NO3 - 2. kapitola – Dvorní designér (z pohledu Rose)

Dvojitá dávka - Romitri i konečně zase váš očekávaný Sydrian...

Tímto způsobem během necelých dvou měsíců proběhly další tři akce. Vždy jsme je prožívaly s Adrianem společně u nás doma. Nikdy se komplikace nevyskytly. Dimitrij měl organizaci opravdu výborně zvládnutou.

Adrian se se Sydney nevídal. Ale já se Sydney ano. Najela na takový pololidský a polovampýrský režim. Aby se mnou mohla trávit mé volné dopoledne před službou, bývala vzhůru a po mém obědě chodívala spát. Stavila jsem se skoro každý den alespoň na hodinu u ní v bytě. Poslední dobou se mi ji podařilo vytáhnout i ven. Ukázala jsem jí celý dvůr.

Blížil se konec listopadu. Akorát jsme se vracely v neděli dopoledne z procházky po parku, kam jsem ji vytáhla na vzduch, když mě napadlo: "Sydney, nechceš se podívat do bytu k nám? Ještě jsi u nás nikdy nebyla."

Překvapeně vzhlédla: "Rose, myslíš, že je to dobrý nápad? Vždyť máš doma Dimitrije. Nerada bych rušila." Já však v jejích očích zaznamenala zvědavost. Sama nevycházela z bytu, takže tohle by pro ni mohla být příjemná změna. Stále se necítila mezi Moroji a dhampýry moc dobře. Já s Dimitrijem jsme jí však nevadili.

"Jen pojď. Určitě sedí v křesle a čte si ty svoje westernový romány. Dáš si latté a já čokoládu. Pak tě doprovodím domů," rozhodla jsem i za ni. A dovedla ji k nám do bytu.

"Soudruhu, vedu návštěvu," zavolala jsem na Dimitrije při odemykání dveří. Zvedl oči od knížky. Seděl v křesle.

Dodneška si mě dobírá, že čtu při zásazích jeho knížky. Navzdory tomu, že jeho vkus nechápu. A to chudák neví, že už jsem v takové fázi, že o samotě poslouchám i hitovky z nenáviděných osmdesátek. Kdyby to zjistil, snad by ho i kleplo. Dává mi to totiž iluzi, že je se mnou v bezpečí doma. A ne na lovu Strigojů. A chovám se jako fetišista, neboť si oblékám jeho kožený kabát. Mám pak pocit, že mě objímá. Viděla jsem se v něm jednou náhodou v zrcadle a vypadám v něm jako hastroš. Tahám ho po zemi, jak je dlouhý, ale stejně mi to nezabrání ho nosit. Nejšílenější je kombinace, když si sednu v kabátu do jeho křesla, pustím ty vykopávky a k tomu všemu ještě čtu tu jeho story o Divokém Západu. Přiznávám, jsem magor… Když já se o něj, tak moc bojím…

Rozesmála jsem se: "Sydney, co jsem ti říkala?"

Nakoukla dovnitř, a když Dimitrije uviděla, smála se taky: "Ahoj Dimitriji, omlouvám se, že ruším, ale Rose mě přemluvila, že musím jít k vám. Když jsem tu nikdy nebyla. A já jí to nedokázala vymluvit. Musím říct, že tě má skvěle odhadnutého. Přesně u téhle činnosti mi tě popsala."

"Ahoj Sydney, neomlouvej se a pojď dál. Vždyť je to pravda. Stále jsme oba jen u tebe. Tohle je fér," přivítal se s ní Dimitrij. Už si tykali. Takhle to bylo pro ně oba příjemnější, trávili spolu dost času nad přípravami útoků i akce samotné.

"Nejdřív ti ukážu naše království. Tohle je ložnice," ukazovala jsem jí jednotlivé místnosti.

"Krásná vínová barva. Na mě trochu víc odvážná. Ale k vám dvěma se hodí, to samé i ta fialová. Jéé, to je nádherný obraz a v obýváku druhý. To jste malovali vy sami?" upoutaly ji obrazy od Adriana.

S Dimitrijem jsme po sobě střelili očima. "Ne, to my ne. To náš velmi dobrý kamarád. Má talent na kreslení," vysvětlil diplomaticky soudruh, aby nepráskl Adriana.

