Jak se vám líbí chrabrý rytíř Adrian? :D
Čas plynul pomalu, ale jistě. Poslední týden jsem malou dhampýrku moc neviděl. Akorát v jídelně při snídani, obědě a večeři. Svůj volný čas po škole musela trávit na trénincích navíc se Stanem. Trest za kouření a vycházku kampusem po večerce.
Zvládala to dobře, i když se po ní Alto vyloženě vozil a liboval si v tom po ní šlapat. Někdy jsem měl tendenci mu dát pěstí, že se takhle nemůže žádný chlap chovat k holce. Jeho povaha i ego patřily do typu odporných. I když jsem já sám byl dřív neskutečný hajzl, k holkám, dětem, zvířatům a starým lidem jsem se choval ve slušnosti a úctě. Neubližoval jsem jim. No, ty holky berte v uvozovkách. Neubližoval jsem jim vulgárním chováním, ale tím že jsem je využíval na prasárničky... Ale to je minulost. Přísahám!
První zatěžkávací zkouška přišla u Rose ve středu přesně měsíc po Dimitrijově odjezdu k Ozerové. Abych ji spatřil, šel jsem k tělocvičně, kde měl probíhat její trénink s Altem. Nechával ji běhat kolečka, takže jsem po tu dobu sedával na lavičce poblíž a sledoval její počínání. Stan se někde zdržel, protože převlečená ve cvičebním stála venku a zasněně koukala na běžeckou dráhu. Utopená ve vzpomínkách na Dimitrije a jejich hodiny nevnímala nic kolem sebe. Blížil jsem se kampusem a tohle všechno pozoroval z dálky. Mohl jsem od ní být asi 100 metrů, když ji najednou zezadu obejmul Jesse Zeklos a začal ji líbat na odhalený krk, jelikož měla vyčesané vlasy, aby jí při tréninku nepřekážely. A přitom ji i rukama osahával.
Asi dvě minuty mu nehybně držela. Musela být v takovém transu, že si myslela, že je to snad Belikov. Jako on ve snu a v situaci s Tašou. Oběma jim už pořádně hrabe z toho nuceného odloučení.
Podlost jednání kreténa Zeklose mě rozpálila doběla. Rozběhl jsem se bez váhání k nim a odtrhl od něj malou dhampýrku se slovy: "Co si kurva myslíš, že děláš, Zeklosi?! Já jsem ti již několikrát řekl, aby ses k ní nepřibližoval! A ty zkusíš tohle?!"
Arogantně se usmál tím svým naučeným úsměvem filmové hvězdy a drze mi odpověděl: "Ivaškove, co se vztekáš?! Jí se to líbilo, copak jsi neviděl, jak držela! Asi nejsi tak dobrej v posteli, jak se povídá, když se Hathawayová takhle chová. Škoda, že jsem ji nekousnul, to by pak byla typická krvavá děvka. Pak by jí nic nezabránilo si to se mnou rozdat. Jsem lepší, než ty. Smiř se s tím..."
Stihl říct, než jsem mu jednu natáhl. Tohle bylo i na mě moc. Rose na nás neschopná slova zírala. Šok se jí zračil ve tváři. Nechala na sebe sahat Zeklose. Já víc neměl čas ji pozorovat. Přestože Jesse ode mě jednu pořádnou ránu schytal pod oko a vybarvoval se mu monokl, vzpamatoval se docela rychle a snažil se mi ho oplatit. K mé smůle se mu to povedlo, ale ránu mířenou na oko jsem trochu nemotorně vykryl a zpomalil, takže mi jeho pěst sjela níž na pusu a mě to rozseklo o mé vlastní zuby ret i koutek úst. V puse jsem ucítil krev. Rozlítilo mě to o to víc a vrazil mu jako pomstu dělovku do nosu, aby si té krve taky trochu žil. Povedlo se. Když se na mě rovněž chystal vrhnout i s krvácejícím nosem podruhé, vběhl do naší rvačky Michail a odtrhl nás se Zeklosem od sebe.
"Zbláznili jste se?!" zařval na nás strážce Tanner. "Co to mělo být?! Od kdy se dva královští Morojové perou o holku, navíc o dhampýrku?! Hathawayová, proč jsi Zeklosovi jednu nevrazila za to osahávání sama?! A nechala jsi za sebe bojovat Ivaškova?! Co se to s tebou děje?! Od té doby, co je pryč strážce Belikov, to jde s tebou jenom z kopce. Stan nepřijde, měl jsem ho dneska zastupovat. Celou tu vaši výměnu jsem viděl. Vezmi Ivaškova do tělocvičny a vyčisti mu i zalep ránu. Já jdu se Zeklosem s tím rozbitým nosem a monoklem na ošetřovnu a potom k paní ředitelce. Dej si mezitím série posilování."
