Drahoušci, další kapitolka je na světě - snad se bude líbit ;)
"Dále," pustil nás dovnitř Lissin hlas. Oba jsme vstoupili a pozdravili kompletní rodinku Ozerů. Právě byli v pokoji sami. Soudruh přišel do služby o třicet minut dřív. Myslela jsem, že se tam při nejmenším setkáme s Masonem a Eddiem.
"Ahoj, jste v pořádku? Oba? Už od Adriana víme, co se stalo," strachovala se hned Lissa. Christian se tvářil taky ustaraně. Zvlášť když zaznamenal Dimitrijovy obvázané ruce.
"Jo, už ano," ubezpečila jsem je. Následně jsem se zhluboka nadechla a spustila: "Moc se omlouvám za ten včerejšek. Chovala jsem se jako kráva a všechno zkazila. Můžete mi to odpustit? Strašně mě to mrzí. Úplně jsem zničila váš i Erikův velký den. Ani jsem ho pořádně neviděla…"
"Rose, to je dobrý," utnula mě Lissa. Přešla jsem k ní a objala ji. Potom jsem si k ní přisedla na postel, abych viděla na Erika v jejím náručí.
"A tohle je teta Rose se strejdou Dimitrijem, miláčku," představila nás Lissa malému. Moje oči se při tom pohledu zalily dojetím. Erik byl nádherný. Prohlížel si mě svýma velkýma nefritově zelenýma očima, které zdědil po mamince Lisse. A na hlavičce měl pár Christianových havraních vlásků.
"Gratuluju, máte nádherného syna," podal ruku Christianovi v blahopřání k narození potomka Dimitrij.
"Povedl se mi, co?!" pronesl pyšně jako páv Christian. Soudruh se jen souhlasně pousmál.
"Na, Rose," podávala mi Lissa malého, abych si ho pochovala.
"Liss, neblázni! Vždyť mu ublížím. Je šíleně maličký a já ani nevím, jak se správně drží," zdráhala jsem se, ale pohled od miminka jsem nedokázala odtrhnout.
"Drží se úplně normálně. Akorát mu podlož rukou hlavičku. Musíš si to natrénovat. Co budeš říkat, až budeš za tři měsíce držet, chovat, kojit, přebalovat a koupat Rosii?!" nedala si to vymluvit Lissa a svého malého syna mi skutečně vložila do rukou. A já tála. Slzy se mi vyhrnuly z očí.
"Jdi si to taky nacvičit, táto," ozval se Adrian. Kdo jiný?! Právě se objevil ve dveřích pokoje a hned říkal Dimitrijovi, co má dělat. "Ještě jsi ho pořádně neviděl."
A jemu nezbylo než poslechnout. Popošel k posteli a malého v mém náručí pohladil palcem po hebounké tvářičce. I když to ostatní (samozřejmě kromě čtenáře aur Adriana) asi nepoznali, ten pohled na mrňouse soudruha odrovnal.
Chovala jsem ho asi patnáct minut. Dimitrij mě jednou rukou objímal a koukal na malého. Ten spokojeně usnul. Ale naše holčička se v bříšku vzbudila a pěkně mě kopla do žeber. Bolestně jsem vydechla. "Rose?!" zpozorněl soudruh okamžitě. I Lissa, Christian a Adrian se na mě vyjeveně podívali.
"To nic. Jen mě ta naše maličká potvůrka pořádně kopla do žeber, když se protahovala," pousmála jsem se. Lissa si ode mě převzala spícího Erika a já si třela místo na boku pod prsy.
Dimitrij mi dal pusu do vlasů, položil mi na bříško dlaň a před všemi na svou dceru káravě promluvil: "Tohle se dělá mamince?!"
Adrian, Christian i Lissa vyprskli smíchy. Soudruh je právě skvěle pobavil. Ani si v tu chvíli neuvědomil, že má okolo svědky. Jakmile mu to došlo, zatvářil se rozpačitě. A já bych ho za ten jeho výraz nejradši samou láskou snědla.
