9. kapitola - Změna (z pohledu Rose)

V pátek ráno jsem se vzbudila z krásného snu. Zdálo se mi o noci s Dimitrijem, který za mnou přišel do mého pokoje. Nebylo pravděpodobné, že by to byla skutečnost. Můj zásadový Dimitrij pravidla neporušuje. "Co by dělal v noci na dhampýrské koleji?"

"Rose mysli!" napomínala jsem sebe samu v duchu.

Protáhla jsem se v posteli, když v tom jsem uviděla něco na polštáři. Černá gumička do vlasů. Vzala jsem ji do ruky a prohlédla si ji. Patřila Dimitrijovi. Dokonce slabě voněla jeho vůní.

"Ach můj Bože," vyhrkla jsem překvapeně. "On tady opravdu byl. To nebyl jen sen." Nic jiného tomu nenasvědčovalo. Byla jsem stále oblečená ve věcech na spaní - ve volném dlouhém pánském tričku a kalhotkách.

Musel za mnou přijít po hlídce. Po jedné ráno a odejít kolem třetí, maximálně čtvrté hodiny. Aby se bezpečně zase dostal do svého pokoje na ubytovně. Povedlo se mi vybavit si útržky vět, když mi říkal, že mě nechce okrádat o spánek a že beze mě nemohl být. Několik minut jsem se vzpamatovávala ze způsobeného šoku touto nádhernou realitou. Dimitrijovi na mně záleží tolik, že riskoval svoji kariéru, aby mohl být se mnou.

Jsme spolu od úterní noci, kterou jsme strávili v chatce. Stále tomu nemohu uvěřit. Vrátil se ke mně. A přiznal se mi, že s Tašou k ničemu nedošlo. Šíleně se mi ulevilo. Žádná z mých nočních můr o jejich milování nebyla skutečnost.

"Je můj. A chce mě. Zůstane se mnou. Jsme pár. Opravdu to myslí vážně. Na akademii s přiznáním našeho vztahu počkáme, ale u dvora to bude oficiální. Já a on. My spolu. Jak mě tento dokonalý muž může milovat? Zrovna mě," létalo mi neuvěřitelnou rychlostí v hlavě.

* * *

Akorát jsem si připravovala batoh na vyučování, když někdo zaklepal. "Dále," pustila jsem neznámého dovnitř.

"Ahoj Rose," byl to Adrian. "To jsem rád, že jsem tě tu konečně taky zastihnul. Pořád jsi v trapu s Belikovem," řekl na oko vyčítavě a pozoroval, co udělám.

Mluvili jsme spolu sami poprvé od té noci v chatce. Kdykoli jsme se předtím viděli, byl poblíž někdo z party. A on taktně mlčel. V chatce mě napálil vzkazem a sám vůbec nepřišel. Místo toho tam byl můj Dimitrij.

Měl pravdu, vždycky jsem sotva stihla doběhnout na snídani a pak na dopolední vyučování. Oběd a zase trénink a pak noc v chatce. O té poslední noci v mém pokoji asi ještě nevěděl.

"Promiň, že tě zanedbávám, ale pokud vím, tu chatku a vše ostatní jste na mě domluvili s Dimitrijem společně," pronesla jsem zákeřně.

"Noo, sláva. Drzá Rose je zpátky," šťastně se usmál a objal mě. "To ti to ale trvalo. Ten Belikov s tebou dělá divy, nebo že by to bylo sexem?" dodal pobaveně.

"Bez komentáře," utnula jsem rychle tohle téma.

Zasmál se mé reakci. "Takže éter už nepotřebuješ? Co sny nebo noční můry?" zeptal se mě starostlivě.

"Ne, jsem v pořádku, možná občas trochu zmatená, co je sen a co skutečnost. Jinak dobrý."

"To mám radost. Ale teď vážně, Rose. Jsi opravdu šťastná?" pronesl bez úsměvu.

"Proč se ptáš, když vidíš aury. Musíš vědět, že jsem a moc," odpověděla jsem mu.

"Je na tebe Belikov hodný?" vypálil další otázku.

"Jo, je, a teď mi řekni ty, co to je za výslech, Adriane?!" promluvila jsem lehce naštvaně.

"Jen se ujišťuji, že jsem udělal správnou věc, když jsem ti ho přivedl zpátky do života a pomohl mu s tou chatkou," dodal s vážnou tváří.

"Udělal jsi pro mě tu nejkrásnější věc, Adriane. Moc ti děkuju," pověděla jsem vděčně.

"Nemusíš děkovat, Rose. Ale nyní mě poslouchej. Buďte oba opatrní, když jste spolu. Ty vaše pohledy i aury. A brzdi, nemusíš tlačit na pilu, aby ses s ním konečně vyspala. Nikam ti neuteče. Navíc budete na akademii už jen pár dní, nemusíte si přidělat problémy, že vás někdo nachytá spolu. Pořád je to tvůj trenér a ty jeho neplnoletá studentka. Na to nezapomínej. Měl by z toho pořádný průšvih. Vyhodili by ho od strážců. Nebo by mohl jít dokonce i sedět za sex s nezletilou. To určitě nechceš. A taky doufám, že jste mluvili o společné budoucnosti," zdůraznil mi Adrian.

Jeho proslov mě překvapil i potěšil zároveň. Adrian vše myslel naprosto upřímně. Bál se o mě a teď jsem šokovaně zjistila, že i o Dimitrije. Vůbec jsem Adrianův postoj a chování nechápala. On pomáhal i Dimitrijovi. Tvrdě mi připomenul, co by se stalo, kdyby nás někdo přistihl. Ty následky by byly katastrofální. Než budu plnoletá, jsme v pasti.

