Lidičky, přidávám další kapitolu...
Dodatečně k Velikonocům i jako povzbuzení v této nelehké době Covid-19.
PS: Jsem s Adrianem zavřená doma už od 9.3.2020 a zatím netuším, jak to bude s maturitami...
Mám jedinou výhodu, že moje celá výuka byla dálková, tak jsem zvyklá na styl učení a ročník mám na 95 % úspěšně uzavřený. Přesto jsem z toho všeho nervózní. Neznám žádné přibližné termíny, max. možná červen. Nesnáším nejistotu. Jsem plánovací typ. Změny ze dne na den nesnáším...
Všichni se držte a přeji pevné zdraví! To je nejdůležitější! Zvládneme to!
To co jsem předvedla v nemocnici v pokoji Lissy, se nedá ani slovy popsat. Rozmazlený fakan by se nechoval tak hrozně jako já. Všichni mě chránili. Mě a moji dceru. A co já?!
Já neuváženě a zbytečně riskovala její život. Lissa se Sydney porod Erika bravurně zvládly. Pár střípečků, jak to probíhalo, už ke mně z její hlavy doběhlo. A Adrian se postaral o zbytek. Lisse vyléčil zranění a pro jistotu použil i trochu éteru na Erika, aby byl v absolutním pořádku. A Dominic si taky počínal jako porodník skvěle. Dodával Lisse motivaci i sílu, a zároveň byla díky jeho jistotě, že bude Erik zdravý, klidná a vyrovnaná. I v největších bolestech. Takovou jsem ji často neznala. Nyní však bojovala za svou rodinu jako lvice. Prostě pravá máma. Na rozdíl ode mě.
Dominic si mě nechal kvůli špatným výsledkům v nemocnici. Na kapačce a připojenou na monitoru. Nesměla jsem vstávat. Výjimka platila pouze na toaletu a sprchu.
Dimitrij u mě zůstal. I po tom všem, co jsem způsobila. Pod okem měl ode mě monokla a navzdory tomu mě držel za ruku a hladil po tváři. Nechápala jsem, jak tohle dokáže. Měl by mě nenávidět, štítit se mě a ne se mě dotýkat. Snažil se mě uklidit a utěšit. Je oproti mně tak dobrý. Nezasloužím si ho! Nezasloužím si s ním mít dítě!
Strávil tam se mnou celé odpoledne i večer. Mlčeli jsme. V jeho očích se zračily obavy a bezmoc. Tolik se o nás bál. Před ním jsem se jakž tak ovládala. Avšak moje emoce potřebovaly ven a já nechtěla, aby mě viděl brečet.
"Dimitriji, je pozdě. Jdi domů. Musíš se vyspat. Zítra normálně sloužíš," promluvila jsem na něj. Bylo devět večer.
"Nikam nejdu, Rozo. Budu tu s vámi," odmítl mě poslechnout.
"Prosím běž," požádala jsem ho.
Pral se sám se sebou. Nechtěl odejít. Ale moje prosba a tón hlasu ho přesvědčily. "Dobře," vydechl. "Hned ráno se stavím." Vstal ze židle, políbil mě na čelo a konečně odešel. A moje emoce propukly naplno. Zvedlo se stavidlo v mých očích a já se rozvzlykala.
Čas jsem nevnímala. Za tu dobu mě třikrát zkontrolovala sestřička. Z mého pláče nadšená nebyla. "Maminko, neplačte. Miminko je v pořádku. Jen si tu v klidu poležíte." Její slova útěchy mi nepomohla a já brečela dál.
V půlnoci se otevřely bez zaklepání dveře pokoje. Podle výšky a rozevlátého kovbojského kabátu jsem poznala, kdo to je. Jako rozzlobený Bůh ke mně přešel. Jediným pohybem zastavil kapačku. Vytáhl mi kanylu z ruky a ránu zalepil připravenou náplastí, kterou měl ve své kapse. Potom odkryl peřinu, vyhrnul mi noční košili a z bříška mi sundal elektrody připojené k monitoru. V té chvíli jsem se konečně vzpamatovala: "Co to proboha děláš? Ohrozíš ji!"
