NO3 - 3. kapitola – Detaily (z pohledu Rose)

Zlatíčka, chtěli jste červenou knihovnu a zase zkazit, neboť vám minule "Čokoláda" nestačila - takže si to pořádně užijte... <3

Těším se na komentáře, jak se kapitola líbila ;)

PS: Ruštinu berte s rezervou - neumím ani slovo - všechno jsem googlila v překladači... :D

"Pane Bože, to stačí, Sydney. Víš, matematika není zrovna moje nejsilnější stránka. Soudruhu, pojď mi to raději znovu vysvětlit a ukázat ty. Můj strážcovský výcvik byl s tvou pomocí taky úspěšný. Třeba nakonec uspějí tvé trenérské metody i v kulečníku," poprosila jsem Dimitrije o spolupráci. Měl se mnou svatou trpělivost. Zacukaly mu koutky.

"Rose, pokud to jeho trénování dopadne jako na akademii, tak u toho raději nechci být," vypustil Adrian další poznámku na náš účet s Dimitrijem.

"Já ho dneska zabiju," zavrčela jsem. Parta lehla smíchy. Dimitrij to nekomentoval. Jediná Sydney nechápala, o co jde.

Adrianovi to došlo taky a ihned vysvětloval: "No, víš, Sageová. Oni dva jsou takovej zajímavej páreček, kterej porušuje všechna pravidla. Že láska dvou dhampýrů není zrovna obvyklá, sama víš. Ale co takhle láska trenéra a jeho neplnoletý studentky. To je jiný kafe, co říkáš?"

Sydney zalapala po dechu. Tohle nevěděla. "Dimitrij byl Rosin trenér?"

"To víš, láska hory přenáší," podotknul Adrian. Sydney vypadala, že to s ní každou chvilkou sekne.

"Adriane, co to Sydney povídáš?! Zrovna ty?! Kdyby to řekl kdokoli jiný z nás, setřel bys ho!" vynadala mu Lissa. "Sydney, neber to tak doslova. On to hrozně zveličil. Dimitrij sice byl Rosin trenér, ale nic se nestalo. Adrian pouze blbě kecá."

"Ty mu na to nic neřekneš?" zeptala jsem se nevěřícně Dimitrije.

Polovičatě se usmál: "Ne. A ty to neřeš. Copak nevidíš, že ho dnes baví provokovat? Navíc neřekl nic, co by nebyla pravda. Sydney, já ti to při nějaké příležitosti vysvětlím. Pokud to neudělá za mě rovnou Adrian. Vyprávění o kůlu mu šlo dobře. Mohl by ti říct i tohle."

"Když už jste vytáhli tohle téma, víte o...," víc Mason nestačil říct, protože ho Dimitrij přerušil.

"Jo, vím. Mase, nech to být. Hrajem," snažil se Dimitrij změnit téma.

"Co víš?" otočila jsem se na něj. Uhnul mi pohledem. "Masone, co jsi chtěl říct? Vybal to a hned?" věděla jsem, z koho získám potřebnou informaci.

"Rose, nech to být," utnul mě Dimitrij.

"Co přede mnou zase tajíš?" rozzlobila jsem se. A stoupla jsem si čelem k Dimitrijovi. "Dobře, když mi to neřekneš sám. Dostanu to z Masona, po dobrém nebo po zlém."

"Do háje, že já nedržel hubu! Promiň, Dimitriji. Tohle jsem nechtěl. Rose, nech toho. Nechci, abyste se kvůli mně hádali," omlouval se Mason.

"Pouze to, že na akademii rozjeli vyšetřování," prozradil tajemství Adrian.

"Coože?" zakoktala jsem se. "A ty to víš a nic jsi mi neřekl?" obrátila jsem se znovu na Dimitrije.

"Jo, vím a neřekl jsem ti to přesně kvůli tomuhle. Volala mi Alberta. Vypovídali všichni dospělí z akademii a Jill s Miou. Jediný Stan s Kirovou měli podezření. Další důkazy nemají. Brzy je však získají. Věděli jsme, že to přijde. Nemělo smysl tě plašit předem, Rose," mluvil konečně Dimitrij.

