Jak se bude soudruh tvářit na příjezd Adriana? To se hned dozvíte, když budete číst dál...
Rovněž vám odhalím příběh o lesku na rty, který částečně znáte z bonusové povídky "Valentýnské setkání"
S obavami jsem čekal na dnešní noc, abych ověřil, jak to Dimitrij s Tašou zvládl. V jedenáct jsem mu vlezl do snu a nechal si přehrát dnešní den. Z postele vylezl v devět. V tom rozrušení si zapomněl nařídit budík. Ale o nic nešlo. Byla neděle. Proběhla klasická ranní hygiena. Oblékl se, odemkl dveře od svého pokoje a sešel dolů do kuchyně. Nataša tam již seděla nad snídaní. Oblečená. Své košilkové mámení vynechala.
Soudruh ji slušně pozdravil: "Ahoj" a postavil si vodu na kávu. Udělal si čtyři opečené tousty s marmeládou. Pak si přisedl ke stolu k Ozerové. Zůstával však ve střehu.
"Dimko, omlouvám se. Můžeme na to prosím zapomenout," spustila omluvy rozpačitě Nataša.
"Tašo, jsem ochotný na to zapomenout, ale mám podmínky. Víckrát mi nevejdeš do pokoje bez zaklepání a bez pozvání. Na noc se budu stejně zamykat. Nebudeš na mě sahat s výjimkou boje a tréninku ve studiu. A ať se ti to líbí nebo ne - mezi námi nikdy nic nebude. Pokud to nehodláš akceptovat, požádám si o změnu přidělení a odjedu pryč," stanovil si pravidla Dimitrij.
"Dobře, jen neodjížděj, prosím tě," souhlasila s jeho podmínkami Taša.
Ten den mezi nimi vládlo dusno. Skoro nemluvili. Ozerová koukala na filmy a Dimitrij tam jako strážce ve službě zůstal s ní, ale v křesle si četl svůj román. Oběd i večeři si objednali poslíčkem. V osm večer zalezl úlevně do svého pokoje, kde se zamknul a zhluboka si oddechnul, že to přežil ve zdraví. V podobném duchu pokračoval zbytek dní do naší návštěvy. Dimitrij se na ni těšil, neboť od Taši věděl, že má přijet i Rose. Když mu Ozerová řekla o mně, hodně se divil. Musela mu vysvětlit, že ovládám jako Lissa éter a že chceme vyzkoušet magii v boji. Nadšeně se z mé budoucí přítomnosti zrovna netvářil…
Zbývaly tři dny do sobotní návštěvy Nataši Ozerové v jejím mezonetovém bytě. Brácha u ní strávil již něco málo přes tři týdny. V plánu bylo, že pojede Christian s Lissou a já s Rose. Uděláme si výlet. Všichni čtyři jsme sekali dobrotu a na akademii usoudili, že si zasloužíme malou odměnu i v podobě nákupů v obchodním centru a zhlédnutí jednoho filmu v kině. Taša se přimluvila u ředitelky. A to samé na můj popud i tetička královna. Není tak špatné mít správné kontakty. Pojedeme během lidského dne. Napadení Strigoji nehrozí. Proto nás doprovází jen dva strážci - Alberta Petrová a Michail Tanner. Ozerová totiž bydlí čtyři hodiny autem od akademie.
