Byli jsme celá naše parta zrovna na snídani v jídelně. Když Christian ke všem u stolu promluvil: "Zítra se vrací zpátky na akademii Belikov jako můj strážce." Ztuhla jsem v němém úžasu. Adrian mi ihned stiskl ruku. Byl stále u mě, kdykoli jsem ho potřebovala. Můj strážný anděl.
Ten den jsem přežila vyloženě v mrákotách. Po večerce jsem se vykradla ze svého pokoje k Adrianovi na morojskou kolej. Podle jeho výrazu ve tváři mě již čekal. "Co budu dělat?" vypravila jsem ze sebe přiškrceně. "Já jeho návrat nezvládnu. Adriane, ovlivni mě éterem, ať ho přestanu milovat a zapomenu na něj," prosila jsem ho se slzami v očích.
"Rose," nešťastně si povzdechl: "To nejde, ve vašem případně to nebude fungovat. Ty ho miluješ celou svou duší, tohle ani éter nezmění."
"Nezvládnu to. Nechci, aby mě viděl zlomenou a zoufalou." Víc už jsem říct nestačila, dveře se rozlétly a v nich stála vychovatelka.
"Rose Hathawayová, je po večerce a děvčata mají přísný zákaz vstupovat do chlapeckých pokojů zde na akademii, to musíte vědět. Máte průšvih. Pojďte se mnou za paní ředitelkou Kirovou."
"Vy, pane Ivaškove, byste se měl stydět. I když nejste klasický student této akademie, pokud zde bydlíte, tyto pravidla se vztahují i na vás."
Vstala jsem a odešla s ní za Kirovou. To mi ještě scházelo.
"Slečno Hathawayová, co jste zase provedla?" roztrpčeně poznamenala ředitelka Kirová v okamžiku, jakmile mě spatřila ve dveřích.
"Po večerce jsem ji nachytala v pokoji Adriana Ivaškova," bonzla mě vychovatelka.
"Teda Hathawayová, že se nestydíte. Budete potrestaná. Zítra se přesně ve 2:30 hlaste v tělocvičně ve cvičebním úboru. Do 5:00 budete mít trénink navíc, aby vás ty roupy s chlapci přešly. Však on vás strážce Belikov zase srovná do latě. V minulosti měl s vaší výukou a změnami vašeho chování velmi dobré výsledky."
"Belikov?" zeptala jsem se nevěřícně.
"Ano, zítra ráno se vrací na akademii jako strážce pana Ozery, ale vaši výuku s ním domluvím. Nemusíte se bát," dokončila vypočítavě.
"Teď jdete do svého pokoje," nařídila mi. Otočila jsem se na patě a rychle bez pozdravu odešla.
Ve své posteli jsem si nadávala do největších debilů. Já se děsila, že ho budu potkávat v jídelně nebo na hodinách. Prostě jen jeho přítomnosti v mé blízkosti před svědky a teď s ním mám být kvůli takové kravině dokonce sama v tělocvičně.
"Bože, za co mě trestáš?" zeptala jsem se v duchu. Takhle to nemůžu nechat. Tohle peklo musí okamžitě skončit. Vyskočila jsem opět z postele a vyplížila se z dívčí dhampýrské koleje znovu k Adrianovi.
Překvapeně zvedl hlavu v momentě mého objevení. "To ti ten průšvih ještě nestačil?" zeptal se.
"Stačil, bohužel je to horší, než jsem čekala," vypravila jsem ze sebe nešťastně. "Jako trest mám do odvolání tréninky navíc."
"To není tak hrozné, tos již měla několikrát," odpověděl mi klidně.
"Povede je Dimitrij," kontrovala jsem zoufale.
"A sakra," zmizel Adrianovi úsměv z tváře.
"Začínají zítra ve 2:30 a končí v 5:00. Co budu dělat? Já sama s ním v tělocvičně?" vysoukala jsem ze sebe přes slzy.
