Užijte si další kapču! Snad se bude líbit :)
PS: Pokud někdo z vás ještě chce dodatečně poslat "Valentýnské setkání", ozvěte se na: VA-Ketty@seznam.cz
Alberta nás všechny tři doprovodila na morojskou kolej. Michail jel zaparkovat auto do garáží. Oběma jsme poděkovali za doprovod. Ve svém pokoji jsem dal Rosiny dárky do jedné igelitky, popadl mé trochu nekale získané náhradní klíče a vytratil se bočním vchodem opět ven. Bylo chladno a zataženo. Slunce nesvítilo. Kampus ztichnul. Všichni spali, až na hlídající strážce. Jako na potvoru jsem se zrovna nachomýtl k jejich střídání. Tři strážci vyšli z dhampýrské ubytovny, která je pár metrů od dhampýrské koleje, kam jsem měl namířeno za Rose. Poznal jsem Neila a Emila. Toho posledního jsem neznal. Oba malou dhampýrku učili.
"Tři strážce naráz nátlakem neovlivním. Jsem v pěkné bryndě," prolétlo mi hlavou. Přikrčil jsem se za nízký keř, ale nyní v zimě bez listí nepatřil mezi dobrou schovku. Dřív nebo později si mě všimnou. Musejí kolem mě projít. Nic lepšího poblíž nebylo. Začal jsem se v duchu modlit: "Prosím, ať si mě nevšimnou. Nejsem vidět." Opakoval jsem si. Ani nevím jak, ale náhle se ve mně zvedla síla magie éteru a pohltila mě. I když procházeli jen dva metry ode mě, nenačapali mě. Nechápal jsem to. Přece jsem se jim nemohl jen tak schovat. Jsou cvičení a mají neuvěřitelný pozorovací talent. Ztuhl jsem na několik minut šokem, že mi to prošlo. Až pak jsem pustil magii pryč. A o této divné situaci víc nepřemýšlel.
Rychle jsem přešel za roh koleje a odemkl si boční dveře. Pak jsem tiše vyšlapal schody k Rosině pokoji i si klíčem otevřel, aby nezavrzala klika. Rose pololežela ve svém typickém tričko-pyžamu opřená o pelest a polštář v peřinách. Čekala na mě. "Adriane," pošeptala.
"Ahoj Rose," pozdravil jsem ji a posadil se k ní na kraj postele. Natáhla se ke mně, aby mě objala. A já jí vtisknul pusu na čelo a pohladil ji po vlasech.
Poté napjatě vzhlédla do mých očí a zašeptala otázky: "Byl tam? Viděl jsi ho? Chodí s ní?"
"Pomalu, malá dhampýrko, ano byl tam a viděl jsem ho. Strávil s námi celý den. Nejdřív jsme se nasnídali a vypili kávu přímo v Tašině bytě. Bydlí s ní. Ale co jsem z toho pochopil, tak má vlastní pokoj. Nesdílí s ní ložnici, pokud se ptáš na tohle. A že by spolu chodili, se mi taky nezdá. I když co já vím. Neumím číst nečitelný belikovský strážcovský výraz jako ty. Pak jsme jeli do obchoďáku. Dvě hodiny jsme nakupovali, potom kino a oběd. Po něm jsme se přesunuli do bojového studia a trénovali magii v soubojích," shrnul jsem to, abych ji uklidnil, ale zároveň neprozradil, co z jeho snů vím.
"Hm, na společné ložnici to nestojí. Klidně spolu můžou spát i bez toho. Taša určitě neztrácí čas, když ho má pod jednou střechou," odfrkla si zhnuseně malá dhampýrka. "A on není typ, který by o svém soukromí mluvil, natož ho veřejně prezentoval, když je ve službě a ve společnosti dalších lidí."
