OH - 2. kapitola – Další setkání (z pohledu Sydney) – 2.část

 

Tady máte pokračování...

„Já také. Třeba se zase někdy uvidíme,“ oplatila mi mile Rose. A přišlo mi, jako by se při tom významně podívala na Adriana. Že by něco tušila? Nebo dokonce věděla? To mi moc nesedělo.

Adrian mi stiskl dlaň úplně poslední. Dimitrij s Rose ruku v ruce pomalu odcházeli z kavárny. Pane Bože, ten Adrianův horký dotyk. Zase to bylo jako rána kladivem. Dokonce mi přišlo, že mi ruku držel o trochu déle, než bylo nutné. Ale možná se mi to jen zdálo. Byla jsem z něho vykolejená. Propaloval mě očima. „Uvidíme se, Sydney. Ani nevíš, jak jsem rád, že jsem tě tu dneska potkal. Nemohl jsem za tebou přijít dřív.“

„Ahoj Adriane, budu se těšit na další vyprávění. Brzy na viděnou,“ rozloučila jsem se s ním. Na tváři vykouzlil nádherný úsměv a přikývl hlavou na souhlas. Následně vyšel z kavárny i on.

Já si jako opařená vařící vodou zase sedla. Musela jsem šok ze setkání a dotyku vydýchat. Jakmile jsem se trochu vzpamatovala, hned jsem vytočila číslo alchymistů, kteří vyrábí kůly.

„Dobrý den, Sydney Sageová, potřebuji si ověřit, jak probíhá výroba kůlu pro strážce Belikova. Ano, počkám, děkuji,“ mluvila jsem do telefonu.

„Slečno Sageová, kůl je již vyrobený i vyrytý. Jestli vše půjde podle plánu, měl by se v pondělí vézt s ostatním objednávkami k Morojům,“ sdělil mi požadované informace jeden z alchymistů.

„Děkuji za informace. Objednávka změnila prioritu a je urgentní. Potřebuji ho kompletně hotový zítra během odpoledne pro předání. Je možné ho dnes přednostně zavézt k Morojům?“ zajímala jsem se.

„Bohužel ne, kolega s dnešní várkou před hodinou odjel,“ zklamal mě alchymista.

„Nevadí, stavím se pro něj do hodiny osobně a dovezu ho k Morojům sama. Zatím na shledanou,“ ukončila jsem hovor. Vzala jsem svoji kabelku a vstala od stolu. Zrovna kolem mě šla obsluha kavárny. „Mohu poprosit o rezervaci stolu zase na zítřek? Moc děkuji. A přeji pěkný zbytek dne.“

„Jistě, vám také, slečno,“ reagoval na to číšník s úsměvem. Byl docela hezký. Mohlo mu být lehce přes dvacet a byl to člověk. Žádný vampýr. Mně však nezaujal. Chyběly mu smaragdové oči.

Nastoupila jsem do auta a jela pro kůl. Ještě jsem důkladně zkontrolovala vyrytí. Naštěstí bylo v pořádku. A dovezla ho do sídla Morojů, který bylo asi hodinu cesty od lidského města a mého bytu, s tím, že si ho zítra dopoledne zase osobně vyzvednu. Všechno klaplo.

Druhý den byl kůl skutečně připravený. V kavárně jsem si dala latté a na mobilu naťukala zprávu: „Pane Belikove, právě jsem hotový kůl vyzvedla. Můžeme se sejít osobně na předání, dokud jste na akademii sv. Vladimíra. Měla bych pouze jednu podmínku. Mohl byste vzít s sebou i Rose a dát jí kůl přede mnou? Ráda bych na vlastní oči viděla, zda se kůl líbí. Nechám ho dárkově zabalit. Jen mi napište, v jaké barvě má být krabička a mašle. Ať je to barva, kterou má vaše přítelkyně ráda a dejte vědět, kdy se vám to hodí. V obchodním centru Hvězda mají otevřeno od 8:00 ráno do 22:00 večer. S pozdravem Sydney Sageová“

Smsku jsem odeslala. Bylo kolem desáté dopoledne. Jeho odpověď mi pípla v době oběda: „Skvělé, slečno Sageová. Mohli bychom se sejít pro vás zítra ráno v 8:30 v kavárně. Rose určitě vezmu. Poprosím o vínovou barvu. Tu má nejradši. Moc děkuji a budu se těšit. Sám jsem moc zvědavý na její reakci. Na viděnou, strážce Belikov“