NO3 - 6. kapitola – Výslech (z pohledu Dimitrije)

Pěkné počteníčko... skoro šest A4 textu :) Uff!

"Ty jsi ten Ben Harnett, o kterém mi dnes Dimitrij s mámou vyprávěli? Ráda tě poznávám. Jo, a dík za pochvalu. Ten tvůj popis se mi opravdu líbil. Hlavně ta dračice. Fakt dobrý. Máš plusový body," uzemnila nás svým proslovem Roza.

A Ben šel do kolen. Tohle nečekal. Když se dostatečně vysmál a uklidnil, pronesl: "Tohle není dračice, tohle je neřízený tornádo! Tak nevím, jestli ti mám gratulovat nebo tě litovat, že máš tohle doma, kamaráde?!"

"Bene, opatrně, ztrácíš body," nenechala si to Rose líbit.

"Pojď si k nám sednout. Chceš čokoládu?" krotil jsem Rozu.

"Ano, prosím," odpověděla mi.

"Myslím, že už chápu tu pomstu z akademie," řekl po chvilce Ben.

Rose po mně střelila očima. "Jo, pověděl jsem mu to. Stejně by to měl nejpozději do týdne na stole. Potkali jsme se, když jsem šel z obchodu," reagoval jsem na nevyslovenou otázku v Rosiných očích.

Ben překvapeně vzhlédl od své kávy: "Ty to pouto máš taky, nebo co? Já jsem si nevšiml, že by promluvila."

To mě donutilo k úsměvu: "Ne, nemám."

"Bene, když si vytáhl tu akademii, můžou Dimitrijovi něco udělat? Předpokládám, že ti vysvětlil, jak to celé bylo," zajímal ji jeho názor.

"Nic, mu neudělají. Nemají jediný pořádný důkaz. Navíc pan Správný nic neprovedl," ujistil ji Ben.

Rozesmála se: "Pan Správný. To se mi líbí. Já mu říkám, že je Bůh nebo soudruh, to mu zůstalo z té Sibiře, víš? Ale pan Správný taky mluví za všechno. K tomu Divokému Západu by šel ještě pan Spravedlivý nebo pan Zásadový."

"Rozo, mlč," skočil jsem jí do řeči.

Benovi zase pár minut trvalo, než zpátky nahodil strážcovský výraz. Další asi půlhodinu jsme si příjemně povídali, když Rozu náhle vtáhlo pouto. Ben šokovaně zamrkal. "Rose, je všechno v pořádku. Co se děje s Lissou?" ptal jsem se jí a lehce s ní zatřásl, aby se vrátila zpátky.

"Právě s Christianem otevřeli obálky s předvoláním k zítřejšímu výslechu. Kdy už to sakra skončí?" zavrčela podrážděně.

"Musí nás podle předpisů vyslechnout všechny. Tím pádem zítra nebo pozítří budou vypovídat i Adrian s Eddiem a Masonem. A my dva nejspíš po nich. Během dalších maximálně 14 dnů vyšetřování uzavřou pro nedostatek důkazů," vysvětloval jsem jí, jak to funguje.

Ben na nás vykuleně zíral. Zažil pouto poprvé v akci. "Bene, poškodí to Dimitrijovi jméno? Mohli byste ho kvůli podezření vyhodit od strážců? Nebo odvolat ze zásahů proti Strigojům?" otázala se Bena Roza.

"Nemusíš se bát, Rose. Nic neudělal. Navíc je to jeden z našich nejlepších strážců. Ani já, ani královna si nemůžeme dovolit ho ztratit. Natož vyhodit kvůli této prkotině. Královna to shodí okamžitě ze stolu. Nic by se mu nestalo, i kdyby se prokázalo, že to obvinění je oprávněné. Žádný soud by neproběhl, případ by se ututlal a Dimitrij by měl imunitu. Abychom ho vyhodili, to by musel udělat o hodně horší věc, než se zamilovat do své studentky. Třeba velezradu. Dávám ti své slovo, že to dopadne dobře. Vydrž ten výslech, pak už budete mít pokoj," ubezpečil ji Ben.

