SPO - 18. kapitola – Teror

Máte štěstíčko, že jsem se takhle pozdě podívala na net a zjistila, že jste dopsali 17. komentář, takže tady je za odměnu pokračování...

Já si po snídani bláhově myslel, že je všechno v cajku. Omyl. A jak obrovský! S malou dhampýrkou to šlo. Parta konečně akceptovala Rosin stav i mé důvody, proč mlčím o příčinách. Nechali ji v klidu a pěkně se o ni starali, aniž by ji nutili mluvit nebo byli protivní. Kluci zůstávali v pozoru ohledně jejích nápadníků a především Jesseho Zeklose. Já ji všude dál doprovázel. Většinou ruku v ruce.

Dneska trénink řídil Stan. Zase si Rose pořádně vychutnal. Je to bezpáteřní hajzl. Dřív mohl mít ke svému chování třeba i důvody. Malá dhampýrka byla drzá na všechny a Alto se svým egem to dost špatně snášel. Avšak nyní jen mlčí, poslouchá a přesně dělá, co jí on přikáže. A ten kretén se po ní přesto vozí.

Odběhala si stanovená kolečka a přemístila se do tělocvičny, tam jsem nesměl. Venku se ochladilo. Na lavičce bych za dlouhé dvě hodiny zmrznul, takže jsem se vrátil na svůj pokoj s tím, že ji v pět před tělocvičnou opět vyzvednu. A jak jsem si naplánoval, tak jsem i učinil. Doprovodil jsem ji na její pokoj, kde jsem nabil zase oba prsteny éterem. První na mě po dlouhé době sama od sebe promluvila: "Už jsi zase můj oslnivý Adrian. Lissa ti to uzdravila, viď? Blokovala pouto, ale moc jí to ráno nešlo."

"Jo. Kolik toho víš? Má o tebe strach a zvolila špatnou taktiku. A teď ji to mrzí. Nechceš o něm povědět aspoň jí? Určitě by to pochopila…" zkusil jsem opatrně. Riskoval jsem. Vůbec jsem netušil, jak se sestřenka po získání těchto choulostivých informací zachová, aby nezhatila naše plány. Ale na druhou stranu mi scházel pohled holky. Dimitrijovi jsem jako muži rozuměl daleko víc. Předvídal jsem, jak se zachová. Avšak s Rose jsem byl občas bezradný. Ani aury mi nepomáhaly dostatečně. Ženská se ženskou by fungovala líp. Navíc nejlepší kamarádky. Třeba by ji Lissa z jejího stavu dokázala vytáhnout, pokud by znala skutečnou příčinu…

"Ne, nemá smysl řešit znovu minulost. Je to pryč," odmítla to malá dhampýrka.

"Jak myslíš. Nutit tě nebudu. Ale uvědomuješ si, že se tím pádem budeš až do maturity trápit jen se mnou?! Pokud nezasvětíš do svého tajemství někoho dalšího," podotknul jsem vtipně.

Pousmála se: "Víš, že mi to vůbec nevadí?! Ale tobě asi jo. Kvůli tomu našemu divadlu jsi neměl skoro měsíc žádnou holku. Nechci, abys držel celibát. Je to ode mě sobecký. Tak jim v jídelně předvedeme rozchod a ona se nějaká utěšitelka bolavého srdíčka na akademii najde…"

"Ani nápad! Copak tu chceš mít před dveřma dennodenně Zeklose s těma jeho oplzlýma hláškama?! Já si nějak poradím. Pár návrhů jsem už dostal, až bude nejhůř, nějaký využiju. Malá dhampýrko, jen nechápu, od kdy ti záleží na mém sexuálním životě?!" kroutil jsem hlavou. Opět mě dost zaskočila. Některé její myšlenkové pochody mi jsou stále záhadou. Holek do postele jsem měl spoustu, ale jak mluvit a jednat s opravdovou kamarádkou nebo mladší sestřičkou jsem netušil a musel se to krok po kroku učit.

"Napadlo mě, že bych tu Dimitrijovu techniku zapomínání přes postel měla taky zkusit. Na co budu čekat? On se nevrátí a já přece nezůstanu panna do padesáti. Moje panenství si nevzal, i když mohl. A Jesse mi předtím nevadil. Spíš naopak. Vyhledávala jsem jeho společnost. Mluvil pravdu…" stačila říct, než jsem ji razantně přerušil.

"Prr, holka! To nemyslíš vážně?! Jesse Zeklos?! Rose, proboha vzpamatuj se! Tohle bys udělala natruc Belikovovi?! Jemu je to jedno! Je pryč! Nezajímá se o tebe! Jemu tím neublížíš, ani se mu nepomstíš! A tím že se vyspíš s tímhle hajzlem, ublížíš jenom sama sobě! Akorát tě využije a pošpiní! Já ti takovouhle blbost udělat nedovolím!" kázal jsem jí rozčileně.

