Nasedli jsme znovu všichni do auta a vyjeli směr letiště. Měli jsme trochu zpoždění, ale Dimitrij to určitě dožene. Silnice budou volné. Nebude problém více sešlápnout plyn.
V autě kromě rádia bylo ticho. Všichni si pomalu uvědomovali, co se stalo a jaké to mohlo mít následky. Mohli jsme zemřít. Každý se topil ve svých myšlenkách. Já si v hlavě přehrávala celý boj znovu dokola.
Bála jsem se o všechny kamarády i Dimitrije. Nechci někoho z nich ztratit. Tyto obavy mě děsily. Tohle budu prožívat celý svůj život - život strážkyně. A sama nasazovat svůj.
Dimitrij musel vycítit, na co myslím, protože mě pohladil po noze a chytil za ruku. Jeho tiché gesto porozumění a podpory.
Nikdo tu poslední hodinu v autě na letiště neusnul. Jak jsem předpokládala, zpoždění jsme dohnali a vystupovali na letišti včas. Vzali jsme si zavazadla a šli přes halu rovnou na letištní kontrolu. Za dalších pár minut jsme nastupovali do letadla. Seděli jsme jako v autě. My s Dimitrijem a jedno volné místo, za námi naši tři Morojové a pak Eddie s Masonem a jedním volným místem. Sedadla v celém letadle byla po třech. Noční linkou necestovalo moc lidí.
Letadlo vzlétlo a nás čekal tříhodinový let. "Rose," promluvil na mě Dimitrij. "Všechno už je v pořádku, zkus se prospat. Musíš být unavená."
"Já nemůžu spát, ne po tom, co se stalo a mohlo stát, Dimitriji," řekla jsem mu.
"Já vím, Rose, ale dopadlo to dobře. Nikomu se nic nestalo. A trápit se tím, že se mohlo stát, nemá cenu. Je to za námi. Spíš přemýšlej o dalších věcech, co nás čekají jako přidělení, nový život u dvora a podobně," nabádal mě Dimitrij.
Vykašlal se na všechna pravidla pro utajení našeho vztahu a chytil mě za ruku. Propletl si se mnou prsty a z jeho rtů jsem odečetla němé vyznání: "Miluju Tě, Rozo!" Aby ho nemohl nikdo slyšet. Usmáli jsme se na sebe.
Pak jsem zavřela oči. Toulala jsem se ve svých myšlenkách. Ani nevím jak, ale nakonec jsem usnula. Probudil mě hlas pilota, který říkal, že se máme připoutat a připravit na přistání. Hlavu jsem měla na Dimitrijově rameně a přes sebe jeho kožený kabát.
"Je ti líp?" zeptal se mě starostlivě.
"Jo, už jo, děkuju," odpověděla jsem mu a sundala ze sebe jeho kabát, abych se mohla připoutat.
Po přistání na nás čekala na letišti Alberta s ještě jedním strážcem od dvora, který pro nás přijel autem. Podrobně jsme jim vylíčili za hodinu cesty ke dvoru, co se stalo. Vešli jsme se do auta akorát. Bylo pro devět osob ve třech řadách po třech. Já tentokrát seděla vzadu s Eddiem a Masonem.
"Dovedu vás teď do jedné místnosti pro strážce. Najíte se a odpočinete si tam. Domluvím ještě tetování, aby se vše stihlo před přidělením. Přibudou vám nové značky, ať je vše v pořádku i po formální stránce," pronesla Alberta.
Další tetování. "Ach ne," prolétlo mi hlavou a zbledla jsem. Dimitrij ihned poznal můj úlek. Vytetují mi tři nové značky za zabité Strigoje. Ještě se mi nezahojil ani slib. Budu mít krk v jednom ohni, což způsobí následnou bolest hlavy. To bude tedy příjemné přidělení.
Na jídlo jsem ztratila chuť, vzala jsem si jen colu. Ostatní byli ve větší pohodě. Eddie s Masonem si z tetování nic nedělali, oběma přibude jedna značka. Opadl z nich i šok z boje. Těšili se na přidělení. Ze srandy debatovali, kdo to asi bude.
