"Rose, budeme muset jít," zašeptal mi ráno Dimitrij do ucha.
"Ještě chvilku," zaprosila jsem.
"Ty seš nenasytná. To ti to pořád nestačí?" zakroutil Dimitrij nevěřícně hlavou.
Vyhledala jsem jeho ústa a dalších pět minut jsme se líbali. Potom jsme se museli opravdu pustit a obléknout se. "A sakra," zaklela jsem.
"Co se stalo?" zeptal se mě Dimitrij.
"Nevzala jsem si věci na převlečení. Mám tu jen ty šaty. V nich budu děsně nápadná. Ach jo. Vyběhla jsem včera nedočkavě za tebou a zbytek nedomyslela. Promiň," omlouvala jsem se mu. Dimitrij už byl oblečený.
V té chvíli pípla Dimitrijovi smska. "Soudruhu, kdopak ti píše? Mám žárlit?" provokovala jsem ho.
Rozklikl ji a rozesmál se: "Ne, Rose, na tuhle osobu fakt žárlit nemusíš. Spíš jí děkovat. Počkej chvilku, hned jsem zpátky." Vyšel ze dveří chatky.
Nic jsem nechápala. Po dvou minutách se vrátil s mým batohem. Vykulila jsem oči a vyhrkla: "Jak?"
"Adrian," řekli jsme s Dimitrijem najednou.
"Jo, zase nás zachránil. Máš tam nějakou mikinu, džíny a boty."
Vstala jsem a oblékla si to sexy černé spodní prádlo. Dimitrij si mě v něm znovu prohlížel. Natáhla na sebe džíny s mikinou a obula si botasky. Šaty, čelenku, kabelku a baleríny jsem uklidila do batohu.
Potom jsem se obrátila k Dimitrijovi zády, abych zastlala a urovnala pokrývky na posteli. Natřepala jsem polštáře a odhrnula přikrývku, abych ji srovnala. Moji pozornost upoutala krvavá šmouha na prostěradle.
V úleku jsem nadskočila. Za mými zády se zjevil Dimitrij a něco zanadával rusky. Otočila jsem se na něj a v jeho očích uviděla bolest. Objala jsem ho: "To nic není."
"Ne vůbec nic to není. Akorát tvoje krev, když jsem ti způsobil bolest," vypravil ze sebe naštvaně a bolestně. Jemně mě od sebe odstrčil a přešel k posteli. Sundal prostěradlo a hodil ho ve vzteku do svého batohu. Stále si něco mumlaje rusky.
Když se trochu uklidnil, řekl mi: "Večer přinesu čisté."
"Dimitriji, tohle se na poprvé stává, to bys měl vědět. Není to žádná tragédie."
"Nenávidím ten pocit, že kvůli mně trpíš. Ať je to kvůli čemukoli," vysvětlil tiše.
Přešla jsem k němu a znovu ho objala. Já taky nesnášela, když se on trápil. Musela jsem ho přivést na jiné myšlenky. "Soudruhu, kolikátá si myslíš, že dnes budu?" zeptala jsem se ho.
Polovičatě se usmál a odpověděl: "Tipuji to v nejhorším případě na třetí místo."
"To mi tak věříš?" zeptala jsem se nevěřícně.
"Rozo, kdyby ses včera viděla, nepochybovala bys o osobě. Byla jsi jak nádherná rozzuřená lvice, která chrání svého Moroje."
Zalapala jsem v šoku po dechu. Takhle mě nikdy nepochválil. "Ty mi nevěříš, viď? Vsadíme se? A ještě ti chci říct, že jsem na tebe strašně hrdý, strážkyně Hathawayová," pošeptal v polibku.
S povzdechem polibek ukončil a zeptal se: " Máš všechno, Rose? Musíme jít."
"Ano," byla moje odpověď a vyšli jsme ruku v ruce lesem ke kampusu.
U posledního stromu mě chytil a přitlačil na něj zády. Hladově mě políbil, pohladil a v šepotu pronesl: "Hrozně moc tě miluju, Rozo."
"Miluju tě, Dimitriji." A vykročila jsem ke své koleji, v zádech jsem celou dobu cítila Dimitrijův pohled.
Všichni ještě spali, nenápadně jsem proklouzla bočním vchodem. Na pokoji jsem se vysvlékla a šla rovnou do sprchy. V hlavě jsem si přehrávala své první milování.
Umyla jsem si i vlasy a v županu a ručníku kolem hlavy jsem si připravovala oblečení na dnešní slavnostní hodnocení. Včera po zkoušce každý úspěšný novic získal svou první strážcovskou uniformu. Ještě jsem si ji ani nezkusila. Vyfoukala jsem si vlasy, jemně jsem se nalíčila. Šperky od Dimitrije i Adriana jsem si na sobě nechala. Dnes jsem si vlasy musela znovu vyčesat kvůli tetování. Oblékla jsem si uniformu. Černé kalhoty a sako a k tomu bílá košile.
V jídelně jsem byla první. Dala jsem si horkou čokoládu a sýrový sendvič. Sedla jsem si a čekala na ostatní. Dorazili 15 minut po mně. Byli stále plní dojmů z večírku. Zvedla jsem hlavu a setkala se s Adrianovým pohledem. Rty jsem mu nenápadně naznačila "Děkuju" za to oblečení. Kývl.
