V šatně jsem se rovnou převlékla a vyšla nahoru do sálu tělocvičny. Dimitrij už tam čekal. Usmál se na mě a promluvil: "Tak tady máme toho jedlíka, který potřebuje spoustu energie na trénink. Tak tu energii musíme hned spálit. Slyšel jsem, žes to dnes s přehledem nandala Eddiemu i Masonovi. Alberta tě chválila. Tak co zkusit souboj ještě se mnou?"
"Proč ne. Jaká jsou pravidla? A co získá vítěz?" odpověděla jsem vypočítavě.
Dimitrij takovou odpověď čekal, protože mu zajiskřilo v očích a pak dodal: "Klasická pravidla pro souboj s kůlem. A vítěz si může říct po souboji, o co jen bude chtít."
"Kdo je Strigoj?" otázala jsem se.
"Já," řekl Dimitrij.
"Půjčíš mi svůj stříbrný kůl, soudruhu?" zkusila jsem. Aby mě schválně napnul, dělal, že přemýšlí. Potom sáhl do svého pouzdra a podal mi kůl.
Začal boj. Oba jsme na sebe útočili a zároveň si kryli výpady. Znali jsme své pohyby a způsob boje. Boj byl stále a stále rychlejší. Chtěla jsem vyhrát. Hrozně jsem potřebovala vyhrát a dokázat mu, že jsem dobrá. A taky vyhrát sázku, poté by mi již nemohl říct ne.
Padaly tvrdé rány a kopy, ale stále ani jeden z nás nezaváhal. V boji se objevila obrovská rychlost a zvířecí vášeň. Tančili jsme smrtící valčík. Oba jsme chtěli toho druhého porazit. Pak přišla chvíle, kdy jsem Dimitrijovi podkopla nohy. Spadl na zem a já ihned na něj. Musela jsem přiložit kůl k jeho srdci. Svoje malinké zaváhání ihned napravil a přetočil se se mnou obráceně, aby byl nahoře on. V ten okamžik moje tělo selhalo. Uvědomila jsem si jeho blízkost a místo, abych šikovně rychle vytáhla kůl a zasáhla jeho srdce, ochabla jsem a vnímala pouze jeho. Dimitrijovy oči, rty, vlasy, dech a vůni. To mu stačilo k tomu, aby mého zaváhání využil a vyhrál. Přiblížil svoje rty k mému krku a zašeptal: "Mrtvá." Pak se jimi dotkl mého krku a místo strigojího kousnutí mě na krk políbil. Následně řekl: "Rozo, zase jsi vypadla úplně z koncentrace. Můžeš mi říct, co tě tak rozptýlilo? Vždyť už si mě málem měla. Stačilo přiložit kůl."
Stále mě držel pod sebou a já pořád s rychle bijícím srdcem vydechla: "Ty."
Nereagoval na mé přiznání, jak jsem očekávala. Doufala jsem, že mě políbí, ale pouze se usmál a vytáhl mě opět na nohy. Nechápala jsem to. V očích stále měl ten spalující žár, ale z nějakého pro mě neznámého důvodu neprojevil žádné jiné důvěrnosti. Podal mi flašku s pitím a oba jsme dlouze vydechovali, abychom uklidnili zrychlený srdeční tep.
Asi za 15 minut se podíval na hodinky a řekl: "Rose, dojdi se vysprchovat a převléknout a potom přijď zpátky sem. Dneska jsme se cvičením skončili, pouze si promluvíme o tom, co tě může čekat v pondělí na zkoušce."
Odešla jsem tedy do šatny, svlékla všechno propocené oblečení a nahá se šamponem, sprchovým gelem a ručníkem vstoupila do sprchového koutu. Pustila jsem na sebe horkou vodu. Abych smyla pot a únavu z boje. Zrovna jsem se mydlila gelem, když se ozvalo zaklepání. V šatně byla celá řada sprchových koutů bez posledních dveří nebo závěsů. Byly to prostě jen třístranné kóje se sprchou, poličkou na šampon a u vstupu měly jeden věšák na ručník. Otočila jsem hlavu za zvukem zaklepání a ztuhla.