"Jsou opravdu úžasné. A jak tak koukám po bytě - to vybavení a dokonalé barevné sladění, přijde mi, že váš byt i můj zařizoval stejný designér. Je z toho cítit ten stejný cit pro detail," řekla Sydney.

A my s Dimitrijem ztuhli. Sakra, ta má ale odhad. Oba byty zařizoval Adrian a to neviděla ten Lissin.

"Ehm, je to možné. Ještě ti ukážu koupelnu a kuchyň. Dimitriji, můžeš zatím udělat pro Sydney latté a mně čokoládu. Děkuju," měnila jsem rychle ošemetné téma.

"Jasně," souhlasil Dimitrij a šel do kuchyně připravit teplé nápoje. Sám si udělal kávu, ale vzal si ji do obýváku. Poté se znovu začetl do knížky.

Sydney si doprohlídla zbytek a společně jsme si sedly v kuchyni ke stolu. "Co máte dnes v plánu, jestli nejsem moc zvědavá? Máte službu nebo volno?" ptala se mě Sydney.

"Máme službu, ale dnes to nebude služba jako taková. Pořádáme turnaj v bowlingu, víš? Hrajeme v párech: já se soudruhem, Lissa s Christianem a Eddie s Masonem. Všechny jsi viděla tenkrát při našem prvním setkání," rozpovídala jsem se.

"Aha, tak to je pěkný plán. Ale jedna osoba mi v té vaší sestavě chybí, jestli se nemýlím. Nebo o něm přede mnou schválně nemluvíte?" ptala se narovinu Sydney.

"Adrian tam bude taky. Hraje jediný sám," přiznala jsem. "Syd, teď mě napadlo, nechceš jít s námi? Hrály bychom spolu a Dimitrije nechali s Adrianem. Aspoň bys nebyla samotná v bytě. Pojď s námi. Bude to sranda. Jednu hru," přemlouvala jsem ji.

Nestihla mi odpovědět, protože se ozvalo zaklepání. "Rose, otevřu," vstal okamžitě z křesla Dimitrij. A šel otevřít.

"Ahoj brácho, doufám, že neruším. Nekoukej na mě jako na ducha. Chtěl jsem s vámi oběma před bowlingem mluvit," poznala jsem Adrianův hlas. "Co je? Nepustíš mě dál? Vy se zase hádáte nebo jsem vás při něčem přistihl? Ale podle aury to nevypadá. To máte za sebou z noci a rána," dodal pobaveně v nevhodné poznámce.

Podívala jsem se na Sydney. Poznala ho taky. Trochu zbledla. Kdybychom měli druhý východ, určitě by utekla, aby ji neviděl. Jenže my ho neměli a ona uvízla v pasti.

"Tak co je? To budeš mezi těma dveřma stát až do večera," nechápal Adrian, co se děje.

Vzpamatovala jsem se a vykoukla z kuchyně: "Ahoj Adriane. Soudruhu, pusť ho dál. Nic se neděje. Akorát máme zrovna návštěvu," rozhodla jsem se jednat.

"Neříkejte mi, že je tu zase tvoje matka?" ptal se rozhořčeně Adrian.

"Ne, ta ne," řekla jsem mu. Mezitím vstoupil s Dimitrijem do obýváku.

"Tak co je s vámi? Jste oba jak převálcovaný," zjišťoval Adrian důvody našeho neobvyklého chování. A rovnou šel za mnou ke kuchyni. Na prahu zkameněl a porozuměl, jakmile zahlédl Sydney: "Sakra. Tak já radši zase půjdu. Měj se, Syd. Romitri, my se uvidíme odpoledne tam."

Už se otáčel k odchodu, když ho oslovila Sydney: "Ahoj Adriane. Kvůli mně nemusíš odcházet. Jen dopiju to latté a jdu já."

"Dost! Oba sednout! Nikdo nikam nejde! Adriane, co si dáš? Zatím si sedni v obýváku k Dimitrijovi," nařídila jsem přísně, protože mi s nimi došla trpělivost.

"Rose má pravdu. Sedni si, brácho," přidal se i Dimitrij.

