Slíbená 2.část dlouhé kapitoly...
Jaképak asi najdou pod stromečkem dárečky???
"Spíš vám prásknu tohle," obrátil se na partu Adrian. A pak na mě s Rozou: "Víte vy dva, koho jsem 23.12. dopoledne potkal těsně před zhroucením a musel pozvat na panáka?"
"Proč nemáme skrytou kameru? Já bych to tak chtěla vidět," stěžovala si Roza.
"Koho?" vyptávali se ostatní.
"Janine Hathawayovou," vyslovil Adrian jméno. Celý jsem se ošil, když jsem si vybavil včerejší návštěvu. Můj největší trapas.
"Co se jí stalo, Adriane? Něco vážného?" strachovala se Lissa.
Adrian ani Roza neudrželi vážnou tvář a vybuchli smíchy. "Ono vidět polonahého zeťáka v pyžamu ve dveřích - je síla sama o sobě, ale když na něj tahle malá potvora ještě před maminkou zavolá, kde se fláká a že má být s ní dávno v posteli - je věc druhá," naznačil Adrian situaci, která se včera stala.
"Nééé," vyhrkl zbytek party a šel do kolen.
"Dík," poděkoval jsem mu ironicky za odhalené tajemství.
"Buď rád, že jsem se k tomu nachomýtl. Cestou jsme potkali Bena, který to k vám měl namířeno taky. Když mu Janine objasnila situaci, rozmyslel si to. Partě jsem dal zákaz rovnou. Ale nenapadlo mě dávat echo ještě těmhle dvěma dospělým. Doufal jsem, že se dovtípí sami. Avšak jak jsme na vlastní kůži vyzkoušeli, tak ne. A to ještě Janine neviděla tvůj dárek k Vánocům pro Rose. Chudinka, to by ji fakt kleplo," provokoval mě dál Adrian.
"Mlč!" zavrčel jsem. "Kdybys nelezl do snů, nemusel bys to vědět! Opovaž se ceknout!"
"Rose, co jsi dostala od Dimitrije? Jen se pochlub," zkusil zjistit informace Mason z jiného zdroje.
"Mase, představ si, že lesk na rty. Můj oblíbený. Ani nevíš, jakou mi tím udělal radost. Zrovna mi docházel," odpověděla Roza a pobaveně na mě mrkla.
"Zase mají tajemství," prokoukl nás Eddie.
"Nechte je žít. Nemusíte vědět všechno. Myslím, že o jejich vztahu toho všichni víme až dost. Jdeme večeřet a potom rozbalovat dárky," zavelela rozumně Lissa. Vděčně jsem na ni kývnul. Oplatila mi chápavým úsměvem.
Všichni jsme si posedali ke stolu. Lissa a Christian byli naproti sobě na čelech. Po jejím levém boku jsem seděl já, Adrian, Eddie a Mason ukončoval naši pánskou řadu u Christiana. Proti nám seděly naše krásné ženy - Roza, Sydney, Jill a Mia. Popřáli jsme si Krásné Vánoce, připili si šampaňským a pustili se do slavnostní večeře.
Byla výborná. Po ní jsme si dali kávu a cukroví. "Sydney, děkuju za dárek pro Dimitrije. Je mi jasné, že v tom máš prsty. Tohle by Adrian sám nezvládl a za takhle krátkou dobu už vůbec ne. Stříbrný kůl se ti opravdu povedl," poděkovala jí Roza.
"Adrian říkal, žes ho chtěla celý v ruštině, ale mě to nedalo a nakonec se mi to povedlo přizpůsobit pro oba jazyky. Snad to nevadí," zjistil jsem detaily o svém novém kůlu.
"Ne, naopak. Vypadá skvěle a já tomu alespoň rozumím," ubezpečila ji Roza. "Musíme to pak vyrovnat."
"Tím se netrap, malá dhampýrko, a neřeš to. Dneska si děláme radost dárky a nemluvíme o penězích, ano? Brácho, to platí i pro tebe," zněla Adriana slova.
"Ale nevím, co měl Dimitrij za dárek pro tebe. Adrian nechal poslat balík z Ruska ke mně, ale měla jsem zákaz ho rozbalit," posteskla si Sydney.
