Týden u dvora utekl jako voda. S partou jsme se všichni flákali a užívali si volných bezstarostných dnů. Skončila jim na dva měsíce školní docházka. Čekali jsme na přidělení bydlení a stále přespávali v hotelu. Lissa s Christianem se k nám odmítli chovat jako ke stojícím strážcovským sochám, jako to dělávali někteří Morojové. Takže nás zapojovali do všech svých aktivit a jednali s námi jako sobě rovnými. Noci jsme trávili s Rozou zamčení v našem hotelovém pokoji a dokazovali si svou nekonečnou lásku. Tedy zatím pořád bez dalšího milování. Přesvědčit jsem se nenechal a Rose nakonec přestala i s přemlouváním. Konečně jí došlo, že dřív nepovolím.
Lissa s Rose byly na nějakých masážích. Chodili jsme společně na večeře. Zahráli jsme si bowling, stolní fotbálek i kulečník. Ten byl nejzajímavější. Hráli jsme ve dvojicích podle pokojů. Já s Rose, Christian s Lissou, Mason s Eddiem a Adrian dělal rozhodčího. Byla to sranda. Holky to v životě nehrály. I když jsem Roze vysvětloval a ukazoval, jak má mířit, stát a podobně. Nešlo jí to. Hodně jsme se nasmáli. Byla z nás nejhorší. Šíleně se u toho vztekala. Já to jako nejlepší hráč po našem chlapském víkendu ještě na akademii vyrovnával ve skóre. Nakonec jsme skončili druzí. Eddie s Masonem nás rozdrtili.
Večer na pokoji se mi Roza omlouvala: "Soudruhu, omlouvám se, že jsem tě připravila o vítězství v turnaji. Byla jsem hrozná. Radši už kulečník hrát nebudu."
"To chce cvik jako všechny nové věci. Bylas úžasná. Párkrát to ještě zkusíš, ukážu ti, co a jak a půjde ti to. Není to těžké," reagoval jsem na její slova. Tu její neschopnost a vztekání jsem miloval. Byla u toho roztomilá. Existuje strašně málo věcí, které jí nejdou.
"Úžasná? Soudruhu, byla jsem všechno možné, jen ne úžasná. Poleno by to vystihovalo líp," dodala nešťastně Rose.
Musel jsem ji políbit a obejmout. "Rozo, ty jsi úžasná, nádherná a spousta dalších věcí. Jestli ti jde nebo nejde hrát kulečník, na tom nic nezmění a já tě miluju a budu milovat celou svou duší i nadále. Rozumíš?" zašeptal jsem a pomalu rozepínal její košili strážcovské uniformy, kterou měla na sobě.
Nebránila se, spíš mi pomáhala, abychom se co nejrychleji zbavili oblečení. Házeli jsme ho všude po pokoji. Zatáhl jsem nás oba do koupelny, kde proběhla společná vášnivá sprcha, pak jsme se přesunuli zpět do postele a oba spokojeně usnuli až k ránu.
"Rose, Dimitriji, jste vzhůru? Dnes budou k dispozici byty. Musíme se domluvit na zařizování, a kdo si vezme služby," ozvalo se za dveřmi s rychlým zaklepáním. Potom se rozlétly dokořán.
Stačil jsem pouze otevřít oči. Zapomněli jsme si s Rose zamknout a nařídit budík. Hlavu měla na mém nahém hrudníku a já ji objímal kolem jejích nahých ramen. Překvapeně zamrkala. Ve dveřích stáli Eddie s Masonem. Šokovaně na nás zírali a rozhlíželi se po pokoji. Rozházené oblečení po zemi ze včerejší noci mluvilo samo o sobě.
Eddie vydechl: "A do prdele."
Mason ze sebe dostal: "Ty vole." Když se trochu vzpamatovali, vycouvali beze slova z pokoje a zavřeli dveře.
"Já jsem úplný debil! Včera jsem zapomněla zamknout," nadávala si Rose. "Co budeme dělat?" ptala se nešťastně.
"Co by. Povíme všem dnes pravdu, stejně by nás to čekalo. Akorát to mohlo být víc v klidu a bez důkazů," napadlo mě jediné možné řešení.
"Řekneme Adrianovi, aby je ovlivnil," vymyslela Rose další řešení.
