A zase ten Adrian... :D
Miláčci, prosím vás polepšete se v těch komentářích a pište konkrétní věci, ať mám zpětnou vazbu - co se líbilo, co ne, na co netrpělivě čekáte v dalších kapitolách, jak to všechno asi dopadne apod. - děkuji moc! Opravdu mi to pomáhá v dalším psaní...
"O co ti jde?" otázala se mě a nakrčila přitom obočí.
Risknul jsem to a přiznal pravdu: "Chci, abys vzala Vasilisu a šly jste se mnou. Užijeme si nějakou srandu. A taky byste si měly vzít plavky." Nebyl bych to v té době já, kdybych nedodal s chlípným pohledem na Rosinu postavu: "Nebo se chcete koupat bez nich?"
Rose jsem doslova šokoval. "Cože? Právě zabili několik Morojů a dhampýrů a ty si chceš jít zaplavat a užívat si?"
"Nejde jenom o plavání," vysvětloval jsem jí trpělivě. "Krom toho ta vražda je právě tím důvodem, proč byste se měly nějak rozptýlit." Víc jsme si nestačili říct, protože se objevila ta jejich partička. Ze současných členů chyběla pouze Jill.
Překvapeně ztuhli, když si všimli mé ruky kolem Rosiných ramen. Věděli, kdo jsem. Moje pověst mě předcházela. Zarazilo je, že je Rose v mé přítomnosti. Zrzek se v auře projevil jako předtím Belikov. Žárlil. Dělal si na malou dhampýrku nárok. Stojí se na ni fakt dlouhá fronta. Sestřenku Lissu jsem znal z fotky. Docela ucházející platinová hubená blondýnka se světle zelenýma očima. Moje jsou proti jejím tmavé.
Co mě trochu zaskočilo, ale navenek jsem to nedal znát, bylo to, že s nimi přišla ta holka z terasy. A nevykolejilo to pouze mě. Rosina aura mluvila sama za sebe. Rose mi setřásla ruku, pozdravila se s nimi a objasnila: "Adrian nás pozval do bazénu." Neubránil jsem se smíchu. Tohle vytvořilo komickou situaci. Nikdo se nevzmohl na slovo, jak byli paralyzovaní. Ale nebránili se a došli si poslušně na pokoje pro plavky a já je odvedl do tajných luxusních lázní pro nejvznešenější královské Moroje. Čuměli.
Zrovna jsme je měli vyhrazené k zábavě s mými v uvozovkách "tehdejšími" kamarády. Smetánka pracháčů. Většinou v mém věku a pár starších.
Rose vypadala v plavkách dobře. Nezáleželo na tom, že nebyly značkové. Hnědá se k ní hodila a dvoudílné plavky zvýrazňovaly její přednosti a křivky na těle dhampýrky. Měla co ukazovat i co nabídnout.
Mě však v té chvíli rozptýlily morojské královské holky v bikinách. Stal jsem se v jejich společnosti obletovaným i dost žádaným objektem, proto jsem nemohl vynechat příležitost flirtovat a zvednout si své mužské ješitné ego. Nějaká se na noc bude do postele hodit. Nepatřily mezi těžce získatelné osoby. Stačilo, abych kývnul a měl jsem je.
Sestřenka Lissa chodila s ohnivcem Ozerou. Parta si zalezla do vody a já si jich nevšímal. Až po nějaké době jsem se rozhodl občerstvit se, když jsem zaznamenal rvačku, kterou Rose se zrzkem pomohli uklidnit. Okolí jsem si víc nevšímal a cestou kolem bazénu se zamyslel nad svými potřebami. Měl jsem namířeno do kuchyňky. Procházel jsem kolem místnosti s lidskými dárci a přehodnotil své záměry nejprve na krev, pak alkoholický drink a poté něco k snědku.
Jaké však bylo moje ohromení, když jsem u dárců našel Rose. Hltala očima scénu před sebou. Líbilo se jí to. Vzrušovalo ji to. I jen pohled na pití krve, vampýří ostré zuby a endorfiny. Brent Badica zrovna sál krev z docela ucházející lidské dívky. Malá dhampýrka to musela někdy už zažít. Její reakce s aurou ji prozradily.
Nevšimla si mě, takže jsem využil příležitosti: "Hlásíš se dobrovolně?" A pohladil ji po smyslném odhaleném hrdle. Nadskočila leknutím.
Ruku mi ihned setřásla se slovy: "Tohle nedělej."