Tohle byl plán pro nezasvěcené. Ale skutečnost s ním neměla nic společného. Rose v žádném případě na výlet nepojede. Jen to musíme zakamuflovat. Pár hodin před odjezdem udělá schválně nějaký průšvih, aby jí to Kirová zatrhla. Nejlepší bude, když ji načape Stan po večerce venku. Neodpustí si po malé dhampýrce šlapat a rozmázne to. To se nám bude hodit. Já s Lissou i Christianem pojedu. Rose jsem se vymluvil na nutnost navštívit obchoďák a vypadnout na chvíli z akademie, ale je to pouze záminka. A ostatním pověděl, že se strašně zajímám o magii v boji. Sežrali mi to. Byla to vlastně i částečně pravda. Christian se těšil, až spolu zkusíme bojovat ohněm, který jsem ovládal přesně jako i tři zbylé živly. Výhoda magických schopností uživatelů éteru…
V realitě chci u Ozerové vidět Dimitrije. A musím pohlídat slova o stavu Rose, která Lissa s Christianem před ním a Natašou vypustí z pusy. Jinak všechno to, o co se s Belikovem snažíme, oni dva nevědomky zhatí. Jestli ho vyděsí a poví mu o apatické, nemluvné a nemocné Roze, je za několik hodin zpět na akademii jako na koni. A vše jde do hajzlu…
V pátek po večerce se Rose vykradla za pomoci mého klíče od bočního vchodu z dhampýrské koleje na vzduch. Stan Alto měl zrovna službu v nižším kampusu, takže šla na procházku a přitom kouřila moje hřebíčkové cigarety (které bytostně nesnáší), aby ji chytnul. Povedlo se.
My měli autem k Taše odjíždět ve čtyři ráno. Odjeli jsme, ale bez malé dhampýrky. Za trest ji čekají s Altem celý týden odpolední tréninky navíc, ale furt lepší než setkání s Dimitrijem. Alespoň pro ni. Nedokázala by se před ním přetvařovat. A on není blbej a docvakly by mu souvislosti, i čím je to způsobeno. Buzeraci od Stana zvládne.
Lissa byla kvůli její hlouposti na Rose naštvaná. To se dalo čekat. Christian to neřešil. K Ozerové jsme přijeli v osm ráno morojského času. Brácha s Tašou už nás vyhlíželi. Dimitrij nás přelétl očima a hledal svou Rozu. Nedočkal se jí. Přivítali jsme se. Nataša nás pozvala do bytu a my všichni vypili kávu. Připravila pro všechny i občerstvení po dlouhé cestě. Dimitrij se bavil s Michailem a Albertou o novinkách na akademii. Nevydržel to a po hodině se sám zeptal: "Nemělo vás přijet šest? Kde jste nechali Rose?"
Christian pouze mávl rukou. Lissa se ale dala do vysvětlování: "Má zaracha."
Dimitrij pozvedl obočí: "Co provedla?"
"Jako bys ji neznal, Dimitriji," zakroutila odevzdaně hlavou Alberta. "Její oblíbené procházky na vzduchu po večerce."
"Takhle říkáte kouřové přestávce," rozesmál se Michail.
"Ona kouřila?" vykulil oči soudruh. "Co ji to zase napadlo?"
"Pokoušela se o to, ale podle kašlání jí to moc nešlo," uvedla věci na pravou míru Alberta s úsměvem a Rose se zastala. Cigaretami jsme se jenom jistili. Na ty platil v areálu školy přísný zákaz. Malá dhampýrka si málem vykašlala plíce. Byla pro ni odporná představa jen to si nezapálené cígo vložit do úst, natož když ho kousek od Alta musela zapálit doopravdy, aby to vypadalo věrohodně. A potáhnout. No hlavně, že to splnilo svůj účel.
"Přistihl ji Stan a vyfasovala celý týden odpolední tréninky navíc. Plus zákaz dnešního výletu i společenských akcí," dopověděl Michail. "Vypadalo to, že se poslední dobou zklidnila a dostala rozum, avšak nyní udělala takovouhle zbytečnou vylomeninu."
"To způsobila asi ta nemoc. Teď je již v pořádku, takže se všechno vrací do starých vyjetých kolejí," rýpnula si Lissa. "Jen by mě zajímalo, kde vzala cigarety. Nevíš o tom něco, Adriane?!"
"Co já?! Je svéprávná. Navíc jsem tam s ní nebyl. Tak to na mě nesváděj, sestřenko," bránil jsem se a hrál si na neviňátko. Typický Adrian Ivaškov. Dimitrij nesmí poznat, že jsem se změnil. Předvádím skvělé herecké vystoupení. Po mých slovech se na mě ušklíbl.