"Rose, to nemyslíš vážně?! Přece nechceš éter použít na kamarády?! Co jsme si navařili, si také sníme. Neboj se, nebude to tak horké. Oni to pochopí," zamítl jsem její návrh. "Pojď, oblékneme se a při snídani jim to řekneme, ať to máme co nejdřív za sebou," pobídl jsem ji.
Neochotně vylezla. Posbírala ze země oblečení a oblékla se. Potom zalezla do koupelny na rychlou ranní hygienu. Já ustlal postel. Vystřídali jsme se v koupelně. U dveří se smutně zastavila a promluvila: "Já mám strach, Dimitriji. Lissa bude hrozně naštvaná."
Políbil jsem ji. "Neboj se, ona to pochopí."
Společně jsme vyšli do obýváku. Eddie a Mason už tam zaraženě seděli. Přisedli jsme si k nim. Nikdo nemluvil. Za tři minuty po nás dorazil Adrian, rozhlédl se a zeptal se: "Co se stalo?" Nikdo mu neodpověděl. Pak se rozesmál: "Vy jste se nezamkli a prasklo to, co?"
Eddie a Mason na něj překvapeně pohlédli a dostali ze sebe: "Ty to víš?"
Rose to nevydržela a zasyčela: "Jestli něco ceknete Lisse nebo Christianovi, tak si mě nepřejte."
"Rose, nemá to cenu. Řekneme pravdu. Nemůžeš po klukách chtít, aby mlčeli. A navíc, i kdyby přece jen mlčeli, je tu napětí. Lissa s Christianem poznají, že se něco stalo a budou chtít vědět co," snažil jsem se ji přesvědčit, že je čas na odhalení našeho vztahu.
Roza zakroutila zamítavě hlavou. Slova se ujal Adrian: "Rose, on má pravdu. A ty to víš. Už o nic nejde. Mohlo to být daleko horší. Představ si, že by to nebyl Eddie s Masonem, ale třeba Kirová nebo Stan. Tohle jsou kámoši, nejste na akademii a nic vám nehrozí. Akorát se Lissa bude trochu vztekat, žes jí to neřekla dřív. Tohle zvládnem."
"Cože?" vykřikli Mason s Eddiem unisono po tom, co se dozvěděli další informace o našem vztahu od Adriana.
"Tos nám teda pomohl," rozzuřila se na Adriana Rose. "Tak je teď laskavě ovlivni, ať na všechno zapomenou," nařídila Adrianovi.
"Rose, to neudělám. Kdyby to byla Kirová nebo Stan, ještě bych o tom uvažoval. Ale kamarádům tohle dělat nebudu. Zvlášť když neexistuje důvod, proč to tajit dál. Stejně byste museli s pravdou ven během dalších 14 dnů, maximálně měsíce, protože by se vám kryly služby. Lissa chtěla, abys s ní studovala. Takhle se alespoň předem všechno vyřeší. A na školu s Lissou půjde rovnou Eddie," trpělivě a logicky vysvětlovat Adrian Rose důvody.
"Ne," řekla paličatě.
* * *
Potom všichni zmlkli, do místnosti vstoupili Lissa s Christianem. Z hotelového vozíčku se snídaní si vzali čaj a koláčky, pak se posadili k nám. Rozhlédli se po nás. Nikdo nemluvil ani nejedl. Dusno by se dalo krájet.
"Co se stalo? A nesnažte se říct, že nic," pronesla Lissa. "Rose, můžeš mi to vysvětlit?" oslovila ji Lissa. Roza měla sklopený pohled. Ani se na Lissu nepodívala a mlčela. "Rose?!" řekla Lissa tvrději.
Promluvil Adrian: "Lisso, z té nic nedostaneš."
"Sakra, co se tu děje?" ozval se i Christian.
"Eddie, Masone, co se stalo?" ptala se Lissa dál.
"Lisso, my nemáme právo ti to říct, není to naše věc. Zeptej se jinde," promluvil za ně oba Eddie a sklopil pohled.
"Do háje, neštvěte mě! To mám na vás použít nátlak?" vytočila se Lissa. "Dimitriji, budeš tady prosím jediný rozumný a můžeš nám vysvětlit, kde je problém?" obrátila se Lissa na mě.