A já to akceptoval. Jen mi nedávalo smysl, co v téhle místnosti hledá. Lissu jsem tam neviděl, aby ji jako strážkyně doprovázela. "Tak co tady děláš?"
V gestu rozhodila rukama. "Ztratila jsem se."
V tom okamžiku jsem poznal, že pila. Hodně pila. Nebo spíš neumí pít alkohol, nemá výdrž a trénink. Podle mého mínění jí stačily maximálně dvě, tři skleničky. Tyto koktejly bývaly dost silné. I její aura se trochu rozmazala. "Jsi opilá?" otázal jsem se, i když jsem pravdivou odpověď znal předem.
Snažila se lhát: "Ne. Jasně že ne…, ale…" Zaváhala. Rozmýšlela se, co mi má říct a asi i zkoumala svůj současný stav. Necítila se v pohodě. "Asi bych si měla sednout."
Dál jsem ji nemučil a chytil jsem ji za předloktí, aby neupadla. "Hlavně ne tady. Někdo by si to mohl špatně vyložit. Pojď někam, kde je klid." Pak jsem ji odvedl do masážní místnosti. Těžce se posadila na koberec a opřela zády o stěnu. Nechal jsem ji tam a šel pro vodu. Musíme alkohol naředit. "Vypij to, udělá se ti líp."
Naježila se: "Říkala jsem ti, že nejsem opilá." Vodu však neodmítla a hltavě si lokla.
"Aha," podotkl jsem ironicky. "Tu rvačku jsi vyřídila skvěle. Kdo byl ten kluk, co ti pomohl?" vyzvídal jsem nároky zrzka na její osobu.
"Můj přítel," odpověděla mi na otázku. "Něco na ten způsob."
Láska i zamilovanost vypadá v auře jinak. Malá dhampýrka ho bere jako kámoše, případně bratra, ale určitě ne jako přítele, partnera nebo milence. To jsem nahlas nevyslovil. A své postřehy z aur jsem neventiloval. Vzal jsem to z jiného soudku: "Mia měla pravdu. Fakt se kolem tebe motá spousta kluků."
Dotčeně se na mě obořila: "Tak to vůbec není."
"Fajn," ukončil jsem pro ni nepříjemné téma. "Kde je Vasilisa? Myslel jsem, že se na tebe bude neustále lepit."
Tón její odpovědi obsahoval žárlivost: "Je se svým přítelem."
"Co je to za tón? Žárlíš? Chceš ho pro sebe?" ve skrytu duše mi to nedávalo smysl. Lissa chodí s tím černovlasým Morojem. Rose je zamilovaná do strážce z chodby. V jejím postoji k Ozerovi vězelo něco jiného.
"Bože, ne. Prostě ho jenom nemám ráda," zhrozila se upřímně.
"Chová se k ní hnusně?" zjišťoval jsem dál.
"Ne," pokrčila rameny. "Zbožňuje ji. Ale je to děsnej kretén."
A v tom okamžiku jsem to konečně pochopil a vítězně se pousmál se: "Aha, takže opravdu žárlíš. Tráví s ním víc času než s tebou?"
Zvolila protiútok, aby mi nemusela odpovědět. Kápl jsem na to. Aura mi to potvrdila. "Proč se na ni pořád vyptáváš? Chceš ji snad sbalit?"
Tohle mě skutečně rozesmálo. "V klídku. Nemám o ni stejný zájem jako o tebe."
"Takže o ni nějaký zájem máš," reagovala na moji větu.
Ano, měl jsem o Vasilisu zájem ale jen kvůli její auře. Má ji totiž stejnou jako já. Toužil jsem si s ní popovídat o magii. Avšak nejlépe mezi čtyřma očima. První osobní setkání s Lissou mě doslova vykolejilo. Naděje, že nejsem zrůda, se mi vehnala do žil. Potřeboval jsem se ujistit, že neblázním a nemám vidiny ani jiné přeludy. Předtím jsem na ni byl zvědavý ohledně pouta. Jenže to jsem netušil, že její aura bude zářivě zlatá přesně jako moje. Nejsem jediný vyvrhel, který se nespecializuje na nic. Navíc ty dvě mají pouto. V aurách jsou propojené. Fascinoval mě ten pohled.
"Jenom si s ní chci promluvit," odmítl jsem svou domněnku prozradit Rose. Poté jsem jí došel pro novou vodu. Jednu sklenici vypila. Pomohlo jí to. "Už je ti líp?"
Tentokrát ji bez protestů přijala. "Jo… Nemyslela jsem, že ty drinky budou tak silný," odhalila rozpačitě.
