23. kapitola – Pravda (z pohledu Dimitrije)

"Přivezli jsme vás zpět na akademii. Rose se mi líbila od prvního momentu. Pak proběhl ten rozhovor s Kirovou, kde vás dvě chtěla rozdělit a Rose vyhodit ze školy. Zasáhl jsem a řekl, že máte pouto. Podařilo se nám to uhrát za jejího podmínečného vyloučení a tréninků navíc, které jsem měl vést. Ta představa se mi nelíbila. Věděl jsem, že naše blízkost bude mít své následky, ale jinak by ji ve škole nenechali. Vzal jsem to," vyprávěl jsem další střípky z minulosti.

"V tu dobu pro mě bylo lehké bránit se svým citům k ní, i když čím jsme se poznávali víc a víc, city také sílily. Ale pořád tam mezi námi byla bariéra z respektu ve vztahu učitel a studentka. Postupem času mi došlo z Rosina chování i náznaků, že je na tom stejně jako já. Nikdo by nic nepoznal. Bylo to nevinné. Možná pár dotyků navíc, které jsem si jako učitel mohl odpustit jako zastrčení jejích vlasů za ucho a podobně," pokračoval jsem ve vzpomínkách. Ostatní tiše poslouchali.

"Kdyby se vše vyvíjelo samovolně, věřím, že bychom spolu mohli být na akademii až do závěreček. Ale někdo si s námi ošklivě pohrál a tuhle čistou nevinnou lásku využil zákeřně proti nám a tobě, Lisso," dostával jsem se k první nepříjemné věci.

"Kdo?" zeptala se Lissa. Zase jí to rychle seplo dohromady. Než jsem stačil promluvit, vyhrkla: "Viktor."

"Ano, Viktor Daškov. Nevíme, jak náš vztah odhalil, ale každopádně šel na jistotu. Rose dal náhrdelník s kouzlem, aby nás vyřadil z boje naší vzájemnou přitažlivostí. Přišla za mnou na můj strážcovský pokoj a těžce držené bariéry zábran kouzlem padly. Nebylo to kouzlo pro boj, Lisso, ale kouzlo touhy nebo chceš-li chtíče. Odhalil jsem to asi po patnácti minutách. Nic se nestalo, když nepočítám nahou Rose a spoustu polibků. Jakmile jsem náhrdelník vyhodil z okna, Rose zase mohla k vašemu poutu a řekla, že tě unesli. Oblékli jsme se a jeli pro tebe. Zbytek už víš," vysvětlil jsem nepříjemnou pravdu.

"Panebože, ten hajzl!" vykřikla zděšeně Lissa.

"Grázl jeden, škoda, že jsem ho neusmažil ohněm!" přidal se i Christian.

"Abychom se navzájem chránili, nikomu jsme to neřekli. Já z vás byl jediný u jeho soudu a musel i křivě přísahat. Nejsem na to pyšný, ale nepřipustil jsem, aby Daškov ublížil Rose. Neměli jsme s Rose čas mluvit o tom, co se mezi námi stalo. Až později. Prosil jsem ji, ať to nahlásí. Ona to neudělala pro moji ochranu. Znovu jsem jí musel ublížit, abych náš vztah zase vrátil do roviny učitel a studentka, a pověděl jí, že to, co se stalo, bylo způsobené pouze tím kouzlem. Že já sám k ní nic necítím. Viděl jsem bolest v jejích očích, mučilo mě to. Vydrželo to pár dní. Rose za Daškovem sama šla, aniž by mi to řekla. Chtěla vědět, co znamená být "stínem políbená". Odtajnil jí význam a navíc i to, že by kouzlo touhy bez vzájemných sympatií obou zúčastněných nefungovalo. Napadla ji tam Strigojka Natálie. Přiběhl jsem na pomoc v poslední chvíli. Rose upadala do bezvědomí. Potřeboval jsem ji udržet při vědomí. Jedinou věc, kterou ze sebe vypravila, bylo, jestli k ní opravdu chovám tyto city. Neměl jsem sílu jí v tomto okamžiku lhát a přiznal pravdu," skončil jsem s další částí vyprávění a na pár minut se odmlčel.

"Na, brácho, dej si, budeš to potřebovat," Adrian přede mě postavil placatku ruské vodky.

Hořce jsem se usmál: "Minule jsi mi ji bral a teď mi ji sám dáváš ještě před snídaní, jo?"

Ozval se Christian: "Nechcete tímhle gestem, doufám, naznačit, že bude ještě hůř."

