SPO - 10. kapitola – Zjišťování

Přidávám slíbenou kapču...

I kdyby byli opatrní a lásku dál skrývali, šest měsíců to neutají. Rose je nevyzpytatelná. Za čas by jí polibky na tréninku přestaly stačit a chtěla by víc. Jeho. Jeho tělo, jak se ztrácí a topí v jejím... Nemohl to dovolit. Ne teď, když jde o její budoucnost. Její i Lissinu. Pokud by je spolu na akademii nachytali, Rose by tento vážný přestupek "románek s učitelem" zapsali do papírů. Nikdy by ji s tímto záznamem nepřidělili k Lisse jako strážkyni. Rose by byla odepsaná. Její život by skončil v troskách. Přišla by ze dne na den o všechno, o co kdy stála. Do konce svých dní by byla nešťastná, i kdyby chodila s Dimitrijem. Ztratila by Lissu, svou víru a touhu být její strážkyně...

Na důsledky, které by odhalení vztahu mělo na něj samotného, vůbec nemyslel. Byly mu jedno. Záleželo mu pouze na Rose. Přitom by mohl jít kvůli vzájemnému vztahu klidně i sedět za zneužití své neplnoleté studentky. Jemu to bylo fuk. Ohlížel se pouze na svou milovanou Rozu.

Nabídku Taši přijal záměrně. Nebude v blízkosti Rose, ale zároveň bude díky Christianovi a Lisse informovaný o tom, jak se Rose sama na akademii má. Rozhodl se počkat, než Rose vystuduje a přidělí ji k Lisse. Pak se k ní hodlá vrátit. Sejdou se za 6 měsíců u dvora, za dlouhých 180 dní. Pokud o něj bude Rose stále stát. Jako ona si ani on nevěřil a připadal si, že pro ni není dost dobrý a nemá jí co nabídnout. Blázen!

On ty dny počítal. Takový sadomasochismus. Sám sebe mučil a trýznil ještě víc. Bohužel udělal jeden osudový omyl. U Taši se nic nedozví a Rose nechal v nevědomosti. Měl jí říct, že na ni počká u dvora a místo u Ozerové si sehnat přidělení tam, vysvětlil jí narovinu všechny své důvody. Pochopila by to. Jenže se oprávněně obával, že by Rose něco provedla, kdyby jí to odhalil. Navíc by ji to moc bolelo. Nikdy ji nechtěl stavět do úrovně, aby si mezi ním a Lissou musela vybrat. Tak se obětoval. Dobrovolně se pro ni obětoval a odjel koncem prosince pryč. Kruté rozhodnutí nenechal na ní, ale na sobě. Ten kluk je světec…

Avšak neví, že si to Rose všechno špatně vyložila. Myslí si, že si vybral Tašu. Jako ženu, kterou hodlá po zbytek života milovat. Né ji. Neplodnou dhampýrku. "Pane Bože, za co mě kdo trestá?!" ptal jsem se v duchu.

Přemýšlel jsem, jak se ke zjištěným informacím postavit a účinně na ně zareagovat. Kdybych mu řekl, jak na tom po jeho odjezdu je, okamžitě by se vrátil zpátky. Všechny své předchozí obavy by hodil za hlavu a vydal by všechno všanc. A ji by bez přestání ubezpečoval, že ona je pro něj jediná a na prvním místě. Bez zaváhání by se s ní pomiloval, aby mu konečně uvěřila, že to myslí vážně. Na následky by nemyslel ani jeden z nich.

Že ho pryč poslala kvůli tomu, že si připadá jako neplodná dhampýrka vedle královské Morojky méněcenná, ho ani ve snu nenapadlo. Jak by taky mohlo?! Normálně se nestává, že holka v sedmnácti uvažuje nad dětma. Většinou je jejich starostí opak a antikoncepce. Ale Rose přemítala nad budoucností jako takovou. On byl oproti ní starší, to tomu asi taky trochu přispělo. Vztahy mezi dvěma dhampýry se zakazovali. Proč by spolu dva dhampýři chodili, když se z jejich lásky dítě nikdy nenarodí?! To byla krutá realita. Rose mu dítě nedá, i kdyby stokrát chtěla. A on jí taky ne. Měl jsem chuť do něčeho udeřit nebo kopnout. "Proč je život tak nespravedlivý?!" ptal jsem se sám sebe v myšlenkách hořce.

Sen jsem ukončil, aniž bych s Belikovem hovořil. Musím si pořádně všechno promyslet, než zasáhnu to jejich osudu. Nemohu se osudově zmýlit nebo se dopustit udělat osudovou chybu. Tady jde o hodně. O dva lidské životy. A Adrian Ivaškov je strůjcem jejich dalšího osudu...

Kupodivu jsem vyčerpáním usnul. Domníval jsem se, že kvůli rozrušení ze získaných informací nebudu schopen spát. Nestalo se tak. Ráno jsem odpočinutý na vzniklou situaci nahlížel už s větším optimismem. Zvládnu to...

