NO3 - 5. kapitola – Ben Harnett (z pohledu Dimitrije)

Pravidla blogu jste dodrželi, takže přidávám další kapču...

Užijte si to :D

"Předpokládám, že jste celý spis četla. Určitě víte o Daškovovi a jeho kouzlu. Přitom tady sedíte a vypadá to, že jste na naší straně. Od něj máte důkaz, že jsem naši dceru zneužil. Navíc vám před chvíli sama Rose řekla, že něco bylo. Jak můžete být tak klidná?" neměl jsem co ztratit, proto jsem to risknul a položil zákeřnou otázku strážkyni Hathawayové.

Pobaveně se usmála. Vůbec ji to nerozházelo. Spíš to vypadalo, že mi připsala body za upřímnost. A s klidem mi odpověděla: "Četla jsem celý spis a výpověď Daškova dokonce několikrát. I kdyby náhrdelník obsahoval kouzlo chtíče, jak tvrdil, nic vážného se mezi tebou a Rose nestalo. Jsou k tomu doložené výpovědi Morojů, kteří toto kouzlo znají. Pokud správně účinkuje, měli byste minimálně na osm dalších hodin o zábavu postaráno. Vy jste se zdrželi asi jenom 15 minut od únosu Lissy, než jste vyburcovali akademii a vyjeli zachránit princeznu se strážci. Jeden z vás dvou se sblížení bránil a kouzlo odstranil. Je jedno, jestli nastražil Daškov kouzlo chtíče nebo pro fyzické napadení. A jak znám Rose, ta to určitě nebyla," reagovala na moji otázku Janine s úsměvem.

Nemělo cenu něco předstírat, proto jsem trpce řekl: "Fungovalo výborně. Byl to od něj skvělý nápad. Při kouzle pro boj bych nezaváhal. Tady však ano. Nezasloužím si vaši plnou důvěru. Stačilo málo a přestal bych se bránit. A stalo by se to, z čeho mě na akademii obviňují."

"Ale neudělal si to a já si tě za to vážím. I za tvou upřímnost, žes mi to po pravdě řekl," zaskočila mě Rosina máma svou odpovědí. "Nyní jsem si vzpomněla, že ti mám vyřídit pozdrav od Bena Harnetta. Když jsem s ním před sedmi měsíci mluvila, zrovna vyřizoval změnu tvého přidělení. Chtěl tě dostat od Taši. Od několika strážců se dozvěděl, že vám to absolutně neklape. Že se hádáte i na veřejnosti. Nechápal, proč jsi to místo vzal. A já do té doby, než jsem odhalila váš vztah s Rose, taky ne. Myslela jsem si, že jste s Tašou milenci. Ben nadával, že jsi zahodil svůj talent, vykašlal ses na zásahy a pracoval pouze jako řadový strážce na akademii a pak ochránce Taši. Až postupem času mi došlo, žes to udělal, proto abys měl o Rose zprávy z akademie, než dostuduje a bude plnoletá. Protože Taša byla teta Christiana Ozery a ten chodí s Lissou, přes ně ses mohl dozvědět o Rose. Je to tak, viď?"

"Jo, jeden z mých největších omylů v životě," smutně jsem se usmál a vrátil se do svých vzpomínek, když jsem viděl po šesti měsících zničenou Rozu.

Jako vždycky poznala, na co myslím. Pohladila mě po ruce: "Je to pryč a za námi."

"Ben mi vyřizoval nové přidělení? To je pro mě novinka," obrátil jsem se po chvilce znovu na Janine.

"Ano, chtěl tě dostat zpátky ke dvoru. Než to stačil vyřídit, stala se ta věc s Tašou a ty ses vrátil zpět na akademii. A během dalších pár dní s Christianem ke dvoru. Královna toho ihned využila a pověřila tě dalšími zásahy. Ben jen kroutil hlavou, co se to s tebou v poslední době děje a proč tak blbneš. Shodou okolností jsem na Bena narazila v ten den, když jsem od vás po té hádce odešla. Zděsil se, když mě uviděl a pozval mě na panáka, aby zjistil, co se mi stalo. Asi jsem vypadala, že se každou chvilku zhroutím. I když normálně nepiju, tenkrát jsem jeho pozvání přijala a řekla mu, že jsem právě odhalila, že chodíš a žiješ s mou dcerou. Reakce Bena byla úžasná. Myslela jsem, že mu dám pěstí. Rozesmál se totiž na celé kolo a pověděl mi: "Že mi to nedošlo dřív! Já pořád proč Belikov tak blbne?! A ona je v tom ženská! Já jsem ale hlupák! Věděl jsem, že ta Ozerová je pro něj málo. Natož když jim to neklapalo od samého začátku. A on chodí s tou malou tmavovlasou dračicí od Dragomirový. Vůbec bych to nepoznal, i když je potkávám docela často. Trénují spolu, běhají nebo je vidím v jídelně. To je bomba! Já si říkal, že mi ta holka někoho připomíná. A ona je to tvoje dcera, Janine." Myslela jsem, že ho zastřelím. Co byste mu za tenhle proslov udělali vy na mém místě?" zeptala se nás všech Rosina matka.