"A co ty? Taky už mě nechceš? Na horách jsi měl jiné záměry. Mohl bys přehodnotit své city ke mně ze sestřičky znovu na milenku. Já bych neprotestovala…"

"Do prdele, Rose, posloucháš se?! Přeskočilo ti už dočista?! Bezva, i kdybych se s tebou vyspal, ty stejně budeš celou dobu myslet na Belikova! Ať chceš nebo ne! Prostě to tak bude! Je to silnější než ty! A bude to tak s každým dalším klukem! Vzpomeň si, proč ses na horách rozešla s Masonem! Nedokázala ses s ním ani líbat a připadala sis podle, že při tom myslíš na jiného - na Dimitrije! A to bylo jen pár blbých polibků! O nic nešlo! Zeklos, já ani Mason nepřipadáme v úvahu. Rozumíš?! Zrzek to konečně překousnul. Má šanci na šťastný a oboustranný vztah s Miou. Takže mu prosím tě nedávej další plané naděje, ano?! A buď tak hodná a neopakuj moje chyby tím, že budeš s někým spát bez lásky! Není to správný! Navíc ten prožitek, když to provozuješ s někým, koho opravdu miluješ, je daleko lepší. Já vím, že jsi zoufalá, ale neproveď nějakou blbost, která by tě posléze hodně mrzela. Nespěchej na to. Nic ti neuteče. Ten pravý se časem ukáže. Slibuju," pokoušel jsem se ji přivést znovu k rozumu. To by mi tak scházelo, aby se s někým chtěla jen tak vyspat. Musí počkat na bráchu ke dvoru. Za každou cenu!

"Já jsem husa," rozbrečela se.

"Ššš, Rose, nejsi žádná husa. Za tohle všechno může tvoje zoufalství. Za normálních okolností bys něco takového nikdy nevypustila z pusy. Domluvíme se takhle: dej mi ode dneška šest měsíců, když ani do té době toho pravého nenajdeš, něco vymyslím, ano?! Rozhodně nebudeš panna do padesáti. Přísahám," smlouval jsem s ní. Půl roku by mělo stačit. To již bude plnoletá a měsíc u dvora s Lissou. O zbytek se postará Dimitrij.

Přes slzy přikývla. "Já jsem troska," zašeptala ještě nešťastně po chvíli.

"Hm, to teda jsi," nahlas jsem to ale neřekl. "Oba s Belikovem blázníte."

"Pojď, musíme na večeři. Ostatní tam už budou," navrhl jsem. Poslechla mě. Nechala si v pokoji školní tašku i věci na cvičení a v objetí kolem pasu jsme se vydali přes kampus do jídelny. Naštěstí pro mě zbytek večera s partou dopadl dobře.

To se ovšem nedá říct o Dimitrijovi. Včera a dneska jsem si peklem neprocházel jen já s Rose, ale i on. A příčinnou toho všeho nemohl být nikdo jiný než ta pošahaná Taša.

Jako obvykle jsem mu vstoupil do snu kolem jedenácté. Spal, zamčený ve svém pokoji a snil o kouzle. Vlezl jsem mu do myšlenek a pokynul k rekapitulaci dnešního a včerejšího dne. Započalo to nevinně. Klasický den. Snídaně, posilovna v bojovém studiu, oběd a jeho služba, soukromý trénink s Natašou, cesta domů, večeře, četba a příprava ke spánku. S Ozerovou poslední dobou vycházel v rámci možností. Sám od sebe s ní nemluvil. A stále zůstával obezřetný a ve střehu. Nic dalšího na něj prozatím nezkusila. To se však změnilo včera v noci.

Zhruba od devíti si v pokoji v pyžamu četl. Dokonce si na noc oblékal i vrchní díl pyžama. Nehodlal riskovat. A spal tak, i když se necítil úplně pohodlně. Zvyknul si spávat jen v pyžamových kalhotách s holým namakaným hrudníkem. Nyní měnil své staré zvyky a učil se spát alespoň v tílku, aby Tašu zbytečně moc nelákal. Chabý pokus... Sám si v hlouby duše uvědomoval, že tohle mu nepomůže. Podle dohody z minulého výstupu se u sebe zamykal. V deset odložil rozečtenou knihu na noční stolek, zhasl a vyčerpaně usínal. Když ho po pár minutách vytrhl ze spánku hluk. Zařinčelo sklo, které se nárazem roztříštilo na kousíčky. Ihned vylétl do sedu, rozsvítil a vyšel z pokoje připraven k útoku zjistit, co se stalo. V kuchyni našel Tašu. Opilou na mol. Spadla jí prázdná sklenička, když se pokoušela dolít si další rundu. Podle lahví v kuchyni na lince nejprve vypila litr vína, ale to jí nestačilo, neboť si načnula ještě nějaký panákový likér.

"Sakra, Tašo, co to provádíš?!" zahřměl Dimitrij.

"Co bys řekl?! Piju!" odsekla mu.

"Proboha proč? Co tě to napadlo? Neříkám, ať si nedáš skleničku, ale tohle?" nechápal Dimitrij.

"Tobě to může být jedno! Stejně za všechno můžeš ty! Kdybys mě chtěl, mohla jsem se věnovat lepším věcem než pití! Bohužel mi tedy nezbývá nic jiného než se sama opít! Jdi se zase pěkně zamknout do svého pokoje a klidně si spinkej! Vypadni už!" křičela na něj hystericky v opilosti Nataša. Jak se to říká, ve víně je pravda, ne?!

