OT - 44. kapitola – Královna (z pohledu Dimitrije)

 

Blog slaví už 6.narozeniny!

Tady je dáreček v podobě nové kapitoly :)

Snad se Vám bude líbit...

Díky za věrnost

PS: Jinak jsem OT konečně dopsala.

Bude mít dohromady 53 kapitol. Uff!

Královna s ním diskutovala. Nechtěla ho poslechnout a na svatbu i přes jeho protesty a zákazy stejně hodlala přijít. Nedovolil jí to. Musel být odměřený a hnusný, že tam svou tetu nechce, aby ji přesvědčil o opaku. Ve své herecké masce chránil své milované, ačkoli sám trpěl jako zvíře. Dávno jsem jeho taktiky prokoukl.

Když Adrian zavěsil, rozklepaly se mu ruce. Nervy pracovaly na plné obrátky. Právě se svým vlastním rozhodnutím připravil o přítomnost zbožňované osoby na své svatbě. Přešel jsem k němu a vzal mu z dlaně mobil, aby mu nevypadl na podlahu a nerozbil se. Radši jsem ho položil včas na stůl.

            Z jeho smaragdových očí jsem četl bolest. Tunu obrovské bolesti. Srovnal bych to s mým rozpoložením, když jsme s Rozou řešili, že spolu nemůžeme mít jako dva dhampýři dítě. Málem jsme se tenkrát rozešli. Ocitl jsem se zcela na dně.

            Udělal jsem stejnou věc, kterou realizoval do praxe při mém tehdejším řádění v tělocvičně Adrian. Prostě jsem k němu beze slov přešel a pevně ho objal. Mlčení znamenalo mnohem více sounáležitosti a pochopení než tlachání o ničem.

            Asi po pěti minutách se uvolnil. Největší muka s bolestí jsme společně odplavili pryč. „Děkuju,“ zašeptal tiše.

            „Jsem tu pro tebe v dobrém i zlém, brácho,“ připomněl jsem mu, že na nic není sám. Budu mu krýt záda za všech okolností. Tak jako to on neustále dělá pro mě.

            Pomalu se blížil čas. Dohlédl jsem, aby snědl jeden toust, vypil povinně skleničku pomerančového džusu a pak ho vyzval, aby se převlékl do svatebního obleku.

            Potrápil nás jeho účes. Jindy vždy dokonale stylizovaný Adrian Ivaškov dnes nešel a nešel vytvořit. Na jeho marné počínání s neposlušnými vlasy a gelem jsem se nemohl nečinně koukat. Po patnácti minutách jeho neúspěšného snažení jsem to vzdal a vzal do svých rukou. Upravil jsem účes k oboustranné spojenosti.

            I přes všechny překážky přede mnou stál skvostný ženich v bezvadně padnoucím smaragdově zeleném obleku. Přemístili jsme se do hotelu. Adrian s Patrickem ještě rychle ověřoval organizační věci. Strážce Lautner nezklamal a měl vše pod palcem. Všechno pohlídal a malé problémy vzniklé se zasedacím pořádkem při obřadu a svatebním obědě pro nepřítomnost královny a Adrianovy matky s přehledem vyřešil.

            Mia s Jill nám připnuly do klopy květinu s myrtou. A my zaujali své stanovené místo před oltářem. Vyzdobený salónek se začal postupně plnit. Dorazil Ben Harnett. A chvilku po něm Ozerovi s Masonem a Eddiem. Chyběla už jen nevěsta a v roli svědkyně moje Roza. Dvě hlavní ženy této svatby přijdou poslední v doprovodu strážců Davida a Lucase. Tím budeme všichni.

            Netrvalo dlouho a klavírista rozehrál svatební pochod. První vcházela Lissa v náručí s Erikem v roztomilém miminkovském slavnostním oblečku s motýlkem, pak Mia, Jill a moje nádherná těhotná Roza. Všem holkám to ve smaragdově zelených šatech moc slušelo. My muži měli klasické černé obleky, košili v barvě šatů nevěsty a smaragdovou kravatu. A nakonec se objevila krásná hlavní aktérka Sydney ve svatební róbě. Neměla typické sněhově bílé šaty, ale spíš v odstínu slonové kosti. K její bledé pokožce a blonďatým vlasům se to více hodilo. I to šlo lépe do kombinace se smaragdovou. 

Brácha z ní nemohl odtrhnout oči. Vyrazila mu svým zjevem dech. Zmizela předchozí lítost, že tu chybí svatební hosté. Že nefungují jejich rodiny, jak by fungovat měly. Na všechno v jediném okamžiku zapomněl. Byly to malichernosti. Nyní si svatbu užíval. Dmul se pýchou, že tuto výjimečnou lidskou alchymistku dnes pojímá za právoplatnou manželku. Navzdory všemu a všem.

Roza to vnímala stejně. Mrkla na mě. Taky mi psala smsku, že je při oblékání Sydney přepadlá. Poznala na ní, že brečela. Teď jsou všechny oboustranné chmury a pochyby pryč. Drželi jsme se za jejich zády před oltářem za ruce a celý skandální obřad jim se vztyčenými hlavami odsvědčili.

