OH - 4. kapitola – U dvora (z pohledu Sydney) – 6.část

 

Slíbené pokračování :D

Uhádnete, kdo přijde za Sydney jako první na návštěvu???

Myslím, že ne... Haha :)

Než jsem strčila do zámku svého nového domova klíč, ucítila jsem na zátylku něčí upřený pohled. Ošila jsem se a ostražitě se rozhlédla, ale kromě Dimitrije a Rose s námi na chodbě nikdo jiný nebyl.

Bylo to divné. Dneska jsem se na své instinkty nemohla plně spolehnout. Byla jsem přecitlivělá. Těch změn a nových věcí přede mnou čekalo mnoho. V duchu jsem nad tím mávla rukou a třesoucími prsty konečně odemkla a otevřela dveře.

Zůstala jsem jako přikovaná na prahu stát. Zkameněla jsem. Ten pohled do útrob mého nového bydlení byl šokující. Zírala jsem. Ne zděšením, ale úžasem na tu nádheru všude kolem. A to jsem viděla pouze malou část bytu.

Nikdy jsem podobný luxusní byt od alchymistů neobývala. Takový obyčejný průměr. Aby neurazil, ale ani nenadchl. Tohle byla naprostá bomba.

Rose s Dimitrijem se rozloučili. Podali mi tašky a odešli. Já za sebou zavřela a zamkla vstupní dveře, poté jsem se vydala na průzkum bytu. Úžasně to tam vonělo po vanilce. Nikde ani sebemenší smítko prachu. Vše zařízené moderně, ale účelově. Navíc sladěno do posledního detailu.

Byt byl výměrou 2KK. Prostorná kuchyň s jídelnou a obývacím pokojem dohromady a vedle menší ložnice s bohatým úložným prostorem. I krásná koupelna a oddělené WC. Všude jsem prozkoumala zavřené skřínky a s potěšením zjistila, že mi byt někdo dokonale vybavil. Měla jsem tu naprosto všechno. Na stole jsem našla nájemní smlouvu, která pouze čekala na můj podpis. Rovnou jsem se připojila na wifi. A netrvalo dlouho a rozehrál se mi i mobil. Kontrola alchymistů je tady. Přesně jsem to odhadla. Volala mi Kingová, aby si ověřila, zda jsem v pořádku a vše klape dle domluvy. Morojskému královskému dvoru jsem neměla co vytknout. Starají se o mě jako o vzácnou důležitou návštěvu. Asi jim na vzájemné spolupráci skutečně záleží.

Ke spokojenosti mi však něco scházelo. Spíš někdo.  Doufala jsem, že mě bude vítat hned za vraty společně s Rose, ale nestalo se tak. Čekala jsem na něj celý den, ale nestavil se.

O to více mě překvapil nezvaný host, který zaklepal na mé dveře v pravé poledne. Pro obyvatele královského dvora přesně o půlnoci. Obezřetně jsem vykoukla na chodbu kukátkem. Ale můj vysněný Moroj za nimi nestál.

Málem to se mnou švihlo. Za dveřmi stál Zmeja. Pobaveně se usmíval. Musel vědět, že ho pozoruju kukátkem. „Tak otevři, moje milá alchymistko,“ nařídil mi. „Nebudeme to řešit na chodbě.“

A mně nezbylo nic jiného než mu otevřít. Napochodoval mi dovnitř. Když spatřil vybavení bytu, neodpustil si jízlivě dodat: „Nešetřili na tobě.“

Bez komentáře jsem to přešla a raději se zeptala: „O co jde, pane Mazure?“

„Něco mi dlužíš. Jdu si to vybrat,“ sdělil mi se svým lstivým výrazem ve tváři a já věděla, že je zle.

„Můžete být konkrétní,“ požádala jsem ho s předstíraným klidem.

„Chci od tebe hlášení o každé tvé schůzce s Belikovem. Ať už pracovní nebo soukromé,“ odhalil mi.

„Vy po mně chcete, abych na Dimitrije donášela?“ zhrozila jsem se.

„Ne, jenom mě informovala,“ zazubil se.

„Ale to nejde. U dvora je to můj šéf. Nemůžu porušovat mlčenlivost zásahovky,“ zkusila jsem z toho vybruslit. Marně.

„Ale můžeš. Chci vědět, co v práci dělá a plánuje. I jeho volnočasové aktivity. S kým a kde je. Nic víc. Nezapomeň, že mi to za svou sestru dlužíš,“ připomněl mi proradně.