A my tři se od srdce rozesmáli. "Syd, nechtěj to vědět. Kleplo by tě jako mámu. Sama jsem to docela dlouho rozdýchávala. Ale od mámy Dimitrij dostal nádhernou knížku o ruských městech. Mně se však pomstila kuchařkou a zástěrou," odtajnila dárky od mámy před ostatními Roza. Opět jsme je pobavili.
"Jdeme rozbalovat dárky. První vezmeme dámské osazenstvo," přešel Christian ke stromečku a podal Mie první dárek. Rozbalila ho a koukala na sadu šperků. Náušnice, náhrdelník, náramek, prstýnek a sponka do vlasů. Jill našla ve svém totéž. Pouze jiný design. Obě zářily. Sydney ve svém dárku objevila knihy o umění a architektuře. Překvapeně se rozhlédla. Vypadala dojatě.
Roza otevřela svůj a ztuhla. Poznal jsem knihy. Rozložila je na stůl. "Já to s tím učením nemyslela tak doslova," posteskla si upřímně. V tu chvíli jsem pochopil. Velký ruský slovník a dvě malé další brožurky. Nerozuměla jejich názvu v ruštině. Já však ano.
"Tuhle ti zabavuju," sáhl jsem pro ni, dokud byl čas. Aby nepřišla na to, co se v ní skrývá.
K mé smůle mi rychle zarazila ruku a knížku honem vzala, abych ji nemohl sebrat. "To jsou moje dárky, soudruhu! Ne tvoje! Proč tě tahle tak zaujala? Sydney, můžeš mi říct, co v ní je a v té další taky? Slovník jsem poznala," zajímala se.
"Ano, slovník a brožura s ruskými výrazy týkajícími se lásky a ta, kterou ti chtěl Dimitrij vzít, jsou ruské nadávky. Vím, jak sis stěžovala, že mu nerozumíš, když se vzteká," řekla Sydney přesně to, co jsem nechtěl, aby Roza věděla.
"Bomba!" zazubila se. "A mám tě, soudruhu!" Zbytek osazenstva šel opět do kolen.
Další dárek patřil Lisse. Vybalila obraz od Adriana. Byli na něm společně s Christianem. Tentokrát ho na plátno nakreslil černým uhlem. Povedl se mu. Lissa neměla slov. Pouze k Adrianovi přešla a objala ho. První kolo dámských dárků jsme zdárně uzavřeli. Lissa přešla ke stromečku a pokračovala s pánskými. Christian dostal tlustou knihu o ohnivé magii. Jásal nadšením. Mason s Eddiem dostali obleky. Kvádro, bílá košile a kalhoty. I společenské boty. Oba černé, ale každý jiný střih. Eddie měl na svém i jemný proužek. Adrian dostal knihy o malování - dějiny umění a ucelenou publikaci známých uměleckých děl. To k němu sedlo.
Pak jsem dárek dostal já. Rozbalil jsem ho a překvapeně koukal. Kovbojská pistole - dětská maketa, odznak šerifa, kovbojský klobouk a úplně dole jsem našel nový kožený dlouhý kovbojský plášť, který tak rád nosím.
"Dimitriji, to si musíš teď hned obléknout a ukázat se nám," nabádali mě ostatní. Jen Roza mlčela a kroutila nevěřícně hlavou.
Abych nezkazil srandu, opravdu jsem si k pásku na džínách připevnil pistoli. Odznak jsem si zahákl za kapsu na košili. Nasadil si klobouk i oblékl plášť. "Soudruhu, jestli tohle hodláš nosit, tak tě neznám," reagovala na můj nový ohoz Roza.
"Dovolíš mi aspoň ten kabát? Takhle jako šerif z Divokého Západu se ti nelíbím?" provokoval jsem ji s jiskrami v očích vypočítavě.
"Že jsi to ty, tak kabát přežiju. Zbytek nekomentuju," vyhnula se Roza šikovně odpovědi.
"Chápete je někdo?" zeptal se přítomných Christian. "Navíc je tu zase horko a to ani nepotřebuju vidět aury. Nechte si to laskavě na doma."
"Ozero, ty ovládáš éter?" nenechal to být Adrian.
"Ne, ale konečně jsem se naučil číst chování těhle dvou mezi řádky. Nic, jdeme dál. Mio, tenhle je tvůj," pochopil Christian mé a Rosino chování.