Pootočil jsem hlavu. Periferním zrakem jsem zahlédl nepatrný pohyb. Jsem trénovaný proti Strigojům i dalším hrozícím nebezpečím. Dneska se však nejednalo o nic špatného. Královna Taťána si právě tiše sedala dozadu na zbývající přichystanou volnou židli.

Kvůli optickému vjemu a fotkám jsme dvě prázdné židle nechali na místě, pouze jsme posunuli řady přítomných svatebčanů dopředu. Královna s Adrianovou matkou měly být hned v první řadě nejblíže u oltáře, tak jsme tam přehodili rodinku Ozerů i ostatní kamarády v dalších řadách. Tím pádem dvě neobsazené židle zůstaly nakonec úplně vzadu.

Jeho teta přišla i přes synovcům důrazný zákaz. Nepatrně jsem jí kývnul hlavou na pozdrav. Usmála se a ukázala mi znamení pro mlčení. Nechtěla, abych během obřadu na její přítomnost Adriana upozorňoval. Počkáme, až si jí všimne sám. Zaznamenal ji ještě Ben s Patrickem.

O to víc mě překvapilo, když jsem uslyšel ke konci obřadu vrznutí dveří. Všichni zrovna byli zaujati tím, jak si Adrian se Sydney vyměňovali snubní prsteny a říkali své sliby. Stáli jsme s Rozou víc bokem, aby na ženicha s nevěstou ostatní dobře viděli.

Dveřmi do svatebního salónku nakukovala Daniella Ivaškovová. Měla oblečené smaragdově zelené šaty, které jí její syn vybral a koupil na svou svatbu. Adrianova matka plakala. Dívala se, jak její jediný milovaný syn slibuje lásku a věrnost lidské dívce s vytetovanou lilií na lícní kosti. A pak jí dává první novomanželský polibek.

Jakmile na sobě ucítila můj pohled, cukla sebou a rychle tiše utekla pryč. Nikdo další její tajnou návštěvu na obřadu nezaznamenal.

Po podpisech novomanželů jsme se podepsali jako svědci i my dva s Rozou a rovnou i jako první gratulovali Adrianovi se Sydney k sňatku. Z legrace jsem popíchl bráchu: „Vítej v klubu ženáčů!“ Dle očekávání se z plna hrda rozesmál a objal mě.

Když jsem popošel k Sydney, sdělil jsem jí jednoduše: „Gratuluji, paní Ivaškovová! Kdyby Vás pan manžel zlobil, stačí říct. Ručně stručně si s ním pohovořím. Vítejte oficiálně v morojsko-dhampýrské rodině.“ Dojatě se mi pověsila kolem krku a zašeptala své díky.

Pak jsme uvolnili s Rozou místo dalším gratulantům. Nešel jsem nijak daleko. Chtěl jsem být u toho, až si Adrian všimne královny. Schválně dál seděla vzadu na své židli a nebudila pozornost. Jako úplně poslední předstoupila před svého synovce. Chudák otevřel šokem pusu a zíral na ni jako na ducha.

Jakmile se vzpamatoval, vykoktal: „Teti, co tu proboha děláš?!“

Mateřsky ho pohladila po tváři a pravila: „Drahoušku, přece se mi žení můj úžasný synovec, to jsem si nemohla nechat ujít. Buď v netradičním manželství šťastný a spokojený! Sám sis to vybral a prosadil, tak doufám, že toho nikdy nebudeš litovat!“

„Nebudu,“ reagoval na to vážným hlasem. „Nikdy! Je to nejlepší rozhodnutí v mém životě!“

„Vždycky jsi byl a budeš paličatý,“ vtiskla mu na obě tváře královna polibek. Poté se přesunula k Sydney. „Ani ve snu by mě před pár lety nenapadlo, že můj zbožňovaný synovec pojme za manželku lidskou alchymistku. Stalo se. Kdybych ti nebyla tak strašně vděčná, že jsi mu zachránila život svou krví, se sňatkem bych nesouhlasila, takto tě ale vítám do rodiny, má drahá Sydney,“ vyrazila všem kolem dech svými slovy Adrianova teta a nejvíc právě novopečené paní Ivaškovové. Nedivil jsem se. Potom ji pohladila chlácholivě po tváři: „Buďte spolu šťastní!“

Sydney se po jejích slovech o přijetí do rodiny z očí vykulily slzy jako hrachy. Byla přijata do rodiny královských Morojů přímo jejich nejvyšší vládkyní. Dostala ze sebe jen: „Děkuju.“

Královna ji následně ještě objala: „Děvčátko moje, neplakej!“ Konejšila ji a otírala jí opatrně z obličeje slzy, aby jí nerozmazala make-up. Sydney se částečně psychicky sebrala.

„Teti, není bezpečné, abys tu teď s námi byla a veřejně se ukazovala,“ vzpamatoval se i zaskočený Adrian. „Tvoji nepřátelé…“

„Hochu, královská koruna na mé hlavě nikdy nebude víc než ty a tvoje štěstí… To sis opravdu myslel, že mě tím ranním telefonátem zastrašíš a já sem nepřijdu?! Jsem taky tvrdohlavá! Máme to holt v rodině,“ zasmála se pobaveně královna Taťána.