Já byla nervózní. Stoupla jsem si s colou k oknu a koukala ven. Nejraději bych pochodovala sem a tam po místnosti, toho by si však ostatní všimli a vyptávali by se mě, co se děje. Dimitrij někam zmizel. Asi pro svoje další tři značky. Bude jich mít už deset. Bojuje jako Bůh, vypadá jako Bůh. A já s tím Bohem chodím.
"Rose, pojď se mnou. Jsi první na řadě na tetování," vyzvala mě asi po hodině Alberta. Doprovodila mě do malé místnosti, kde byl jeden strážce s tetovací pistolí. Pozdravili jsme se a on mi pokynul k židli. Tetování bylo opět příšerné. Zalepil mi moje tři značky a odešla jsem. Před dveřmi už stál připravený Mason.
Při cestě nazpět jsem v další chodbě potkala Dimitrije. Stál opřený o stěnu, evidentně tu na mě čekal. "Rose," oslovil mě. "Tady máš horkou čokoládu a prášek proti bolesti, vezmi si ho, prosím tě," požádal mě. "Teď ti to namazat nemůžu, musí to být minimálně 5 hodin od tetování."
"Děkuju," promluvila jsem a bez řečí si od něj vzala prášek i čokoládu a rovnou ho spolkla.
"Je to hodně zlé?" zeptal se nešťastně. Nenáviděl, když jsem trpěla. To jsme měli oba stejné.
"Už mi bylo i líp, ale neboj, prášek za chvilku zabere. Ještě přežít to přidělení. Nemůžu se dočkat, až to bude za mnou," odpověděla jsem mu. "Co když to nevyjde? Co když mě nedají k Lisse? Já mám strach, Dimitriji."
"Teď se tím netrap. Pokud to nastane, budeme to řešit po tom," snažil se mě Dimitrij zbavit mých obav.
Společně jsme šli zpět za partou. Eddie a Dimitrij pak ještě odešli pro svoje tetování. Když se vrátili, postupně jsme se v koupelně převlékli do uniforem.
Morojové do sálu nemají přístup, proto zůstali čekat v místnosti, kterou nám nechala Alberta. Před odchodem nám popřáli hodně štěstí. Lissa dostala dvě obálky se jmény svých strážců, ale schválně je nerozbalila. Christian měl jednu. Taky počkal. Hodlají je rozlepit až podle toho, s čím se za nimi my ostatní vrátíme.
Sál už byl plný. Většinou čerstvě odmaturovaných strážců-noviců jako já, Eddie a Mason. Dimitrij šel s námi. Sám byl zvědavý, koho mu přidělí jako parťáka ke Christianovi. My tři si sedli podle abecedy na přidělená místa. Dimitrij zůstal stát u stěny.
Po vznešeném zahájení a proslovech významných strážců se přešlo k samotnému přidělování. Vždy se řeklo jméno strážce, který povstal, a následně jméno Moroje. Asi pátý na řadu přišel Mason Ashford a překvapivě známé jméno Moroje: Christian Ozera.
To je bomba. Dimitrij s Masonem budou parťáci a strážci Christiana. Po dalších asi deseti minutách byla řada na Eddiem. "Edison Castile - Vasilisa Dragomirová." Já ztuhla v šoku. "Sakra to ne, to mám být já!" letělo mi hlavou a hodila jsem zděšený pohled po Dimitrijovi. Na dálku jsem mu ze rtů odečetla: "Vydrž!"
Konečně přišla řada na mě. Postavila jsem se a uslyšela to nejhezčí jméno, které jsem v tuto chvíli mohla slyšet - "Vasilisa Dragomirová."
"Já to dokázala!" křičela jsem v hlavě a srdce mi bušilo ohromnou rychlostí. A Eddie je můj parťák.
Celý zbytek večera jsem se z toho vzpamatovávala. S partou zůstáváme pohromadě. Všichni měli radost a slavili jsme. Protože jsme však byli stále trochu otřesení z toho útoku Strigojů a utahaní z dlouhé cesty, nemohli jsme si to plně nikdo vychutnat. Rozhodli jsme se, že to oslavíme raději druhý den, až si všichni odpočineme a vstřebáme nové dojmy. Ale co s ubytováním?