Poslechli jsme ho a on odtáhl Zeklose s sebou pryč. Za dveřmi tělocvičny jsem opatrně promluvil na Rose: "Jsi v pohodě, malá dhampýrko?"
"Ne, nejsem v pohodě! Stála jsem tam jako prkno a držela Zeklosovi, zatímco jsem si mylně myslela, že mě objímá, hladí a líbá Dimitrij! Chápeš to, Adriane?! Já jsem magor! Ani jsem mu za to, co udělal, nebyla schopná dát pěstí! Já jsem úplně v prdeli... A Michail to všechno viděl. Tys mě bránil. Moroj bránil dhampýrku, která je cvičená na strážkyni a zabíjení Strigojů," rozvzlykala se hystericky.
"Ššš," konejšil jsem ji jako vyděšené zvíře. "Já se pral za čest svý holky, a aby si ten debil Zeklosů uvědomil, že chodíš se mnou. To, že je to ve skutečnosti jinak, víme pouze my dva. Adrian Ivaškov ze sebe přece nenechá dělat vola. Kdybych nepřiběhl já, sama bys mu jednu natáhla, jen by to trochu dýl trvalo, než bys strávila ten šok. U Strigojů bys nikdy nezaváhala. Slyšíš mě?! Nikdy!"
Pak jsem zrušil vzdálenost mezi námi a pevně ji obejmul. "To je zase den!" prolétlo mi trpce hlavou. "Co teď?!"
"Malá dhampýrko, přestaň brečet. Měla by ses smát a natřásat se jako pávice. Která jiná ženská dokázala Adriana Ivaškova dohnat k tomu, aby se pral pěstmi za dívčí čest?! Jen ty! Zítra budu po akademii nazývaný tuplovaným zamilovaným blbečkem. Je ti to jasný?! Hathawayová si svůdníka Ivaškova obmotala dokonale kolem prstu. Ne naopak. To jsem dopadl. Obzvlášť s tímhle důkazem. Klepy se šíří rychlostí blesku. Jediné, co mě těší, je to, že Zeklos skončil daleko v horším stavu než já. Jsem větší borec. Jsi na mě pyšná?" škádlil jsem ji, abych ji přivedl na jiné myšlenky.
Přes slzy se rozesmála: "Adriane, ty seš takový pako!"
"Fakt, nekecej!? Já si toho ještě nevšiml." Pak jsem ji pohladil po tváři: "No, vidíš! Takhle ti to sluší mnohem víc!"
"Pojď, musíme to vyčistit a zalepit. Dost ti to krvácí. Jsi moc fajn, Adriane! Mám tě ráda. Děkuju. Nevím, jak bych to bez tebe sama zvládla...," spustila vlnu svých díků.
"Prosím tě mlč! Nebo ještě rozpaky zčervenám," ukončil jsem její proslov vtipně. Za odměnu mi lupla malý výchovný pohlavek. "Za co?!" hrál jsem divadlo s velkou křivdou.
"Ty to moc dobře víš!" odmávla moje protesty a táhla mě za ruku přes tělocvičnu k lékárničce. Čištění rány dezinfekcí příjemné tedy rozhodně nebylo. Ale dal jsem to. Měl jsem natržený koutek úst a spodní ret. Nakonec se to nemuselo ani lepit náplastí. Srážlivost krve zafungovala. Pomalu se tvořily stroupky.
"Už tak oslnivě nevypadám, co?" zeptal jsem se Rose.
"Nemluv, ať ti znovu nezačne téct krev," napomenula mě malá dhampýrka a pohladila mě po bolavé straně tváře a rtu. "Pro mě budeš oslnivý vždycky, zvlášť po tom, co jsi dneska předvedl. Počkáš tu se mnou na Michaila? Sedni si tamhle na žíněnku, já jdu cvičit nebo budu mít u něj další průšvih." Jen jsem hlavou kývl na souhlas a v tureckém sedu se na žíněnce zády opřel o zeď pozorujíc malou dhampýrku. Na rozehřátí si dala několik sprintů po tělocvičně, poté se chopila činek a pustila se do posilování. Každý cvik opakovala 25krát.
Strážce Tanner se u ředitelky zdržel. Přišel až po třiceti minutách. Rose právě na podložce dělala sklapovačky. "Ty jsi tu ještě?" promluvil na mě.
"Už mizím," zvedl jsem se ze žíněnky a rozloučil se s Rose: "Ahoj, malá dhampýrko." Mávla mi rukou na pozdrav.
