11. kapitola – Partneři ve zločinu (z pohledu Dimitrije)

Z tělocvičny jsem šel rovnou na svůj pokoj. Musel jsem se vzpamatovat ze všech těch pocitů a nových zážitků.

Připravil jsem pro Rose past. Nebylo to ode mě úplně fér, ale potřeboval jsem si být jistý. Její provokování ohledně našeho sexu nabíralo grády. Já však nevěděl, zda na to mám přistoupit nebo ještě počkat.

Využil jsem její drzé hlášky proti ní a čekal na reakci. Byla překvapená. Ba ne, přímo šokovaná, že jsem se u ní v šatně objevil. Měla strach, styděla se a byla hrozně nervózní. Už jsem chtěl vše stopnout, když jí došlo, proč jsem to udělal. Prokoukla moji zkoušku. Zabránila mi v odchodu a chtěla za každou cenu uspět. Nerada prohrávala.

Ze začátku vyloženě trpěla. Bál jsem se jí dotýkat. Byla tak zranitelná, nevinná, vyděšená a nervózní, protože takhle daleko nikdy nezašla. Nevěděla, co očekávat, jak se chovat. Což bylo pochopitelné - byla s mužem v takové situaci ve svém životě poprvé.

Dodnes nechápu, jak tady na akademii může mít pověst krvavé děvky, když za svých téměř osmnáct let života nebyla před žádným mužem nahá. Pouze přede mnou při kouzle touhy, které nám oběma zatemnilo mozek chtíčem. Sami dva bychom se do takové situace nedostali. A naše mazlení v chatce, kdy jsem ji i sebe stále krotil. Nahého muže taky nikdy neviděla. Nepočítám obrázek, film nebo internet.

Natož aby s někým provozovala opravdový sex. Ty její vztahy byly založeny jenom na polibcích a dotecích přes oblečení. V nejhorším případně na nahé kůži do půlky těla. Až se mnou to začínalo jít kupředu.

Chtěla se milovat, muselo jí připadat, že o něco přichází. Další důvod byl ten, že pořád jednou svojí částí nevěřila, že s ní zůstanu a budeme i veřejně milenci. Zase čekala moje odmítnutí a chtěla rychle náš vztah posunout dál, aby potom měla alespoň vzpomínky.

Tohle zjištění mě ubíjelo. Takhle jsem to nechtěl a nemohl připustit. Z toho důvodu tato zkouška. Vše bylo v její režii, mohla to udělat promyšleně, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Přečkala by namydlení a masáž, poděkovala by mi a já odešel. Nemohl bych nic říct. Svoji nabídku dodržela.

To by však nebyla moje Roza. Ta jen tak neprohrává. Nevím, jak to dokázala, ale postupem času se uklidnila, přestala být nervózní a dokonce se jí moje dotyky zalíbily. Chtěla víc. Netlačil jsem na ni. Ona byla pánem situace. Já neudělal nic, co by nechtěla. Ani polibek.

Nevydržela to a otočila se na mě. Byla nádherná. Postupem času se to vše vyvinulo v dost žhavou scénu. Nečekal jsem to a ani se tomu poté nebránil.

Záleželo mi pouze na ní. Ukázat jí něhu, lásku a rozkoš. Přijímala to a snažila se mi i vše oplácet.

Po chvilce toho na ni bylo moc. Zasténala v orgasmu. Musel jsem ji držet, jinak by upadla. A v náručí jsem ji konejšil, dokud se nevzpamatovala.

Jenže co teď? Po tomhle již nebude cesta zpátky. Líbilo se jí to a hodně. Při každé další naší ukradené chvilce bude chtít stále víc. To komplikuje situaci.

O tréninky jsem se stihl postarat předem a Kirová naštěstí souhlasila. Zbývá dnešní noc, sobota, neděle a pondělí. Jak zařídit, abychom se s Rose neviděli? Dnes snad už setkání nehrozí. Ale má celý volný víkend před pondělními závěrečkami a svými narozeninami. Sám ji ze své blízkosti neudržím, potřebuji parťáka.

"Adrian," blesklo mi hlavou. Stejně se mi musí každým okamžikem ozvat. Jakmile mě nebo Rose někde zahlédne, bude mít podezření, že je dohoda porušená. Taková ztráta soukromí, když někdo ve vašem okolí vidí aury. Ach jo.