"Dobře, věřím ti. Přesně tohle řekla dneska máma," přikývla.

"Je pozdě. Půjdu. Děkuju za kávu a příjemnou společnost. Rád jsem tě poznal, Rose. Určitě se zase brzy uvidíme. Měj se, Dimitriji," rozloučil se s námi Ben a odešel.

"Soudruhu, ten Ben se mi líbí," pochválila ho Roza.

"Líbí, jo? Mám žárlit? Těch mužů se v tvé blízkosti pohybuje nějak moc," řekl jsem jí škádlivě. Umlčela mě polibkem a odtáhla nás oba do koupelny…

* * *

Druhý den ráno jsme společně připravovali oběd, na který byla pozvaná Janine. Roza mi všechno ochutnávala. Stihli jsme to akorát.

Strážkyně Hathawayová přišla přesně načas. "Ahoj Rose, Dimitriji," pozdravila nás. "Tady to krásně voní."

"Pojď dál, mami," pustila ji dovnitř Roza.

"Posaďte se, jídlo hned nandám," vykal jsem Rosině matce.

"Dimitriji, mohli bychom si tykat?" navrhla mi.

"Jo, jasně. Rád, Janine," přijal jsem to.

Snědli jsme jídlo a po obědě si dali kávu s dezertem. "Musím konstatovat, že oběd byl výborný a dezert taky. Nikdy bych do tebe netipla, že takhle vaříš, Dimitriji," vysekla mi poklonu Rosina máma.

Polovičatě jsem se usmál, ale mlčel. "To víš, mami, soudruh své kvality rád skrývá, ale já je postupně odhaluju. A vaření je jednou z nich. Navíc se na mě nemůže koukat, když jsem v kuchyni já. Má kuchyň rád, takže neriskuje, aby po mém zásahu nepřežila. U mě je to kdo z koho. Kuchyň nebo já," pronesla sebekriticky Roza.

Janine se rozesmála: "Ani se mu nedivím. Můžeš mi konečně říct, proč ho nazýváš soudruhem?"

"Noo, to je přece jasný. Protože je ze Sibiře a z toho SSSR," zakroutila hlavou Rose, jakoby nechápala, že na to Janine ještě nepřišla.

"Rose, ty jsi neuvěřitelná! Asi se s tebou chudák nenudí, viď?!" řekla pobaveně Rosina máma. "Od koho máte ten krásný obraz? Včera jsem se zapomněla zeptat. Díky tomu obrazu mi vlastně docvaklo, že jste spolu. Tenkrát jsem myslela, že řešíte rozpis služeb nebo něco pracovního. A vy jste přitom byli ve svém volnu doma. Na recepci mě poslali k Lisse, ale potkala jsem jednoho strážce a zeptala se, jestli o Rose neví. On mě poslal sem. Zaskočilo to vás i mě."

"Od Adriana. Pojď se mnou, tys to tu pořádně ještě neviděla. V ložnici máme druhý," zvedla se Roza od stolu, aby provedla Janine po bytě.

Zrovna zkoumaly obě ložnici, když se ozvalo zaklepání. Šel jsem otevřít. "Dobrý den, hledám strážce Belikova a strážkyni Hathawayovou. Nesu předvolání k výslechu," promluvil asi 35-tiletý strážce za našimi dveřmi.

"To jsem já. Rose, obálky jsou tu," reagoval jsem na to. Roza během pár vteřin vykoukla za mými zády a vzala si svou. Vrátili jsme se do obýváku a obálky rozlepili. Janine nás pozorovala. Pro oba předvolání na středu.

"Takže je to jasný. Dnes Lissa s Christianem. Eddie i Mason. A my zítra," vyjmenovala nahlas Rose.