Lissa i Christian měli zažádáno u dvora o byty, ale ty budou nejdříve za týden. Proto jsme si museli do té doby sehnat ubytování. Dvůr byl v tuto dobu dost obsazený. Všechny hotely i ubytovny byly rezervované dopředu. Nakonec se povedlo Adrianovi sehnat pro všechny velké apartmá. Popadli jsme tašky a šli do hotelu.
Byl krásný a poměrně luxusní. Problém nastal s pokoji. Nás bylo sedm. Ale pokoje tři - dva dvojlůžkové s manželkou postelí a jeden se samostatnými třemi postelemi.
Adrian promluvil: "Já navrhuji, aby Lissa byla s Christianem v jednom pokoji. Já, Eddie a Mason si vezmeme ten třílůžkový a Belikov s Rose ten poslední. Jsou to vaši strážci, tak ať si zvykají na společně strávený čas. A kdyby něco, Rose si s Belikovem určitě poradí, když bude chtít."
"Rose, nebudeme raději spolu? Nechci, aby ses cítila nepříjemně," pronesla rozpačitě Lissa.
"Ne, Liss. Adrian má pravdu. Tohle je nejlepší řešení. Jen buď s Christianem. Já to se soudruhem zvládnu. O nic nejde," snažila jsem se ji přesvědčit, abych mohla být v pokoji sama s Dimitrijem. A nevypadalo to moc nápadně.
"Dimitriji, nevadí ti to?" otázala se pro jistotu Lissa ještě přímo Dimitrije.
"V pořádku, Lisso," odpověděl jí.
Střelila jsem pohledem ještě po Adrianovi. Zařídil to skvěle. Akorát si mohl nechat tu dvojsmyslnou poznámku, že si s Belikovem poradím, když budu chtít. Usmál se. Vzala jsem tašku a směrem k ostatním dodala: "Omlouvám se, ale jsem vyřízená. Byl to náročný den. Jdu se umýt a spát. Dobrou."
Stačila jsem si ještě všimnout, jak Dimitrij využil nepozornosti ostatních a kývl své díky Adrianovi.
Šla jsem hned do sprchy. Koupelnu měl každý pokoj svoji. Umyla jsem si i vlasy. Po tom boji se Strigoji jsem byla zpocená a unavená. Tetování a nervy z přidělení mi taky nepřidaly. Teplá voda a mýdlo mě postavily na nohy. Vyšla jsem z koupelny pouze v osušce a turbanem na hlavě z ručníku, který mi sušil mokré vlasy. Dimitrij už byl v pokoji.
"Rozo," vydechl tiše a pár kroky překonal vzdálenost, abychom se objali a políbili.
"Dimitriji," zašeptala jsem.
Po chvilce se odtáhl. "Rose, osuš se a ukaž mi ten krk, namažu ti to. A tady máš ještě jeden prášek. A nehádej se dnes se mnou, prosím," pověděl mi.
"Tak jo," neprotestovala jsem. "Je zamčeno?" zeptala jsem se ho ještě.
"Ano," odpověděl.
Stáhla jsem si osušku z těla a zůstala nahá. Ručník jsem si taky vymotala z vlasů a ještě je chvilku sušila. Pak jsem si lehla na postel a odhrnula vlasy z krku.
Dimitrij jemně odloupl náplast. Celý krk namazal a zalepil novou. Následně sjel rukama po mých zádech a zadečku. Naklonil se k mému uchu a ochraptěle pověděl: "Jsi nádherná, ale na tohle dneska zapomeň. Jsme oba utahaní. A tobě ani není dobře."
"Ale...," stihla jsem říct, než mě přerušil.
"Když ti bude ráno líp, jsem ochotný si to rozmyslet, teď však ne. Jdu taky do sprchy a zamknu se tam, aby tě nenapadlo za mnou přijít," usmál se a políbil mi ucho.
Než přišel z koupelny, skoro jsem spala. Zůstala jsem nahá, pouze jsem se přikryla. Přitulil se ke mně. Políbil mě na čelo a oba jsme vysíleni po dnešním náročném dni usnuli.
Žádné komentáře:
Okomentovat