V tu chvíli mi pípla smska. Otevřel jsem ji a četl: "Ty vole, Belikove! Co jsi s ni delal. Zari jako slunce pred vybuchem. Musel jsem si na to vzit slunecni bryle. Jestli je dohoda porusena, tak si me neprej!"

Usmál jsem se a odepsal: "Klid Ivaskove, dohoda plati, ale podotykam, ze "zatim". Vzal jsem si k srdci tve rady, co mohu a co ne. To je vse. Nyni potrebuji pomoct, aby platila i nadale. Sam to nezvladnu. Musim s tebou mluvit. Kdy a kde?"

Za pár vteřin mi pípla jeho odpověď: "Za hodinu v chatce."

* * *

Šel jsem tam s 30-ti minutovým náskokem, udělal si čaj a čekal na Ivaškova. Dorazil přesně na čas. Otevřel dveře a při pohledu na mě ze sebe vypravil: "Sakra, kdo se má na vás pořád koukat. Jste oba jako dvě odpálené rachejtle při ohňostroji."

"Tak na nás nekoukej," řekl jsem mu pobaveně.

"To se lehko řekne, ale hůř udělá, když vás musím hlídat," posteskl si a zeptal se: "Co se děje? Jaký je problém?"

"Potřebuji Rose udržet ze svého dosahu," nastínil jsem.

"Aha, tlačí na pilu čím dál, tím víc, co?" pochopil okamžitě situaci Adrian.

"Jo, stává se to neúnosné," přitakal jsem souhlasně. "Dnes jsem si to snad zařídil sám. Bohužel si nevím rady s víkendem. Tréninků jsem se naštěstí zbavil. Takže zbývají dva dny. Kdy nebude mít Rose co dělat. Musíš jí zajistit program, ze kterého nezdrhne. Napadá tě něco?" zeptal jsem se.

Adrian se zamyslel a po chviličce nahodil vítězný úsměv: "To si piš. Musím zapojit Lissu, Miu a Jill."

"Co budou dělat?" ptal jsem se ho zvědavě.

Poťouchle se usmál a vysvětloval: "Rose má v pondělí narozky. Holky měly strach o společnou oslavu. Tak uděláme přípravu na narozeninovou párty, aby byla Rose kočka."

"Nechápu," stále jsem byl mimo.

"Udělají si v sobotu holčičí den. Manikúra, pedikúra, kosmetika, hydratační zábaly, kadeřnice. Rose se celý půlrok dost zanedbávala. Lissa a holky budou nadšené a Rose se z toho nebude moct vyvlíknout, i kdyby chtěla. Vše zařídím k ní na pokoj. I jídlo, abyste se nepotkali ani v jídelně. No, a my kluci si uděláme to samé, akorát u dobrého filmu. Tím dostaneme Christiana od Lissy a ty budeš s námi jako strážce," nastínil mi plán.

"To zní dobře," pochválil jsem nápad. "A co neděle, Ivaškove?"

"Holky budou zkrášlené a připravené na pondělí. Dají si relax u filmu jako my chlapy v sobotu. Seženu pár děsně romantických dojáků, aby měly celý den co dělat. Myslím si, že Titanic, Pearl Harbour, Pretty Woman a Osobní strážce určitě nezklamou. Zase to uděláme u Rose. Nebude se moct vypařit," přemýšlel nad programem neděle.

"A co noci?" vyslovil jsem nahlas svou největší obavu.

"Noo, to bude horší. Promluvím s ní a pokusím se jí vysvětlit, že má s nočním trajdáním utrum. Minimálně než udělá závěrečky. Pokud by chystala nějakou šílenost, použiju éter nebo prášky na spaní. Pevně doufám, že bude rozumná. Škoda, že s ní nemůže ty dvě noci spát v pokoji Lissa, od ní by neodešla. Zkusím se poptat, zda by to nešlo přece jen zařídit," zdokonaloval plán Adrian.

"Skvělé! A díky za pomoc, Adriane," to bylo poprvé, co jsem ho oslovil křestním jménem.