"Ty si ze mě děláš srandu?! Kolikrát jsem ti opakovala, abys mi říkal celou pravdu, ať je jakákoli!" vyštěkla jsem na něj.

"Klid, malá dhampýrko," vložil se do naší ostřejší debaty Adrian.

"Kvůli tomu jsi dneska přišel, viď?" ujistila jsem se. Přikývl. "Sakra, jak dlouho to všichni víte?"

"Holky vypovídaly včera. Řekli nám to dneska ráno na skypu," dal mi odpověď Mason za sebe a Eddieho.

"My s Christianem taky nic nevěděli," byla z obliga Lissa.

"Musíme získat ten spis," napadlo mě řešení.

"Teď to nepůjde. Je to interní záležitost akademie. Můžeme se o to pokusit, až ho předají výš. Což nastane v okamžiku, kdy navštíví Viktora ve vězení a řekne jim o kouzle," vyřkl nahlas Dimitrij mou největší obavu.

"O spis se nestarejte, ten seženu já. Dimitrijovi ho stejně nikdo nedá, když v něm figuruje jeho jméno. Jakmile budou mít výpověď Daškova, zahájí výslechy nás ostatních. Strategie je domluvená. O nic nejde. Všichni víme, jak to bylo. Rose, a ty přestaň šílet. Nikdo se ho ani nedotkne. Něco jsem ti slíbil. A já sliby držím," skončil Adrian svůj proslov. "Sageová, tobě to vysvětlím později."

"Jak dlouho to víš?! Ptám se naposled! Tohle jsou pro tebe ty malé nepodstatné detaily, o kterých nemusím vědět?!" promluvila jsem ledově na Dimitrije.

"Rose, tohle ani jeden z nás nemohl ovlivnit. A ty to víš. I kdybys měla informace měsíc jako já. Nic bys na tom nezměnila," obhajoval se Dimitrij. "Akorát by ses zbytečně trápila, proto jsem mlčel."

"Ty to víš měsíc?! To je neskutečný! Soudruhu, tak až uznáš za vhodný odkrýt mi všechna svoje tajemství a zamlčené pravdy, můžeš přijít! Do té doby tě nechci vidět! Měj se! Vám ostatním se omlouvám za zkažené odpoledne. Ale tohle fakt nedávám," rozloučila jsem se a odešla.

"Do háje, copak nemůžeme mít normální rovnocenný vztah! To přede mnou bude stále něco skrývat nebo zamlčovat! Já vím, že to opět udělal, aby mě chránil. Ale já o takovou ochranu nestojím," létalo mi hlavou.

Cestou jsem se stavila v tělocvičně. Potřebovala jsem ze sebe dostat vztek. Dala jsem si několik koleček a pak v boxerských rukavicích zmlátila figurínu jako posledně Adrian.

Když jsem otevřela dveře našeho bytu, Dimitrij seděl v křesle. Naše oči se střetly. Já je ale ihned sklopila. Zabouchla jsem dveře a šla rovnou do koupelny, abych se vysprchovala po cvičení. Naschvál jsem se tam zamkla, aby nemohl přijít za mnou. Ani nevím, jestli zkusil dveře. Přes puštěnou vodu jsem nic neslyšela.

Musela jsem vyjít pouze v ručníku. Nevzala jsem si s sebou čisté oblečení ani župan. Vlasy jsem měla v turbanu. Odemkla jsem a vyšla z koupelny. V tu chvíli se kolem mě obtočily Dimitrijovy paže: "Já se z tebe opravdu jednou zblázním, Rozo. Přestaň trucovat. Moc dobře víš, proč jsem to udělal."