Ještě že už to bude za pár dnů. V den mé závěrečné zkoušky slavím své osmnácté narozeniny. "Konečně!" proběhlo mi hlavou.

"Já vím, Adriane. Dáváme si pozor. Nechci ohrozit Dimitrijovu kariéru," ujistila jsem ho rozhodně.

"Dobře," vydechl v souhlasu a pár minut mlčel, než jsem si dopřipravila batoh. Ještě jsem nebyla učesaná. Zalezla jsem do koupelny a stáhla si vlasy do culíku Dimitrijovou gumičkou. Chtěla jsem ho mít stále u sebe.

"Pojď, musíme na snídani, nebo přijdeš pozdě na hodinu," změnil Adrian téma a k předchozímu rozhovoru o našem vztahu s Dimitrijem se znovu nevracel.

Snídaně proběhla v pořádku. Parta už se cpala. A já měla dobrou náladu. Poprvé po dlouhé době. Po odhalení skutečnosti že Dimitrij tolik riskoval, aby mě dnes v noci viděl, jsem věděla, že už z našeho vztahu opravdu necouvne. A moje spokojenost nad tímto zjištěním probleskla navenek do mé nálady a chování.

Parta mě nepoznávala. Byla jsem samý úsměv a vtip. "Teda Hathawayová, kdo ti dal přes noc najíst vtipné kaše?" ptal se mě pobaveně Mason.

"Já zírám, stará dobrá Rose je zpátky. Jak a komu za to vděčíme?" doplnil Masona Eddie.

"To byste chtěli vědět, pánové, co?" reagovala jsem pobaveně.

Lissa seděla vedle mě na židli u stolu, otočila se na mě, dlouze se mi podívala do očí a s objetím dojatě zašeptala: "Vítej zpátky, Rose. Moc jsi mi chyběla."

Mia s Jill mě obdařily zářivými úsměvy.

"Hathawayová je fakt zpátky. Vítám tě z probuzení," řekl mi drze a vypočítavě Christian.

"Taky jsi mi chyběl, Ozero," odpověděla jsem mu.

V podobném duchu pokračoval celý den. Masona a Eddieho jsem při cvičeních během chvíle s přehledem smetla.

"Hathawayová, to není možný. Jak jsi mě mohla dostat?" ptal se mě nechápavě Mason. Poslední dobou byli on i Eddie při našich vzájemných soubojích lepší a vyhrávali.

"Sakra, mě má taky," zaklel naštvaně Eddie poté, co jsem ho probodla cvičným kůlem chvilku po Masonovi.

"Teda Rose, já tě nepoznávám. Dnešní cvičení a souboje jsi zvládla bravurně. Jen tak dál," divila se potěšeně i Alberta.

Potom už byl oběd. Dimitrije jsem celý den neviděla. Objevil se až na obědě. V jídelně jsem si nechala nandat obrovitánskou porci zapečených brambor a ještě jsem si došla pro lahodnou palačinku. Pěkně mi vyhládlo. Cítila jsem chvilkami Dimitrijův pohled. Vždy mi i na tu dálku propaloval kůži. Seděl u stolu se strážci přesně proti nám.

Přemýšlela jsem, jestli si všiml své gumičky v mých vlasech. Má smůlu, protože mu ji nevrátím. Ode dneška je moje. Moc jsem toužila podívat se mu do očí, ale nebyl to dobrý nápad. Mohli bychom se tak prozradit. Střídali jsme se v pálivých pohledech. Jakmile sklopil oči k jídlu jeden. Druhý se podíval. Nevím, jak je to možné, ale prostě jsme to vycítili. Nezáleželo na vzdálenosti.

"Hathawayová, tys snad týden nejedla, co?" začal zase Eddie.

"Až ti bude blbě, za mnou nechoď," kontroval na to Mason.

"Jen ji nechte v klidu najíst. Bude potřebovat spoustu energie na náročný trénink s Belikovem," pronesl zákeřně a dvojsmyslně Adrian. Dimitrij to musel slyšet také, zrovna se na nás koukal a poslouchal, protože stoly od sebe nebyly daleko. Adrian to schválně řekl i dost nahlas. Šlehla jsem po něm varovným pohledem. Vrátil mi pobavený úšklebek.

"Rose, jak to uděláme s tvou oslavou narozenin?" zeptala se mě Lissa.

"No jo, vlastně. Budeš mít ten den závěrečné zkoušky. To nám komplikuje společnou oslavu," reagovala Mia.

"A co dárek? Chtěla bys něco konkrétního?" pokračovala v otázkách Jill.

"S tím si nedělejte starosti, spojíme to s rozlučkovým dhampýrským večírkem, který se pořádá na oslavu úspěšných závěreček a dárky nepotřebuji," usmála jsem se potěšeně, že na mé narozeniny nezapomněli.

Dimitrij se zvedl a odešel. Do tréninku zbývalo asi půl hodiny. Rozloučila jsem se s partou a také jsem vstala. Uklidila jsem po sobě tác a vydala se k tělocvičně na poslední trénink s Dimitrijem před závěrečnými zkouškami. Dnes byl pátek. Poslední den školy. Maturitní vysvědčení jsem už měla uzavřené s docela hezkými známkami. Zbývalo vykonat úspěšně dhampýrskou závěrečnou zkoušku a složit strážcovský slib. To mě čekalo v pondělí dopoledne. Kirová si mě dnes ráno po snídani zavolala a oznámila mi, že budu mít v sobotu a neděli volno. Mám prý relaxovat před pondělními závěrečkami, abych nebyla přetažená. Prokecla se, že za ní byl Dimitrij. Pochválil mě a tohle jí doporučil. A ona kupodivu souhlasila. Jaké překvapení.