Mia našla šaty s botama. Dlouhé plesové v červené barvě a k nim sladěné kožené červené lodičky. Do stejné barvy tam ležela v krabičce i pánská kravata.
Adrian se usmál a vysvětlil: "To máš pro pánský doprovod, abyste dokonale ladili."
Mia vstala od stolu a přešla s kravatou k Masonovi: "Ta je pro tebe, Mase. S nikým jiným nepůjdu." Přitáhl si ji k sobě a přede všemi ji za její proslov políbil.
Šaty, boty a kravatu objevila i Jill. Sladěné do tmavě modré barvy. Při pohledu na kravatu zčervenala. Chudák holka. S Eddiem do sebe byli zamilovaní, ale neřekli si to.
"Jill, mohu ti nabídnout svůj doprovod? Teda sám nevím, kam se jde, ale tolik parády nebude jen tak. Nemám pravdu?" vysvobodil ji galantně z rozpaků Eddie. Přikývla a podala mu modrou kravatu.
Další krabička. Spíš velká krabice patřila Sydney. Jako ostatní holky objevila šaty i boty pro změnu ve smaragdové barvě. Kravata chyběla. Vytáhla šaty a přiměřila si je k tělu. Líbily se jí. Vtom ze sukně vypadla kravata.
"Sakra, Lisso, já ti říkal, ať ji tam nedáváš! Proč jsi mě neposlechla?!" vyhrkl Adrian rozčileně.
Lissa se nadechovala k odpovědi, ale Sydney ji předběhla a ostře směrem k Adrianovi pronesla: "Ráda bych o sobě rozhodovala sama, když dovolíš! Nevím, proč by se kvůli mně měly dělat výjimky! Všechny holky s největší pravděpodobností dostanou šaty, boty i pánskou kravatu, aby ladily se svým doprovodem. Tak proč ne já?! To mám jít sama?! Nebo rovnou řekni, že mi doprovod dělat nechceš! Ať to máme za sebou!"
Adrian na ni vykuleně zíral. "Jááá, to tak nemyslel… Nechtěl jsem na tebe tlačit. Chci s tebou jít na ples. A moc," dostal ze sebe s koktáním. Sydney právě i jemu ukázala svou pravou tvář. Roza mě pod stolem lehce kopla a mrkla na mě. Usmál jsem se na ni. Sydney se skutečně rozhodla.
"Tak si ji vem," podala Adrianovi kravatu. A on si ji vzal. Neschopen dalšího slova.
"Pokračujeme dál. Následující dárek je pro Rose," zachraňoval vzniklou situaci Christian.
Roza otevřela víko a našla tmavě fialové šaty, lodičky i kravatu. Vstala a přešla s ní ke mně: "Kovboji, doprovodíš mě? Ale necháš doma pistoli, odznak i klobouk, ano?"
"Když jinak nedáš," souhlasil jsem a stáhl si ji na klín, abych ji za tu hlášku ztrestal polibkem.
Když se vrátila zpět na své místo, předal Christian dárek Lisse. Opět totožná kombinace jako dostaly všechny holky, tentokrát však v tyrkysové barvě. Navíc tam měla ještě šperky. Adrian svůj osobní dárek v podobě obrazu nepočítal. Takže přidal navíc sadu šperků z bílých kamenů. Kravatu předala s polibkem Christianovi a přistoupila opět ke stromečku, aby rozdala zbývající dárky nám klukům.
"Masone, Eddie, tady máte oba svůj druhý dárek. Rozbalte je najednou. Jsou totiž stejné. Až je uvidíte, pochopíte proč," vyzvala Lissa kluky.
Kluci si odpočítali: "Tři, dva, jedna, teď." A oba najednou zvedli víko menší krabičky. Pak se překvapeně podívali na Lissu: "Letenka?"
"Všichni víme, jak vás mučí být s námi u dvora bez holek. V půlce března budeme mít školní prázdniny. Takže oba ode mě i Christiana dostáváte přednostně dovolenou, abyste ten týden mohli strávit s holkama na akademii. Teda, jestli budete chtít. Potom už budou zbývat poslední dva měsíce, než se za námi konečně přestěhují sem. Ale pořád je podle nás lepší je vidět jednou za zhruba dva měsíce osobně, než pouze prostřednictvím skypu. Pod výplní máte ještě každý druhý malý dárek," zařídila vánočním dárkem klukům Lissa vlastně rande.