A my se konečně úlevně všichni rozesmáli. Korunu tomu všemu nasadila Roza: "Tak já jsem malá tmavovlasá dračice, jo? Toho Bena chci poznat. Proč jsi nás nepředstavil, soudruhu? Kdo to vůbec je?"

"Můj o deset let starší kamarád a nejvyšší velitel zásahových skupin. To on s královnou všechno řídí. A vybírá strážce i Moroje, kteří se budou zásahů účastnit, víš? Je moc všímavý. Snažil jsem se mu poslední dobou vyhýbat. To se divím, že za mnou nepřišel a neřekl mi, že to ví," nechápal jsem.

"Nechtěl tě uvádět do rozpaků. Čeká na to, až mu to povíš sám. Nevím, jestli ho o vyšetřování na akademii už informovali. Ale musí se to dozvědět jako tvůj nadřízený velmi brzy. Asi bude chtít pár odpovědí stejně jako já teď. Tak s tím počítej," upozornila mě přátelsky Janine.

"Sakra, to vyšetřování ti poškodí jméno u královny a u Bena!" zanadávala Roza. "Debilní Stan!"

"Nepoškodí. Nemusíte se bát. Dimitrij by dostal od královny imunitu, i kdyby měli důkazy a opravdu vás přistihli. Nemůže si dovolit přijít o takového strážce, jakým Belikov je jen kvůli tomu, že se zamiloval a zblbnul. Navíc když akademie nemá jediný přímý důkaz a výpověď Daškova z vězení každý právník okamžitě smete ze stolu. Za pár dní, maximálně týdnů to uzavřou. Ještě proběhnou formality ve výpovědích. Předvolají hlavní aktéry - vás dva i vaše nadřízené Moroje, tedy Lissu a Christiana. A nějaké blízké kamarády, předpokládám, že Adriana a ty dva další strážce z bowlingu. Nevím, jak se přesně jmenují. Ale máte s nimi služby na střídačku," vyjádřila svůj názor Rosina matka.

"Z bowlingu?" vyhrkla Roza šokovaně. Já taky překvapeně koukal.

"Já vám to vlastně ještě neřekla. Včera jsem se na vás byla podívat na bowlingu. Nevšimli jste si mě, protože jste měli oči jen pro toho druhého. Adrian mi pověděl, že tam budete. Hodinu jsem tam v rohu stála a pozorovala vás. Musím se vám k něčemu přiznat. Neříká se mi to zrovna lehce, ale je to pravda. Nikdy jsem neviděla Rose takhle šťastnou a spokojenou. A to jen díky tobě, Dimitriji. Jsem ráda, že s tebou moje dcera chodí. I když to tak po mé první návštěvě nevypadalo. Vím, že to s ní myslíš vážně a máš ji rád. Taky tě znám, jsi hodný a čestný chlap. Tak mi na ni dávej pozor. Navíc vám to spolu moc sluší. Rose, a ty ho nezlob. Nemá to s tebou lehký a važ si toho, že ho máš. A občas mi o sobě dejte vědět, ať vím, že jste v pořádku," ukončila svůj proslov Janine a my s Rose zírali a nevěřili svým uším.

"Bezva, Janine," pochválil ji Adrian.

"No, nic. Budu muset jít. Ráda jsem vás viděla a děkuju za kávu i dezert," zvedla se k odchodu Rosina máma.

Rose k ní přešla a s objetím jí pověděla: "Děkuju, mami. Hrozně si toho, cos dneska udělala, vážím. Kdy odjíždíš?"

Janine byla z Rosina objetí zaskočená. Nebyla zvyklá na projevy mateřské lásky, ale dojalo ji to. A trochu rozpačitě Rose objetí vrátila. "Ve středu ráno."

Já Janine stiskl ruku: "Děkuju a omlouvám se za ten dnešní výstup před dveřmi. Přehnal jsem to. Nechtěla byste zítra přijít na oběd? Ve dvanáct?"