Poslechl. "Máte colu?" vybral si nápoj. Kývla jsem a rovnou mu ji nalila do sklenice i podala.

Sydney dopila svoje latté a chtěla se zvednout. "Seď, já to myslela vážně. A na bowling jdeš s námi. Ať se ti to líbí nebo ne. Už mě to tvoje i Adrianovo schovávání fakt nebaví. Jsi u dvora skoro dva měsíce a ještě jste se neviděli ani spolu nemluvili. Dneska to končí. Syd, nebudeš stále zalezlá v bytě. Potřebuješ ven mezi lidi. Parta tě neukousne," rozčílila jsem se na ně na oba.

Překvapeně vzhlédla a zůstala sedět. Takhle rozzlobenou mě neznala. "Za hodinu a půl máme s ostatními sraz. Nyní se všichni najíme. Soudruhu, pomůžeš mi s tím prosím? Uděláme ty palačinky. Jsou rychlé a máme tu na ně věci. Jíte je oba?" podívala jsem se na Sydney i Adriana.

Adrian kývl na souhlas. Sydney otevírala pusu na odmítnutí, ale Adrian ji přerušil: "Sageová, trocha cukru ti neublíží. Jednou to přežiješ. A nesnaž se Rose ještě víc naštvat. Nevíš, jak dokáže být nebezpečná. My se soudruhem máme své zkušenosti, proto tě varuju předem."

"Sydney, Adrian má bohužel s Rose pravdu," přisvědčil i Dimitrij.

"No dovol, s tebou si tuhle tvou hlášku vyřídím později," obrátila jsem se přímo na Dimitrije.

Adrian se rozesmál: "Vidíš? A to chudák, dá se říct, nic neřekl. Má to s ní těžký."

"Neprovokuj ji, brácho. Stojí v kuchyni, tam má místo polštáře po ruce nože," varoval ho pobavený Dimitrij. "Rose, uděláme to jinak. Pojďte se Sydney do obýváku, my s Adrianem připravíme oběd."

"Dobrý nápad, soudruhu. Možná ti za chvíli i odpustím," pochválila jsem ho. Dimitrij počkal, až se Sydney vyjdeme do obýváku.

Čtyři bychom se do naší malinké kuchyně nevešli. Pak se ke mně přitočil a obejmul mě se slovy: "Až za chvíli, jo? Já myslel, že si to vyžehlím těma palačinkama hned."

"Já si to rozmyslím až podle toho, jak mi budou chutnat. Tak se snaž," provokovala jsem ho. Sklonil se a ztrestal mě polibkem.

"Jestli jste na to náhodou zapomněli, nejste tu sami," rýpnul si Adrian.

"Mlč," řekli jsme s Dimitrijem najednou.

"Víte, co? Dělejte si, co chcete. Já jdu vařit. Bejt tebou, Sageová, jdu se mnou. Tohle bude na dlouho," pronesl Adrian. Zbytek jsem nevnímala, protože mě Dimitrij znovu políbil. Po pár minutách jsme se od sebe konečně odtrhli. Nějak jsme se oba nechali unést. A rozhlédli se kolem sebe. Sydney v obýváku nezůstala. Seděla na židli v kuchyni a míchala palačinkové těsto, které s Adrianem mezitím připravili. Byla to opravdu větší chvíle.

"Co k nim?" zeptal se Adrian, který na pánvi smažil první palačinku.

"Šlehačka s čokoládou. Další varianta je jahodový džem a poslední skořicový cukr. Nebo kombinace všeho," vyjmenoval Dimitrij naše zásoby.

"To zní dobře," schválil to Adrian.

S Dimitrijem palačinky dodělali. A všichni jsme se najedli. Sydney snědla sotva půlku jedné. Já dvě a kluci tři. Následně jsme společně vyšli na chodbu před Lissin byt, kde byl sraz s ostatními. Zaťukala jsem: "Kde to vázne?"

Otevřel mi vysmátý Eddie: "Čau, pojďte dál. Ještě obědváme."