Ve dveřích se objevila Dimitrijova hlava. Setkal se s mým pohledem. "Pane bože, co mám dělat? Vždyť jsem úplně nahá," ptala jsem se zpanikařeně v duchu.
Vtom Dimitrij trochu váhavě a tiše pronesl: "Rose, chtěl jsem se zeptat, jestli pozvání na umytí tvých zad stále platí, že bych se připojil. Od posledně jsem si to rozmyslel."
Musel vidět můj absolutně vyděšený výraz, protože už chtěl promluvit, že zase půjde. Když mi to konečně došlo. "To byla jeho zkouška, jestli jsem na vztah a hlavně milování připravená. Jakmile teď selžu a on odejde, už se mě v nejbližší době nedotkne a na opravdový sex mohu zapomenout, než-li ho znovu přesvědčím. Zkouší moje rozhodnutí, jestli ty drzé poznámky a návrhy myslím vážně. Nesmím ho nechat odejít, jinak všechno zkazím," šrotovalo mi rychlostí blesku hlavou.
"No nic, já radši půjdu," řekl a chtěl odejít.
Když jsem rozhodně vyhrkla: "Dimitriji, nechoď pryč. Ano platí."
"Rose, nemusíš to dělat," odpověděl a upřel mi pohled do očí. Já mu ho oplácela. Poznal z něj, že jsem prokoukla jeho zkoušku. "Opravdu? Jseš si jistá?" zkusil z toho ještě vycouvat.
"Ano, jsem. Pojď za mnou," otočila jsem se, abych mu podala svůj sprchový gel. V okamžiku otočení zpátky na něj jsem ztuhla znovu. Stál pořád blízko zavřených dveří pouze v ručníku, který měl kolem svých boků. Další můj šok. Okamžitě poznal moji reakci. V prvním momentě jsem na něj koukala vyjeveně, pak se můj výraz začal měnit ve vystrašený, rozpačitý, překvapený, radostný, láskyplný, toužebný, napjatý a nervózní. Beze slov mě pět minut napjatě pozoroval, odhadoval mé reakce, stále připraven okamžitě odejít. V mých očích nakonec zůstala touha. Toužila jsem po tom se ho dotýkat, líbat ho a od něj tyto věci přijímat, ale zároveň jsem byla rozpolcená. Protože jsem věděla, že je pod tím ručníkem úplně nahý. Já nikdy neviděla nahého muže. Když nepočítám nějaký obrázek v časopise nebo na internetu, případně film. Ani Dimitrije. Té noci s kouzlem touhy jsem byla nahá pouze já. On měl na sobě celou tu dobu své pyžamové kalhoty. Taky jsme oba byli rozpálení následkem kouzla. Tohle bylo jiné. Zpanikařila jsem.
Teď tu přede mnou stál muž, po kterém jsem bezmezně toužila, a nabízel se mi. Já však nevěděla, jak se mám v takové situaci chovat.
Poznal to, jako vždycky. Tak dokonale mě znal. Už byl opět na vážkách, že odejde, když jsem promluvila: "Tady je můj sprchový gel." A podala jsem mu ho. Zaváhal, ale nakonec ke mně pomalu přistoupil a vzal si ho. Zůstala jsem stát na kraji sprchového koutu a otočila se k němu zády, aby mi je mohl umýt. Odhrnula jsem si ze zad rozpuštěné mokré vlasy a čekala.
Cvakl vršek zavírání gelu, právě si ho musel nanášet na ruce. Po chvilce jsem na nahých zádech ucítila váhavý jemný dotek jeho rukou. Opatrně roztíral gel po mých zádech. Já ztuhle a nervózně čekala, co bude dál. Nikde jinde se mě nedotýkal pouze krku, nahých ramen a zad. Žádné osahávání a rychle na věc. Stále vyčkával. Dával mi prostor to kdykoli zarazit. Když měl záda celá pokrytá a vznikla mazlavá pěna a já neřekla stále dost. Lehce mi masíroval ztuhlý krk a ramena. Oba jsme zrychleně dýchali.