Za tohle jsem jí musel připsat v duchu body. Zná ho dobře. Nahlas jsem však vyslovil: "Ať to mají mezi sebou jakkoli, jedno je jisté. Není to oficiální. Pokud by on mlčel ze své uzavřené povahy, Ozerová ne. Pochlubila by se Christianovi a Lisse. To neudělala. Ani se ho nedotkla. Drželi si od sebe odstup. A víš, že bych podle aur poznal skryté city i nedávný sex. Z jeho strany nic nebylo. A Nataša je do něj zabouchlá dávno, to není žádné tajemství."
"Asi máš pravdu," povzdechla si. "Jenže co není, může být. Taša je moc hezká. Je to otázka času, než ho svede..." Dokonale odhadla situaci Rose.
"Ptal se na tebe," přiznal jsem opatrně po chvíli ticha. Vykulila oči. A já pokračoval: "Proč jsi nepřijela. A po vysvětlení tvého úletu s procházkou a cigaretami po večerce, vzkazuje, abys víckrát nekouřila."
"Zas mě poučuje! Měl by se starat sám o sebe!" zavrčela podrážděně a v očích jí zaplály po dlouhé době nebezpečné plameny. A já div neskákal radostí, že je tam ta stará Rose.
"Vykašli se na něj a radši se podívej, co jsem ti přivezl," podal jsem jí igelitku. Zvědavě vytáhla její obsah. V pokoji bylo šero. Nechala naschvál roztažené závěsy. Při pohledu na nové tmavě modré džíny, fialový svetřík a čokoládovou bonboniéru rychle zamrkala, aby rozehnala slzy, které se jí draly do očí.
"Tos neměl," vyslovila dojatě. "Akorát si děláš škodu a zbytečně za mě utrácíš. Nemám ti to jak vrátit, Adriane."
"Kdo ti sakra řekl, že chci něco vracet?! Jen jsem se ti snažil udělat radost. Líbí se ti to? Velikost jsem snad odhadl dobře, kdyžtak mám účet a nechal bych to vyměnit. Zítra si to vyzkoušej. A jako tvůj soukromý lékař ti nařizuji jako antidepresivum jeden čokoládový bonbón každý den před spaním jako prevenci pro obalení nervů," poškádlil jsem ji.
S lehkým úsměvem přikývla. Nesmála se očima, ale aspoň něco. Pořád lepší než nic. Na pár vteřin jsem zaváhal a ve své hlavě se rozhodoval: "Mám, nemám?" Dát jí dárek od Belikova byl risk. Jenže jsem mu to slíbil.
"Ještě bych zapomněl…" sáhl jsem s těmito slovy do kapsy a podal jí taštičku s leskem na rty.
Vytáhla ho. A bolestí se jí zkřivil obličej a ona se nekontrolovatelně rozvzlykala. Neskutečně mě to vyděsilo. Nerozuměl jsem její bouřlivé reakci. "Rose, co se stalo?" ptal jsem se s úzkostí v hlase. Neodpověděla mi a stulila se na bok do klubíčka, kde plakala a koukala přes slzy na lesk ve svých rukách. "Malá dhampýrko, co jsem zvoral?"
Skopl jsem z nohou své boty, svlékl si zimní bundu a lehl si k ní, abych ji pevně obejmul. Nechal jsem ji vybrečet, až bude chtít mluvit, poví mi to sama. Asi po dvaceti minutách se z nejhoršího uklidnila. "Tys nic nezvoral, Adriane. To jen… ten dárek. Vždycky mi tenhle lesk kupoval Dimitrij. Při trénincích jsem si stěžovala, že mi dochází a nemám si jak opatřit nový a on mi ho koupil. Jeho první dárek pro mě. Od té doby mi ho kupoval pravidelně. Daroval mi ho i ten večer po tréninku, když mi oznámil, že odchází k Taše. Abych ho prý měla do zásoby, jelikož mi ho nebude moct už obstarávat," vysvětlila mi Rose důvod svého pláče.
