Kdybych tak předem tušila, co se stane?! My nemůžeme zažít nic bez komplikací!
Byli jsme dvě hodiny na cestě. Morojové se probudili, všichni se rozpovídali. Protože ráno nikdo kromě mě a Dimitrije nesnídal, rozhodli jsme se, že zastavíme někde na benzínce a koupíme si jídlo. Měli jsme slušnou časovou rezervu.
Na dobře vyhlížející benzínce Dimitrij zastavil, dotankoval a poodjel za roh na parkoviště. Vystoupili jsme. Protáhli jsme si nohy z dlouhého sezení a šli všichni dovnitř.
Sedli jsme si k jednomu stolu a objednali si pití a nějaké sendviče, bagety a koláčky. Každý se pořádně najedl a spokojeně jsme se po 30 minutách vraceli zpět k autu, když mě přepadla obrovská nevolnost.
Chytila jsem se za břicho, Dimitrij ke mně ustaraně přispěchal, když mi došlo co se děje. Tuhle nevolnost jsem poprvé zažila se Strigojkou Natálií.
"Pozor, Strigojové," zakřičela jsem z plných plic a sahala rovnou pro kůl do kapsy bundy.
Dimitrij zareagoval ihned. Rychlostí blesku vytáhl stříbrný kůl právě ve chvíli, kdy se ze tmy proti nám vyřítil první Strigoj. A kůlem mu probodl srdce.
Byli tam další, moje nevolnost nepolevovala. Dimitrij škěkal rozkazy jako správný vůdce pro zformování obrany.
"Mason, Eddie a já do trojúhelníku, do něj Morojové. Rose ty s nima, když se někdo dostane přes nás, je to na tobě," vysvětlil svůj plán na obranu.
V tu chvíli ze tmy vystoupilo sedm Strigojů, osmý ležel již mrtvý na zemi. Proti pouze čtyřem strážcům přesila.
"Adriane," vykřikli jsme s Dimitrijem najednou. Dimitrij pak dodal: "Éter," než začal bojovat s dalšími Strigoji.
Já stihla ještě zakřičet: "Maskování."
Adrian nepromarnil ani vteřinu. Okamžitě dával Lisse a Christianovi pokyny: "Chytťe se za ruce, soustřeďte se a opakujte - nejsme vidět, nejsme vidět."
Já je zahlédla rozmazaně, protože jsem věděla co hledat. Strigojům se museli ztratit úplně.
Odstartoval boj. Na to, že se Mason a Eddie setkali s živými Strigoji úplně poprvé, nezaváhali. Každý si vzal dva Strigoje a Dimitrij zbývající tři. Chtěli je od nás udržet co nejdál.
Zaznamenala jsem pohyb. Strigoj, který nejprve bojoval s Eddiem, se nečekaně otočil na nechráněná záda Masona. V okamžiku, kdy se chystal na něj skočit, ztratil sám svoji ostražitost. Já ho překvapila a zezadu mu probodla skrz páteř srdce. Zbývalo jich šest.
Ne už pět. Dimitrij vyřídil dalšího. Eddie schytal ošklivou ránu a Strigojové toho chtěli využít, ale pomohl nám v posledním okamžiku Christian. Hodil po Strigojovi ohnivou kouli. Nebyl to oheň, který by Strigoje spálil a zabil, ale na odvedení pozornosti to stačilo. Vzplály mu vlasy, přestal se chránit a já k němu přiskočila a zepředu mezi žebry mu probodla srdce. Christian tím zachránil Eddiemu život.
Eddiemu pár minut trvalo, než se vzpamatoval a opět zaútočil na dalšího Strigoje. Byl stále otřesený. Dostal pořádnou ránu do hlavy. Christian mu pomohl zabít jeho prvního Strigoje. Znovu použil ohnivou kouli. Tentokrát vzplála Strigojovi košile. Ten se ji snažil uhasit. Vřeštěl bolestí a ani zraněnému Eddiemu nedělalo problém zasadit mu smrtící úder kůlem. Vůbec se totiž nebránil.
Christianovi se povedlo zapálit vlasy i dalšímu Strigojovi, se kterým právě bojoval Mason. Ten Strigojova úleku z ohně také využil a během pár vteřin ho probodl taky.
