Co asi ta Jeva chce??? :)
Vytáhl jsem z kapsy košile dopis, před ním rozlepil obálku a rozložil složený list papíru, který byl uvnitř. Stálo tam:
Dimitriji,
jsem ráda, že jsi naživu a v pořádku. Važ si své nové rodiny a přátel, které kolem sebe máš. A nejvíc opatruj svou lásku. Ulevilo se mi, když tě Adrian dokázal zachránit a nebál se riskovat svůj život. Díky němu je můj vnuk stále živý. Éter je mocný živel, ale bez Rozy by tě ani on nedokázal uzdravit. Vím, že jsi zcela zdráv a pomohla i Lissa. Oběma jim patří mé poděkování. Ale proč ti píšu v tento čas až ke dvoru? Léto je strašně daleko. Proč nepřijedete s Rozou už nyní na naše ruské Vánoce? Nevymlouvej se na práci. Se službami se to vždycky nějak udělá.
Tento můj vzkaz předej Roze:
Drahá Rozo,
velice se těším, až tě 5./6. ledna konečně osobně uvidím já i zbytek rodiny Belikovových. Nemusíš se ničeho bát. Už k nám stejně patříš. Děkuju ti za záchranu svého vnuka. Ani éter by ho bez tvé bezmezné lásky nezachránil. To tys donutila jeho duši bojovat, aby zůstala s tebou mezi živými.
Brzy naviděnou
Babička Jeva
Moje část dopisu byla v ruštině, ale část pro Rozu psaná v jejím rodném jazyce. Vyjeveně jsem koukal na napsané věty. Moje babička věděla, že je tu velká pravděpodobnost, že zemřu.
Musel jsem zblednout, protože mi Adrian vytrhl dopis z ruky se slovy: "Dej to sem!" Aby si ho mohl přečíst. Rusky uměl docela obstojně. "Taky mohla dopředu něco říct a ne nás v tom nechat plácat. Noo, teď už je to stejně jedno. Objednám vám letenky. Vyjde to akorát. Teď si dovolenou odbudou Eddie s Masonem, aby ji strávili do 3. ledna s holkama a pak ty s Rose."
"V žádném případě nikam nejedeme! A tohle Rose neukážu! Jsme domluvení na návštěvu v létě. Děsí se jí už teď. Nemusí o tom vědět. Natož zjistit, že vlastní babička věděla, že umřu a nic dopředu neřekla. Dovedeš si představit, co to s Rose udělá?! Nenechám ji znovu trpět a vzpomínat," zamítl jsem okamžitě Adrianův nápad.
"Brácho, má právo to vědět. Je silná, zvládne to jako vždycky a ty to moc dobře víš. Lepší ať se to dozví nyní, než v létě od Jevy a budete se hádat, žes jí to zatajil. Máte ohledně tajemství a překvapení dohodu. Radím ti dobře, řekni jí to hned," domlouval mi Adrian.
"Ne, a ty buď tak laskavý a nepleť se do toho! Vím, co dělám. Takhle to bude nejlepší," nesouhlasil jsem.
"Stejně na to Rose přijde. Jestli Jeva věděla o tvé hrozící smrti, určitě se nějakým způsobem dozví, že její vzkaz před Rose tajíš. Pak jí ho pošle na její jméno a ty s tím nic nevzmůžeš. Tuhle ženskou neoblafneš. Pouze to o pár dní oddálíš," vyslovil krutou pravdu Adrian.
"Aspoň to zkusím. Měníme téma. Co Sydney? V noci ses neozval, takže dobrý?" nabízelo se zajímavější téma k hovoru.
"Měls pravdu, čekala na mě. Dali jsme si spolu u ní latté a pak do rána listovali v knížkách, které dostala k Vánocům. Já u ní usnul na gauči. Nevyhodila mě a ještě mě přikryla dekou. Ráno dokonce připravila snídani. Právě od ní jdu. S Rose jsem se potkal ve dveřích. Zírala na mě s otevřenou pusou. Asi si vyvodila mylné závěry. Néé, že bych se jí divil," svěřil mi Adrian události včerejší noci.