"Co je tu k smíchu?" nakukovali dovnitř pokoje dveřmi hlavy Eddieho, Masona, Mii i Jill.
"Áále, radši nic," mávl rukou Christian, aby neuváděl Dimitrije do dalších rozpaků. Ten na něj vděčně kývl. Otcové spolu přece drží basu.
Pět minut po nich dorazili ještě Patrick, Lucas s Davidem a Sydney. Museli se potkat akorát na chodbě v nemocnici. Nahrnuli se do pokoje jako velká voda.
Rozhodně jsem si stoupla a pustila se do svého omluvného proslovu: "Jste tu všichni, takže se vám musím omluvit za ten včerejšek. Chovala jsem se hrozně. Můžete mi to odpustit?"
Adrian mě v tom nenechal plácat a objal mě: "Malá dhampýrko, vždyť se na tebe nikdo nezlobí a já už vůbec ne. Taky se omlouvám za své nepěkné plány." Pak mi vtiskl pusu na čelo.
"Sydney, promiň za tu "hnusnou zrádkyni". Jááá… úplně mi hráblo," koktala jsem svou omluvu.
"Odpuštěno, ale pod jednou podmínkou," pronesla s vážným výrazem Sydney.
"Jakou?" zeptala jsem se obezřetně.
"Až ti zase někdy uvařím čaj, nevyleješ mi ho na hlavu, jo?! Já ti zase slíbím, že prášky na spaní v dohledné době nepoužiju," navrhla mi Sydney vtipně mír a obtočila mi přátelsky paži kolem krku. Pak mi ještě pohladila bříško se slovy: "Hlavně že jste obě v pořádku."
Zbývala nejtěžší omluva. Nadechla jsem se a zpříma se zadívala do očí Patrickovi: "Omlouvám se za to, jak nesnesitelně jsem se chovala a děkuju ti, že jsi mi včera konečně otevřel oči. Měls pravdu. Ve všem. Já… zklamala jsem vás i Dimitrije. A nejvíc ze všeho jsem zklamala svou malou holčičku. Vlastní matka ji dobrovolně vystavila nebezpečí místo toho, aby svůj nejcennější poklad v bříšku chránila proti celému světu. Ani nevíš, jak strašně mě to mrzí…" Poslední slova jsem už drmolila přes vzlyky.
"Rose, to ty promiň mně. Já nemám pouto a nevím, jak těžké to je si vybrat mezi povinností chránit Moroje a svými blízkými. Svou dcerou. Tys ji v žádném případě nechtěla vědomě ohrozit. Jen si toužila zároveň hlídat i Lissu s Erikem. Což jsme ti my ostatní nedovolili. Můžeme tu naší nesmyslnou hádku smazat, prosím?" otázal se mě Patrick. Vděčně jsem přikývla. On ke mně přešel, jemně mě uchopil za ramena a přátelsky řekl: "A už nebul, ty trubko. Jasný?!"
Jeho slova na mě měla opačný účinek a já se rozbrečela ještě víc. Přitáhl si mě k sobě jednou rukou na prsa a druhou mi otřel z tváří slzy. "Zvládli jsme to. I když upřímně - doma bych tě mít nechtěl. Takhle hádavou, umíněnou a nebezpečnou ženskou jako jsi ty, jsem ještě nepotkal. A Dimitrijovi to "nebe, peklo, ráj" s tebou fakt nezávidím. A jestli po tobě bude i ta malá, tak ať při něm stojí všichni svatí. Já bych si totiž radši hodil mašli." Jeho hláška všechny rozesmála. I mě přes slzy a střihla jsem mu za ni malý výchovný pohlavek. Vzájemná omluva přijata.