"Adrian jde taky dneska. Psal mi smsku. Večer nám řekne, jak to probíhalo. Půjdeme tam hned zítra ráno. Ať to máme co nejdřív za sebou," navrhl jsem.

"Jen doufám, že má Ben pravdu," posteskla si smutně Roza.

"Ben?" zeptala se Janine.

"Ano, včera jsem ho náhodou potkal a rovnou mu všechno vysvětlil," odpověděl jsem Janine.

"Aha. Teď mě napadlo - od kdy o vás vědí Lissa, Christian a ostatní kamarádi z bowlingu? Bojovali za vás jak při mé návštěvě, tak na akademii?" chtěla podrobnosti Janine.

"Dozvěděli se to po týdnu u dvora. Všechno jsme jim řekli i o kouzle. Jediný Adrian to věděl dýl," pravdivě přiznala Roza.

"Ten váš vztah s Adrianem je pro mě stále záhada. Jak mě minule usadil a pak mi chodil do snů. Jakým způsobem s ním vy dva mluvíte a on s vámi. Dost mě to překvapilo. Moc Morojů se takhle ke dvěma dhampýrům nechová. Natož když nejsou ani jeho strážci," nerozuměla tomu Janine.

"Náš poklad," shrnula to dvěma slovy Roza.

Zavrtěla hlavou: "Stejně je to zvláštní. Nic, nebudu vás déle zdržovat, musíte do služby. Ráda jsem vás viděla. Mějte se hezky a ještě jednou děkuji za oběd."

"Zítra se neuvidíme?" zeptala se ještě mámy Rose.

"Pravděpodobně ne. Z toho důvodu se loučím raději teď. Zvládněte ty výslechy a přeju příjemnou bezproblémovou službu. Až budu mít opět cestu ke dvoru, ozvu se vám," rozloučila se Janine. A my s ní.

Poté jsme se oblékli do uniforem a jeli ke škole. Odpoledne všechny naše kamarády čekaly výslechy. Parta byla zamlklá a napjatá. U dvora jsme se přesunuli do budovy, kde měly výslechy probíhat. A ostatní se postupně vystřídali. První šla Lissa. Rose tam skrz pouto zůstala s ní. Klukům na chodbě rychle přetlumočila otázky a Lissiny odpovědi. Trochu se uklidnili. Každý výslech trval asi 10 minut. Pouze Adrian tam s námi nebyl. Zatím se mi neozval.

Po skončení vyslýchání jsme se přesunuli k Lisse. Společně jsme to všechno probrali. Nic nemají. Všichni vypovídali podle domluvy, že jsme se dali s Rose dohromady po týdnu u dvora a náš vztah na akademii neexistoval nebo o něm nevěděli. Všem se ulevilo, když to měli za sebou.

Jako obvykle jsme se v osm večer vrátili po službě domů. Sotva jsem stihnul postavit vodu na čaj a ozvalo se klepání. "Sakra, poslední dobou se u nás dveře fakt netrhnou," prolétlo mi hlavou.

Rose otevřela: "Bene?"

"Ahoj Rose, omlouvám se, že ruším. Jen jsem vám s Dimitrijem přišel něco říct. Můžu na pět minut dál? Nechci to řešit na chodbě," odůvodnil Ben svou návštěvu.

"Promiň, jasně. Pojď dál," omlouvala se Roza, která zůstala překvapeně stát ve dveřích. "Dáš si s námi čaj?"

"Ahoj Bene," vykoukl jsem z kuchyně. "Co se děje?"

"Dvě věci, oficiální papíry mi dnes přistály na stole. Mluvil jsem o tom s královnou. Zítra se případ po vašich výslechách uzavírá pro nedostatek přímých důkazů. A druhá věc je pracovní. Dnes napadli v přesile Strigojové kousek od dvora dva Moroje a dva strážce. Unesli je s sebou do svého doupěte. Zatím nemáme informace kam. Špehové jsou v pohotovosti. Jakmile budu něco vědět, ozvu se," sděloval nové informace Ben.