Vše vyřešil oboustranný kompromis. Královna viděla celý svatební obřad, poblahopřála novomanželům a vyfotila se s nimi. Pak v doprovodu Olivera a Briana z mé zásahovky, kteří na ni čekali před salónkem, odešla zpět do paláce. Na oběd se nezdržela. Čím míň osob ji na kontroverzní svatbě uvidí, tím pro ni a její vládnutí lépe.

Nejprve se fotili asi třicet minut novomanželé, posléze s nimi i my ostatní. Trvalo to asi hodinu. Adrian se Sydney a svými strážci ještě pak odešli s fotografem ven do parku, aby vytvořili pár snímků v zeleni.

Po jejich návratu přišel na řadu slavnostní svatební oběd. Chutnal výtečně. Ani jsem nic jiného neočekával. Adrian se Sydney tyto organizační věci mají v malíku. Moje a Christianova svatba toho byla důkazem. Takže jsem nepochyboval, že by si nedali záležet na výběru pokrmů na své vlastní svatbě.

Po jídle rozbalovali svatební dary. Sydney zůstala z pro ni neplánované deseti denní svatební cesty úplně paf. A to zatím netuší, že to není konec, co pro ni její bláznivý novomanžel dál přichystal. Kéž by to vše klaplo úspěšně podle plánu. Nezbývá nic jiného než prosit osud o drobet štěstí. Tolik bych si to kvůli nim přál…

Poté novomanželé rozkrájeli ovocný svatební dort se šlehačkou. K němu každý dostal kávu. Jen Roza pila čaj. Z důvodu těhotenských nevolností nemohla svou oblíbenou horkou čokoládu. A kávu, latté nebo cappuccino nikdy zrovna nemusela. Vlastně se na svatbě bráchy čokoláda vůbec neobjevila. Ohleduplně ji nahradili něčím jiným. Žádné cukroví, které by ji obsahovalo, jsem nenalezl. Rose nevypadala, že by jí něco vadilo nebo chybělo a cpala se s chutí dortem. Konečně se krásně zakulatila. Nahoře měla asi osm kilo a děsně jí budoucí mateřství slušelo. Netuším, jak se jí to povedlo, ale ještě zkrásněla. A to se v pověře říká, že holčička v bříšku bere mamince krásu. Nic takového jsem nezaznamenal. Spíš naopak.

Po dezertu jsme se vrhli na tanec. Sólo ženicha a nevěsty, po kterém obvykle následoval tanec s rodiči. Ten se taktně přeskočil. A dostal jsem prostor já s Rozou v roli svědků. Ani zbytek party potom nezahálel. Sydney a Adrian šli z ruky do ruky, dokud se všichni nevystřídali.

Odpoledne příjemně plynulo. Houpal jsem se s Rozou v pomalém rytmu ploužáku a užíval si tento výjimečný den. Má nádherná manželka si mlsně posteskla, že byl svatební dort výborný a že by si klidně přidala, ale obsluha ho již odnesla a dala chladit do lednice, aby se neroztekl a nezkazil. Využil jsem příležitosti, když se Rose zapovídala s Lissou a šel poprosit, zda by mi ukrojili jeden kousek navíc. Ochotně mi vyhověli a já přinesl svým pokladům pořádný nášup. Až se z toho lumpík v bříšku roztančil radostí a kopl maminku do žeber. Divoška! Dcera bude povahou celá Roza. To mě v roli otce čekají parádní věci… Krocení divé zvěře hned na dvou frontách…

Blížil se večer. Sydney začala plašit, že nemá sbaleno na líbánky. Musel jsem se smát. Ach ty ženy. Jsou všechny stejné…

Adrian samozřejmě vše potřebné dnes ráno po odchodu Sydney z bytu přichystal. Nechal jí vybrané oblečení vyskládané v ložnici na posteli. Čekalo se jen na schválení majitelky a rychlé narovnání do kufru. Plus přibalení obuvi a kosmetiky. To nezabere déle než půl hodiny. A mohou vyrážet na svatební cestu.

Hostina finišovala. Nebude trvat do žádných pozdních nočních hodin. Rodinka Ozerů se chystala k odchodu. Erika čekalo kojení a koupání. Poslal jsem s nimi domů i Rozu. Zůstane u ní do mého návratu Mason. V jejím stavu jsem se ji bál nechávat samotnou. Všichni věděli, že doprovázím na lidské letiště novomanžele.

Akorát jsem se doma převlékl. Výjimečně jedeme všichni v civilu v džínách, abychom nebudili nežádoucí pozornost. Potom jsem šel do budovy strážců připravit vybavení pro odposlech a zbraně. Patrick dorazil deset minut po mně. A brácha mi během dalších asi patnácti minut pošle Lucase s Davidem. Musíme je podrobně seznámit s jeho šíleným plánem. Budou zírat. Jediná Sydney zůstane nezasvěcená…