"Bohužel, ano," odpověděl za mě Adrian. "Ale klid, na konci se i zasmějete. Oni dva jsou skvělí."

"Adriane, jak ses do tohohle příběhu vlastně připletl ty?" ptala se ho Lissa.

"Vydrž, za chvilku mě tam máš v celé mé kráse," odpověděl jí tím svým arogantním způsobem.

"Připraveni?" zeptal jsem se a přitom koukal do očí Rozy. Kývla. "Vysvětlili jsme si s Rose, že i když je to oboustranné nemůžeme spolu být."

"Proč?" chtěla vědět Lissa.

"Kvůli mé pozici na akademii, kvůli mému věku a tím největším důvodem jsi byla ty, Lisso," vyjmenoval jsem důvody.

"Nechápu, proč právě já?" nerozuměla tomu Lissa.

"Oba jsme měli být tvými strážci. Nemohli bychom tě plnohodnotně chránit, když bychom se milovali. Chránili bychom se navzájem. Já bych neskočil při boji před tebe, Lisso, ale před ni. Omlouvám se, ale je to tak," vypravil jsem ze sebe těžce.

"Aha," polkla nešťastně Lissa. "Takže za tuhle vaši šílenou situaci můžu vlastně já," obviňovala se.

"Lisso, dost!" vložila se do toho Rose. "My jsme se na tom domluvili. Kdybychom to chtěli jinak, mohl se Dimitrij nechat přeložit. Jako je teď u Christiana. To bylo pouze naše rozhodnutí. My si za něj neseme následky."

"Má pravdu, Lisso. Netrap se tím. Asi měsíc vše opravdu fungovalo. V té době odstartovaly ty hrozné útoky na královské. Také se na akademii objevila poprvé Taša. Rose s ní ze začátku vycházela skvěle. Zlomilo se to naším polibkem na tréninku těsně před horami, kde jsme se strašně pohádali a na horách to jen všechno vygradovalo, jakmile se dozvěděla o Tašině nabídce."

"Tašině nabídce? Jaké?" vyptávala se Lissa.

"Taša mi nabídla, abych jí dělal strážce, ale zároveň se nikdy netajila tím, že pokud bych na to přistoupil, v budoucnosti bychom mohli být i manželé a mít spolu děti," vysvětlil jsem bolestně a lokl si připravené vodky.

Lissa, Eddie i Mason zalapali po dechu. "Tys to věděl, Christiane?" zeptala se ho Lissa.

Zarmouceně kývl: "Jo, teta se tím opravdu netajila. Dost po Dimitrijovi jela."

"Od koho ses to tenkrát vůbec dozvěděla, Rozo?" zajímal jsem se.

"Od koho myslíš? Od mámy," odpověděla smutně Rose.

"Já si to myslel. Byl jsem rozhodnutý to odmítnout. Jenže po té naší hádce, kdy jsi dala jasně najevo, že chceš všechno nebo nic, jsem věděl, že když zůstanu na akademii, je náš vztah neudržitelný. Moje sebeovládání bylo vtahu. A tys to moc dobře věděla a zneužívala toho. Taky jsme se oba snažili na toho druhého zapomenout," vyjasňovali jsme si s Rose detaily z minulosti.

"Rose v tu dobu pomocí Masona. Promiň, Mase, avšak je to tak. Jakmile ale přišla na to, že já na tebe nežárlím. Vybrala si jiný objekt, který mě rozpaloval doběla. Masone, tebe bych s ní viděl ze všech těch kluků, kteří se kolem ní točili, nejraději. Znal jsi ji. Tys byl další, který dokázal číst její pocity. To jsem do té doby dokázal jen já a potom Adrian. Chyběla ti však schopnost tuhle "neřízenou střelu" kormidlovat. S tím mám neustále problémy i já."

"Rose, takže ty ses se mnou na horách rozešla kvůli Belikovovi a né kvůli Ivaškovovi?" ptal se Rozy nadšeně Mason.

"Ano, promiň, Mase, nemohla jsem být s někým jiným," omlouvala se mu Rose.

"To mi spadl kámen ze srdce. Měl jsem po tom dost mizerné sebevědomí, žes mě nechala kvůli tomuhle arogantnímu královskému. Ale tys mě nechala kvůli Bohovi Belikovovi. To mění situaci!" rozzářil se Mason upřímně.

Vyprskli jsme smíchy nad Masonovou spontánní reakcí. "Nechápu, kde pořád berete toho Boha?!" zavrtěl jsem pobaveně hlavou.