"Teda," vydechl jsem.
"Sakra, nekoukej na mě takhle! A buď tak hodný a vysvětli Rose, jak to bylo, jestli neuvede věci na pravou míru Sydney, jo?" požádal mě.
"Neboj se," ujistil jsem ho. "Po obědě se uvidíme u Lissy. Zatím se měj," rozloučil jsem se. Kývl, poté jsme se každý vydali svou cestou.
Stavil jsem se ještě v obchodě a koupil věci na přípravu oběda. Překvapím Rozu. Doma jsem se hned pustil do vaření.
Za deset minut se ozvalo zaklepání. To se mi moc nezdálo. Měla klíče. Sama by si odemkla. Adriana jsem potkal. A nikoho jiného nečekal. Otevřel jsem a za dveřmi stál Mason.
"Ahoj Dimitriji," pozdravil mě.
"Ahoj Mase, děje se něco?" překvapila mě jeho návštěva.
"Tak trochu. Potřeboval bych s tebou mluvit. Ale sám. Nechci to říkat před Rose. Mohli bychom se dneska někde sejít sami?" požádal mě.
"Můžeme hned. Pojď dál. Není tady. Šla navštívit Sydney," pozval jsem ho do bytu. "O co jde?"
"Dimitriji, já vím, že o tom nerad mluvíš, ale já to musím vědět, nebo se zblázním. Jak jsi probůh vydržel skoro rok s Rose nic nemít?" zaskočil mě otázkou Mason.
"Jak to myslíš, Mase?" nechápal jsem.
A on na mě vysypal: "Jak jsi dokázal vzdorovat holce, která tě chce a svádí? Musíš na to mít nějaký fígl. To jinak není možný a musíš mi ho teď hned říct!"
Stále jsem mu nerozuměl: "Mase, o co konkrétně jde? Nějaký problém s Miou?"
Bezradně na to reagoval: "Jo, jak ji mám odmítnout, ale neurazit a přitom nezajít dál než líbání, případně dotyky přes oblečení?"
"A můžeš mi říct, proč ji nechceš, když z její strany svolení máš?"
Konečně mi objasnil důvod svých všetečných otázek: "Protože jestli s ní zajdu dál, tak bez ní dalších šest měsíců u dvora nevydržím."
"A vysvětlil jsi jí to jako teď mně?"
Mason si povzdechl: "Zkusil jsem to, ale ona to nebere jako vážný důvod. A já si nehodlám jednou užít a pak půl roku zažívat virtuální sex přes skype. Ale netuším, jak ji odmítnout nebo včas zarazit, než bude moje ovládání v háji a nebýt na ni při tom hrubý. Eddie to má s Jill o tolik jednodušší… Ty jsi jediný koho znám, kdo ví, o čem mluvím. Navíc jsi to úspěšně dokázal. Jak jsi to proboha udělal? To není jen tak. Já to nikomu neřeknu. Slibuju."
"Mase, první důležitá věc - všechny tyhle svoje důvody jí otevřeně řekni. Zadruhé - i když se ti to nepodaří dodržet, o nic ve vašem případě nejde. Nad tebou nehrozí kriminál. Nejsi její učitel. A Mia nepřijde o morojského svěřence jako to v našem případě měla Rose s Lissou. Ani není tvoje neplnoletá studentka. Vy spolu můžete chodit veřejně. A k chození a lásce sex patří. Nemusíš se bránit. A zatřetí - pokud přece jenom chceš do léta počkat, tak to udělej jako my. Kompromis pro obě dvě strany. Já nikdy netvrdil, že jsem se Rose nedotkl. Prováděli jsme všechno možný, jen jsme se skutečně nemilovali. Je tolik způsobů, jak tomu druhému poskytnout lásku a rozkoš. A Mie je můžeš dopřávat, kolikrát jen bude chtít. Ty vynechávat nemusíš. Jasný?"