"Klid, něco vymyslím. Teď se vrať zpátky na pokoj. Hlavně se nenech chytit. Zkus se trochu vyspat, zítra musíš být silná." Vstal ze své postele, přistoupil ke mně. Objal mě - "hromádku neštěstí" a políbil mě na čelo. Potom tiše pronesl: "Rose, jsem s tebou. Zvládnem to spolu." Vrátila jsem se zpět na pokoj.
V noci jsem byla neklidná. "Ráno to začne," probíhalo mi neustále v hlavě. Nakonec se mi podařilo na pár hodin usnout bezesným spánkem.
Ráno mě vzbudilo zaklepání na dveře. "Dále," křikla jsem rozespale. Dveře se otevřely a v nich stál Adrian. Moje spása. Usmíval se. Něco vymyslel, jak slíbil.
Přešel k mé posteli a vytáhl z kapsy džínů krabičku. Další prsten. Otevřela jsem ji. Tenoučký nenápadný stříbrný prstýnek, aby mi nepřekážel při cvičení. "V čem mi pomůže?"
"Nasadíš si ho těsně před tréninkem, až tě ovlivním. Bude zvyšovat účinek ovlivnění, které si budou brát pohledy a dotyky Belikova při samotném tréninku. Uvidíš ho jen jako neznámého učitele a trenéra. Dvě a půl hodiny by měl vydržet. Sejdeme se ve 2:20 před tělocvičnou pod tím velkým stromem. Já tě ovlivním. Budu tam čekat přesně v 5:00, abych tě ovlivnění zbavil.
"A přes den? Na hodinách nebo v jídelně, jestli se objeví?" napadly mě další možnosti setkání.
"Rose, to budeš muset zvládnout bez éteru. Nemůžeš být nadopovaná celý den i noc. Trénink je z těchto možností nejrizikovější." Měl pravdu.
"OK." Oblékla jsem se a společně jsme šli na snídani do jídelny. Parta tam už byla. Po jídle jsme se rozešli na vyučování. Dnes jsem jako na potvoru měla všechny hodiny s Lissou a Christianem. Tím vznikala pravděpodobnost, že se na některé objeví Dimitrij jako Christianům strážce. K mému velkému štěstí na vyučování vůbec nedorazil. Potkali jsme ho až v jídelně na obědě. To byl poblíž i Adrian, s ním jsem byla klidnější. Zase mi stiskl ruku.
Dimitrij vešel do jídelny a rozhlédl se. Přejel očima stoly a našel ten náš. Neunikl mi jeho krátký pohled na mě. Přišel k nám a pozdravil: "Ahoj ve spolek a dobrou chuť." Pozdravili jsme ho taky. "Christiane, omlouvám se, ale dnes ti strážce odpoledne dělat nebudu. Paní ředitelka mě po mém příjezdu ihned požádala o vedení tréninků navíc za trest pro Rose. Začínají dneska od 2:30 a jsou až do 5:00. Mají být každý den, až do odvolání. Nemohl jsem jí to odmítnout."
"Rose," vyjekla Lissa po získání této informace: "co jsi zas provedla?"
Odpověděl jí Dimitrij: "To by mě taky zajímalo. Paní ředitelka mi řekla pouze nepřesné informace o nějakém problému s porušením včerejší večerky. Můžeš to prosím dovysvětlit?" pronesl směrem ke mně.
"Jááá," začala jsem koktat.
Zachránil mě Adrian, zpříma se podíval Dimitrijovi do očí a řekl: "Vychovatelka nás spolu včera po večerce nachytala na mém pokoji." Poté se podíval na naše spojené ruce na stole, aby si jich všiml i Dimitrij.
Následně se v Dimitrijových očích mihl smutek s bolestí. Pohled odvrátil a k celé partě pronesl: "Aha, nyní už to chápu. Rose, přijď včas." Otočil se k odchodu a zmizel.
Žádné komentáře:
Okomentovat