"Neboj, mami. Já vařit nebudu. Tak tě neotrávím. A soudruh vaří skvěle," přemlouvala ji Roza.

"Proč mu proboha říkáš soudruh?" zeptala se káravě Janine.

"To je na delší vyprávění. Povím ti to zítra u oběda, tak ve dvanáct, ano?" snažila se ji Rose přesvědčit, aby přišla.

"Dobře, přijdu," souhlasila nakonec. Potom se rozloučila a vyšla ze dveří.

Roza mi radostí skočila kolem krku: "Soudruhu, to není možný. Štípni mě, ať vím, že je to pravda. Já zase sním." Místo štípnutí jsem si ji pevně přitáhl a políbil.

Po chvilce se ozvalo zakašlání: "Jsem tu trochu navíc, radši půjdu." Adrian. Úplně jsem na něj zapomněl a Roza taky. Vzpamatovala se a skočila kolem krku i jemu.

"Děkuju. Netuším, jak jsi to dokázal. Ale strašně moc děkuju," drmolila rychle Roza své díky Adrianovi.

Ten ji objal, dal pusu na čelo a zastavil další příval slov: "Mlč, malá dhampýrko. Slíbil jsem ti, že se Belikova nikdo nedotkne, takže žádné vyšilování kvůli výslechům, ano? Jako bonus máš zpátky i mámu. Nevěděl jsem, jestli můj pokus o usmíření vyjde, proto jsem nic neřekl dopředu a omlouvám se za přepadovku. Měla být už včera k večeru po tom kulečníku, ale ten tvůj výstup to překazil a pak jsem vás nechtěl rušit při usmiřování, tak jsme to přehodili s Janine na dnešek. Nic, nebudu rušit. Za pár minut musíte být u školy. Uvidíme se odpoledne u Lissy."

"Díky, brácho," plácli jsme si v našem pozdravu. "Stále mě dokážeš šokovat. Co ten oběd zítra? Nepřijdeš taky? A ten včerejšek a Sydney?"

"Nene, jen si to užijte ve třech. Se Sydney vše v pořádku. Trochu jsme si povídali. Řekl jsem jí celý váš příběh, aby byla v obraze. Dost jsem ji tou svou hláškou odpoledne vyděsil a ona tak moc respektuje pravidla, že to vzala všechno vážně. Už je v pohodě. Akorát dost unavená, jak má ten svůj lidsko-vampýrský režim. Musí to dospat. Ani jsme se nepohádali. Což jsem se sám divil," ujistil mě šťastně. "Teda pak jo, ve snu. Schytal jsem i facku za přípravu bytu a dvouměsíční vyhýbání, ale už je to v cajku. Všechno jsme si vyjasnili. Zkusím ji někam pozvat…"

"To jsem rád," uklidnil jsem se, že je všechno, jak má být. Ona ani facka není někdy na škodu. Rozloučili jsme se s ním.

Honem jsme se převlékli s Rozou do uniforem a jeli pro Moroje a kluky. Rose jim ještě před školou vylíčila usmíření s mámou. Zářila jako sluníčko. Zbytek dne proběhl ve skvělé náladě. Ostatní se nakazili Rosiným smíchem.

Po službě jsme se v osm večer vrátili společně do bytu. Roze pípla smska. "Kdo ti píše? Mám žárlit?" použil jsem její slova, která pronášela, kdykoli přišla smska mně.

Usmála se: "Ne, nemusíš. To je Sydney. Kvůli mně si včera přehodila režim a teď nemůže spát. Ptá se, jestli se nechci na hodinu stavit, víš? Měla bych tam zajít a omluvit se jí za ten svůj výstup. Nebude ti to vadit? Aspoň vysonduju co s Adrianem a tou fackou. Všechno ti pak vynahradím, slibuju. Počkáš na mě s koupelí, soudruhu? Ráda bych pokračovala ve výuce."

"Tobě ta noc a dnešní dopoledne pořád nestačilo? Měla by ses dneska vyspat. Výuka může pokračovat třeba zase zítra večer," zkusil jsem.

"Nene, já jsem pilná studentka. Proto musím studovat pravidelně a dlouho, abych získala ty nejlepší výsledky, víš, soudruhu?" zašeptala koketně.

"Jdi k té Sydney. Nevadí mi to. Já zatím vymyslím, co budu ráno vařit a nakoupím suroviny. S tím zbytkem si to rozmyslím," krotil jsem ji v jejích plánech na dnešní noc. Políbila mě a odešla.