V tu chvíli zarachotil klíč v zámku a vešel Adrian: "Ahoj mazlíci, omlouvám se, že jsem se nestavil dřív …," víc neřekl a zarazil se v okamžiku, kdy spatřil Bena. Sám si odemkl. Kdykoli jsme ho očekávali, otevíral si vlastním klíčem a my ten svůj nenechávali v zámku.

"Adriane, pojď dál. Čekali jsme tě. Dáš si taky čaj?" přivítala ho Roza.

"Malá dhampýrko, nechci rušit, máte návštěvu. Přijdu jindy," zaváhal Adrian.

"Ahoj brácho, nerušíš. Alespoň vás seznámím. Adriane, tohle je můj šéf Ben Harnett. Bene, Adrian Ivaškov," ujal jsem se představování.

"Rád tě poznávám, Bene," potřásl si s ním Adrian rukou.

"Nápodobně," oplatil mu Ben.

"Je mi jasné, proč jsi tu. Strigojové. Už to vím, zjistil jsem to u Sydney. Ještě nemají stopu," pochopil ihned Adrian.

Ben pozvedl překvapeně obočí. Donutilo mě to k malému úsměvu: "Sydney je křestní jméno alchymistky Sageové, kterou mám k dispozici u dvora. Proto to Adrian ví, dokonce dřív než já."

"Adriane, vypovídal jsi?" ptala se ho Rose.

"Jasně, brnkačka. Nic nemaj," odpověděl jí Adrian. "Zbýváte vy dva zítra a je to za námi."

"Sedněte si, přinesu ten čaj," zavelel jsem. Poslechli.

"Romitri, co oběd s Janine? Doufám, že bez komplikací," zajímal se starostlivě Adrian.

Roze se na tváři objevil zářivý úsměv: "Představ si, že Dimitrij si ode dneška s mámou tyká. A z jeho vaření byla úplně paf. Obtočil si ji kolem prstu. Soudruh se nezdá. Kdyby to nebyla vlastní máma, ale cizí ženská, normálně bych žárlila."

"Malá dhampýrko, ty jsi vážně éro," rozesmál se Adrian. "Já to s Janine žehlím přes sny, Dimitrij přes vaření a ty to nakonec obrátíš proti nám a ještě řekneš, žes málem žárlila. Ty se mi snad zdáš? Brácho, někdy tě fakt obdivuju."

Ben se chechtal v křesle, když mu došly souvislosti a že se bavíme o Janine Hathawayové.

"Radši mlč, nebo po tobě zase něco hodím. Mě by zajímala novinka, cos dělal u Sydney, když jsme u toho?" vrátila mu to s úroky Roza.

"Nekoukej na mě tak, já tam byl pracovně, abys věděla," hájil se Adrian.

"Joo, pracovně. To bych chtěla vidět," nedala se oblafnout Rose.

"Dobře, dostalas mě. Žehlil jsem si u ní průšvih, noo?" kápnul božskou konečně Adrian.

"Jakej a čím?" vyzvídala Rose.

"Ááále, trochu jsme se pohádali ve snu a urovnával jsem to obrazem. Sydney se zmínila, že chce ještě jednu lilii. Tak jsem jí ho tam akorát nesl, když spustili poplach kvůli Strigojům. Zůstal jsem tam s ní a projížděli jsme záznamy z kamer. To je celý," popsal Adrian.

"Proč jste mi proboha nezavolali?" zlobil jsem se.