Holky nám dhampýrům pochválily první uniformy. Z jídelny jsme se přesunuli rovnou do sálu, kde měl probíhat slavnostní ceremoniál. Dimitrij tam už byl. Pozdravil se s námi. My se posadili vedle sebe asi do desáté řady. Já měla z jedné strany Lissu a z druhé Adriana. Dimitrij se naproti nám opřel o zeď. Pálil mě jeho pohled. Korunu tomu všemu dal opět Adrian, když k nám všem pronesl: "Nezdá se vám, že je tady nějak horko?" Oba s Dimitrijem jsme po něm hodili varovný pohled. Pobaveně se ušklíbl. Měl nás v hrsti. A moc dobře to věděl.
Sál se rychle naplnil a začal ceremoniál. Podle abecedy jsme zase chodili na pódium, kde nám popřáli a dali maturitní vysvědčení i písemné hodnocení dhampýrské zkoušky. A náš první stříbrný kůl. "Super, budu mít druhý náhradní," prolétlo mi hlavou. Takhle se vystřídali všichni úspěšní novici. Pak si vzala slovo Alberta: "Vážení studenti, nyní přejdeme k organizaci zítřejšího odjezdu. Odjezd je naplánován ráno na 10:00. Autobusy budete přepraveni na místní letiště, kde bude připraveno letadlo akademie. U dvora vás zase vyzvednou. Přidělení strážců proběhne večer v 6:00. Budu tu mít pro pár studentů výjimku, protože se nám nevejdou do letadla akademie a pojedou na klasické letiště. Strážce Belikove, mohu vás poprosit po ceremoniálu o pomoc s organizací? Těchto pár studentů bude osobně jedním z nás během tohoto odpoledne osloveno a budou jim vysvětleny další podrobnosti." Dimitrij jí kývl na souhlas. "Všem gratuluji k úspěšné maturitě a přeji šťastné přidělení. Teď přejdeme k ocenění nejlepších dhampýrských hodnocení jednotlivců na této akademii. Třetí, druhé a první místo. Tito studenti mají pak vyhrazeno právo jako první v pořadí na tetování slibu. Pak se pokračuje podle abecedy. Výsledky seřazeného hodnocení po konci ceremoniálu promítneme na tuto tabuli a budou vyvěšeny i na dveřích budovy sálu a dhampýrské koleji. Třetím nejlepším studentem se stává Mason Ashford."
Propukl bouřlivý potlesk. Naše parta se na Masona vrhla. Zasloužil si to. Vyšel na pódium s úsměvem jako sluníčko. Alberta mu stiskla ruku a dala mu nějakou dárkovou tašku.
"Druhým nejlepším studentem je Edison Castile." Další šok. Eddie tohle tedy nečekal. Zmateně vyšel na pódium. Proběhl stisk od Alberty a dárek.
Potom si vzala Alberta opět slovo: "A jako absolutně nejlepší student na akademii sv. Vladimíra je velice nečekaně v tomto roce i celé historii akademie poprvé žena Rosemarie Hathawayová."
"Ne, to není možné," vyhrkla jsem nevěřícně. Lissa mě s obrovským nadšením objala a postrčila, ať jdu na pódium. Sálem se rozléhal bouřlivý potlesk. Když jsem vycházela z uličky, setkala jsem se s očima Dimitrije. Byla v nich pýcha a záblesk pobavení ve stylu: "Co jsem ti ráno říkal? A tys mi nevěřila."
"Gratuluji Rose, jen tak dál," řekla mi Alberta s podáním ruky. Následně mi vtiskla do ruky dárkovou tašku.
"Děkuju," dostala jsem ze sebe.
"Tímto všem děkuji a končím ceremoniál. Studenti se připraví na tetování. Rose, Edisone a Masone pojďte za mnou," vyzvala nás Alberta. Vstoupili jsme do dveří vedle sálu. Byli tam připraveni tři strážci s tetovacími pistolemi. Pokynuli nám k židlím a vytetovali naše první znamení slibu. Šíleně to bolelo. Měla jsem co dělat, abych nekřičela nahlas. A to si Dimitrij myslel, že víc bolí první milování. Haha. Tetování je daleko horší. Brr.
Na hotová tetování jsme dostali náplast a vyšli ze dveří. Už tam na nás čekala parta. Všichni se na nás zase vrhli a byli hrdí, s jakými kamarádí borci. Blázni.
Chtěli jsme vyjít ze sálu, když k nám přistoupil Dimitrij s Albertou. "Jak jsem mluvila o těch studentech, kteří poletí klasickou lidskou linkou, myslela jsem vás," pronesla Alberta. "Rose, Mason, Eddie a z Morojů Lissa, Adrian a Christian. Jako doprovod a řidič auta z akademie s vámi pojede strážce Belikov. Vaše cesta bude delší, protože musíte tři hodiny autem na letiště, let trvá další tři hodiny a cesta z letiště ke dvoru hodinu. Budete ráno vyjíždět už v 7:00. Všechno jasné?" zeptala se ještě.
"Ano," odpověděli jsme najednou.
Zrovna byl čas oběda, rovnou jsme šli do jídelny. Potom na své pokoje balit, protože ráno vyjíždíme tak brzy. Musím mít všechno připravené, když strávím poslední noc na akademii místo ve svém pokoji v chatce s Dimitrijem. Zítra začne nový život. Náš společný. Bez pravidel. Zmizí konečně ta bariéra způsobená vztahem učitel a studentka.
Žádné komentáře:
Okomentovat