Neposlouchal mě. Ze skříňky vytáhl mou tašku. Podal mi oblečení, bundu i boty se slovy: "Přestaň brečet a obleč se!" Sám mi sbalil ostatní věci. "Jdeme domů! Hned!"
"Nikam nejdu, Dimitriji! Už jsem toho napáchala dost! Neohrozím ji ještě víc! Budu tu až do porodu podle Dominicova nařízení," odmítla jsem.
"Obleč se, Rozo! Tohle je na moji zodpovědnost! Máš dvě minuty! Pokud mě neposlechneš, zabalím tě do peřiny a stejně tě odnesu!"
Tón Dimitrijova hlasu nepřipouštěl námitky. Než abych v mrazu nastydla, skutečně jsem se oblékla. Vzal tašku a za ruku jsme vyšli před nemocnici. Nikoho jsme na ztichlé chodbě nepotkali. Venku mě chytil do náruče a opatrně se mnou kráčel vánicí domů. Opět sněžilo. Mně to nevadilo. Na hlavě jsem měla čepici a na rukách rukavice. Před dveřmi domu, ve kterém byl náš byt, mě postavil a oklepal z nás sníh, posléze odemknul a za ruku jsme vystoupali schody do našeho království. V předsíni jsme si svlékli kabáty i boty. Já i čepici s rukavicemi. Soudruh ani jedno z toho neměl. Sníh se mu rozpouštěl ve vlasech a zvlnily se mu kolem obličeje jako po sprchování.
Nasměroval mě do koupelny, kde mě i sebe beze slova zbavil oblečení. Jeho jednání mi bylo záhadou, ale výraz v Dimitrijově tváři mi napovídal, abych mlčela. Nechal mě nahou stát na prostředku koupelny a sám popošel ke sprchovému koutu, aby pustil teplou vodu. Poté ke mně natáhl svou ruku dlaní vzhůru. Jasně míněné gesto, abych šla k němu. A já to splnila. Na hádku jsem neměla sílu.
Obejmul mě a druhou rukou mě pohladil po tváři, když jsem si náhle všimla jeho krvavé ruky. Kůže u jeho kloubů byla roztrhaná a rozdrcená. Již se vytvořily strupy, ale sprchou se rozmočí a rána bude nejspíš znovu krvácet. Tohle zranění jsem znala. Pro utvrzení své domněnky jsem se odtáhla a uchopila i jeho druhou ruku, abych se podívala na klouby. Byly ve stejně hrozném stavu jako ruka první. Vztekem něco pěstmi rozmlátil. Doufám, že pouze boxovací pytel nebo figurínu v tělocvičně a ne nějakou osobu, která se mu připletla omylem do cesty. Ani si nedal na ruce chrániče, proto dopadly tak, jak dopadly.
"Kdo nebo co to odneslo?" zašeptala jsem.
"Jen další figurína. Ben mi to strhne z platu," přiznal.
"To už je od léta druhá. A obě kvůli mně," zabodla jsem své oči do jeho.
Provinile se pousmál: "Třetí. O jedné nevíš. Před Vánoci jsem zničil ještě jednu kůlem. Ruce jsem si ušetřil a tys na to tím pádem nepřišla. Když jsem si ověřil, že jsem za ten váš špatný stav mohl jenom já sám."
"Vyčistím ti to a ovážu. Musí tě to bolet…" stihla jsem říct.
Přerušil mě: "Jsou věci, které bolí daleko víc než rozbité klouby, Rozo."
"Jako případná ztráta naší malé holčičky," rozvzlykala jsem se. "Za její ohrožení mohu pouze já. Její nezodpovědná matka."