Ještě jsem neměl přesně rozmyšleno jak, ale jistota mi nechyběla. Rose dokážu udržet v přijatelném stavu po dobu šesti měsíců, než se k ní Belikov po závěrečkách vrátí. Nepřipustím, aby se zoufalstvím zbláznila, jakože se Adrian Ivaškov jmenuju...

S partou jsme se sešli opět v jídelně. Rose vypadala zase o trochu lépe. Na místech, kde dřív potkávala Belikova, si vytvořila zvláštní obranu a apatii. Vzpomínky s ní nehnuly. Zachovávala si vážný výraz. Přestala se smát, skoro mluvit. Stala se Lissiným hlídajícím stínem. Jiskra zmizela a už se neobjevovala. Trhalo mě to na kusy, ale všechno bylo lepší, než aby pořád brečela pro nenaplněnou lásku. Nemohl jsem jí říct, co vím.

V tomto ohledu jsem musel s Dimitrijem souhlasit. Něco by vyvedla. Nedomyslela by následky. Ohrozila by nejen sebe s Lissou, ale i jeho. A já to nemohl dopustit. Udržím je od sebe, jak nejdéle to půjde. Oba si je pohlídám. Rose osobně na akademii a Belikova ve snech, aniž by to věděl...

Ten kluk mě fascinoval. Jeho zapálení a zásady pro správnou věc. Jeho neuvěřitelné ovládání. A jeho čistá mysl s bezmeznou láskou k malé dhampýrce. Nikdy jsem nikoho jako on nepoznal.

Den proběhl klasicky. Pár minut před večerkou se parta rozešla do svých pokojů. Hráli jsme ve společenské místnosti karty. Já jsem se poté nenápadně připletl k Rose a doprovodil ji patnáct minut před večerkou na její pokoj.

"Opravdu ty prsteny fungují, malá dhampýrko?" staral jsem se. Na její odpověď jsem si počkal a pro ověření pravdivosti jejích slov jsem zkontroloval auru. Lež bych vmžiku poznal. Troufám si tvrdit, že i zamlčenou pravdu. Začínám v tom mít praxi. Neoblafla by mě, i kdyby to zkusila. Ale nelhala.

"Jo. Nic se mi od té doby nezdálo a spím bez probuzení celou noc většinou až do zazvonění budíku," odkývala mi to. "Nabiješ mi je znova, prosím?"

"Hm, dej mi je," souhlasil jsem a rovnou v duchu nahmatal sílu éteru. Do dlaně jsem vzal jeden prsten. Zavřel jsem oči. A éterem s příkazem pro blokaci snů jsem ho nabil. To samé zopakoval i s druhým. Rose mě přitom se zájmem pozorovala. Pak jsem je vrátil zpátky do krabičky a podal malé dhampýrce.

"Děkuju, Adriane," zašeptala s vděčností. Mávl jsem rukou, abych ji zarazil v projevování díků. Vtiskl jsem jí pusu na čelo a popřál jí dobrou noc. Když jsem věděl, jakým způsobem prsten nabít, bylo to snadné a během několika sekund hotové. Ani mě to nijak moc nevyčerpalo.

U sebe na pokoji jsem se vysprchoval a čekal do jedenácti. Vyvolat éterový sen s Belikovem byla rovněž brnkačka. Jako obvykle jsem se ocitl v kouzle chtíče. Jestli jsem něco z jeho snů a hlavy pochopil tak to, že utíká z reality, aby byl schopný to odloučení přežít. Dneska si ale sen upravil, protože se s Rose ve svých představách opravdu pomiloval. Nechal jsem ho dosnít a pak vydal příkaz ohledně jeho pobytu u Taši. Ukázal mi představu svého pokoje. Byl větší než ten, co měl na akademii a já ho znal z kouzla chtíče. Působil docela útulně. Velká měkká postel, noční stolek, psací stůl se židlí, prostorná skříň a knihovna. I vlastní malá koupelna. Vše v odstínech hnědé a smetanové. Kromě oblečení a dalších nezbytných věcí tam měl asi patnáct knížek. Se zvědavostí jsem se zajímal, jakého jsou žánru. Westernové romány v ruštině. S tím jeho kabátem to fakt sedělo. Uvědomil jsem si, že se mi o tom už Rose zmínila, ale vypustil jsem to jako nepodstatnou informaci. Líbil se mu Divoký Západ. Vlastně se do kovboje vžil i navenek. Nejenom stylem oblékání. Je to přímo spravedlnost a pořádek v podobě kovbojského šerifa. Haha. To mě opravdu pobavilo.

