
"Proč? Co se stalo? Prala se s vámi?" vyslýchal jsem je oba s Patrickem.
"Prala se a nadávala, ale jen ze začátku. Poté co jsem použil plán "E", "F" i "G" toho nechala a dobrovolně ležela v posteli. Jen s námi nemluvila a tobě schválně nebrala telefon," vysvětloval Patrick, ale já absolutně netušil, o jakých dalších plánech mluví.
"O jakých dalších plánech sakra mluvíš?! Existovalo jich celkem pět - prsteny "A", spoutání rukou "B", roubík "C", Adrianovo ovlivnění éterem "D" a injekce se sedativy od Dominica," vyjmenoval jsem zoufale.
"Tohle byly záložní plány Adriana, do kterých zasvětil Patricka, pokud by se něco pokazilo," vysvětlila Sydney.
"A co do prdele znamenají ty prášky na spaní?! Vždyť Patrick řekl, že v klidu ležela v posteli," rozčiloval jsem se.
"Taky to nechápu! Uspala Rose bez mého, tvého a asi i Adrianova vědomí. A netuším proč. Je to její sólo akce. Mně to doteď nevysvětlila," ozval se dotčeně Patrick.
Změřil jsem si pohledem Sydney. "Tohle byl tvůj záložní plán. Něco se muselo podělat. Co? Něco stěžejního mně a Patrickovi uniká. O tomhle neměl potuchy ani Adrian. Jednala jsi na vlastní pěst. Nerozumím tomu. Prsten má stále na ruce," dožadoval jsem se objasnění.
"Je mi záhadou, jak to dokázala, ale překonala blokaci obou prstenů a chodila poutem kontrolovat Lissu," pronesla Sydney.
"Cože?!" vyhrkli jsme s Patrickem najednou.
"To není možný! Já si ničeho nevšiml… Musela by cítit přece Lissinu bolest jako předtím nahoře v bytě," nesouhlasil Patrick.
Já však Sydney věřil. Roza byla velice vynalézavá, když něčeho chtěla dosáhnout. "Jak dlouho trvalo, než jsi na to přišla? Mohlo to malé ublížit?" ptal jsem se poraženě.
"Něco málo přes hodinu. Zpozorovala jsem to asi po hodině, co jste s Lissou odešli do nemocnice. Patrick ji při mém telefonu s Adrianem zpacifikoval. Přestala se prát. Zhruba půl hodiny brečela. Pak se uklidnila a mlčky ležela. Na poprvé se jí to povedlo zcela bez jejího plánování a přičinění. Málem vykřikla v kontrakci s Lissou. Sama byla překvapená, že se jí to povedlo. Celá se napjala, avšak ustála to, aniž by na sebe upozornila. Pak to cíleně opakovala každých patnáct minut. S Lissou strávila maximálně minutu nebo dvě. Jen ji kontrolovala a zase se vrátila zpět. Koukala pořád nervózně na hodiny. Jako kdyby očima popoháněla ručičky. Nebyla jsem si jistá, jestli se mi to pouze nezdálo, tak jsem ji nenápadně pozorovala. Dělala to fikaně. Kdybych neměla předchozí zkušenosti a školu Adriana, abych věděla co hledat, oblafla by mě taky. Třikrát jsem ji to nechala zopakovat, abych měla jistotu. Navíc nesměla pojmout podezření, že něco tuším. Tak jsem jí uvařila čaj, do kterého jsem rozdrtila a rozpustila prášky na spaní. Kdybys tu byl ty nebo Adrian, poznali byste to okamžitě bez mého ověřování a rovnou byste jednali," odhalila Sydney své důvody pro záložní plán a ještě se mi omlouvala, že jí to trvalo dlouho. Jak je bláhová! Jsem jí vděčný, že to vůbec rozpoznala a ochránila tak mou nenarozenou dceru. Kdo ví, jak by to bez jejího duchaplného zásahu dopadlo?!
"Kurva, já to podělal," nadával si nešťastně Patrick a dával si to za vinu.
"Za to nemůžeš. To už je holt Roza. Jiná nebude. Děkuju. Děkuju vám oběma. Zvládli jste to skvěle. Sám bych to líp nezařídil. Kdybych to zjistil, volal bych Dominikovi, ať přijde s injekcí. Uspání prášky je pořád lepší možnost. Patricku, doprovoď prosím Sydney do nemocnice k Lisse. Já to tady už zvládnu. Erik chce na svět," pousmál jsem se.
"Dimitriji, až se probere, bude to zlý. Hodně zlý. Jsi na to připravený?" stiskla mi rameno Sydney. Seděl jsem na posteli u spící Rozy.
"Na to se připravit nedá. Ale přežiju to. Tohle je můj boj. Na tebe právě čeká tvůj s Lissou a Erikem. Hodně štěstí a dejte mi hned pak vědět," popřál jsem jí.
S úsměvem dodala: "Neboj, my jsme holky šikovný. Erik bude za pár minut na světě. Určitě se ti ozveme." Oba se rozloučili a odešli z našeho bytu.
Vysvlékl jsem si svetr a zůstal jen v džínách a tričku. V bytě se topilo. Roza pololežela na dvou polštářích a pravidelně oddechovala. Přilehl jsem si k ní. Pořádně ji přikryl a poté ji hladil po tvářích a vlasech. Taky jsem jí vtiskl na rty jeden něžný polibek. Až se vzbudí, budu mít zákaz se jí dotýkat a přibližovat se k ní. Možná schytám další ránu. To mi je fuk. Hlavně aby byly moje dvě holky v pořádku. Následky mého jednání jsou mi putna.
Konejšil jsem se, že jsem se rozhodl správně. Odříznutí pouta bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat. Štvalo mě, že nejsem s Rozou doma, ale abych ji alespoň trochu uklidnil, musel jsem být s Lissou, Christianem i Erikem já jako opora za nás dva v nemocnici. Ač si to sama nebude chtít přiznat, tohle ji uklidňovalo. Pokud bych s ní zůstal doma a Ozerovic v tom nechal samotné pouze s partou a já sám hlídal Rozu, neodpustila by mi to. Nikdy. Brala by to jako selhání strážců. Morojové mají přece přednost, ne dhampýři a já bych to popřel. Podvědomě chápala moc dobře důvody, proč jsem ji z toho vynechal. Ani ona by nepřipustila, abychom o naši vymodlenou dceru přišli. Jakmile se vyvzteká a uvidí Lissu s narozeným Erikem na vlastní oči, mám teoretickou šanci, že se situace v našem vztahu časem srovná. Avšak určitě to nebude hned. Možná za měsíc, možná za dva. Možná ještě déle. Ale naděje umírá poslední…
Žádné komentáře:
Okomentovat