Mason stejně nešťastně pronesl: "Pořád nechápu, jak jsi to vydržel…"
Rázně jsem ho přerušil: "Ale chápeš! Moc dobře to chápeš! Kdybys to sám nedokázal vydržet a včas zarazit, nevěděl bys, jak strašně těžký to je. Obzvlášť když odmítáš někoho, po kom prahne tvoje srdce, duše i tělo. Nyní bys tady se mnou nestál a nemluvil o tom. Tohle je vlastní zkušenost. A ty jsi uspěl. Každopádně to Mie narovinu pověz. Všechny své obavy i pocity. Důvody proč ano i proč ne. Domluvte se spolu jako pár. Neměj před ní tajemství. Sám jsi zažil několik mých výstupů s Rose ohledně neříkání celé pravdy. Tomuhle se vyhněte. A v intimní oblasti nikdy tajemství ani rozpaky před tím druhým nemějte. Musíte si říct jako rovnocenní partneři, co se vám líbí a nelíbí. Tady jde stydlivost stranou. Jinak to nebude fungovat. To bys radši chtěl, aby před tebou Mia tajila, že jí něco bolí a raději trpěla, než by ti to řekla? Nechtěl. Tohle je stejný případ. Jen ne tak vážný. Pokud si to takhle nastavíte od začátku, budete na nejlepší cestě, aby to pak fungovalo. A jestli tě zajímá, jak jsem Rozu v tohle usměrňoval, tak podmínkou, kterou jsem stanovil hned ten první večer v chatce a ta zněla, že oběma z nás zůstane na těle poslední díl spodního prádla a dál se nepůjde. Pár dní to fungovalo. Třeba to pomůže i vám, než se vrátí Mia zpátky na akademii. Mase, i když to nevydržíte, o nic nejde. Tenhle týden jste spolu tady u dvora. Po dalších dvou měsících budete spolu opět týden na akademii. Můžete spolu být v naší chatce. Rose má klíč od bočního vchodu dhampýrské koleje. A Adrian sežene i od morojské. Tipnul bych si, že už ho na 99% má. Tohle se bez problému zařídí. Pokud nebudete vědět kudy kam, můžete Adriana poprosit o éterový sen pro dvojice. Šíleně ho to vyčerpává, ale co by pro nás všechny neudělal. Jsem si jistý, že bude souhlasit. Je to lepší než skype. Skutečně se obejmete, políbíte, pohladíte. A za další dva měsíce se sem Jill s Miou natrvalo nastěhují…"
"Děkuju," poděkoval mi Mason s očividnou úlevou.
"Nemáš zač. Můžu být zvědavý? Ty máš Miu v pokoji, ale jak to praktikují Jill s Eddiem? Ten jejich vztah, ne vztah. Nějak se mi nezdá, že by spolu spali vedle sebe v manželské posteli," napadlo mě.
"Taky že nespí. Prvních pět nocí spaly Jill s Miou u Eddiho v pokoji a my dva v mém. Jenže včera po plese přišla Mia s nápadem, že chce být se mnou sama. Takže u mě sice byla, ale z chudáka Eddieho jsme udělali bezdomovce a spí v obýváku na gauči, protože nechce tlačit na Jill. Noo, a Mia toužila zajít dál, než jsem chtěl já. I když jsem to nakonec uhrál ve svůj prospěch, cítila se z odmítnutí smutná a zklamaná. Připadal jsem si hrozně. Proto jsem za tebou dneska přišel," objasnil komplikovanou situaci u nich v bytě Mason.
"Aha, Mase, promluvte si o tom. Ono to nějak dopadne. Aspoň se dozvíš Miin názor. A nebuď z toho vyděšený. Kdybys cokoli potřeboval, stav se, jo? A slibuju, že to zůstane mezi námi. Držím palce," povzbuzoval jsem ho.