Již v lepší náladě jsme tam strávili všichni asi půl hodiny, když se ve dveřích objevil na kontrolu Lissy a malého Erika doktor Dominic White. Seděla jsem Dimitrijovi na židli na klíně a on mě objímal. Jakmile spatřil lékaře, celý se napjal a zatnul ruku v pěst.
"Ááá, jaké milé překvapení. Naše uprchlice," oslovil mě. A já děkovala tomu nahoře, že držím svou vahou Dimitrije stále na židli. Kdyby stál volně někde opřený u stěny, Dominic by už minimálně jednu schytal.
Adrianovi to docvaklo taky: "Dominicu, opatrně. Být tebou radši bych to dál nerozváděl. Právě té uprchlici můžeš už podruhé poděkovat, že ti zachránila ksichtík před pěstí."
Doktor White na něj překvapeně pohlédl: "O čem to mluvíš?!"
"Jen o tom, že kdyby ti takhle uprchlice věřila víc než Dimitrijovi, nejspíš by ses nedožil dnešního rána. Já sice možná jo, ale o úpravu fasády bych taky nepřišel. On totiž taťka trochu víc pění. Tu tvou soukromou výchovnou lekci, kterou jsi naordinoval Rose, nějak nestrávil. Včera to v tělocvičně odnesla od léta už třetí figurína. A o další větší část jeho naštvání se postarala malá dhampýrka, když ji unesl z nemocnice domů, ale dost vzteku v něm ještě zůstalo. A ty ho právě teď hodně provokuješ. Nyní bys jí měl poděkovat, že mu sedí na klíně a drží ho tak na místě. Podívej se mu na ruce, pokud mi nevěříš," odhalil Adrian.
"Rozo, pusť mě," zavrčel naštvaně Dimitrij. A vztek v něm přímo bublal.
"Ššš, soudruhu, přece se nebudeš prát. Já si to zasloužila. On bude Dominic zase hodný a říkat jen čistou pravdu. Odpustíme mu to, ano?!" pohladila jsem ho po tváři.
"Já ti věřil a tys mě podrazil!" pouštěl hromy i blesky Dimitrij a propaloval očima Dominica. Jeho tón byl mrazivě klidný ale zároveň výhrůžný. Být na doktorově místě měla bych po celém těle husí kůži. Ona není zrovna dobrá taktika udělat si z nejlepšího strážce u dvora svého nepřítele. Natož z ruského boha Belikova.
"Dimitriji, neblázni," zkusil opatrně vykolejený Dominic. "Potřebovala zkrotit a názornou lekci. Hrozně riskovala. A ty to víš."
"Zaprvé: ne za mými zády, abys nás k smrti vyděsil. Zadruhé: měls ji vidět o půlnoci, když jsem pro ni přišel. Povedlo se ti z ní udělat uplakaný uzlíček nervů těsně před zhroucením. A konečně zatřetí: pokud nechceš dostat do držky, tak se ke mně minimálně týden nepřibližuj. Nebo se neznám a stejně nevím, jestli se udržím," vyjmenoval Dimitrij.
"Soudruhu, neučil jsi mě na akademii lekce zenového myšlení?! Měli bychom si je připomenout a procvičit…" víc jsem nestačila říct.
Do pokoje se zaklepáním vkráčel Ben: "Ahoj ve spolek, bando. Dimitriji, můžeš mi prosím tě vysvětlit, co jsi včera v noci vyváděl v tělocvičně?! Ta figurína je úplně na odpis!" Pak se zarazil při pohledu na jeho obvázané ruce. "Ty sis nevzal ani chrániče?! Co to do tebe zase proboha vjelo?! To už je od léta třetí!"
"Tak já radši půjdu," vycouval v pravou chvíli z pokoje Dominic.