"V tom právě spočívá jejich krása," zachechtal jsem se. "A když už je řeč o kráse - máš nádhernou barvu," rýpnul jsem si a přejel její hezké tělo v plavkách chlípným pohledem. Cítila se nepříjemně.
Aby odvedla moji pozornost jinam, spustila: "Už asi deset minut jsi nekouřil."
Trefná poznámka. Ušklíbl jsem se: "Tady se kouřit nesmí."
A malá dhampýrka pokračovala: "Tak sis to určitě vynahradil punčem."
Nebyla daleko od pravdy. Musel jsem se usmát. Líbila se mi její drzost. "No, někteří z nás ten likér zvládnou. Nebude ti špatně, že ne?"
"Ne," zavrtěla hlavou a já jí kupodivu věřil.
"Fajn."
Myslel jsem si, že naše konverzace skončila, když po chvilce opět promluvila: "Adriane…"
Tázavě jsem pozvedl obočí a nezapomněl na flirtování: "Ano, miláčku?"
"Už nic," ztratila najednou odvahu. Trochu mě to zamrzelo.
Zavedl jsem téma na nějaké blábohy s tím, že se za pár minut vrátím zpátky a vytáhnu z ní, co ji zajímalo, ale Vasilisin příchod zhatil mé plány. Proto jsem jen směrem k Rose dodal: "Aha, tady ji máme."
"Koho?" nepochopila mě. Až když se pořádně rozhlédla kolem, jí docvaklo, o kom mluvím.
"Tady jsi," vyhrkla úlevně Lissa a dřepla si vedle Rose. Na mě kývla: "Ahoj."
"Ahoj, sestřenko," použil jsem familiérní oslovení pro královské Moroje. Lissa si mě dál nevšímala a věnovala se Rose. Zajímala se o její stav. Pozoroval jsem jejich aury a trochu neuváženě se Vasilisy zeptal: "Jak jsi ji našla?" Zmátl jsem ji. Z toho důvodu jsem to ještě upřesnil: "Myslel jsem, žes využila vašeho pouta."
Obě na mě vykulily oči. "Jak o tom víš?" vyhrkla Rose.
"Hele, nemůžu přece prozradit všechna svoje tajemství," zahrál jsem to do autu. "A krom toho vy dvě na sebe reagujete určitým způsobem… Těžko to vysvětlit. Ale je to hustý… Takže všechny ty starý báje jsou pravda."
Vasilisa mě obdařila varovným pohledem, ale přesto vysvětlila: "Pouto funguje jen jednosměrně. Rose může vycítit, co cítím a co si myslím, ale já z ní nevycítím nic."
"Aha," vydechl jsem zklamaně a chvilku přemítal ve své mysli o Lisse a její auře. Zajímal mě živel, na který se specializuje. "A na co se vlastně specializuješ, sestřenko?"
Její tichá odpověď v auře byla jasná. Zahanbení. Jako já nemá specializaci. Jsme stejní. "Nespecializuju se," řekla po chvíli s lítostí.
"A oni si myslí, že to teprve přijde? Pozdní květ?" napadlo mě, zda ji ve škole chlácholí jako mě po dobu střední školy. Avšak marně.
"Ne."
Smířila se, že specializaci mít nebude. Tím u mě stoupla a já se rozhodl, odhalit jí své tajemství. "Pravděpodobně jsi dobrá v ovládání všech živlů, že jo? Ale nejsi dost silná, abys v některém opravdu vynikla." Přesně jako já. Ovládám hodně slušně oheň, zemi, vzduch i vodu. Bohužel nic z toho dokonale. Nechal jsem v sobě vzedmout mu divnou sílu, kterou uvnitř mám a používám ji na vcházení do snů, a Vasilisu na znamení útěchy, že v tom není sama, poplácal po rameni.
"Jo. Jak to…" víc neřekla, protože zalapala po dechu z mého dotyku. Cítila to. Rozzářila se jako slunce. Oba jsme si zhluboka hleděli do očí a vnitru skákali radostí, že nejsme zrůdy, ani vyvrhelové.
"Hej," přerušila nás z našeho soukromého rozjímání Rose. "Nech toho. Už jsem ti řekla, že má kluka."
Aniž bych odtrhl zrak od Lissy, pronesl jsem s úsměvem: "Já vím." A pokračoval jsem směrem k Vasilise: "Někdy si musíme pokecat, sestřenko."
"Ano," souhlasila okamžitě.
Žádné komentáře:
Okomentovat