"Protože toho máš nad hlavu, brácho. Služba, výslechy party, poté jste to určitě celý zbytek dne probírali u Lissy. Zítra výslech čeká vás dva a do toho všeho jsi opravdu ještě Strigoje nepotřeboval. Zvlášť, když nic nevíme, ani kolik jich je, ani kde se schovávají. V dodávce jich přijelo pět až osm. Byla děsná tma. Sbalili dva Moroje a dva strážce a zmizeli v prachu. Prohledávali jsme na kamerách celé město. Všechny možné křižovatky, auto se nám ale ztratilo. Nepomohl bys nám tam. Kdyby se objevily nové informace, ozvali bychom se," zarazil všechny mé protesty Adrian svým proslovem.

"Má pravdu, Dimitriji," přidal se k Adrianovi i Ben. "Nebudu rušit, pěkný večer. Potřebujete si odpočinout." A zvedl se z křesla.

Adrian ho následoval: "Já jdu taky. Nyní mě napadlo, že jsem dneska mluvil s tetou ohledně toho vyšetřování. Prý už v pořadí třetí, kdo za tebe orodoval, brácho. Další osoba byl tady Ben, nemám pravdu? A přemýšlím, kdo mohl být ten třetí. Napadá tě někdo?"

"Jo," přisvědčil jsem. "Janine," vyslovili jsme s Adrianem a Benem všichni tři najednou, když nám to došlo.

"Máma?" nevěřila svým uším Roza.

"Obávám se, že je to skutečně vážné. Zeťák na ni udělal dneska skvělý dojem, když se za něj šla přimlouvat ke královně. Cos vařil, že bych to zkusil na Sydney taky, až zase něco provedu?" šaškoval Adrian. Střelil jsem po něm vražedným pohledem. "Už mlčím. Mazlíci, dobrou a zítra držím palce. Ozvěte se mi, jak to probíhalo."

"Dobrou, Adriane," objala ho Rose a dostala od něj pusu na čelo.

"Čau, brácho," plácli jsme si v našem pozdravu.

"Já se taky loučím. Dobrou noc," přidal se i Ben.

"Dobrou noc a děkujeme za informace," rozloučil jsem se za nás dva. Roza na něj kývla a přidala úsměv.

Jakmile odešli, podívala se na mě: "Soudruhu, vypadáš unaveně a ustaraně. Jdi první do sprchy. Potřebuješ se pořádně vyspat."

"Dnes nepůjdeš se mnou?" zašeptal jsem v polibku. Zamítavě zakroutila hlavou. To u ní nebylo zrovna obvyklé gesto při návrhu společné koupele. Nenutil jsem ji. Schválně jsem však nechal dveře do koupelny otevřené, jestli ji přece jen nenalákám. Oholil jsem se, vyčistil si zuby. A dal si pořádnou sprchu, při které jsem si umyl i vlasy. V momentě, kdy jsem se po koupeli sušil ručníkem, jsem uslyšel Rosin smích. Nedalo mi to a vyšel jsem v ručníku kolem boků do obýváku, abych zjistil, co ji tak pobavilo. Ležela na pohovce, v ruce držela vyšetřovací spis a při čtení se smála.

"Co je tam tak zábavného?" zeptal jsem se zvědavě.

Rozesmála se o trochu víc a vysvětlovala mi: "Výpovědi Mii a Jill. To nemá chybu. Poslouchej."

Vyšetřovatel: Slečno Rinaldiová, věděla jste o vztahu pana Belikova s jeho studentkou Rose Hathawayovou?

Mia: To myslíte tady na akademii, než odjeli ke dvoru? Ne, to jsem nevěděla a ani žádný vztah neexistoval. Dali to dohromady až po týdnu u dvora a mně s Jill to celá parta řekla po Skypu. V tu dobu byla Rose již plnoletá a strážkyně. Ne studentka a Dimitrij byl pouze strážce Christiana. Ne Rosin trenér. Přesto mě tato informace zaskočila. Tohle jsem nečekala. Ale když o tom teď přemýšlím, vlastně není divu, že to zrovna tihle dva dali dohromady.

Vyšetřovatel: Proč si to myslíte?

Mia: Viděl jste někdy Rose a Dimitrije? Jako fyzicky?