"Přestaň si to vyčítat. Celý život do tebe všichni vtloukali, jak jsou Morojové důležitější než dhampýři. Navíc ti Lissa zachránila život a máte pouto. Její porod byl výjimečná a stresová situace a tys ji toužila chránit jako správná strážkyně a nejlepší kamarádka. Nemyslela jsi to zle a v žádném případě jsi tím nechtěla způsobit ztrátu naší dcery, přesně jako já před Vánoci. Oba jsme jednali podle svého nejsprávnějšího přesvědčení a s dobrým úmyslem, který se však minul účinkem. A obrátil se proti nám. Příště u Lissy na porodním sále budeš, rozumíš?! I kdyby padaly z nebe trakaře. A nyní se uklidni, protože všechno dobře dopadne a naše dcera se narodí zdravá a donošená v květnovém termínu. Jen vynecháme po zbylé tři měsíce hádky a různé další excesy. Musí být silná, když je z půlky tebe i z půlky mě. Není žádné bezbranné ořezávátko. Zvládne to. A my dva jí pomůžeme. Vzájemnou láskou, dostatkem živin a domácí pohodou," skončil Dimitrij se svým proslovem. Pak mě stáhl s sebou pod horkou vodu, kde mě něžně líbal na rty.
Objala jsem ho a polibky mu se zoufalstvím oplácela. Konejšil mě a hladil po bříšku, zádech i vlasech. Asi po deseti minutách se v polibcích objevila i stopa vášně a touhy. Naše vzrušení rostlo. A já se se sebezapřením udýchaně odtáhla: "Dimitriji, nemůžeme. Dominic mi to zakázal, když jsi odešel domů pro moje věci. Do porodu musím být v klidu. Milování by mohlo spustit předčasný porod. A orgasmus z něžností zase způsobí stahování dělohy a je to v bleděmodrém to samé. Nehodlám to riskovat. Promiň."
"To je zmetek! Má jediné štěstí, že se mi on nebo Adrian dneska nepřipletl pod ruku v tělocvičně!" zavrčel podrážděně Dimitrij.
"O čem to mluvíš?" nechápala jsem.
"Rozo, malá je naprosto v pořádku. Výsledky krve, ultrazvuk i ozvy plodu. Dominic ti jen udělil vlastní lekci, aby ti názorně předvedl, co se mohlo všechno stát. Zjistil jsem to asi patnáct minut před půlnocí a ihned pro tebe šel. Volal mi to Adrian, kterému to Dominic večer řekl, když mu Adrian sám zatelefonoval, aby se ho narovinu zeptal, jak hodně je to zlé. Chtěli tě vytrestat alespoň jednou nocí ve strachu v nemocnici. Ráno by nám při vizitě pověděli, že jsou výsledky dobré a můžeš domů. Adrian se mi zkoušel dostat do snu, a když pochopil, že nespím a někde řádím vzteky a bezmocí, zavolal mi. Jakmile jsem mu potvrdil, že jsem v tělocvičně a mlátím do figuríny, odhalil mi, že jste obě dvě v nejlepším pořádku. Mám chuť jim oběma zakroutit krkem. V kapačce byly pouze vitaminy. Tím pádem Dominic lhal i o nutné sexuální zdrženlivosti," objasnil Dimitrij.
Po jeho slovech jsem se hystericky i úlevně se slzami v očích rozesmála: "Pane Bože, děkuju!"
Dimitrij mi zaklonil hlavu a naléhavě mě políbil. Zády mě přitiskl na dlaždičky a znovu mě začal hladit po těle, aby mě připravil na milování. Odtáhla jsem se od něj. Potřebovala jsem ho zarazit. Byla jsem z Dominicových slov ohledně sexu stále vyplašená. "Co když mluvil v téhle věci pravdu?!" létalo mi hlavou.
Soudruh přesně odhadl, na co myslím: "Pokud mě odmítneš a nepomůžeš mi se zbavit vzteku milováním a něžnostmi, půjdu jim oběma upravit fasádu ještě teď v noci. A za své jednání neručím, protože se absolutně nekontroluju. Já tě chci, Rozo! Nemusíš se bát, neublížíme jí. Dominic blbě kecal, ale jeho účel to bezvadně splnilo. Nervy ti odrovnal slušně. Úplně se strachy třeseš. Mám ho chuť zabít!"