Tohle mi uniklo. "Do prdele! To jsem tomu dal! Měl jsem si to u Belikova ověřit ve snu, než jí dárek předám! Proč daroval právě lesk na rty?! Skrytý význam!" nadával jsem si v duchu. Přitom jsem se na něj ani na Rose nemohl zlobit. Koupil jí ho v dobré víře, že jí udělá radost. Nemohl tušit, že způsobí její pláč. To jsem měl pohlídat já! Od toho tu přece jsem! Zase jsem zklamal! Jsem absolutně k ničemu…
"Omlouvám se, to jsem nevěděl. Tak ho vyhodíme. Dlouho ses nemalovala, proto jsem myslel, že ho nemáš jako tenkrát s tím parfémem. Jsem blbec," hasil jsem způsobený požár, jak nejlíp jsem dovedl.
"Nic se vyhazovat nebude. Nechám si ho. Ode dneška tě pasuju do role svého dodavatele oblíbeného lesku na rty. Ať si ho Dimitrij kupuje třeba Taše. To je fuk. Já mám tebe. Nebudu se vzdávat další oblíbené věci, kterou zbožňuju, kvůli pitomým vzpomínkám na něj. Stačí odpor k hudbě z 80. let, Divokému Západu a jeho vodě po holení," rozohnila se Rose. A odmítla se poddat lítosti. Obdivoval jsem její sílu. Kdokoli slabší by se po tom všem už dávno zhroutil.
Zbytek noci jsem s ní zůstal v pokoji. Oba jsme v objetí vyčerpaně usnuli. Na prst si předtím navlékla prsten proti snům. V sedm nás vzbudil budík. Musel jsem se proplížit k sobě na morojskou kolej. Znovu se uvidíme v devět v jídelně na snídani.
Užil jsem si dlouhou příjemnou sprchu, oholil se a nageloval si vlasy. Oblékl jsem si nové oblečení. Čistě nesobecky musím uznat, že mi to slušelo. Zelená kostkovaná košile mi ladila k očím a džíny se sakem dokonaly ležérní eleganci. Ještě zateplené černé kožené boty a delší zimní kabát i rukavice rovněž v černé barvě.
Neděle patřila mezi volné dny bez výuky. Akorát jsme šli po jídle s celou partou společně do kostela na mši. Cítil jsem na sobě obdivné pohledy holek. Morojek i dhampýrek. I tady jsem patřil k žádanému zboží. Bylo mi to však jedno. Moje veškerá pozornost ulpívala na mojí malé dhampýrce. V zadní lavici Rose upadla do své apatie a vzpomínek na Dimitrije. Držel jsem ji celou dobu za ruku. Lissa s ní stále nemluvila a tvářila se uraženě.
"Lisso, až se jednou dozvíš celou pravdu o Rosině stavu, bude tě tvé dosavadní chování hodně mrzet," pomyslel jsem si hořce.
Po mši musela malá dhampýrka za trest na svůj pokoj. Měla zatrhlé i veškeré společenské aktivity. Nevadilo jí to. Jen jsem se hrozil představy, že se bude v pokoji sama utápět v depresi. Tím leskem na rty jsem to podělal. Její relativně stabilizovaný stav se díky tomu znovu zhoršil.
Pokud bych dopředu býval tušil, že to dopadne takhle, nedal bych jí ho. Jenže je pozdě litovat svých chyb, které nejdou vrátit zpátky…
Se zbytkem party jsme se přesunuli do společenské místnosti. Eddie zarezervoval na hodinu stolní fotbálek. Nevadím mu. I Christian moji přítomnost akceptoval. Jediný zrzek Mason dělal z kluků stále ofuky. Nestrávil mé postavení v blízkosti Rose a naše v uvozovkách "něžnosti", ale to je moc silné slovo, jestli se takhle dá vůbec nazvat držení za ruku, případně kolem pasu a pusa na čelo nebo na tvář. Každopádně se veřejně prezentujeme jako pár.
"Adriane, měl bys mít povolení takhle oblbovat holky. A Rose by si tě měla pořádně hlídat. Ač je to neuvěřitelný, čím víc si jich nevšímáš, tím víc jsi žádanější. Nemáme klid ani při fotbálku. Srocují se tu a nakrucují. O kostele ani nemluvím. Takhle hřešit! Raději nepřemýšlím, co se jim honí v hlavách. Proč jim to děláš?!" smála se Mia a rozhodila rukama, abych se rozhlédl po místnosti.