"Rose?!" promluvil jsem zoufale k Roze. Poznala naléhavost v mém hlase. Chtěl jsem od ní dovolení, že mohu mluvit. Zvedla ke mně oči. "Řekneš to ale celé sám," svolila konečně. Kývl jsem.
"Sakra, mluvte už, nebo se neznám!" zahřměla Lissa, které docházela trpělivost.
Bylo to na mně: "Lisso, řeknu ti i vám všem ostatním všechno. I když to nebude příjemné ani pro mě, ani pro Rose, ani pro vás ostatní. Nerad mluvím o svém soukromí. Tohle vysvětlení vám však dlužíme. Nebude to pěkný příběh. Předem upozorňuji, že vyprávění je tak na hodinu, takže jestli jste měli nějaké plány, přesuneme to na večer. Ale chci od vás všech slovo, že to vyslechnete od začátku do konce, než vynesete nějaké soudy."
"Děsíš mě, Dimitriji," řekla trochu klidněji Lissa. "Ano, máš mé slovo, budeme poslouchat do konce. Zaručuji se i za ostatní. Plány nemáme, můžeš mluvit hned."
Nadechl jsem se, pohledem vyhledal Rosiny oči a promluvil: "Lisso, jsme s Rose spolu." A abych dal svým slovům vyšší smysl, objal jsem Rozu kolem ramen.
Rose přejela očima po všech přítomných. Nejvíc šokovaně vypadala Lissa a Christian. Ti nic netušili. Rose bolestně zaúpěla: "Sakra." A zabořila svoji hlavu do mého ramena, kde hledala útěchu před tím, co muselo nevyhnutelně přijít.
Před všemi jsem ji políbil do vlasů a zašeptal: "Rozo, tohle zvládneme. Už jsme se poprali i s horšími věcmi."
"Cooože? Jaaak?" koktala překvapeně Lissa a zírala na nás s otevřenou pusou.
"Nooo, to je gól! Já věděl, že nemáte klasický vztah učitel a studentka, ale tohle?!" dodal Christian.
Lissa se vzpamatovala a položila další otázku: "Jak dlouho to trvá?"
Slovo si vzal Adrian: "Lisso, ptáš se špatně. Musíš specifikovat část vztahu, kterou myslíš. Tu dejme tomu oficiální nebo tu relativně nevinnou?"
"Tys to věděl! Néé, vy všichni jste to věděli!" spustila Lissa hystericky.
"Lisso, klid. Ano, já to věděl a pomáhal jsem jim to udržet v tajnosti. Důvody se dozvíš z Dimitrijova vyprávění. Nikdo jiný to nevěděl. Kluci je před pár minutami načapali u nich v pokoji, protože si zapomněli zamknout. To je celé. Teď poslouchej, oficiální vztah trvá dnes přesně 14 dní a ten celkový skoro rok. Oni ti všechno řeknou. Slíbila jsi, že budeš poslouchat do konce," uklidňoval Lissu Adrian.
"Skoro rok?" zalapala Lissa i ostatní po dechu. Tohle nečekali. "Jak je to možné? Od kdy? Já si ničeho nevšimla. Proč jsi mi něco neřekla, Rose? Rok máš přede mnou tajemství?! Copak jsi mi nevěřila?! Já bych vás přece nepráskla," mluvila Lissa ostře přímo k Rose.
"Lisso, to stačí!" zasáhl tvrdě Adrian. "Brácho, vem to od začátku ze svého pohledu. My se s Rose přidáme, kdyby bylo potřeba něco doplnit," korigoval průběh vyprávění Adrian.
"Dobře," vydechl jsem na souhlas. "Začalo to naším prvním pohledem a dotykem skoro před rokem," vzpomínal jsem.
"Ale vždyť jste se viděli poprvé, když mě před tebou Rose bránila, abyste nás nezajali a neodvezli zpět na akademii," vložila se do toho opět Lissa. A konečně jí to vše pomalu dávalo smysl: "Jak tě napadla, tys odrazil její útok a chytil ji do náruče," pošeptala Lissa.
"Ano, to byl přesně ten okamžik," potvrdil jsem.
Žádné komentáře:
Okomentovat