Dimitrij po Benových slovech zavřel oči, zhluboka dýchal a zvrátil hlavu dozadu. Využila jsem jeho nepozornosti. Soustředil se na vlastní uklidnění. Přitáhla jsem si jeho hlavu k sobě a políbila ho. Měl tendenci nespolupracovat a odstrčit mě, ale já se nenechala. Sama jsem polibek ukončila asi po pěti minutách, až když jeho největší napětí pominulo. Pohladila jsem ho po tváři a zašeptala: "Lepší?!" Nepatrně kývl hlavou na souhlas.
"Tomu se říká manželská idylka. Rose, sundej mu ty obvazy," požádal mě Adrian.
Natáhla jsem ruce, abych je soudruhovi opravdu obmotala a Adrian ho uzdravil, ale Dimitrij se bránil: "Ne, nechci vyléčit. Zahojí se to samo."
Adrian si ho pobaveně změřil: "Zapomeň! Mám tě ovlivnit? Jsem navíc hodně zvědavý, v jakém stavu ty ručičky pod gázou máš."
"To neřeš," odbyl ho Dimitrij.
Adrian se rozesmál: "Jen se pochlub. To vypadá, žes rekord od minule trumfnul." Pak vstal a rozvázal mu obvaz sám. Další soudruhovo vzpouzení utnul jediným přísným pohledem a varováním, že použije skutečně nátlak. A Dimitrij to vzdal. Když uviděl Adrian jeho zranění, uznale hvízdnul. "Brácho, ty se fakt překonáváš!"
Ostatní Adrianova reakce upoutala a popošli blíž, aby se na vlastní oči přesvědčili. "Noo, ty vole, to je slušný," zahlásil šokovaně David.
Holky jenom zděšeně zíraly. "Tys tu figurínu fakt rozmlátil holýma rukama?!" kroutil hlavou nevěřícně Mason.
Ben to nevydržel a přišel se podívat taky: "Dimitriji, ty jsi magor!" Shrnul to. "Vždyť máš ty klouby sedřené na kost."
"Zlato, prosím tě uzdrav ho. Na tohle se nedá koukat. O tom, jak ho to musí bolet, ani radši nemluvím. Za čtrnáct dní do svatby se mu to samo nezahojí. To by se nám svědek v obleku a těchto ručičkách na fotkách hezky vyjímal," poprosila Adriana Sydney a neodpustila si malé rýpnutí.
Dimitrij se nadechoval k protestu, když ho utnul Adrian: "Mlč!"
"Já to nechápu, proč jsi to prosím tě vůbec udělal? Vy jste se zase pohádali s Rose?" žádal o vysvětlení Ben.
Už nás znal za ty roky dokonale. Pokud to byla menší hádka, stačil na překonání vzteku boxovací pytel nebo figurína. Obojí většinou přežilo. Ale když se to vyhrotilo, dopadlo to většinou takhle. Letošní rok překonal všechny předešlé. Loni Dimitrij zničil figuríny dvě, předtím pouze po jedné. A letos už má na svém kontě dokonce tři a to je teprve únor. Nepočítáme to klasicky podle kalendářního roku, ale od června, kdy jsme spolu natrvalo u dvora. Snad už svůj limit vyčerpal.
Adrian za nás ve zkratce Benovi vysvětlil, co se stalo. Ben potom otcovsky Dimitrije poplácal po ramenu: "Prosím tě nech Dominica žít. Nehodlám ještě řešit ublížení na zdraví. Vyšetřování kvůli Rose stačilo, ano?!"
Ben byl o deset let starší než soudruh. Částečně mu právě Ben nahrazoval otce a zároveň fungoval jako jeho dobrý přítel i šéf. I Dominic byl starší ale pouze o dva roky. Na konci dubna bude Dimitrijovi už 30. Krásný věk na to poprvé stát se tátou.
"Vynasnažím se," reagoval na to soudruh. Tahle odpověď Bena uspokojila. Kdyby toužil Dominica zmlátit, už by to dávno udělal. Avšak on se stále držel a silou vůle se ovládal. Náš povedený lékař k úhoně nepřijde…
Žádné komentáře:
Okomentovat