Oba se podívali ještě pod výplň a každý našel jinou počítačovou hru. "Děkujeme vám všem. Možnosti být s holkama si moc vážíme," poděkoval za oba celé partě Mason. Mia zářila jako sluníčko.
Na řadu přišel opět Adrian. Ve svém dárku objevil taky nový oblek i s bílou košilí a botama. Rovněž v černé barvě. Ale lesklejší než měli kluci. Potěšeně se na Lissu usmál za jeho výběr.
"Adriane, ještě se koukni do krabice pod sako. Máš tam malý bonus," upozornila ho Lissa pobaveně. Přidala do dárku něco, co nečekal.
Zvědavě ho nadzvedl a rozesmál se. A my ostatní poté s ním. Vytáhl pastelky a dětské omalovánky. "Díky, zabodovali jste. Tohle jsem fakt neočekával. Ještě večer se pustím do svého prvního veledíla. Zítra vám ukážu výsledek. To budete čumět, jaký ze mě bude Da Vinci."
Když jsme se dostatečně vysmáli, oslovila mě Lissa: "Dimitriji, tebe si teď dovolím přeskočit a první dám dárek Christianovi. Následně vysvětlím, proč jsem to udělala." Kývl jsem na ni. Zase na mě něco chystali.
Podala Christianovi jeho dárek. Už podle velikosti mi došlo, že tam bude taky oblek i boty, a nespletl jsem se. Zcela stejná kombinace jako ostatní kluci. Akorát měl na obleku bílý proužek, aby ladil k Lissiným bílým šperkům z drahých kamenů. Adrian má barvy i celkové sladění skutečně v malíku. "Lásko, taky tam máš něco navíc," pobídla Lissa Christiana k hledání.
Čekal jsem cokoli, avšak co tam Christian našel, to ne. Pánské pyžamo. Dlouhé kalhoty a tričko s krátkým rukávem. To by nebylo nic tak zvláštního, kdyby na něm nebyly z dětské pohádky malé obrázky postaviček ohnivého plamínku. Jedna se smála, druhá se zlobila, třetí se mračila a podobně. Salónek zasáhla salva smíchu. "Ty můj ohnivý plamínku, miluju tě," promluvila Lissa na Christiana.
On ji objal a se slovy: "Já tebe taky, Liss" dlouze políbil. Když se vlna smíchu přehnala, dostal Christian nápad: "Musíme uspořádat maškarní bál. Kovboje a ohnivce už máme. Zbýváte vy ostatní." Pár minut trvalo, než se osazenstvo znovu uklidnilo.
"Dimitriji, zbývá tvůj poslední dárek. Oblek tam nenajdeš. Shodli jsme se na tom, že určitě nějaký máš. Navíc kabát využiješ víc. Nechtěli jsme ti dávat dva dárky s oblečením. U kluků to byla nutnost. Mason, Eddie ani Christian v šatníku žádný oblek kromě uniformy neměli. Adrian ho sám chtěl. Jemu se při banketech s královnou neztratí. Takže ty v téhle krabici objevíš něco jiného. Ale doufáme, že se ti to bude líbit. S nápadem přišla Sydney. Tak ho rozbal," vyzvala mě Lissa.
Podala mi dost těžkou krabici. Položil jsem ji na stůl, aby na ni všichni viděli a sundal víko. "Děkuju," vysoukal jsem ze sebe. A po jedné knížce vytahoval z krabice. Pět nových románů v ruštině od mého oblíbeného autora, které jsem ve své sbírce ještě neměl a ani nečetl.
"Když jsi byl v nemocnici a chodila jsem k vám do bytu Rose pro věci, prohlédla jsem si tvou sbírku. Pár výtisků chybělo. Tak jsme ti je pořídili," ujasnila mi Sydney, jak a kdy ji to napadlo.
"Soudruhu, knížky ti do 3. ledna zabavuju. Ty bys je byl schopný přelouskat za pár dní. Jenže to ti nedovolím. V první řadě se budeš o Vánocích věnovat mně a poté zbytku party. Až odjedou holky zpátky na akademii, vrátím ti je. Pak tě nechám ve volných chvílích číst," zkonfiskovala mi romány Roza.
"Co mám s tebou dělat?!" rezignoval jsem a vzbudil tak další hurónský smích.
Žádné komentáře:
Okomentovat