"Mase, a kvůli mně se ti teď jako sebevědomí vrátilo?!" ozval se Adrian vysmátě.

"Sorry, Adriane, já tě tenkrát pořádně neznal a ty tvoje královský móresy nesnášel," uvedl věci na pravou míru Mason.

"Jo, to jsme měli stejně. Kdykoli se objevil někde poblíž Rose, viděl jsem rudě, Navíc měl Adrian vždycky skvělé načasování, několikrát se připletl do naší žárlivé scény. Všechno mu došlo," přidal jsem se k Masonově názoru. "A ona to samozřejmě ihned poznala a provokovala mě ještě víc, aby srovnala skóre s Tašou. Od Taši to byla skvělá nabídka, moc dhampýrů ji nedostane. Já to však přijmout nemohl," pokračoval jsem.

"To nedává smysl, vždyť jsi s ní nakonec odjel," vrtěl zmateně hlavou Eddie.

"Na střeše hotelu jsme se s Rose usmířili a po dlouhé době si normálně bez křiku, hádek a žárlení promluvili. Sama mi řekla, abych nabídku přijal. A já to po zvážení všech našich možností v konečném důsledku přijal. Ale ne tak, jak Tašina nabídka v celém znění byla, pouze tu strážcovskou část. Ten zbytek jsem odmítl a dal Taše jasně najevo, že z mé strany nic nebude a jestli to nehodlá akceptovat, nebudu ani jejím strážcem. Přijala to a já s ní odjel. Doufal jsem, že takhle budu mít o Rose alespoň zprostředkovaně informace o tom, jak se má. Což jsem se šeredně zmýlil. Rose jsem bohužel nechal v nevědomosti a ona si vydedukovala špatné závěry, že jsme s Tašou pár. Musel jsem odjet kvůli nám. Měla 6 měsíců do závěreček, nebylo jí ani osmnáct. Věděl jsem, že se za ní za půl roku vrátím. Mohl bych říct, že jsem odpočítával dny," líčil jsem své pocity.

"Lidičky, a to doslova! Tady drsňák Belikov měl diář, ze kterého každý den trhal papír s uplynulým dnem. Počítal dny do Rosiných závěreček, přesně 180 dní," přidal váhu mým slovům Adrian.

"Že mě už ani nepřekvapuje, že o tom víš," posteskl jsem si.

"Cože?" vyhrkla Roza. Podíval jsem se jí do očí a jemně ji políbil na rty.

"První měsíc tam byl peklo. Bez tebe. Navíc to Taša na mě neustále zkoušela. Byl jsem z toho mimo, naštvaný, protivný. Po jejím čtvrtém pokusu jsem to nevydržel a hrozně se s ní pohádal. Chtěla vědět, proč ji nechci. Řekl jsem jí, že mé srdce patří jiné ženě. Hádala se se mnou, co je to za ženskou, když mě nechce a jsem kvůli ní nešťastný. Nemohl jsem jí říct, že jsi to ty, Rozo. Taša viděla, že to s převelením myslím naprosto vážně. Konečně pochopila, že nic nebude a dala pokoj. Další dva měsíce mezi námi bylo dusno, ale pak na jedné morojské akci poznala dhampýra Daniela. A zamilovala se do něj. Zářila. Náš vztah se vrátil opět do čistě přátelské roviny. Daniel byl o tři roky starší než já. Hodili se k sobě. Na vztah šli pomalu. Dokonce jsem si říkal, že můj odchod jejich vztah urychlí správným směrem. A Daniel pak místo mě vezme funkci jejího strážce. Vypadalo to nadějně. Mezitím jsme my dva najeli na stejnou taktiku, kdykoli se měl Christian s Tašou setkat. Já si vyměňoval směny a tys pod nějakou záminkou zůstávala na akademii, abychom se nemohli potkat," dopověděl jsem s pohledem v Rosiných očích.

"Jo, Daniel, tahle klíčová osoba utekla i mně," postěžoval si nešťastně Adrian. "Kdybych o něm tenkrát věděl, mohl jsem to Rose říct a nemusela být v tak špatném stavu, když ses vrátil zpět na akademii."

Nadechl jsem se a pokračoval: "Abych ten čas bez tebe přečkal, uzavřel jsem se před světem ve svých snech. Zatímco já snil o nás, tys měla na akademii noční můry. Ještěže tam byl s tebou Adrian a hasil za mě ty způsobené požáry. Díky, kámo," poděkoval jsem Adrianovi a plácli jsme si v našem pozdravu "partnerů ve zločinu".

Parta vyjeveně koukala. Vstal jsem a došel si nalít trochu pomerančového džusu. Nikdo ani nedutal. Všichni vstřebávali, co jsem jim tu celou dobu vyprávěl.

Napil jsem se a posadil se zpět vedle Rozy. Přitulila se ke mně zpátky v objetí. "Tak, zbývá poslední část. Posledních 21 dní do Rosiných závěreček. Měl jsem pro ni vymyšlený a objednaný dárek k závěrečkám. Stříbrný kůl. Chtěl jsem ho Rose poslat na akademii v den závěreček se vzkazem, že se uvidíme u dvora. Na zakázku jsem ho nechal dělat v Rusku. Odjel jsem tam na týdenní dovolenou. Osobně si ho vyzvedl, podíval se po svých oblíbených místech v Moskvě a Petrohradě. A poslední čtyři dny jsem strávil po několika letech se svou rodinou v Baje. Při cestě na letiště zpět do Ameriky mi zavolali, že Taša byla zabita Strigoji. Byl to hrozný pocit. Tohle se nemělo stát. Vyčítám si, že jsem tam nebyl."

"Za to nemůžeš!" skočil mi to řeči smutně Christian. "I kdybys tam byl, nepomohl bys jí a zemřel taky. A my bychom neztratili pouze Tašu, ale i tebe a po tom, co jste nám řekli, předpokládám, že i Rose. Z té své apatie by se už nikdy nedostala."

Nadechl jsem se a pokračoval: "Domluvili jsme se s Christianem, že zařídím pohřeb a všechny další Tašiny závazky, jako prodání bojového studia, jejího bytu a všech dalších věcí. S vámi všemi jsem se viděl na jejím pohřbu. A poprvé po půl roce s Rose. Oba nás ta vzájemná blízkost dostala. Celou tu dobu jsem vnímal její pohled. Když jsme vycházeli z obřadní síně, klopýtla. Natáhl jsem se pro ni, že ji chytím. Prahnul jsem po doteku. Ale Adrian mi to nedovolil a majetnicky si vše pohlídal, a potom ji dokonce odnesl v náručí do auta. Nechápal jsem to. A neskutečně jsem na něj žárlil. Dovyřídil jsem pozůstalost a dohodl se s Christianem, že se stanu jeho strážcem. Vrátil jsem se na akademii. Zbývalo sedm dní do Rosiných závěreček. Jen co jsem v pondělí dorazil, zavolala si mě Kirová, že mám s Rose zase tréninky navíc za její nekázeň při večerce. Když jsem se jí na to zeptal, byli jste u toho. Nachytali ji s Adrianem v jeho pokoji po večerce. Jak ji ještě držel za tu ruku a dal mi nepokrytě najevo, že spolu chodí, jen taktak jsem se držel, abych mu před celou jídelnou nevrazil jednu pěstí. Musel jsem odejít. Následně proběhl trénink s Rose. Čekal jsem všechno, že mě při něm bude chtít zabít, že na něj nepřijde, že se neskutečně pohádáme, cokoli. Jen ne to, co přišlo. Jako by mě neznala. Nic, žádný pohled, poznámka, dotyk. Prostě nic. Ledová socha, robot. Mučilo mě to. Nechápal jsem. Po tréninku na ni před tělocvičnou čekal Adrian. Objal ji kolem ramen. Víc jsem neviděl, radši jsem rychle odešel, abych nezahlédl jejich polibek, to bych fakt už nezvládl. Vrátil jsem se úplně hotový na pokoj a na zemi našel bílou obálku. Otevřel jsem ji a v ní arogantní vzkaz od Adriana, ať se za ním po večerce stavím v jeho pokoji. Šel jsem tam. Po rozhovoru s ním jsem se ocitl ve zlém snu, který jsem sám svým odchodem způsobil a ublížil ženě, kterou miluji nejvíc na světě. Dozvěděl jsem se všechno. O nočních můrách, apatii, půlročním spánku s éterovým prstenem proti snění. Pohřeb prožitý pod vlivem éteru, aby otupil city, které ke mně cítí. A to nejhorší - ovlivněný trénink, kdy mě neznala. Tohle nebyla moje Roza, ale troska, kterou jsem z ní udělal," vysoukal jsem ze sebe to, za co jsem se sám nenáviděl.

Následně jsem dopil vodku. Adrian vstal a poplácal mě po ramenu.