"Dimitriji, a teď zase vybal ty svůj plán na pondělní noc," oplatil mi Adrian oslovení křestním jménem. "A nesnaž se cukat, kámo, už o něm něco málo vím," pokračoval Ivaškov.

"Jak to víš?" zeptal jsem se překvapeně.

"Nikdy jsem ti neslíbil, že nebudu tvoje skutky kontrolovat," vysvětlil.

"Aha, sny a aury - co víš?" došlo mi.

"Začni od začátku," nařídil.

"OK, plánuji pondělní noc s Rose v chatce po oslavě závěreček. Chci jí osobně popřát a předat dárek," přednesl jsem mu.

"Snad dárky, ne?" přerušil mě pobaveně.

"Ty víš i tohle?" zaúpěl jsem.

"Jojo, kamaráde. Já jsem rád v obraze," zasmál se mé reakci.

"Ano, dárky - stříbrný kůl k závěrečkám a šperky k narozeninám. Nepůjdu do sálu na oslavu. Ale chci mít jistotu, že si to s ostatními užije. Můžeš na to dohlédnout? Je schopná se jinak brzy vypařit nebo tam nejít vůbec. A to nepřichází v úvahu. Proto jsem vymyslel, že bych na ni počkal v chatce po večírku. Má být do 11:00 prodloužená večerka. Chatku si připravím, budu mít dostatek času. Ale potřebuji, abys jí kolem té jedenácté předal vzkaz, že tu na ni čekám. Nebo bude schopná jít i na můj strážcovský pokoj, jak ji znám. Zdůraznit nenápadnost a dát jí ode mě klíč od bočního vchodu. Se zbytkem si poradím sám," vyklopil jsem svůj plán a roli Adriana v něm.

"To zvládnu. Máš rovnou ten klíč?" zeptal se.

"Jo, tady," podal jsem mu ho. Zalovil ve své kapse a vytáhl černou semišovou krabičku a otevřel ji. Zíral jsem na něj jako blázen. Byly v ní náušnice, celé z bílého zlata. Úplně stejný design jako jsem měl pro Rose já. Jediný rozdíl byl, že na mých byla slza vyplněná vínovým polodrahokamem. A neměl jsem náušnice, ale řetízek a prstýnek z bílého zlata.

Adrian si vyloženě vychutnával můj šok. Pak se vítězně usmál a řekl: "Aby měla sadu a vše jí ladilo, pouze bratrská spolupráce. Nic víc za tím nehledej. Kdybych chtěl být hajzl, tak vezmu úplně stejné a ne bez drahých kamenů. Taky bych jí je dal dřív než ty, aniž bych ti to řekl dopředu. Takhle přijde za tebou už v náušnicích, a ty doladíš ten poslední zbyteček, aby byla dokonalá. Krabička je dost velká, pod výplň dám klíč. Nikdo nic nepozná. Normální dárek k narozeninám. Všechny její dárky k narozkám jsem si vzal na starost. Vše půjde dokonale k sobě. Až za tebou do chatky dorazí, budeš mrkat," ubezpečil mě přátelsky a poplácal mě po ramenu.

"Proč to všechno děláš?" ptal jsem se nechápavě.

"To teď neřeš, časem to sám pochopíš," vyhnul se přímé odpovědi.

Po chvilce ticha Adrian podotkl: "Šílenější vzkaz na stříbrném kůlu už Rose mít nemohla. Jste vážně oba dva cvoci, kam se na mě hrabete."

Šlehl jsem po něm pohledem. Podal mi smířlivě ruku a řekl: "Mám vymyšlený náš tajný pozdrav. Nazval jsem ho "partneři ve zločinu" a předvedl mi ho. První toho druhého do dlaně bouchne lehce pěstí, ten ji v dlani stiskne a pak ještě oba pěstí ťuknou o pěst na pěst nahoru a dolů.

"Jseš magor, Ivaškove," pověděl jsem vysmátě, když mě donutil pozdrav nacvičit.

"A brácho, naše spolupráce a uzavřené partnerství ve zločinu je tajné, nadále proto zůstáváme na veřejnosti Ivaškov a Belikov. Ti dva borci, co se absolutně nemusí."

"Jasně, chápu," zakroutil jsem nad Adrianovou logikou hlavou. "Díky za pomoc a měj se," dodal jsem při odchodu.