Přemýšlel jsem, co bych zítra uvařil. Nakonec zvítězil kuřecí závitek s rýží a sýrovou omáčkou. Jako dezert udělám jablečný koláč se skořicí. Vypsal jsem si všechny potřebné věci, abych na něco nezapomněl a šel do obchodu. S plnou taškou jsem byl na cestě zpět, když z přilehlé ulice vyšel Ben. To je tedy náhoda.

"Ahoj Dimitriji," pozdravil mě.

"Ahoj Bene," oplatil jsem mu. "Kam máš namířeno? Pozval bych tě na kávu."

"Dobrý nápad, mám na ni strašnou chuť. Kam půjdeme? Tady kousek je docela příjemná kavárna," navrhl.

"Nechceš jít ke mně? Rád bych ti někoho představil," pozval jsem ho k nám do bytu.

"Noo, sláva! Proč ti to tak dlouho trvalo?" usmál se úlevně Ben a pozvání přijal. "Můžeš mi říct, z jakého důvodu jsi to tak dlouho tajil? Za takovou ženskou se nemusíš stydět."

To mě pobavilo: "Já se za ni nestydím, spíš naopak. Vysvětlím ti to u nás. Předpokládám, že ještě nic nevíš. Pouze to málo od Janine, jinak bys tuhle hlášku nevypustil z pusy."

To ho trochu zarazilo. Ale nekomentoval to. Dovedl jsem ho k nám. Ukázal mu byt. Samozřejmě ho jako každého, kdo u nás byl poprvé na návštěvě, upoutaly obrazy od Adriana. Od té doby přibylo několik rámečků se společnými fotkami, ale obrazy celému prostoru dominovaly.

"Co si dáš? Chceš klasické kafe nebo raději cappuccino, latté nebo horkou čokoládu?" nabízel jsem ze všech možností.

"Stačí klasická káva," vybral si Ben. A posadil se u stolu v kuchyni.

"OK, připravím to. Zatím si můžeš číst tohle, stejně ti to musí přistát každým dnem na stole. Aspoň budeš vědět, o co jde," podal jsem mu spis.

Nechápavě si ho vzal a otevřel. Po pár vteřinách čtení se zděšeně ozval: "Teda Belikove, já věděl, že blbneš, ale takhle?! Já tě nepoznávám. Co s tebou ta holka udělala?! Nyní jsem na ni zvědavej ještě víc. Ty jsi obviněnej ze zneužití studentky, zrovna ty?! Pan správný a zásadový?! To není možný?! Nevěřím tomu. Tohle bys neudělal, i kdybys stokrát chtěl. To jde proti všem tvým pravidlům a přesvědčením."

Od srdce jsem se rozesmál: "Tvou víru bych chtěl mít, Bene."

"Co je to za holku kromě toho, že je to dcera Janine, Dimitriji?" ptal se mě. "Kdes ji poznal? A neříkej mi, že jsou tyhle bláboly ve spisu pravda?"

"Jmenuje se Rose, před 5 měsíci jí bylo osmnáct. Byla to moje studentka na akademii sv. Vladimíra a já jí dával tréninky, které dostala po svém návratu na akademii navíc, aby dohnala své spolužáky, a částečně za trest, aby neměla volný čas na vymýšlení lumpáren. Na to je opravdu expertka. To ona utekla ze školy s princeznou a dva roky se úspěšně schovávaly mezi lidmi. Když jsem je tam se strážci vypátral a přivezl zpět na akademii podle tvého rozkazu, zamiloval jsem se do ní. Teď už je oficiální strážkyně princezny Vasilisy Dragomirové. Nevím, jaké informace máš o éteru?" vysypal jsem na něj.

"O éteru? Nic moc. Osobně jsem se s jeho používáním nesetkal. Ale ta Dragomirová a myslím, že ještě nějaký Ivaškov ho mají ovládat," přemýšlel nahlas Ben.

"Jo, Lissa a Adrian. Je to velmi mocný živel. Asi mi nebudeš chtít věřit, ale Rose má s Lissou pouto …," stačil jsem říct, než mě Ben přerušil.

"Ano, to vím. Šikovná věcička. To ona ji vlastně zachránila před únosem Daškova s tvou pomocí," vpadl mi do řeči Ben. Jako můj velitel znal informace z protokolů.

"Víš, jak to pouto vzniklo?" zeptal jsem se tedy z jiného soudku.

"Ne," odpověděl.

"Rose zemřela a Lissa jí pomocí éteru přivedla zpátky ze světa mrtvých," vysvětlil jsem.