Chtěl jsem kolem Michaila projít k východu, ale zastavil mě a zkontroloval mi zranění: "Dej si na to trochu ledu, rychleji to splaskne a zahojí se to. A bacha při jídle a mluvení, aby ti to znovu nekrvácelo." Kývl jsem, že rozumím, a hodlal odejít, když mě svými slovy zarazil na místě. "Jesse má tři týdny zaracha a zákaz přiblížit se k tobě nebo Rose. Snad dá pokoj. Kdyby nějak prudil, stačí říct, zařídím to. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna tebe, Ivaškove, uvidím ve rvačce s Morojem kvůli obraně dhampýrky. Zmetek Zeklos si to zasloužil. Byls dobrej. Pokud bych nezastával roli učitele, sám bych mu jich rád pár přidal. Změnil ses, tatam je ten nafrněný a nesnesitelný královský náfuka z Idahu."
"To se vám jen zdá," pousmál jsem se svým drzým úsměvem. "Nashle." Ač jsem si před strážcem Tannerem hrál na drsňáka, jeho slova mě zahřála u srdce. Byl to další dhampýří kluk, kterého jsem si po Dimitrijovi vážil. Ani Eddie s Masonem nebyli špatní. Z žen pak Alberta a Rose.
Přes kampus jsem došel do svého pokoje. Pár lidí po mně koukalo. "Noo, jo, vypadám holt trochu upraveně," souhlasil jsem s nimi v duchu. Rovnou jsem si to namířil do koupelny, abych zjistil, jak je to špatný. Ušlo to. Upřímně jsem to očekával horší především podle bolesti a množství krve. Zateplená světle zelená bunda i bílá košile, kterou jsem měl dneska na sobě je na odpis. Zaschlou krev z nich nedostanou ani v čistírně. Nevadí, stanou se kolikrát strašnější věci, než ztráta dvou kousků z mého šatníku. Zase si ho doplním. To je to nejmenší. Krev jsem měl rozmazanou po krku, jak mi z tváře skapávala za límec bundy i košile. Z toho důvodu jsem se vysvlékl a vysprchoval se.
V čistém tričku a džínách jsem se svalil na postel. Předem jsem si připravil do kapesníku dvě kostky ledu, které jsem si na ránu přiložil. Mrazáček v ledničce se osvědčil. Normálně jsem led dával tak leda do whisky nebo coly. Odolával jsem pokušení si zapálit a dát si panáka. Při vzpomínce na Zeklose a jeho kecy na účet malé dhampýrky to ve mně stále vřelo vzteky. A to jsem vcelku kliďas. Nad myšlenkou, jak by se v této situaci zachoval místo mě soudruh, jsem se musel tiše smát. Tohle by Jesse nepřežil. Může být rád, že má pouze rozbitý nos.
Asi po dvaceti minutách někdo zaklepal na moje dveře. Žádnou návštěvu jsem nečekal. Zvedl jsem se z postele a otevřel. Před pokojem stáli trochu rozpačitě Eddie s Masonem. Od toho našeho výstupu minulou neděli jsme spolu nemluvili, a pokud to šlo, vzájemně jsme se jeden druhému vyhýbali. Alespoň co se mě a zrzka týče. Eddie byl v pohodě. Do jídelny jsem ve stejnou dobu chodil pouze kvůli Rose. U stolu však vládlo ticho a hmatatelné napětí s dusnem. A do odpoledního programu party jsem se schválně nezapojoval. Nebylo třeba, malá dhampýrka se ho neúčastnila kvůli svému probíhajícímu trestu v podobě tréninků navíc.
"Ahoj, můžeme na chvilku dál?" ujal se slova Eddie a koukal se na moje zranění.
Zmátli mě. Vůbec jsem netušil, co tu chtějí. Ustoupil jsem beze slova ze dveří a pustil je do svého pokoje. Napadlo mě, jestli mi Mason nehodlá zmalovat fasádu, jak slíbil a chtěl minulý týden, ale aura mi to vyvracela.
Rozhlédli se po mém pokoji. Viděli ho prvně. A očima oba spočinuly na židli u psacího stolu, kde jsem měl přes opěradlo přehozenou zničenou bundu a košili od krve. Poté Mason udiveně promluvil: "Ty ses fakt porval se Zeklosem?!"
"Není to jedno?" povzdechl jsem si. "To jsem všechny tak zaskočil svým jednáním?" ptal jsem se sám sebe v duchu. "Co pro vás můžu udělat? Právě jste se přesvědčili, že mám pocuchanou fasádu. Spokojení?! Takže zase můžete jít, ne?! Nebo mi upravíš i druhou půlku obličeje, Masone?! Jestli se ti uleví, tak prosím. Klidně mi ji natáhni," spustil jsem svým nepříjemným tónem s arogancí.
"Já se ti přišel za tu neděli omluvit, Adriane," sdělil mi důvod své návštěvy v mém pokoji zrzek.
Vykulil jsem na něj své smaragdové oči. Šokoval mě. "Cooože?!"
Žádné komentáře:
Okomentovat