Zbytek dne proběhl v klidu. Po jídle jsme jeli do obchodního centra. Dvě hodiny chodili po krámech a pak zkoukli v kině dobrou komedii. Koupil jsem si nové tmavě modré džíny a kostkovanou zelenou košili i sportovní černé sako, abych měl alibi pro Rose. A jí jsem sehnal nové džíny taky a tenký fialový svetřík. Třeba jí trochu zvednu náladu. Jo, a taky velkou čokoládovou bonboniéru. Schválně jsem se opozdil v jiném krámě, tím pádem to ostatní neviděli. Jen Alberta a tu jsem požádal o mlčení, že je to dárek pro Rose, abych jí zpříjemnil zaracha. Měla ji ráda, takže jen kývla a sama mi pak ve druhém obchodě se sladkostmi nenápadně ukázala, které bonbóny má malá dhampýrka nejradši. Lissa jí nekoupila nic. Zase jsem měl tendenci s ní zatřást nebo jí jednu vrazit, aby nebyla tak blbá…
Dimitrij od nás na pár minut zmizel do drogerie. Vrátil se s vodou po holení. Tu vůni Rose absolutně miluje. Tak jako jeho samotného. Na oběd jsme skočili do pizzérie. A po něm jeli do Natašina bojového studia. Christian s Tašou trénovali útočnou magii ohně a my ostatní zvědavě přihlíželi. I já se to rozhodl zkusit a bojoval rovnou všemi čtyřmi živly. A Lissa po mně rovněž. Bylo to fajn. Ale mám se hodně v čem zlepšovat. Studio dnes pro veřejnost zavřeli. Alberta s Michailem zírali, ale netvářili se nesouhlasně, že se učíme bojovat magií. Schvalovali to. I když to slovy nahlas nepřiznali. Morojové neměli podle starých pravidel magii v boji používat. Hovadina.
Vracel jsem se z toalety a procházel kolem otevřené posilovny. Neodolal jsem a rozhodl se ji prozkoumat. Strojů tam stálo deset. Většinu jsem znal z královské posilky v paláci, kam pravidelně chodím. Dva však ne. Nastavil jsem si přijatelné závaží a vyzkoušel je. Oba posilovaly paže. "Co tady děláš?!" ozvalo se za mými zády náhle.
"Jsi slepej, že to nevidíš, Belikove?!" odsekl jsem mu.
"Máš to moc těžký. Odděláš si šlachy," řekl a snížil mi o dva stupně zátěž. "Moroje často v posilovně nepotkávám. Natož ty královské…"
"Hm, beru to od tebe jako kompliment," vyslovil jsem arogantně.
"Sebevědomí ti fakt nechybí, Ivaškove," zavrtěl hlavou brácha. Pak sklopil oči, chvilku mlčel. O něčem přemýšlel. Následně se zhluboka nadechl a tiše se zeptal: "Tu bonboniéru máš pro Rose?"
"Proč se ptáš?" změřil jsem si ho pohledem. Je všímavý, naše tajná výměna s Albertou mu neunikla.
Sáhl do kapsy svých kalhot a podal mi malou taštičku z drogerie. "Dej jí to, ale neříkej jí, že je to ode mě." Nakoukl jsem dovnitř. Rosin oblíbený lesk na rty. Neviděl jsem ho na ní od té doby, kdy odjel z akademie. "Je v pořádku?"
"Hm," zamumlal jsem. Nechtěl jsem mu lhát.
"Opravdu?! Zaráží mě, jak se dneska chová Lissa. Je na ní naštvaná. Ale nějak víc, než normálně. Kdykoli si ona sama pro sebe cokoli kupovala, nikdy nezapomněla na Rose. Až tady," svěřil se mi Dimitrij.
"Nelam si s tím hlavu. To jsou jen holčičí rozbroje," odmávl jsem to, ale do očí jsem se mu nepodíval. Nedokázal bych mu tak zalhat. Proto jsem se radši pilně věnoval posilování. "Je to tvůj dárek, nemůžu jí ho jen tak dát."