Dotýkala jsem se ho svými zády. Stále jsem byla naštvaná. Nechtěla jsem s ním mluvit a pokusila se mu vyškubnout. Čekal to. Tak dobře mě znal. Dokonale předvídal, co udělám. Jediné, co jsem svým marným pokusem o osvobození získala, bylo, že jsem se k němu otočila čelem. Přitáhl si mě k sobě ještě pevněji. Honem jsem sklopila hlavu, aby mi neviděl do obličeje. Jednou rukou mě pořád svíral a druhou mi zvedl bradu. Pak mě bez varování tvrdě a naléhavě políbil. Pár vteřin jsem s polibkem bojovala. Snažila jsem se být pasivní a nespolupracovala. Dlouho mi to však nevydrželo a já mu ho se stejnou vášní a naléhavostí začala oplácet.

Svíral mě v objetí a vykročil k ložnici, já ho musela následovat. Těsně u postele nás zastavil a mě neočekávaně strčil. Spadla jsem vleže na matraci. Nic mě nebolelo. Vše bylo měkoučké. Dimitrij se ke mně sklonil a rozvázal mi oba ručníky. První ten z vlasů a pak i ten kolem těla. Zvláštně se na mě koukal jako na svou modlu, kterou bezmezně s láskou uctívá. Konečky svých prstů mě hladil po mé kůži. Znovu mě líbal. Tentokrát něžně a dlouze. "Rozo, tak abys věděla, neumím absolutně zpívat ani malovat. Ukazovat ti to nikdy nebudu, prostě mi budeš muset věřit. Naštěstí ani jedno k životu nepotřebuju. Rád občas vařím nebo peču. Hlavně pro tebe. Vždycky mě tím svým apetitem odzbrojíš. Poznám podle toho, že jsi spokojená a v pořádku. Další moje tajemství, o kterém nevíš, je můj pocit z kouzla touhy. Jen Bůh ví, jak hrozně jsem tě tu noc chtěl… Kdybys neřekla, že jde o Lissu, nic by mě tenkrát nezastavilo. A promiloval bych s tebou celou noc. Zamlčenou pravdu o vyšetřování již víš. Nechtěl jsem tě trápit. Bojíš se o mě i následků na moji kariéru a další život. Ujišťuji tě, že žádné nebudou. Nic nezjistí. Vyváznu z toho, i když to není správné. Za to, co jsem vyváděl, bych měl být potrestaný. Neměl jsem právo se do tebe vůbec zamilovat," odtajnil mi Dimitrij svá tajemství.

Stáhla jsem ho k sobě a žádostivě políbila. Nebránil se. Další hodinu jsme strávili milováním. Jakmile bylo po všem, opírala jsem se hlavou spokojeně Dimitrijovi o jeho prsa a poslouchala tlukot jeho srdce. Nejdříve zrychlený, který se postupně uklidňoval. On mě hladil po zádech. "Nemohl jsi mi říct tohle všechno hned, soudruhu?!" zeptala jsem se ho vyčítavě. "Mohli jsme si ušetřit tuhle hádku."

Usmál se: "Nemohl. Ještě nevíš, že měl Adrian s tím usmiřováním pravdu. Rád se s tebou usmiřuju, víš?"

"Soudruhu, ty se mi snad zdáš?!" nevěřila jsem svým uším.

"Miluju tu tvoji impulsivní, výbušnou a drzou povahu i to, jak se vztekáš. Bez toho bys to nebyla ty. Vždycky mě to přitahovalo. Taky to jak jsi silná a neohrožená. Upoutala jsi mě nejen svým vzhledem, ale i chováním, když jsi po mně vystartovala, abys chránila Lissu i proti přesile. Ta tvoje vášeň ve všem, co děláš. Je jedno jestli bojuješ, hádáš se se mnou nebo miluješ. Tebe ukočírovat je pro mě ta největší životní výzva," pokračoval ve zpovědi Dimitrij.

"To nemyslíš vážně?!" šokovaně jsem vzhlédla do jeho očí. Pobaveně mu jiskřily. "Jsem ráda, že to bereš takhle!" řekla jsem mu ironicky a snažila se odtáhnout.