"Rose, co blbneš. Máš tu muže, kterého miluješ. Na tuhle chvíli jsi čekala tak dlouho a teď stojíš jako socha a bojíš se. Celou věčnost prahneš po jeho dotycích a nyní když ti je poskytuje, si je neumíš ani vychutnat. Sakra, prober se. Vždyť je to krásné. Je to tvůj milovaný Dimitrij. Nikdy by ti neublížil. Uvolni se," nadávala jsem si v duchu.
Pomohlo to, zavřela jsem oči a soustředila se pouze na jemné kroužky, kterými mi uvolňoval ztuhlý krk a ramena. Jakmile se to stalo pro mě opravdu příjemné, poznal to. Moje držení těla se uvolnilo a já vděčně přijímala jeho dotyky. Stále měl ruce pouze na mých zádech, ale přistoupil ke mně blíž, až se dotýkal celou délkou svého těla mých zad, zadečku a nohou. Cítila jsem stále ručník kolem jeho pasu. Sklonil hlavu a dotkl se rty mých vlasů. Pak mi třel po celé délce paže. Naklonil hlavu k mému uchu, políbil můj ušní lalůček a tiše a ochraptěle zašeptal: "Miluju tě, Rozo!" Oběma rukama sjel dopředu na mé bříško a pohladil mě.
Při každém doteku jsem cítila elektrický výboj. Nevydržela jsem to a chtěla ho políbit. Otočila jsem se a podívala jsem se mu do jeho hlubokých láskyplných očí. Nebyl v nich vyloženě chtíč. Rozpoznala jsem lásku, něhu, touhu, oddanost a porozumění.
Políbili jsme se. Nejdřív jemně. Otřely se o sebe pouze naše rty. Hráli jsme si spolu a stále se jen lehce dotýkali. Bylo v tom tolik něhy. Vůbec nespěchal. Vše nechával v mé režii. Políbila jsem ho tvrději a naléhavěji a špičkou svého jazyka vklouzla do jeho úst.
Ihned zareagoval, polibek stejnou měrou oplácel. Jednou rukou sjel opět na má záda a přitáhl si mě úplně celou k sobě. Druhou vjel do mých mokrých vlasů. Teď se naše těla po celé délce dotýkala. Ručník byl stále kolem jeho boků. Bez jakékoli pauzy jsme pokračovali v líbání a já pomalu bloudila rukama po jeho těle. Nejdřív jsem mu sáhla rukou do vlasů a rozpustila jeho culík. Gumičku jsem upustila na zem. Pak na jeho břicho a hrudník. Když jsem se trochu nabažila jeho svalů, osmělila jsem se a přes ručník jsem ho hladila po jeho zadečku. Byl krásně pevný a svalnatý. Tiše zasténal.
Uvolnila jsem ručník a nechala ho sklouznout na zem. Celou tu dobu jsme stáli na kraji sprchového koutu a teplá voda pořád tekla. Jakmile skončil ručník na zemi, lehce jsem ho stáhla za sebou pod vodu.
Nebránil se. Spíš naopak. Stávalo se to ještě vášnivější. Přitlačil mě ke stěně ve sprcháči a mapoval moje tělo polibky a doteky, stále mě přidržoval, abych neupadla. Já se také odvážila ho líbat a dotýkat. Konečně jsem zkusila, jaké to je být se skutečným mužem beze strachu a studu. Žádné zapovězené místo, kde se nesmím dotýkat.
Políbil a dotýkal se každičkého místa na mém těle. Poprvé ve svém životě jsem poznala opravdovou rozkoš. Zasténala jsem ve svém prvním orgasmu. Musel mě držet, protože se mi podlomily nohy. Chytil mě jako hadrovou panenku do náruče, zastavil vodu a odnesl mě na lavičku ve vedlejší místnosti, kde byly skříňky na oblečení a židle s lavičkami. Opatrně se tam se mnou v náručí posadil a konejšil mě polibky, které mi dával na čelo a do vlasů, než se trochu vzpamatuji.