"Děkuju. Nebudu tě dál zdržovat. A Rose mě tu nemusí vidět. Sejdeme se po obědě u Lissy," rozloučil se se mnou. Vypadal, že se mu po rozhovoru se mnou trochu ulevilo. Potěšil mě svou důvěrou, že s tímhle intimním problémem přišel zrovna za mnou. Věří mi. Rád jsem mu pomohl.
Roza dorazila asi třicet minut po Masonovi. "Soudruhu, mám novinky," vyhrkla, jakmile otevřela dveře do bytu.
Vystrčil jsem hlavu z kuchyně: "Myslíš o tom, že Adrian strávil noc u Sydney? To už vím."
"Do háje, to není možný! Jak to víš?!" zlobila se, že mě nemůže šokovat novou informací.
"Potkal jsem ho cestou do obchodu," polovičatě jsem se usmál.
"Ani překvapit tě nemůžu," posteskla si a najednou se rozzářila: "Soudruhu, ty vaříš? Čím jsem si to zasloužila?"
"Třeba tím, že jsi," odpověděl jsem. Mezitím přišla za mnou do kuchyně. Stál jsem u sporáku a míchal směsí ze zeleniny a masa, kterou jsem s rýží připravoval k dnešnímu obědu. Zezadu mě objala a dala pusu na rameno. Výš nedosáhla.
"To si nechám líbit. Krásně to voní," pochválila mě.
Během dalších pár minut jsem oběd dodělal a najedli jsme se. Pak jsme si spolu sedli v obýváku na pohovku. Já pil kávu a Roza horkou čokoládu. Přikusovali jsme vánoční cukroví a pokračovali ve čtení i překládání mého románu. Před jednou jsme se převlékli do strážcovských uniforem a šli do hlavní budovy strážců pro svá další tetování. Předtím na to nebyl čas ani nálada. Děsilo mě pomyšlení, že bude Rose zase trpět. Tetování nezvládala dobře. Ale držela se statečně. Nové značky jsme měli zalepené náplastí. Já pět a Rose dvě. Celkem jich mám už 15 a Roza 5. V budově jsme vykonali navíc i slib ohledně mlčenlivosti. Celý zásah na Strigoje a únos Lissy s Eddiem se u dvora ututlal. I moje uzdravení za pomoci Adriana a éteru. Všichni účastníci zásahu museli přísahat mlčení a podepsat prohlášení. To samé i lidi v nemocnici. Byl jsem za to vděčný. Pokud by to vyšlo najevo, Adrian by se za schopnost léčení pomocí éteru dostal do nebezpečí jako předtím Lissa. Takhle to bude pro všechny lepší.
Pak jsme se vydali rovnou za ostatními nahoru k Lisse. Rose s sebou vzala i slíbený spis a já Lissin půjčený obraz. Nebyl jsem ze čtení výslechů moc nadšený. V obýváku již seděli Eddie s Masonem a holkama. Adrian se Sydney dorazili společně pár minut po nás. Posedali jsme si v obýváku. Lissa nám všem nalila colu a nabídla další cukroví. Nevzal jsem si. Byl jsem totálně přeslazený.
"Liss, mohla bys je oba uzdravit?" požádal Adrian Lissu a koukal přitom na mě a Rose. "Nemůžu se koukat, jak zbytečně trpí."
"Ono jim něco je?" ptala se zmateně Lissa.
"Jo, právě si byli pro tetování. Dimitrij je relativně v pohodě. Toho jen tak něco nerozhází. Ale Rose je blbě. A to hodně. Takhle si turnaj neužije. Ani ty výslechy nebudou ono. Můžeš to zařídit, prosím?" vysvětlil Adrian situaci. Léčení nadále nechával na Lisse. Ona je podle něho přebornice. Nebude jí fušovat do řemesla.