"Nech toho! Již jsme to několikrát probírali! Nemá to smysl! A přestaň pít! Uvařím ti kafe a pak si půjdeš lehnout," snažil se Dimitrij zvládnout nastalou situaci.

"Kam lehnout? K tobě? Rozmyslel sis to?" otázala se ho Ozerová s nadějí.

"Ne, nerozmyslel! A nikdy nerozmyslím, Tašo! Kolikrát to chceš znovu slyšet?!" zoufal si Dimitrij.

"Pověz mi, kdo to je?! Co má ta ženská navíc?! Co já nemám?! Třeba to můžu mít taky! Má blonďatý vlasy? Obarvím se. Má větší prsa? Dojdu si na plastiku. Prostě cokoliv, jen mě dál neodmítej! Tak strašně jsem se těšila, že budeme spolu! Vždyť nám to v Rusku spolu klapalo - ve všem!" zdůraznila Nataša jejich jednu jedinou společnou noc. "Proč je to teď jinak?! Mohli jsme mít děti! To radši zůstaneš sám? Bez manželky, bez dětí, bez lásky, bez sexu?! TY?! Zrovna ty?!"

"Plácáš z opilosti nesmysly! Pojď si lehnout! Musíš se z toho vyspat," nevzdával se Dimitrij. Obával se tam v tomhle stavu nechat Ozerovou samotnou, aby si neublížila. Opila se našrot. Vrávorala. Začínala mít problémy i s mluvením a výslovností. Navíc po celé kuchyni střepy z rozbité skleničky.

"Já plácám nesmysly?!" přešla k němu klátivou chůzí Nataša. "Já se ti jen snažím vyhovět! Na co tě do prdele dostala?! Je dobrá v posteli?! V čem je jiná, lepší než já sakra?!" zabušila mu pěstmi do prsou. A rozvzlykala se.

Tohle se rovnalo psychickému teroru. Ta ženská je zralá jít ke cvokaři. Naprosto zešílela. Dimitrijovi její pokus ho zmlátit vůbec neublížil. Ani ho to nebolelo. Neměla žádnou sílu a v opilosti už tuplem ne. Ale vyčítal si, že se to dostalo, až do tohoto bodu. Že Taše on ubližuje! Nejdřív ublížil své Roze a nyní kvůli němu trpí další žena, které si dřív vážil a měl ji svým způsobem rád. Prostě mu na ní záleželo. A v současné chvíli kouká na opilou, psychicky labilní trosku, kterou z ní podle svých myšlenek on udělal. Blázen! Nemá s tím nic společného! To je jako bych si já vyčítal ty zástupy holek, které jsem nejprve využil na jednu noc v posteli a poté opakování nebo pokračování odmítl. Kdyby se každá ženská zhroutila jako Ozerová, blázince by přetékaly ve švech. A že by jich tam od Adriana Ivaškova musel být pořádný zástup… Ale nic takového se nestalo! Možná si z odmítnutí a nenaplněné oboustranné lásky pár dní, možná týdnů pobrečely, avšak pak se oklepaly a žijí dál. Dimitrij Nataše nikdy nic neslíbil. Vyspal se s ní jednou a to před dvěma lety v Rusku, kde ho vlastně ona svedla. Snažil se to stopnout zavčas. A teď s ní nic neměl. Zase by to vypadalo jinak, pokud by se s ní vyspal znovu. V tom případě by na něj mohla mít v uvozovkách jakési právo, ale ona si ho nárokuje absolutně bez příčiny. Odmítá ji od samého začátku, co se v Americe opětovně setkali.

Pak ji znenadání chytil do náruče a odnesl ji vzpouzející do jejího pokoje, kde ji položil do postele a přikryl. Hádala se s ním, ječela na něj. Nepustil ji. Vzlykala beznadějí. "Tašo," vydechl smutně a s bolestí v hlase její jméno. "Nikdy jsem ti nechtěl ublížit. Omlouvám se. Zůstanu tu u tebe, ale zkus usnout, ano?" Nakonec jí dovolil dát si polštář do svého klína, na který si položila hlavu. On ji pořádně přikryl a hladil ji po tváři a vlasech. A v duchu si nadával do největších hajzlů na světě.

Jakmile tvrdě usnula, opatrně ji překulil ze svého klína do postele, zavrtal ji starostlivě do přikrývek a odešel z jejího pokoje. Dole v kuchyni uklidil střepy a vyhodil obě láhve do koše. Zahladil všechny stopy po opileckém dýchánku. Z komory vzal kýbl a pro jistotu ho postavil k Tašině posteli, kdyby jí v noci bylo špatně od žaludku z velké dávky alkoholu a rovnou natočil i sklenici s čistou vodou na její noční stolek. Dveře nechal otevřené a odešel do svého pokoje. Ani on svoje nezavíral a nechal dokořán, aby i přes noc dohlížel na Ozerovou. Jakýkoli hluk by ho ze spánku vzbudil…