Zůstali dva. Jeden bojoval s Dimitrijem a druhý s Eddiem. Já šla zezadu pomoci Eddiemu. Strigoj zrovna uhýbal levým bokem úderu Eddieho. Využila jsem jeho odhalené nechráněné hrudi a prorazila mu srdce.
Ve stejném okamžiku skolil i Dimitrij posledního Strigoje. A bylo po boji. Zvládli jsme to jen tak tak. Nebýt magie éteru (maskování) a ohnivých koulí nevyhnuli bychom se ztrátám na životech v našich řadách kvůli takové strigojí přesile.
"Rose," zavolal na mě úzkostlivě Dimitrij. Stále očima prohledával okolí.
"Klid soudruhu, nikdo ani škrábnutí. Ty a kluci vypadáte hůř. My jsme v pořádku. Další Strigojové tu už nejsou. Cítila bych je," snažila jsem se ho uklidnit. Bál se o mě.
"Jak jsi to věděla?" zeptal se nevěřícně a otočil se na mě.
"Pamatuješ si na Natálii? Když na mě tenkrát zaútočila, pocítila jsem stejnou nevolnost, ale nedošlo mi, že je to způsobené tím, že byla Strigojka. Až teď. Jsem stínem políbená a Strigojové mají také spojení se světem mrtvých," vysvětlila jsem všem rozumně. "Prostě to poznám, přepadne mě vždy šílená nevolnost. Docela dobré varování, nemyslíte," pronesla jsem už s úsměvem.
"Ty jsi neuvěřitelná," dostal ze sebe Dimitrij šokovaně. V tu chvíli Eddie zavrávoral. Mason ho na poslední chvíli zachytil a opatrně posadil na zem.
"Sakra, dostal pořádnou šlupku, asi bude mít otřes mozku," zavrčela jsem naštvaně a ustaraně se koukala na Eddieho.
"Rose, já to zařídím," oslovila mě Lissa a sklonila se k Eddiemu. Oběma rukama se dotkla jeho hlavy a já přes pouto ucítila proudit léčivou magii. Za pár vteřin bylo po všem a Eddie otevřel překvapeně oči a zamrkal: "Co to bylo?"
"To nic, Eddie, Lissa tě uzdravila, musel jsi mít otřes mozku z té strigojí šlupky do hlavy," snažila jsem se ho uklidnit.
"Masone, podej mi taky ruku. Ta obrovská krvavá modřina tě musí šíleně bolet," oslovila Lissa Masona. Zvědavě natáhl k Lisse ruku. Všichni z party věděli, že umí Lissa léčit, ale na vlastní oči nebo svůj vlastní pocit to nikdy nezažili.
Znovu jsem ucítila tu krásnou a radostnou sílu léčivé magie přes pouto. Dnes ani nebyla Lissa vyčerpaná. Nejednalo se o tak vážná zranění, aby byla zesláblá. Přelétla každého z nás očima a skončila na Dimitrijovi. Měl na paži velkou tržnou ránu, která stále krvácela.
"Dimitriji, teď ty," nařídila mu Lissa nekompromisně.
"Lisso, to není nutné, zahojí se to a na tohle nezemřu," usmál se na ni s námitkami.
"Dimitriji, nebudeš zbytečně trpět bolestí a krvácet, když ti můžu a chci pomoct. Podej mi tu ruku a nezlob mě," zavelela Lissa znovu a rázněji. A Dimitrij poslechl. Podal jí ruku a já přes pouto vnímala, jak na ni Dimitrij působí. Měla z něj respekt, ale taky ho brala jako správného a hodného chlapa. Jako muž nebyl její typ, i když chápala, co se na něm ženám líbí. Magie pomalu léčila a před našima očima zacelila kůži. Dimitrij v úžasu vydechl.
"Děkuju," vypravil ze sebe vděčně, jakmile ho pustila uzdraveného. Lissa mu odpověděla úsměvem.
"Musím zavolat alchymistům a Albertě, aby někoho poslali na zlikvidování těl. Takhle nemůžeme odjet. Za chvilku jsem zpátky," řekl Dimitrij a poodešel s mobilem v ruce kousek stranou.