Před spaním i ve volném čase si četl. Zaměřil jsem se na dnešek a zaznamenal, že v knížce schovává svůj utajený poklad. Fotku své Rozy. Podle toho, jak na ní malá dhampýrka vypadala, si ji vytiskl z interního systému školy, než odjel. A zjistil jsem, že má ještě jednu připomínku. Ve svých věcech opatruje v sametovém vínovém sáčku Rosin náhrdelník s růží od Viktora. Dimitrij ho pod oknem svého strážcovského pokoje našel a tajně si ho nechal. Ředitelka Kirová po něm se strážci po únosu Lissy při vyšetřování pátrala, ale nenašli ho. Nemohli ho najít. On se ho nedokázal vzdát. Připomínal mu, že to, co se mezi ním a Rose stalo, nebyl jen sen ale realita. Dokonce kvůli tomu potřetí lhal a porušil své morální zásady. Nejdřív tím, že tvrdil, že ho Rose fyzicky napadla a ne svedla kouzlem chtíče. Pak malé dhampýrce o svých citech. A potom ohledně důkazu v podobě náhrdelníku. Ani Rose netuší, že si ho nechal. Vnitřně se za své jednání Dimitrij trochu stydí. Neměl ho v uvozovkách "ukrást", ale nemohl si pomoct...

Vydal jsem pokyn, aby mi přehrál dnešní den. Ráno vstával v sedm. Po ranní hygieně se ještě i oholil a oblékl do uniformy. Následně šel dolů do přízemí mezonetového bytu na snídani. Udělal si několik toustů se sýrem a k pití kávu. Začetl se do románu, který si vzal s sebou. Taša za ním přišla do kuchyně asi po další půl hodině. Pouze v noční krátké tyrkysové košilce a županu ze saténu.

Ani jsem nemusel být věštěc, aby mi docvaklo, že se ho pokouší sbalit. Dimitrij to nevnímal. V myšlenkách zůstával s Rose. Představoval si ji v jídelně, jak hltá s chutí snídani a pije k ní horkou čokoládu. "To už dávno ne," pomyslel jsem si hořce.

Nataša se před ním takhle producírovala asi další hodinu. Oblékla se jen kvůli plánovanému příchodu druhého strážce. Jmenuje se Adam Bauer. Všichni tři poté odjeli autem do Tašina bojového studia rozděleného na tři části: posilovna, tělocvična se žíněnkami i pomůckami pro dhampýry a místnost pro zkoušení útočné magie. Dimitrij míval odpolední. Takže si zalezl do posilovny a dal si pořádně do těla. Svaly na něm jen hrály. Figuru má úžasnou. To se mu fakt musí nechat. Taše probíhala vyučovací lekce pro Moroje. Adam jim asistoval při nácvicích magických útoků. Soudruh ho odpoledne vystřídá. "Soudruh" - Rosina soukromá přezdívka ruského Boha.

Po tréninku zalezl do sprchy a převlékl se do čistého sportovního oblečení. S Tašou si objednali do bojového studia oběd - nějakou čínu - a najedli se. Řídili se podle vampýřího režimu. Adam odešel po službě domů za rodinou. Nebydlel s Tašou v bytovém domě na kraji města, ale v nějakém bytě přímo v centru mezi lidmi. Taša bydlení u sebe nabídla Dimitrijovi schválně. Co z toho vyplynulo, tak se vymluvila na svoji bezpečnost v noci. Ale útok Strigojů během lidského dne nehrozil. Průhledná výmluva, jak být s Belikovem sama. Jela po něm. Až mi to bylo proti srsti. Přímo se mu vnucovala. Tenhle typ ženských jsem nesnášel hlavně od té doby, co jsem poznal Rose a její trápení. Dřív mi tyhle holky nevadily. Dobře posloužily na nezávazný sex. Jenže ten z toho s Tašou nekouká. Klidně bych se vsadil, že by Dimitrije oblafla a úmyslně by s ním za jeho zády otěhotněla. On by ji kvůli svým čestným zásadám s dítětem nemohl opustit a ona by si ho tak navěky připoutala. Sevřelo se mi z toho úzkostí srdce. "Tohle se nesmí stát," opakoval jsem si v duchu.

Odpoledne strávil jako pomocník při výuce a pak si dali s Tašou ještě soukromý trénink. Bez magie. Jen bojový. Klasická dhampýří cvičení. Šetřil ji. Ani ji pořádně neuhodil. U Rose se tak zpátky nikdy nedržel. V jejich soubojích plála potlačovaná vášeň. Smrtící tanec. A přitom jsem jeho vzpomínky vnímal jako neskutečně žhavou předehru před milováním. Zvířecí touha a pud. Pouze při boji se mohli jeden druhého beztrestně dotýkat a oba je to rozpalovalo. Obdivoval Rosinu houževnatost, sílu i vzdor. Nikdy nepatřila mezi puťky, kterým se na sto honů vyhýbal. Potřeboval vedle sebe osobnost. S vlastním myšlením a názory. Ne holku, která před ním spadne na zadek a všechno mu odkývá, což její drzost splňovala.

Představovala pro něj kyslík, který dýchá. Vodu, kterou pije. Záchranu jeho duše. Jsou si souzeni. Nikdy jsem těmhle teatrálním kecům a výlevům nevěřil, ale u nich to platí. Tvoří navzájem svůj osud. Jsou to dvě půlky jednoho srdce a jedné duše. A já jim pomůžu, aby mohli být konečně bez zábran, bez omezení spolu. Navždycky!