"To není možné?!" zalapal Ben po dechu.

Polovičatě jsem se usmál: "Kdybych na vlastní oči i zkušenosti nezažil, co éter dovede, taky bych nevěřil. Rose dokáže cítit Lissy pocity a nálady. Taky se jí dokáže dostat úplně do hlavy a prožívat s ní všechno, jako by i ona byla Lissa. Při útoku Strigojů jsme zjistili, že je Rose vycítí. V jejich přítomnosti má silnou nevolnost. Zachránila nám tím život. To je způsobené spojením se smrtí, jako mají Strigojové. Jsou nemrtví. Lissa umí léčit. Adrian toho dokáže ještě víc. Zamaskovat se, vytvořit éterové sny, umí číst aury. S Lissou se navzájem učí své dovednosti. Nátlakem by oba mohli konkurovat Strigojům. Jsem s oběma v každodenním kontaktu. Znám je oba z akademie a díky Roze jsme si hodně blízcí. Proto to vím. S Rose jsem na vlastní kůži zažil únos Lissy, když jsme Daškova pronásledovali. Našli jsme ho jen kvůli poutu."

"Teda, chlape, ty nemůžeš mít normální obyčejnou ženskou, co?" reagoval na to šokovaně Ben. "Jak je to s tím zneužíváním?"

"Aby se Daškov zbavil mě i Rose, připravil na nás past. Kouzlo chtíče, které měla Rose v náhrdelníku, jenž jí Daškov dal. Tím by nás vyřadil z pronásledování strážců, kteří unesli Lissu. Byli jsme do sebe s Rose zamilovaní, ale vše v rámci, dejme tomu, platonické lásky. Jenže to kouzlo odstranilo všechny bariéry, které nás od sebe držely dál. Přišla za mnou na pokoj, že se děje něco špatného Lisse, jenže v ten okamžik se spustilo kouzlo. To, z čeho jsem obviněný, se nestalo. Neříkám, že jsem se jí nedotkl, ale k tamtomu nedošlo. Asi po patnácti minutách jsem kouzlo odhalil a vyhodil náhrdelník z okna. A Rose mohla opět k poutu a Lisse. Zbytek znáš z protokolu. Náš vztah se kouzlem posunul do jiných sfér, tak jsem to vyřešil svým odchodem z akademie k Taše, než bude Rose plnoletá. Janine mi dnes řekla, žes připravoval změnu mého přidělení. Já byl u Taši schválně. Její synovec chodí s Lissou, tím jsem chtěl získávat informace o Rose. Dopadlo to jinak, ale to je teď jedno. S Rose jsme spolu od jejích osmnáctých narozenin. Lissa a Adrian byli pozvaní na oslavu k založení akademie sv. Vladimíra, aby předvedli, co éter dokáže. Ovládal ho i sv. Vladimír, který měl svou stínem políbenou Annu, tak se poutu říká. Rose je stínem políbená. A my je doprovázeli. Roza tam neoplývala zrovna skvělou pověstí a ředitelka s jedním strážcem ji tam dost uráželi. Já to nevydržel a zavřel jim hubu tím, že jsme spolu. Bohužel se v tom začali šťourat a vypuklo vyšetřování. To je celé. Důkazy z akademie mít nebudou. Nikdy nás nikdo nechytl. A Daškov nemá pro kouzlo důkaz. Dostal bych se do problémů, kdybychom s Rose zůstali v pokoji déle. Ale patnáct minut byl tak krátký čas, že se nemohlo nic závažného stát. Věříš mi, Bene?" zeptal jsem se ho narovinu.

"Věřím," ubezpečil mě Ben. Víc nestačil říct, protože cvakly dveře.

"Soudruhu, jsem tady. Hlásím, že je Sydney v pohodě. Adrian včera zabodoval. Mě taky vzala na milost. A prej se nemáme hádat. To mě dost pobavilo. Ještě nás pořádně nezná. Kde tě mám? Hrozně jsi mi chyběl," ozvalo se ode dveří.

Benovi zacukaly koutky. A já vykoukl z kuchyně: "Rozo."

"Co jsem zvorala, soudruhu?" ptala se hned, co slyšela tón mého hlasu.

Nevydržel jsem to a rozesmál se: "Nic, jen máme návštěvu. Můžeš jít prosím za mnou do kuchyně, chtěl bych tě někomu představit."

Ben si stoupnul, aby se s ní mohl přivítat. "Rose, tohle je Ben. Bene, tohle je moje Rose." Oba si potřásli rukou.