"Miluju tě, Dimitriji," zašeptala jsem po chvilce.
"A já tebe, Rozo," vyslovil a sklonil ke mně hlavu v polibku.
Prohrábla jsem mu mokré vlasy a usmála se. "Proč jsi mi nikdy neřekl, jak je to krásné?" zeptala jsem se ho.
Nahodil uličnický úsměv a odpověděl: "Rozo, to nejde povídat, to musíš prožít."
Měl tam v rohu na židli všechny své věci, opatrně mi pomohl se posadit a pak šel ke svým věcem. Vytáhl mobil a zkontroloval čas. "Rose, zbývá nám ještě 40 minut, pak musíme z tělocvičny. Mám nahoře zamčeno a klíč v zámku. Snad sem nikdo, nebude chtít jít. Musíš se osušit a obléknout. Ale raději nevstávej. Ručník a věci Ti podám. Jsi zesláblá. Fén na vlasy taky donesu, hlavně seď. Na, napij se coly, potřebuješ cukr," a podával mi láhev.
Osušil se ručníkem a oblékl si boxerky. Pak přinesl moje věci ze sprchy a podal mi suchý ručník, abych se mohla otřít. Mezitím mi sám jemně tím svým sušil vlasy. Byl tak něžný a všímavý. Následně zapojil fén a fénoval mi vlasy horkým vzduchem. Nemluvili jsme. Pohledy to říkaly za nás. Tu vroucí a bezmeznou lásku, důvěru, porozumění a něhu.
Po vypití coly jsem se docela vzpamatovala. Oblékla jsem se. Dimitrij už měl vlasy skoro suché. Fén nepotřeboval. Také se oblékl. Pak si stáhl vlasy zase do culíku. Pomohl mi zabalit do batohu moje věci a zkontroloval raději ještě jednou sprchu a šatnu, jestli tam po nás nezůstal nějaký důkaz. Vše bylo v pořádku. Zhasl a společně ruku v ruce jsme vyšli nahoru po schodech ke vstupním dveřím tělocvičny. Přede dveřmi mě objal a dlouze něžně políbil. "Miluju tě, Rozo. Jsi tak nádherná, že mě to chvilkama až bolí. Zvládneš to?" zeptal se. Viděl, že jsem pořád ještě zesláblá.
"Neboj, zvládnu," odpověděla jsem mu. Pohladila jsem ho po tváři a zašeptala: "Já tebe taky. Kdy tě uvidím? A neříkej, že za dlouho nebo vůbec. To nebudu schopná vydržet. Ne, po tom dnešku," dodala jsem vážně.
"Dnes už ne," řekl smutně.
"Jak to? Ani v noci v chatce?" zkusila jsem.
"Nemůžu, mám hlídku," vysvětlil.
"Vždyť si ji měl i včera, nemůžeš mít noční hlídku každou noc," nechápala jsem.
"Vzal jsem ji za Albertu. Má toho teď hodně před těma závěrečkama," objasnil mi důvod hlídky.
"Aha," řekla jsem zklamaně. "A kterou půlku noci? První nebo druhou?" zajímala jsem se dál.
"Druhou od jedné do šesti."
"A nemůžeš alespoň na hodinu?" přemlouvala jsem ho.
"Rose, vydrž to prosím. Jen pár dnů. Po závěrečkách ti to vynahradím, slibuju," prosil mě Dimitrij.
"Tak jo, zkusím to. Ale máš mě na svědomí," pověděla jsem vážně. Náhle mě ještě napadlo: "Soudruhu, prošla jsem tvou zkouškou?"
"Máš mě prokouknutého," řekl pobaveně. "Ještě si to rozmyslím," pravil tajemně. Naposled jsme se objali a políbili. Pak jsme každý zvlášť vyšli z tělocvičny, jako by se nic nestalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat