Tady ji máte, vy netrpělivci... :D
Lissa vystoupila zase dopředu před studenty a oni se úplně ztišili. Poté promluvila směrem k nám: "Rose, Dimitriji, omlouvám se za sebe i ostatní, kdo s tím pomáhali." Pobaveně jsem na Lissu kývl, že se nic neděje a omluvu přijímám.
Roza se na ni ani nepodívala. Dál měla hlavu opřenou o můj hrudník. Těžce dýchala, jak se snažila uklidnit a pouze Lisse stále naštvaně odvětila: "Tohle si vyřídíme později!"
Lisse se v očích mihla bolest. Mávl jsem na ni rukou, ať to nechá být. Že bude Rose v pohodě. Snad pochopila. Za Lissou přišel Adrian a objal ji kolem ramen a něco jí potichu pošeptal. Odečetl jsem mu ze rtů: "Neboj se, Rose bude v pořádku. Jen to musí chvilku rozdýchat."
Adrian si vzal slovo a promluvil k celé tělocvičně: "A poslední, co s éterem umím, je maskování. Pomohlo nám při útoku Strigojů. Ukážeme, jak funguje. Pokud osoby, které zamaskuji, znáte, uvidíte je ale s problémy - rozmazaně, budou vás z koukání na ně bolet oči a podobně. Názorně předvedeme. Jill, Mio, můžete mi prosím asistovat?"
Holky k němu obě přistoupily každá z jedné strany. Chytily ho za ruku a všichni tři zmizeli. Tělocvičnou to opět šokovaně zahučelo. Měl pravdu, chvilkami jsem je rozmazaně zahlédl. Zhruba po dvou minutách se ho holky pustily a všichni byli opět bez problémů vidět.
"Nyní zkusíme druhou názornou ukázku, budete vědět, že já někoho maskuju, ale nebudete vědět koho. Prosím své asistentky o plachtu," požádal Adrian opět holky o pomoc. Celý předek zahalily plachtou a za ní byli schovaní Christian, Lissa, Eddie, Mason a Adrian. "Po chvilce promluvil Adrian: "Jill, jdi s plachtou do půlky tělocvičny směrem k Mie."
Adriana jsem znovu částečně viděl a nakonec jsem poznal i ty dva, které maskoval. Nebylo pro mě moc možností, kdo by tam mohl být. Jako strážce jsem si všiml osob, které zůstali za plachtou. Vedle Adriana stáli Mason s Christianem.
Zase počkali asi dvě minuty a potom Adrian maskování zrušil. Studenti museli vidět pouze Adriana. Kluky nepoznali. Tělocvičnu zahalil bouřlivý potlesk.
Nechali potlesk doznít a předstoupila Lissa: "A pro dnešní dopoledne poslední bod programu před obědovou přestávkou. Dopředu vám chci moc poděkovat za pozornost. Společně se sejdeme v jednu hodinu zase tady při odpoledním programu, který mají na starosti naši dhampýří strážci. Budeme se na vás těšit."
A pokračovala: "Neumím pouze léčit lidi nebo zvířata. Dokážu léčit i rostliny nebo jim pomoct rychleji růst a kvést. Máme podzim. Takže v tuhle dobu růže, sněženky a tulipány normálně nekvetou. Ale já je dnes přiměju, aby kvetly přímo před vašimi zraky."
Eddie s Masonem přinesli stoleček se třemi květináči. Lissa se dotkla první rostlinky a zavřela oči. Květináč se zazelenal, objevily se pupeny a po pár dalších vteřinách vykvetly sněženky. Tělocvična zalapala po dechu. Lissa přešla k druhé rostlince. Po chvilce tam byly kvetoucí žluté tulipány a v posledním květináči nádherné malé rudé růžičky.
Rose se po pár minutách vzpamatovala, znovu se o mě opírala zády a koukala se na poslední část programu. Jakmile Lissa skončila, celá tělocvična tleskala nadšeně vestoje. Trvalo to asi deset minut. Než potlesk, uznalé pískání a povyk skončil a studenti se postupně rozcházeli do jídelny na oběd.
Zůstali jsme spolu stát u stěny. Neměli jsme důvod někam spěchat. Zbývalo 90 minut do jedné hodiny. Času bylo dost.
Mason, Eddie, Christian, Jill a Mia rovnali použité pomůcky zpět do připravené bedny, aby odpoledne při zápasech nepřekážely. Lissa s Adrian spolu o něčem diskutovali. Potom se vydali k nám. Roza se na protest zase otočila čelem ke mně, aby se na ně nemusela koukat.
"Malá dhampýrko, nedělej cavyky. Nic mu není. Vždyť víš, že bychom mu nikdy neublížili. Nemá ani škrábnutí. Potřebovali jsme ukázat, jak umíš pohotově reagovat. Kdybychom spoutali někoho jiného z party, už by to nemělo ten správný efekt," pokoušel se o konverzaci s Rose Adrian.
"Jak jste nám to mohli udělat?!" zavrčela v otázce Roza.
"To byl můj nápad," vzal na sebe vinu Adrian. "Lissa nechtěla, já ji přemluvil a zapojil i kluky. Takže se vztekej pouze na mě."
"Proto v noci ta chatka?! To bylo jako něco za něco?! A teď si myslíš, že tohle jen tak smažu?! Jako že jsme vyrovnaní?!" vytočila se opět Rose.
"Ne, tu bych připravil stejně. S tímhle to nemá nic společného. Chtěl jsem ukázat, jak jsi skvělá, silná, pohotová a neskutečně nebezpečná dračice. Po tomhle představení se ti už nikdo z akademie nepostaví ani nepronese jedinou blbou hlášku na tebe nebo Belikova, protože bude vědět, že bys mu nakopala prdel. Ani Kirová to znovu nezkusí. To mi věř. A pokud to přece jen někdo zkusí, je to blázen a vy mu to vrátíte i s úroky. Tímhle jsi dokázala, že svoji pověst Bohyně na akademii nemáš jen tak. Navíc jsi ukázala, s jakým zápalem a vášní dokážeš bránit ty, které miluješ. Ať už je to on nebo Lissa, rozumíš?" vysvětloval Adrian.
"To ti mám za ten způsobený šok ještě děkovat, nebo co?!" vykřikla Roza.
"Rozo," promluvil jsem na ni.
"Ještě mi řekni, že s tím souhlasíš! Takový zákeřný podraz od osob, od kterých bych to nikdy nečekala!" zvedla ke mně své oči Rose.
"Takhle to nesmíš brát, vždyť mi nic neudělali. Ty provazy ani nestáhli. Sám bych se z nich vykroutil, kdybych chtěl. Jen předvedli názornou ukázku, co v tobě všechno je," pohladil jsem ji po tváři. "Už se na ně nemrač. Tohle nejsou osoby, které by zrovna nám dvěma chtěli ublížit. A ty to moc dobře víš," konejšil jsem sám Rozu.
"Měli bychom jít na oběd, ať jsme tu zpátky mezi prvními a můžeme dochystat věci," přišel k nám Mason.
"Jo, máte pravdu. Jděte první. My to tu s Rose zatím pohlídáme a pak se s vámi vystřídáme," poslal jsem partu napřed.
"Dobře, jdeme," zavelel k ostatním Adrian. Zbytek party ho hned poslechl a vyšli společně z tělocvičny.
"Rozo, ty se nevztekáš na ně, ale na myšlenku, že bych i já mohl být bezbranný a zranitelný. Neznáš mě v této pozici a tato skutečnost se ti nelíbí, což je pochopitelné. Představila sis bandu Strigojů nebo dalších nepřátel. A mě v jejich rukou, viď?" promluvil jsem na ni, jakmile jsme v tělocvičně osaměli.
Překvapeně vzhlédla. "Ani já nejsem nesmrtelný. Jsem taky zranitelný. A ty jsi má slabina. Jako já jsem tvou. Na jednu stranu nás to nutí ještě víc bojovat a snažit se toho druhého ochránit a dokázat nemožné. Avšak na druhé straně jsme oba vystrašení jen z té představy, že by se něco takového tomu druhému mohlo stát," znal jsem důvod Rosina vzteku.
"Nesnáším ten pocit," zašeptala.
Objal jsem ji pevněji. "Já taky. Jsme stejní. Proto mě v noci tak vyděsila ta chatka. Bojím se o tebe, kdykoli tě jen na okamžik ztratím z očí."
"Miluju tě, Dimitriji," vyznala se mi ze svých citů Rose.
"A já strašně moc miluju tebe, Rozo," ujistil jsem ji, že je to vzájemné. Následně jsem se sklonil hlavou k polibku. Nejdřív byl něžný, potom se v něm objevilo bolestné zoufalství a vášeň. Obrátil jsem nás a přitiskl Rozu na stěnu, kde jsem ji uvěznil svým tělem. Oba jsme zajeli tomu druhému rukama do vlasů a hodně dlouhou dobu se líbali. Přestali jsme vnímat svět okolo.
Vzpamatovali jsme se po zakašlání. Někdo byl s námi v tělocvičně. Jakou dobu nás pozoroval, netuším. Přistiženě jsme od sebe s Rozou uskočili. Adrian se rozesmál: "To jsem si mohl myslet. Nechte si taky něco na večer."
"Jak dlouho jsi tady?" zeptala se ho Rose.
"Asi deset minut. Čekal jsem, kdy si mě všimnete, ale měli jste na práci důležitější věci," odpověděl jí pobaveně.
"Já tě jednou opravdu zabiju," zasyčela na něj Roza.
"Jděte se najíst a převlíct. A buďte tak laskaví a v pokoji se nezapomeňte. Bez vás nemůžeme začít odpolední program," propustil nás z tělocvičny Adrian.
Vzal jsem Rozu za ruku a vyvedl ji z tělocvičny dřív, než stačila Adrianovi odpovědět. Nebyla by to na jeho adresu pěkná slova.
"Pojď, jdeme první na pokoj, jídelna bude plná," promluvil jsem na Rozu. Kývla na souhlas. V pokoji jsme se převlékli. Dalo to trochu víc práce, protože jsme odhalili při oblékání svou kůži a ten druhý z nás toho ihned využil k dotekům a laskání. Kvůli ubíhajícímu času jsme tam nemohli zůstat déle. Proto jsme se přemístili už do skoro prázdné jídelny. Společně jsme se u jednoho stolu naobědvali a vrátili se do tělocvičny, která již byla z poloviny opět plná. Vyšlo nám to akorát. Do jedné hodiny zbývalo deset minut. Eddie s Masonem se také převlékli.
"Dimitriji, ujmeš se funkce mluvčího?" přišla za mnou Alberta.
"Myslel jsem, že hlavní mluvčí a rozhodčí budeš ty, když budu sám bojovat. Nebudu nezaujatá osoba," odpověděl jsem jí.
"Byly to tvé nápady. Nechtěla jsem je prezentovat jako své," vysvětlila mi Alberta svůj důvod váhání.
"To neřeš. Ty jsi šéf," usmál jsem se na ni. "Kolik je nyní přihlášených studentů?"
"Teď jich mám 16. Zatím samí chlapci. Většinou poslední ročník a pár z nich je i z předposledního," pronesla Alberta.
Během deseti minut se tělocvična opět celá zaplnila. Studenti si mezi sebou povídali. Čekali na oficiální zahájení.
Pět minut po jedné Alberta zavřela vstupní dveře a předstoupila před publikum: "Milí studenti, dovolte mi vás přivítat na odpoledním programu k oslavám založení této akademie. Je to dhampýrská bojová část. Studenti, kteří budou mít zájem, se mohou ještě teď přihlásit do souboje. Nejdříve představím naše čtyři bojovníky, kteří budou v první části bojů zastupovat Strigoje. Mason Ashford - loňský maturant na této akademii, dnes strážce lorda Ozery. V konečném hodnocení loňských závěrečných zkoušek obsadil celkové třetí místo v individuálním hodnocení. Jeho krk zdobí značka slibu a zabitý Strigoj." Mason vystoupil před tělocvičnu a lehce se uklonil. Všichni jsme mu zatleskali.
"Dalším bojovníkem je Edison Castile - opět náš loňský maturant, nyní strážce princezny Dragomirové. V konečném hodnocení loni obsadil druhé místo a rovněž má značku slibu a zabitého jednoho Strigoje." Znovu potlesk.
"Třetím bojovníkem je žena - Rosemarie Hathawayová - loňská maturantka, která se stala první ženou v historii akademie vítězkou individuálních hodnocení. V současnosti je strážkyně princezny Dragomirové, se kterou mají i zmíněné pouto. Tři značky za zabité Strigoje a slib jsou ozdoby jejího zátylku."
Noo, to byl hukot. Tělocvična málem vybuchla, když se Roza objevila vepředu před studenty.
"A jako poslední bojovník se soutěže zúčastní strážce Dimitrij Belikov. Nějaký čas zde na akademii působil jako učitel a trenér. Nyní je strážce lorda Ozery. Jeho krk zdobí slib a úctyhodných deset značek za zabité Strigoje," uvedla i mě Alberta. Ani o potlesk jsem nebyl ochuzen.
"Každý z bojovníků si vylosuje své číslo 1, 2, 3, 4. Přihlášené studenty zatím poprosím, aby se shromáždili tady u stěny. Po čtveřicích si budete chodit také losovat svého strigojího protivníka. Jakmile bude vše organizačně rozlosované, přejdeme k samotným soubojům. Studenti budou mít cvičné kůly. Jako vítězství se bere strigojí kousnutí nebo kůl na srdce. Čím dříve protivníka zlikvidujete, tím lépe. Pravidla zůstávají klasická z hodin dhampýřích cvičení. Pokud by se chtěla souboje zúčastnit nějaká dívka, má přednostní právo zvolit si svého Strigoje. Souboje se budou točit podle čísel stále dokola. Dokud nezbydou opět čtyři živé osoby ze soubojů. Následně se rozlosují do dvou dvojic, určí se Strigoj a Dhampýr, poté se pokračuje ve vyřazování. Vítězové z těchto dvojic postoupí do velkého finále. Teď máme vepředu 16 přihlášených studentů. Pokud máte zájem a odvahu, můžete se během těchto deseti minut, kdy bude probíhat rozlosování do zápasu, přihlásit," vysvětlovala pravidla soutěže Alberta.
"Pane Ivaškove, prosím vylosujte s našimi Strigoji jejich čísla," dala pokyn Adrianovi k losování Alberta. "Tělocvičnu poprosím o zklidnění," napomenula studenty ke ztišení.
Adrian k nám přistoupil s černým kloboukem, ve kterém měl čísla. Podívali jsme se všichni na sebe. "Rose, losuj první," nechal jsem Rozu tahat první číslo. Vytáhla si čtyřku. Potom jsem kývl na kluky. Mason vytáhl jedničku a Eddie trojku. Na mě zbyla dvojka. Vrátili jsme malá čísla na míčcích zpět do klobouku. Mia s Jill nám donesli velké papírové číslo, které jsme si vytáhli, aby studenti věděli, s kým z nás je za pár minut čeká souboj. Pak odešly se seznamy za Adrianem a losovacími míčky. Nakonec se přihlásilo 20 studentů. Z nich byla i jedna dívka. Bude bojovat s Rozou. Na každého z nás tedy krásně vycházelo pět soubojů.
Žádné komentáře:
Okomentovat