Odhadla to přesně. A to neví, že jsem dostal několik návrhů s bližším poznáním. Pár v smskách, několik vzkazů pode dveřmi svého pokoje a dvě dokonce tváří v tvář. Ty dvě slečny byly hodně odvážné. Obě královské Morojky z maturitního ročníku. A to jsem na akademii jen tři týdny. Žádné jsem nekývl. "To víš, můj šarm je nepřekonatelný. Přidáš se taky do mého fanklubu?" pronesl jsem tónem největší namyšlenosti.
"Díky, fakt ne. Tuhle frontu stát nemusím," vtipně mě odmítla Mia.
"Já zapomněl, promiň. Ty podle aury kopeš za jiný tým." A hlavou jsem nenápadně kývl k Masonovi. Mia zčervenala. Odhalil jsem ji.
Zrzek to nezaznamenal. Ušklíbl se a obrátil oči v sloup: "Jo jasně, rozdej si to s celou akademií! Pak konečně Rose dojde, co jsi to za hajzla, a přestane se s tebou tahat! Nechápu, co na tobě vidí a ostatní taky. Jste s Jessem Zeklosem jako mor, kam přijdete, všechny holky nakazíte! Přitom jste oba namyšlený prachatý královský parchanti, kterým jde jen a jen o sex! Je mi z vás nablití!"
"Masone!" okřikla ho káravě Lissa.
Nezastavilo ho to, protože se záští a žárlivostí pokračoval: "To, že se kolem ní motáš už tři týdny, asi znamená, že ti pořád nedala, co? Na to nejsi zvyklý, viď?!"
"Hlavně, že tobě dala, ubožáku! Děláš si na ni nároky po pár obyčejných pusách! Radši sklapni! Nemůžeš překousnout, že si mezi námi vybrala mě a ne tebe!" mluvil jsem klidně, ale důrazně. Rose nedala a nedá nikomu, až po maturitě bráchovi. Ale to nikdo jiný kromě mě netuší. Tenhle Masonův výstup mě nemohl rozházet. Očekával jsem, že po mně vystartuje. Jeho aura mě na to upozorňovala. A on nemá ovládání jako Dimitrij. Po mých slovech po mně opravdu skočil. Ustoupil jsem o dva kroky stranou a Eddie zrzka chytil a odvedl ven na vzduch. Vzpouzel se mu. Toužil mi jednu natáhnout.
"Bylo tohle nutné?!" zeptala se mě vyčítavě Lissa.
"On si začal! Já se jen bránil! Nemůžu za to, že žárlí a nedokáže s hrdostí překousnout kopačky, které od Rose na horách dostal!" nenechal jsem si to líbit. "A Lisso, kdybys s Rose mluvila jako nejlepší kamarádka, věděla bys, že ty kopačky nedostal Mason kvůli mně," rýpnul jsem si a se vztyčenou hlavou odkráčel. Ať se holka zamyslí nejprve sama nad sebou, než bude soudit ostatní kolem sebe.
Právě jsem v partě zavinil dusno. Všechno se jenom komplikuje. Pro zlepšení nálady jsem naťukal smsku: "Zkousela sis to obleceni?"
Odpověď od Rose mi pípla za minutu: "Jo, sedi mi. Mas skvely odhad na velikost, styl i barvy. Dekuju."
"Vecer se stavim. Chci videt tvou krasu nazivo. Musis byt v te fialove znicujici," napsal jsem jí ještě. Úplně jasně jsem si ji ve své hlavě představil, jak protočila nad mojí smskou ty nádherné tmavé oči. A povzdechla si, že jí nestojím ani za odpověď nebo jakoukoli jinou reakci. Protože to by přesně udělala moje stará Rose…
Žádné komentáře:
Okomentovat