Otočila jsem se na Sydney. Vůbec se jí do cizího bytu nechtělo. "Jen pojď, nikdo tě neukousne." Nehádala se se mnou a celá nesvá opravdu vstoupila. Lissa, Christian i Mason překvapeně vzhlédli od svých pizz. "Ahoj, vedu hosta a dalšího účastníka dnešního turnaje. Tohle je Sydney," představila jsem ji.

Lissa vykouzlila na tváři milý úsměv, vstala od stolu a podala jí ruku se slovy: "Moc ráda tě poznávám, Sydney. Já jsem Lissa. A tohle Christian, Mason a Eddie."

Sydney se vstřícným přijetím trochu uvolnila. Rozhlížela se po bytě. Stejný styl jí opět upoutal. A Lissa si toho všimla: "Líbí se ti tu?"

"Jo, ten styl mi přijde nějak povědomí. Asi tentýž designér, který zařizoval tento i byt Rose. Je to moc hezké," pronesla Sydney přesně podle mého očekávání. "Sakra, proč není pouto oboustranné. Zakřičela bych na Lissu, ať proboha mlčí."

"Máš přesný odhad. Oba byty zařizoval Adrian. On je náš dvorní designér," dodala tomu korunu Lissa.

Já, Dimitrij, Sydney i Adrian jsme po sobě střelili očima. Sydney právě zjistila, kdo zařizoval její byt. Překvapilo mě, s jakým klidem to vzala. Potom Lisse odpověděla: "A ten dvorní designér i maluje, viď? Ty dva obrazy u Rose. Taky by určitě dokázal nakreslit zlatou lilii, nemám pravdu?" Narážela na obraz ve svém bytě. Trefila do černého. Pálí jí to holce.

"To víš, že jo. Stačí se s ním domluvit a on namaluje cokoliv, si jen budeš přát," ujistila ji Lissa, která stále nechápala, kam se hovor stočil.

"Jste připravení? Měli bychom jít," popoháněla jsem ostatní, abych předešla dalším odhalením. Naštěstí se zvedli a opravdu jsme se přesunuli na bowling. Jenže tam vznikl další problém. "Já dnes hraju se Sydney a Dimitrij s Adrianem," oznámila jsem hotovou věc zbytku party.

"Tak to ani náhodou," nesouhlasil Mason. "Pokud bude hrát Dimitrij s Adrianem, nemáme nejmenší šanci je v kulečníku porazit."

"Na jakém kulečníku? Dnes se hraje bowling," nechápala jsem.

"Vy to ještě nevíte, ale my jsme rozšířili turnaj o další disciplínu, a tou je kulečník. Všechny body se sčítají. Zvítězí ten nejlepší. A to ty nebudeš, Rose," vypočítavě se usmál Mason. Věděl, jak jsem v kulečníku hrozná.

"Děláš, jako kdybys Dimitrije nebo Adriana někdy porazil. I když hraju se soudruhem já, rozdrtí tebe i Eddieho za nás sám Adrian. Vy první nebudete."

"Dnes ale šanci máme. Tak jí nezahodíme. Kdo ví, jak hraje Sydney. Žádný změny. Ty s Dimitrijem a Adrian se Sydney. Musí to být vyrovnané," nařídil bez kompromisů.

Nadechovala jsem se k protestu, když promluvila Sydney: "Rose, to nevadí. Budu ve dvojici s Adrianem. Ale předem upozorňuju, že jsem kulečník ani bowling nikdy předtím nehrála."

"Co jsem říkal, Eddie, dneska je dostanem," radoval se předem z vítězství Mason.

"Proboha, Sageová, jaktože jsi to nikdy nehrála?" vrtěl hlavou Adrian.

"Alchymisti mají na práci jiný věci, než hrát hry. Musí se třeba učit jazyky a chemii, víš?" odpověděla mu ironicky.

"Hrajem," odstartovala jsem začátek dřív, než se ti dva stihnou pohádat.

Na řadu šla Lissa. Koulí schodila 6 kuželek. Pak Mason. Dal desítku. Po nich já. Taky desítka. "Sageová, máš přednost," pustil ji první galantně Adrian.

"Ne, jdi ty. Chci se podívat, jak to děláš," odmítla jít hrát Sydney.