"Chtělas pravdu, ne? Já ti ji právě říkám," nepustil mě. Oba nás přetočil a uvěznil mě pod sebou.

"Tyyy," zavrčela jsem.

"Dámy a pánové, vrcholný okamžik v dějinách. Rose Hathawayové právě došla slova," slavnostně pronesl Dimitrij, aby mě znovu naštval.

"Bavíš se dobře?!" reagovala jsem na jeho hlášku. "Alespoň někdo z nás! Jsou to všechna tajemství a detaily z tvého života?" ujišťovala jsem se. "Nerada bych se v budoucnu setkala s něčím dalším. Tak to raději řekni rovnou."

"Mám poslední tajemství. A rád bych ho nechal na později. Přísahám, že to není nic zásadního," vykrucoval se Dimitrij.

"Já řekla všechna. Takže ven s tím," nařídila jsem mu.

"Dobře," vzdal se. "Pamatuješ si na tu fotku z interního systému školy, kterou jsem měl v románu v chatce?"

"Ano," přisvědčila jsem.

"O své babičce Jevě jsem ti zatím neříkal, viď?" ujasňoval si Dimitrij, jaké mám informace.

"Ne, o ní nic nevím. Žije taky v Baje?" ptala jsem se.

"Ano, žije. A proč o ní mluvím. Noo, víš, ona je zvláštní. Umí předvídat budoucnost ...," víc nestačil říct, protože jsem ho přerušila.

"Coože?! Dimitriji, nebuď blázen! To přece nejde! Tomu sám nemůžeš věřit! Zrovna ty?!" divila jsem se.

"Kdybys mě nepřerušila, mohla bys vědět, že mám s jejím předvídáním své bohaté zkušenosti. Už jako chlapec jsem doma neutajil jediný průšvih. Později jsem odešel na akademii. Dost vzdálenou od Baji. Nejsem zrovna typ na psaní dopisů a v té době mobily a telefony nebyly úplně obvyklé, proto jsem nedával domů vědět, kdy ze školy přijedu. S rodinou jsem kontakt moc neudržoval. Přesto kdykoli jsem se rozhodl a jel domů, Jeva to věděla. Přesný čas mého příjezdu. Čekala na mě vždycky před domem. Sám jsem to nechápal. Ale zvykl jsem si na to a bral to jako součást své babičky. Ani dnes neposílám domů vzkaz, kdy přijedu. Moje matka i sestry to budou vědět od Jevy. Jenže když jsem tam byl naposled před tím, než jsem se vrátil k tobě a na akademii, setkání s Jevou proběhlo jinak," vysvětloval Dimitrij.

"Jak?" projevila se má zvědavost.

"Zase na mě čekala. To mě nepřekvapilo. Ale překvapila mě její slova. "Kde máš Rozu?" bylo první, co mi řekla, když mě po několika letech uviděla."

"Cooo?" vypravila jsem ze sebe vyjeveně.

"To není všechno. Já jí o tobě v životě neřekl, ani nikomu z rodiny. Dělal jsem hloupého, že nevím, o čem mluví. Vytrhla mi z ruky příruční tašku, z ní vytáhla moji knížku a následně v ní založenou tvou fotku. Pak se na mě podívala a řekla: "Tuhle Rozu. Příště ji vem laskavě s sebou." Rose, nekoukej na mě tak, já sám tomu nevěřil. Ale je to pravda. Sám nerozumím tomu, jak o nás, o tobě ví. Ale prostě ví. Navíc jsme v tu dobu spolu nechodili. Já sice věděl, že se nejpozději za 14 dní uvidíme u dvora. Tak jsem to měl naplánované, ale situace s Tašou mé plány změnila," zcela mě šokoval Dimitrij.

Jen jsem na něj zírala s otevřenou pusou. "Co bylo dál?" vysoukala jsem ze sebe.