"Od kdy se o tohle ty staráš?" nachytal mě.
"Taky fakt. Je ti jasný, že u ní tímhle zaboduju namísto tebe?" ověřoval jsem si pro jistotu.
"Jo, je. Risknu to. Dej na ni pozor," požádal mě. Ztratil zábrany přede mnou něco hrát. O jeho citech k Rose jsem věděl od setkání v Idahu. Tak jako on o mých. Jen netušil, že se situace změnila a já nyní beru malou dhampýrku jako sestřičku. Když Taše při hádce tvrdil, že se může stát, že zůstane do konce života sám, myslel přitom na mě. Podvědomě očekává, že se mnou Rose skončí a utvoříme pár. A on se k ní v červnu vrátí pozdě. V reálu není daleko od pravdy. Přesně takhle to navenek totiž vypadá.
"To žádáš skutečně toho pravého," zavrtěl jsem hlavou ironicky.
Víc jsme si nestačili říct, protože se v posilce objevil Michail. "Tady jste. Adriane, chystáme se k odjezdu."
"Jo, hned jdu. Ještě si odskočím," lhal jsem, aby nás nechal s Dimitrijem ještě o samotě. Vyšlo to. Slezl jsem z posilovacího stroje a taštičku s leskem schoval do kapsy svých džínů. "Mám jí něco vyřídit?" otázal jsem se.
"Ne," odmítl to. "Teda vlastně…" změnil názor po pár sekundách.
"Ano?" vyčkával jsem.
"Pověz jí, ať víckrát nekouří," sdělil mi, co měl na srdci.
"To je jako všechno?!" ověřoval jsem si. Už jsem doufal, že mi řekne, ať jí povím, že se setkají po maturitě u dvora. A ono nic. Sakra!
"Jo, tohle stačí," pronesl odhodlaně.
"Dimitriji, víš to jistě?! Jen pro tvoji informaci Jesse Zeklos prudí a motá se kolem ní. Nechceš něco dodat? Něco konkrétnějšího? Třeba kdy se uvidíte?" snažil jsem se ho přimět, aby to vyslovil. Ztratil jsem chuť hrát si na nepřítele a soka.
"Ne, tohle stačí. Děkuju, Adriane," poděkoval mi za vyřízení vzkazu i za předání dárku a taky přešel v oslovení na křestní jméno.
"Jak myslíš. Můžeš být v klidu. Pozor na ni dávám. Měj se," rozloučil jsem se s ním a odešel za ostatními. Ještě jsem ho zahlédl, když jsem nastupoval do auta. Byl zmatený. Nejspíš z mého chování i řečí. Aura to dokládala.
"Moc dobře jsem to divadlo dneska nezahrál," přiznal jsem si v duchu sebekriticky a s hořkostí. "Doufám, že mu nic nedojde a neudělá nějakou kravinu. To by mi scházelo. Víckrát sem nejedu. S malou dhampýrkou budeme oba zůstávat na akademii."
Christian za Tašou jezdí zhruba každých pět týdnů. Nebo ona za ním. To praktikovala především kvůli setkání s Dimitrijem. Nyní ho má u sebe ve dne, v noci a dokonce v soukromí svého bytu. Tipuji, že většina budoucích srazů bude u ní doma, ne ve škole.
Vyjížděli jsme nazpět v sedm večer, akorát svítalo. Stavili jsme se ještě pro bagety k večeři a snědli je cestou. V autě jsme my Morojové usnuli. Rose mi poslala smsku. Byla napnutá, jak to tady probíhalo. Slíbil jsem jí, že se za ní hned, jak v noci přijedeme, tajně stavím na pokoji. Vezmu s sebou i všechny dárky.
Kéž by jí to zvedlo trochu náladu a zajiskřilo jí v očích jako za starých časů. Chci ji zpátky. Představa více jak pěti měsíců její apatie mě děsila. A ani poté nebudeme mít s bráchou vyhráno. Může se zaseknout a nic nám nepomůže...
Žádné komentáře:
Okomentovat