"Jste opravdu všichni v pořádku?" zeptala jsem se zbytku. Mlčky kývli.
Dimitrij přišel zpět k nám s lepší náladou. "Děkuju za pomoc, bando. Kdybyste se dnes všichni nezapojili do boje, nezvládli bychom to bez ztrát na životech. Minimálně polovina z nás by tu dnes zemřela, ne-li všichni. Byla jich velká přesila. Vděčíme za to vašim superschopnostem: nevolnosti, maskování, ohnivým koulím a v neposlední řadě taky uzdravování. Děkuji vám všem, jste úžasní. Teď do auta, ať si odpočinete. Eddie, Masone, můžete mi pomoct ještě s těly, musíme je schovat. Za chvilku tu budou alchymisti. Sepíšu s nimi protokol, a pak pokračujeme v cestě na letiště. Pokud máte na sobě něco krvavého nebo roztrženého, převlékněte se. Na letišti po tom nebude moc času, když jsme se zdrželi. Nesmíme vzbudit nežádoucí pozornost," pyšně promluvil k nám všem.
"Rose, Dimitriji, jak jste věděli o Adrianových schopnostech?" zeptala se Lissa. "Vždyť já sama vím, jen o nátlaku, éterových snech a aurách. Od kdy umíš maskovat, Adriane?" pokračovala Lissa v otázkách.
"Noo," vydechli jsme s Dimitrijem najednou rozpačitě.
Adrian nás opět zachránil a vzal si slovo: "Lisso, pamatuješ, jak u mě byla tenkrát Rose několikrát na pokoji po večerce, tak jsem se ji snažil propašovat nazpátek, ale hlídka nás chytla a byl to shodou okolností Belikov. Ještě jsem to tak neuměl, ale od té doby jsem párkrát trénoval a myslím, že i dnešní vážnou situací, kdy šlo o život, to celé lépe fungovalo," vysvětlil Adrian s částečnou pravdou. O tom, že pomáhal s mým pašováním do Dimitrijova pokoje a zpět, raději pomlčel. Vděčně jsme na něj oba kývli.
Po deseti minutách u nás zaparkovalo auto. Z něj vylezla překvapivě krásná lidská blondýnka s vytetovanou zlatou lilií na tváři.
"Tak jsem tady, alchymistka Sydney Sageová," představila se. Z auta vytáhla stříbrný kufřík a zeptala: "Kam jste schovali těla?"
"Strážce Belikov, to já jsem vám volal. Tady kousek za keřem, aby si jich nikdo z lidí nevšiml," ujal se slova Dimitrij.
Sydney odešla s Dimitrijem. Po pár minutách se vrátili a ona vytáhla nějaký papírový protokol a vyslýchala nás: "Kolik bylo strážců, kolik Morojů? Strigojů podle mrtvých těl celkem osm."
Dimitrij zodpovídal její otázky: "Strážci čtyři, Morojové tři. Strigojů osm."
"Jak jste mohli takovou přesilu přežít?" zeptala se nevěřícně Sydney.
"Máme s sebou velice nadané Moroje, kteří nám svou magií pomohli," vysvětlil soudruh pravdivě.
"Aha," vypravila ze sebe Sydney bojácně a raději změnila téma. "Potřebuji nadiktovat všechna vaše jména. První strážci."
"Dimitrij Belikov, Rosemarie Hathawayová, Edison Castile a Mason Ashford. Morojové Vasilisa Dragomirová, Adrian Ivaškov a Christian Ozera," vyjmenoval Dimitrij.
"Prosím tady mi to podepište, pane Belikove a můžete jet. Nashledanou," řekla zdvořile Sydney. Po Dimitrijově podpisu uklidila papíry a odjela.
Adrian v tranzu koukal za odjíždějícím autem. Ta holka ho dostala na první pohled. Dimitrij se usmál a mrkl na mě, všiml si toho stejně jako já. Adrian se právě teď zamiloval do člověka. O tom, že nejsou obvyklé a veřejně tolerované vztahy mezi dvěma dhampýry, nemá cenu mluvit. Ale Moroj a člověk v dnešní době? To je absolutní tabu. Adrian to nebude mít lehké.
Žádné komentáře:
Okomentovat