"Proboha, Rose, to nemůžeš něco říct? Od čeho tu jsem? Ukaž krk. Nenechám tě se trápit bolestí," nařídila Roze Lissa. A ta poslechla. Odhrnula si vlasy z krku a Lissa ji uzdravila. "Dimitriji, a teď ty," obrátila se poté na mě.
"Lisso, to není nutné," vzdoroval jsem.
"Mám tě přinutit nátlakem?" vyhrožovala mi na oplátku. Nemělo cenu se hádat nebo více bránit. Proto jsem poslechl a nechal se uzdravit i já.
"Děkuju," poděkoval jsem jí posléze.
Roze se ihned po uzdravení vrátila dobrá nálada a nahlas přečetla výslechy. Parta se podle očekávání smála. Holky jen kroutily hlavou, co jim na tom přijde tak vtipné, když je všechno, co řekly pravda. Já to nekomentoval.
Domluvili jsme si všichni společně na dovolené pro kluky, kterou by měli od zítřka do doby, než odjedou holky zpět na akademii. Nadšeně souhlasili.
"Rose, jak jsi pokročila v ruštině?" zeptal se po chvíli se zájmem Adrian.
"Noo, já nejsem kompetentní osoba na své hodnocení. Zeptej se soudruha nebo Sydney," nechtěla se Roza sama hodnotit.
"Zlepšila se a hodně," potěšila ji svou odpovědí Sydney.
"Souhlasím," přidal jsem se.
"Takže bys zvládla základní komunikaci v ruštině - pozdravy a podobně?" ptal se dál Adrian.
"To asi jo a pár dalších frází. Ale chci umět víc, než pojedeme v létě do Ruska k Dimitrijově rodině. Abych nebyla za úplného tupce," stanovila si cíl.
"A co kdybyste tam jeli dřív? Proč čekat až do léta?" navrhl a já pěnil. Bylo mi přesně jasné, kam touhle otázkou míří.
"Adriane!" zavrčel jsem varování.
Rose se na mě překvapeně podívala. Nechápala moji reakci. Pak se obrátila na Adriana: "Soudruh říkal, že to necháme na léto. Letní dovolená je skvělá příležitost k návštěvě. Navíc nebude výuka ve škole. Proto nevznikne problém s celodenními službami a ježděním mimo dvůr. Kdy jindy bychom tam měli jet?"
"Já tě varuju!" startoval jsem a varoval Adriana, ať drží hubu.
Roza po nás střelila očima a potom se zeptala: "O co tady sakra jde?!"
I ostatní z party po nás vyjeveně koukali. Já býval většinou kliďas. To Roza vynikala ve scénách. Ne já. Dnes však ne.
"On ti to řekne soudruh sám. Dávám mu čas do osmi večer. Pokud to neudělá, dozvíš se to ode mě. I kdybych od něj měl dostat přes držku," pronesl k Roze a na mě se ušklíbl. Poté se obrátil na Lissu s Christianem: "Jinak tihle dva si berou dovolenou od 4.ledna. Se službami si nedělejte starosti. Je to domluvené s Benem. Budete mít k dispozici dva strážce z Dimitrijovy skupiny."
"To nemyslíš vážně?! Říkal jsem ti, ať se do toho nepleteš! Nemůžeš mě jednou jedinkrát poslechnout!" vyčítal jsem mu rozladěně.
"Ne!" věnoval mi svůj arogantní úsměv a dál mě vytáčel k nepříčetnosti.
"Co mi tajíš? Kam máme jet a proč?" chytila se hozené udičky Roza.
"Teď ne, povím ti to večer," vyhnul jsem odpovědi a doufal, že to nějak uhraju, abych jí to nemusel vůbec říkat.
"Tak jo," souhlasila, ale nerada. "Povíš mi to doma, soudruhu."
Žádné komentáře:
Okomentovat