"Pro mě, za mě," okomentoval to Adrian a hodil desítku. A jeli jsme další kolo. Christian desítka, Eddie desítka, Dimitrij desítka.

"Rose, jakou koulí hážeš?" zeptala se mě Sydney.

"Většinou s váhou 9 nebo 10 kg. Nejlehčí je s 8, tou hází Lissa. Ale u těžší koule má větší švih, pokud silně odhodíš. Musíš zkusit, co ti bude vyhovovat. Kluci hážou se 14 nebo 16 kg," radila jsem jí.

"Dobře, zkusím nejprve 9 kg," rozhodla se Sydney. Přešla s koulí k dráze. Chvilku přemýšlela, jakým způsobem kouli hodí a jakou silou. Poté ji odhodila. Na to, že házela úplně poprvé, shodila kuželek 8.

"Sageová, ty nebudeš tak marná," pochválil ji za výkon Adrian. Zase proběhlo celé kolo. Na druhý pokus Sydney zkusila hodit 10 kg koulí. Zasáhla pouze 6 kuželek. Takhle koule na ni byla už moc těžká.

"Sydney, zkus příště tu nejlehčí, tahle je na tebe moc těžká," nabádala jsem ji. Adrian souhlasně přikývl. Při třetím pokusu s nejlehčí koulí dala Sydney desítku. Adrian se pyšně rozzářil. Po pár kolech byl turnaj hodně vyrovnaný. My s Dimitrijem vedli, za námi v závěsu Mason s Eddiem, kterým na paty šlapal Adrian se Sydney. Lissa s Christianem bývali poslední. Nikam se výkony nehnali. Užívali si odpoledne. Ani vlastně s námi trénovanými dhampýry nemohli silově a pohybově soupeřit. Adrian byl výjimka.

S Dimitrijem jsme následně usoudili, že je krize mezi Adrianem a Sydney zažehnaná a věnovali se jeden druhému. "Rozo, pořádně se snaž. Musíme si udělat velký bodový náskok na kulečník," zašeptal mi do ucha.

"Vynasnažím se, soudruhu. Ale předem ti říkám, že kulečník bude průšvih. Tak nerada ti to kazím," odpověděla jsem mu nešťastně.

"A já to miluju. Nádherně se u toho vztekáš," ujistil mě škádlivě. "Je to jedna z mála věcí, která ti nejde. Pak ještě vaření a ruština."

"Sakra!" zanadávala jsem. "Chci umět všechno. Nesnáším, když jsem v něčem nemehlo. Proč taky nemáš alespoň jednu jedinou věc, která ti nejde? Jo, já vím, ty jsi Bůh. Bohové umějí všechno a za všech okolností perfektně."

"Nezlob mě. Několikrát jsem ti říkal, abys mi tak neříkala. Navíc to není pravda. Jen si zatím nepřišla na to, co mi nejde," odhalil Dimitrij problém.

"A ono ti něco nejde, soudruhu? Já si toho totiž za tu dobu, co se známe, nestačila všimnout. Tak mi musíš konkrétně objasnit co?" reagovala jsem na to.

Políbil mě. "Jen si na to přijdi sama. Chtěla jsi odhalovat ty detaily. V tomhle ohledu máš příležitost," smál se mi.

"To není fér," zaúpěla jsem.

"Mazlíci, nerad ruším, ale brzdíte hru. Tohle si nechte na doma," šťouchl do nás vysmátý Adrian. Oba jsme ho obdařili vražedným pohledem. Rozesmál se tím víc. Bowling jsme vyhrály s 20-ti bodovým náskokem. Druzí skončili Eddie s Masonem a o dva body od nich Adrian se Sydney. Přesunuli jsme se na kulečník. A odstartovalo moje utrpení. Šíleně neschopná jako vždycky.

I Sydney byla lepší než já. Po pár pokusech se jí hodně dařilo. Adrian se tvářil navýsost spokojený.

"Sydney, můžeš mi říct, jak to děláš? Neříkala jsi, že to hraješ poprvé?" ptala jsem se jí.

"To hraju, ale je to jednoduché. Stačí si vypočítat matematicky vzdálenost a úhel odrazu…" nadechovala se, že bude ve vysvětlování pokračovat, ale já ji zarazila.