Vyšetřovatel: Nechápu, jak to myslíte, slečno Rinaldiová.

Mia: Kdybyste byl ženská a viděl někdy Dimitrije, jaký je to nádherný a svalnatý borec, pochopil byste to hned. A s Rose je to stejné. Já teda nejsem kluk, ale vím, jak na ni kamarádi a spolužáci reagovali, když na akademii studovala. Byla to nejkrásnější holka mezi dhampýrkami. A kdo by spolu měl jiný chodit, než Ken s Barbie. Krasavec a kráska v podání Dimitrije a Rose. A není to pouze o vzhledu. Jsou oba výjimeční. On nejlepší bojovník a Rose vyhrála hodnocení při závěrečných zkouškách. Stala se první ženskou, která to dokázala v historii celé akademie. Rozdrtila všechny kluky. Oba tu platí za idoly a hvězdy. Tohle udání je jen pouhá závist nepřejících a závistivých lidí z akademie.

"To nemyslíš vážně?" vyhrkl jsem absolutně v šoku.

"Myslím, soudruhu. Je to tu černý na bílým. Teď ti přečtu i výpověď Jill. Sedni si ke mně a poslouchej."

Vyšetřovatel: Slečno Mastranová, věděla jste o vztahu pana Belikova s jeho studentkou Rose Hathawayovou?

Jill: Vím o vztahu Dimitrije a Rose. Ne trenéra a studentky.

Vyšetřovatel: Můžete to trochu rozvést?

Jill: Začali spolu chodit po týdnu u dvora. To už Rose nebyla studentka a Dimitrij nebyl její trenér. Dozvěděla jsem se to přímo od nich a našich společných kamarádů přes Skype.

Vyšetřovatel: Vás jejich vztah nepřekvapil? Tušila jste něco již dříve tady na akademii?

Jill: Ne, na akademii nic nebylo. Ale že jsou tihle dva spolu, nebylo takové překvapení. Kdo jiný by spolu měl chodit než Bůh s Bohyní, nevíte?

Vyšetřovatel: Jakže?

Jill: To jsou jejich přezdívky. Dimitrij je Bůh. Vzhledově i co se týče bojování. A Rose Bohyně ze stejného důvodu jako Dimitrij Bohem. Společně tvoří páreček jako ze žurnálu. Platí na akademii za celebrity. Mohli by fotit a točit reklamy. Ty jejich boží tvářičky a těla. Mám pokračovat?

Vyšetřovatel: Nemusíte, to mi stačí.

Zíral jsem na Rozu neschopen slova a ona se celou tu dobu smála. "Soudruhu, koukám, že tě to nějak vykolejilo." Využila mojí dočasné ztráty pozornosti a strhla mě k sobě ze sedu do lehu, aby mě políbila. Ruce mi zaryla do nahých ramen a nohama se mi obtočila kolem mých boků.

"Alespoň konečně uvěříš, že tě za Boha nemám jenom já, víš? Zítra to musím dát přečíst ostatním. Budou brečet smíchy. Mám ale ze všech těch ženských, které by tě chtěly, jednu podstatnou výhodu… Chceš vědět jakou? To nádherný svalnatý tělo, ten bezchybný obličej, rty, vlasy jsou jen a jen moje, víš? A já budu zlá, jakmile se někdo opováží na tebe něco zkusit. Nehodlám se nikdy dělit. Miluju tě," pokračovala Roza.

A já se konečně vzpamatoval. Strhal jsem z ní její oblečení a na pohovce si ji vzal. Cítil jsem to s ní stejně. Pro mě byla Bohyně ona. Její tělo, vlasy, oči, ústa, křivky. Kdyby na ni sáhl jiný muž, zabil bych ho. Taky bych se nikdy nedělil. Ona sama ani pořádně netuší, jak moc pro mě znamenalo její panenství. Ta představa, že jsem první a zároveň poslední muž, kterému dovolí se jí dotýkat…