"Nic, pak už o tobě nepadlo jediné slovo. Máma poznala, že se se mnou něco děje. Došlo jí, že jsem zamilovaný. Informace ze mě však netahala. Pokud bych se svěřit chtěl, udělal bych to. Já však mlčel. A Jeva celý zbytek týdne předstírala, že se nic nestalo. Dodneška nechápu, co to mělo všechno znamenat," svěřil se mi Dimitrij.

"Ty mě máš vzít příště do Ruska s sebou? Ke své rodině?" ujišťovala jsem se pořád v šoku.

"Když budeš chtít?" odpověděl mi Dimitrij otázkou. "Nechci tě nutit. Záleží na tobě, jestli o to budeš stát."

"Mám se seznámit s tvou rodinou?" vstřebávala jsem informace.

"Teď se tím netrap. Pokud bychom tam jeli, tak nejdřív v létě. Takže máš spoustu času si to všechno pořádně rozmyslet," uklidňoval mě. Já však zůstávala stále vykolejená.

"Tomuhle tajemství říkáš malý nepodstatný detail?! Soudruhu, já tě fakt nechápu! Tolik důležitých věcí jsi mi neřekl. Přitom je každé dnešní odhalené tajemství malá bomba, kterou jsem v žádném případě nečekala. Už je to opravdu všechno? Přísaháš?" vymínila jsem si přísahu.

"Jo, přísahám," odsouhlasil.

"Takže ode dneška zase moje pravidla. Nikdy přede mnou nebudeš nic tajit. Všechno mi ihned povíš, ať je pravda nebo informace jakákoliv. Tohle totiž nehodlám zažívat znovu," stanovila jsem svoje pravidla vztahu.

"Nesouhlasím, to bych před tebou nemohl tajit ani dárek. To není fér. Chci tě překvapovat. Výjimka bude platit na příjemné věci i dárky. Zbytek povím hned. To je další kompromis. Já ustoupil ohledně zásahů na Strigoje. Nyní je řada na tobě, Rozo. A ty to víš," převezl mě Dimitrij.

"Sakra, já bych se bez překvapení obešla," zkoušela jsem z toho vycouvat.

"Ale já ne. Tohle je zase moje podmínka, Rose," tlačil na mě Dimitrij.

"Do háje, dobře. Souhlasím. Ale jestli to jednou jedinkrát porušíš a něco důležitého mi zamlčíš, tak si mě nepřej," varovala jsem ho dopředu.

"Beru na vědomí. Je mi odpuštěno?" ptal se pro jistotu Dimitrij.

"Ne, teď jsem si vzpomněla, že přede mnou tajíš ještě něco. A já to chci vědět. Přelož mi ty svoje ruský nadávky. Ráda bych rozuměla, co si mumláš, když tě vytočím," zkusila jsem.

"Ani náhodou. Navíc tohle není moje tajemství, kdybys rusky uměla, rozuměla bys jim. To není nic tajného. Nadáváš dost i bez ruštiny. Jsem však ochotný tě rusky naučit, pokud bys o to stála. Není tak těžká. A mohl bych na tebe použít speciální učební metody. Domnívám se, že by se ti mohly líbit. Nadávky budou za odměnu podle tvých pokroků," navrhl.

"Soudruhu, ty ses zbláznil! To nepřichází v úvahu! Můj rodný jazyk mi stačí. A ty ho umíš výborně. Žijeme oba tady. Rozumíme si. Neříkám, že nejsem někdy zvědavá, co si to mumláš, ale učit se ruštinu mě moje zvědavost nedonutí. Ten tvůj přízvuk je taky úžasný, to nepopírám. Ale učit se nebudu," odmítla jsem.

"Kdyby sis to někdy rozmyslela, jsem ti k dispozici. Nutit tě nebudu," ubezpečil mě Dimitrij.

"Soudruhu, cos myslel těma speciálníma učebníma metodama?" zajímala jsem se posléze.

Tajuplně se usmál. Oči měl plné ohně. Jeho odpověď mě neuspokojila: "To tě nemusí trápit. Odmítla jsi to. Já to respektuji. Necháme ruštinu ruštinou."