"Nemůžu si pomoct," šeptla jsem téměř neslyšně.
Dimitrije to vytočilo do nepříčetnosti. Zastavil vodu. Podal mi osušku a promluvil: "Až se osušíš, jdi si lehnout. Já si musím něco vyřídit. Nečekej na mě." Pak vykročil ze sprchy.
To mě konečně probralo z mého rozpoložení. Za paži jsem ho zadržela, odhodila osušku a druhou rukou pustila páčkou opět vodu. "Jsem tvoje." Reagoval okamžitě. Dusil mě svým jazykem a jeho nenechavé ruce bloudily po mém těle. A moje obavy se po další minutě rozplynuly doztracena. Jemně mě otočil, abych k němu byla zády. Líbal mě zezadu na krk i ramena.
Než spojil něžně naše těla k sobě, sklonil se k mému uchu a pošeptal: "Neublížím vám. Slibuju. Obě jste moje nejcennější poklady, které nade všechno na světě nejvíc miluju."
Měl pravdu. Neublížil nám, jen mi po zbytek noci dokazoval, jak nás miluje. A podle toho, co předváděl, nás musí milovat opravdu hodně. Protože to byly nadlidské výkony. Netuším, v kolik jsme vyčerpaně usnuli, ale muselo to být někdy ráno. Prospala jsem celé dopoledne.
Dimitrij k obědu upekl kuře s rýží. A já ho spořádala hrozně rychle a s obrovskou chutí. Noc plná lásky a předešlý náročný den, kdy jsem vůbec nejedla, mě zcela vyhladověly. A svým dezertem úplně zazářil. Domácí borůvkový mléčný koktejl s borůvkovou panaccotou. Celá pusa se mi zbarvila dofialova. S Dimitrijem jsme se ani při jídle nepřestávali líbat. Snědla jsem hned dvě velké porce najednou a zakončila to sladkou tečkou. Maličká měla taky hlad. Od probuzení mě strašně kopala. Až po druhé porci se zklidnila. Soudruh jí domlouval, aby maminku nechala v klidu napapat. A ta naše potvůrka ho opravdu poslechla. Jak to ten chlap jenom dělá?!
Jakmile jsme se naobědvali, vzala jsem z lékárničky gázu a hojivou mast, abych obvázala Dimitrijovi zranění. Kroutil se, že to není potřeba, ale nevymluvil mi to. Když jsem mu po rukách roztírala opatrně mastičku, vzpomněla jsem si na akademii sv. Vladimíra, kde mě většinou ošetřoval on. Jen párkrát se role obrátily. Z výrazu jeho očí jsem zjistila, že myslí na totéž. U dvora bylo pečování zhruba půl na půl. Při jeho bezvědomí jsem s ním byla v nemocnici vkuse skoro tři týdny a hrála si na jeho soukromou sestřičku. Nyní se on stará o mě a naši dceru.
"Děkuju," poděkoval mi, když jsem skončila. Jen jsem se k němu sklonila a něžně ho políbila. Jako pacient seděl totiž na židli a já u něho stála.
"Dimitriji, budeš hodně protestovat, když řeknu, že tě dneska do práce doprovodím a zůstanu u Lissy s Erikem na nemocničním pokoji?" zkusila jsem opatrně.
"Ani jsem s jinou možností nepočítal, Rozo," usmál se. "Ale pořádně se oblékneš a já tě ten kousek odnesu, abys neuklouzla, ano?"
Přikývla jsem a šla se rovnou do ložnice obléknout. Soudruh dopil v kuchyni kávu a potom se převlékl z domácího oblečení do uniformy. Zbytek jsme splnili podle předchozí dohody. Před pokojem Lissy jsem zaváhala. Dimitrij mě povzbudivě pohladil po tváři a propletl si se mnou prsty. Pak zaklepal.
Žádné komentáře:
Okomentovat