OH - 2. kapitola – Další setkání (z pohledu Sydney) – 1.část

 

Lidičky, druhá kapitola je zde ;)

Opět je rozdělena do několika částí...

Užijte si 1.Máj - lásky čas!

A poté pokračoval Adrian ve své omluvě dál: „Také jsem vůbec nepočítal, že budeme cestou někde zastavovat. Natož s tím, že Belikov udělá přestávku zrovna tady a odvede Lissu a Christiana právě do téhle kavárny. A když mi to došlo, nemohl jsem to změnit. A náhodě, že tě tady opět potkám, jsem nevěřil do té chvíle, než jsem tě na vlastní oči uviděl.“ Nelhal, byl zaskočený stejně jako já.

Víc jsme si nestihli říct. Přisedli si k nám Rose s Dimitrijem. Rose na lavici ke mně. Belikov k Adrianovi, pak rozdal všem skleničky a zeptal se: „Výroba kůlu probíhá bez komplikací?“

„Ano,“ odpověděla jsem mu. „Jak dlouho na akademii zůstanete?“ Schválně jsem se zeptala, abych si byla jistá, zda další informace od Adriana sedí.

„Nejspíše do pondělí,“ potvrdil Belikov Adrianova předchozí slova.

„Zkusím ověřit, jak pokračuje jeho výroba. Mohl by být k dispozici i dříve a vy byste si ho tu mohl při zpáteční cestě osobně vyzvednout,“ absolutně jsem zešílela a to, co jsem vyslovila, nemohlo vyjít z mých vlastních úst. Já sama od sebe domlouvala další setkání, abych mohla vidět Adriana. Sydney Sageová je magor!

„Uvidíte, když se to nestihne, necháme to podle naší předchozí domluvy. Nerad bych vám přidělával starosti. To je moje chyba, nevěděl jsem, že sem znovu pojedu,“ uklidňoval mě Belikov, že nemusím spěchat. Já však chtěla. Ten kůl vyrobený bude, i kdybych ho zítra měla vyrývat sama a vést k Morojům, aby ho nabili. Nenechám si ujít příležitost Adriana vidět.

Upila jsem ze svého latté, když jsem si vzpomněla na Adrianovo vyprávění o Rosině prvním kůlu. Nevěřila jsem mu, proto jsem ji požádala o důkaz: „Rose, mohla bych se podívat na váš stříbrný kůl?“ Dokonce jsem překonala svoji averzi vůči magii.

Vypadala překvapeně, ale kůl mi bez řečí podala. Ihned jsem ho otáčela v dlaních, abych našla zmíněný vzkaz. Skutečně tam byl. Maličkým písmem a mezi podobnými znaky se ztrácel. Bylo to chytře udělané. Kdybych o něm předem nevěděla, taky bych ho s největší pravděpodobností přehlédla. Usmála jsem se. Belikov se nezdá. Je to fakt blázen. Adrian měl pravdu.

Adrian se rozesmál: „Já ti to říkal. To je tvůj problém, žes mi nevěřila.“

Belikov se už smál taky. Došlo mu to: „Aha, tady někdo líčil příběh kůlu, nemám pravdu?“

„Sakra, Adriane, musíš všecko vždycky vykecat,“ obořila se naštvaně Rose do Adriana.

„Omlouvám se, za to můžu já. Nechtěla jsem mu věřit. Takže jsem potřebovala vidět důkaz,“ bránila jsem ho. Za tohle nemohl. To já ho minule vyslýchala.

Rose se na mě podívala a poté sklopila pohled na moje ruce: „Sydney, máte nádherný prsten.“

Mně i Adrianovi zmizel z tváře úsměv. „Jak z toho ven?“ přemýšlela jsem v duchu. „Musím prsten pochválit, abych Adriana neurazila, ale zároveň neprozradit, že mi ho dal on.“

„Ano, vím. Děkuji. Byl to dárek,“ rozpačitě jsem souhlasila a dovysvětlila podrobnosti. Adrian vypadal, že ho moje odpověď potěšila.

Dopili jsme každý svou kávu, potom se zvedli a rozloučili se. Dimitrij s ostatními spěchal na akademii. „Pane Belikove, zjistím bližší informace o objednávce a pošlu vám smsku. Děkuji za kávu a přeji příjemný pobyt na akademii. Na shledanou,“ podávala jsem si se všemi ruku při loučení. „Rose, ráda jsem vás poznala.“