"Tak to ne, chci vědět, co tím myslíš!" vyhrkla jsem paličatě.

"Rozo, nemůžu ti to říct. Musel bych ti to ukázat, ale o ruštinu nestojíš, takže nemá smysl to ani zkoušet," zavrhl to Dimitrij.

"Potom mi to tedy ukaž. Jednu vzorovou hodinu přežiju. Pak se rozhodnu, jestli chci ve výuce pokračovat nebo přestat," strašně jsem toužila přijít na to, co tím Dimitrij myslel.

"Jseš si jistá, Rozo? Nerad bych tě do něčeho nutil," ověřoval si mé rozhodnutí pro jistotu.

"Jsem," přikývla jsem.

Zablýsklo se mu v očích, rty se přiblížil k mému uchu. Doufala jsem, že mě lehce kousne nebo na ucho políbí, protože mě vzrušovala pouze ta představa a jeho blízkost. On mě ale převezl a rusky mi začal něco smyslně šeptat. Vůbec jsem tomu nerozuměla, ale tála jsem jenom při poslouchání. Z mé reakce poznal, že se mi to líbí a hodně. Dopověděl to a jazykem polaskal moje ucho. Zasténala jsem. Pak tiše promluvil: "Rozo, mám pokračovat?"

"Ano, prosím," vydechla jsem omámeně.

"Chceš vědět, co jsem ti šeptal?" ptal se mě dál a rty sjel na můj krk.

"Ano," zasténala jsem znovu.

"Když ti to přeložím, musíš to po mně, ale zopakovat. Jinak končím," kladl si vypočítavě podmínky. Já však byla v takovém rozpoložení, že bych mu slíbila cokoli. Podíval se mi do očí a já lehce hlavou přikývla na souhlas. Plynule přešel opět do ruštiny: "ты прекрасна (ty prekrasna)" a do mého rodného jazyka: "Rozo, zopakuj to." Bez protestů jsem to dvakrát zopakovala. Na poprvé mi výslovnost opravil. "Znamená to - Jsi nádherná," přeložil mi to.

Přešel na další větu: "Я хочу поцеловать тебя (YA khochu potselovat' tebya)" Zase jsem ji několikrát vyslovila. "Chci tě líbat, Rozo," vysvětlil její význam Dimitrij.

"Ach, můj Bože," reagovala jsem na to.

Dimitrij zašeptal další: "Я хочу прикасаться к тебе (YA khochu prikasat'sya k tebe)."

Sama od sebe jsem ji třikrát vyslovila. "Co to znamená, Dimitriji?"

Trošičku se usmál: "Chci se tě dotýkat, Rozo." Jeho ruce po této větě bloudily po mém nahém těle. Jeho rty vyhledaly ty mé. Vzdychala jsem blahem a užívala si tu nádheru, když znovu promluvil: "Mám pokračovat dál nebo už ti názorná ukázka stačila?"

Vypadlo ze mě jediné slovo: "Ještě." Odměnil mě za něj polibkem. Oba jsme v tu dobu již těžce dýchali.

Opět se přesunul k mému uchu, akorát vyměnil levé za pravé, nepřestával mě však dráždit a laskat doteky: "Я хочу заняться с тобой любовью (YA khochu zanyat'sya s toboy lyubov'yu)."

Měla jsem sama se sebou co dělat, ale nakonec se mi ji povedlo přece jen zopakovat. "Dimitriji, chci vědět, co jsem právě vyslovila."

"Znamená to - Chci se s tebou milovat, Rose," odtajnil mi význam.

"Jak v ruštině řeknu - Tak to udělej a okamžitě?" požádala jsem ho o překlad.

"Rozo, to se řekne: то сделайте это сразу (to sdelayte eto srazu)," dal mi odpověď Dimitrij. Pevně jsem ho k sobě přitáhla a do jeho ucha mu rusky zopakovala, co právě smyslně vyslovil. Na nic dalšího nečekal a znovu spojil naše rozdrážděná těla…