NO3 - 20. kapitola – Účinné metody (z pohledu Rose)

Dneska vám zodpovím otázku, jestli Roza pokoří ten prokletý kulečník :D

Dimitrij přede mnou zase něco tají. Jedná se o nějakou cestu. Pravděpodobně do Ruska. Adrian mi dal pár indicií, čeho se to asi týká. A Dimitrijovi ultimátum, že mi to musí dnes do osmi večer říct, jinak mi to poví sám Adrian.

Máme mít od 4. ledna se soudruhem dovolenou. Chci zjistit proč co nejdřív, ale Dimitrij mi to nechce říct a před zbytkem party už vůbec ne. Počkám. Až budeme večer sami, dostanu to z něj. Pokud ne, stejně to zjistím, nemusím se bát. Adrian je v záloze a dokonce se nebojí ani soudruhových výhrůžek. Nechá si prý dát klidně přes hubu, ale já se to dozvím. Aspoň že tak…

Nyní nebudu kazit hádkou odpoledne celé partě. Je v plánu jít na bowling a kulečník. Docela se těším. Je to v prosinci poprvé, kdy půjdeme do společnosti. Navíc i s Miou a Jill. Nepočítám včerejší ples a štědrovečerní večeři. Tohle bude turnaj. Zábava. Bez nějakých společenských pravidel a nóbl oblečení.

I když i ples stál za to. Představte si to já - Rosemarie Hathawayová - protančila skoro celý večer, aniž bych Dimitrijovi nebo Adrianovi stoupla na nohu. Ani jsem při tanci nevypadala směšně.

Šíleně jsem se tancování obávala. Ale Dimitrij zase prokázal své trenérské a učitelské vlohy a naučil mě to. Jak mu to v obleku slušelo. A byl jenom můj. Jeden tanec se Sydney nelze vůbec počítat. Stejně to patřilo k zastíracímu manévru, aby ji dostal z dosahu a doslechu Adriana, a tak získal klíče od jejího bytu, kde musel vyzvednout dva obrazy na Adrianovu výstavu.

Oba dárky pro Adriana k Vánocům jsme zvládli utajit. Ani jsem v to nedoufala. Dimitrij také ne. Teď si užívám plnými doušky nádherné vánoční svátky se svými milovanými. Je mi fajn.

"Vyrazíme?" podíval se Eddie na hodinky. Akorát včas. Všichni jsme se přesunuli na bowling.

Dnes to bude zajímavé. Mason bude ve dvojici s Miou a Eddie s Jill. Jen ať se ukážou, jací jsou borci. Haha. Budou rádi, když porazí Lissu s Christianem. Na mě s Dimitrijem nebo Adriana se Sydney mít s holkama určitě nebudou. Taky že ne. Hned jsem jim to vracela hláškami.

"Tak se ukažte, pánové. Jsem na vás zvědavá," provokovala jsem je. Oba byli sladcí. Když jim to holky kazily, ještě je uklidňovali, že to nevadí. Prý je to jen hra. S Adrianem a Sydney jsme se střídali ve vedení. Třetí místo si skutečně drželi Lissa s Christianem.

"Jen se moc neraduj, ona tě ta tvoje radost na kulečníku přejde. Body se sčítají," krotil mě za oba Mason. "Adrian se Sydney vás s Dimitrijem rozdrtí. Hraješ jako ponocná. Známe svý lidi."

"Aby vás dneska nepřekvapila. O tancování jste taky tvrdili, že bude neschopná a jak vás zaskočila. Za své podceňování a nevhodné hlášky byste se jí měli omluvit," rýpnul si i Dimitrij.

"No jo, máš pravdu, Dimitriji. Rose, omlouváme se. Zasloužíš si náš obdiv. Ty s Dimitrijem a Sydney s Adrianem jste byli nejhezčí páry na plese i nejlepší tanečníci," galantně nám vysekl poklonu Eddie.

"Špatně vidíš, Eddie. Kup si brýle. Já jedna z nejlepších tanečnic?! Zbláznil ses?!" nevěřila jsem mu.

"Rose, ale on mluví pravdu. Když jste tancovali, u ostatních stolů si o vás šeptali a nemohli se na vás vynadívat. Hlavním tématem plesu byla diskuze o fialovém páru dhampýrů a o zeleném páru, který tvořil Moroj s alchymistkou. A následné hodnocení obrazů zeleného Moroje," odtajnil mi informace Mason.

"Vy jste zešíleli! Dejte se vyšetřit!" reagovala jsem na to šokovaně.

"Rose, oni říkají pravdu. Všichni jsme to slyšeli," přidala se k nim i Lissa.

"Soudruhu, buď já, nebo oni se zbláznili. Tohle přece není možný?!" obrátila jsem se na Dimitrije.

"Noo, já hlášky u stolů neslyšel, když jsem s tebou tančil, ale každopádně v něčem mají pravdu. Tancovala jsi úžasně. Ten zbytek nemůžu hodnotit, ale Ben mi taky taktně naznačil, že naše dva páry rozvířily na plese vody. Ten by nekecal," uzemnil mě Dimitrij.

"Soudruhu, to nemyslíš vážně?!" kroutila jsem nevěřícně hlavou. Odpověděl mi jeho pobavený úsměv.

"Hathawayová, říkám to nerad. Ale je to pravda. Já zrovna nejsem tvůj fanoušek, ale lhát ti nebudu," ujistil mě za všechny Christian.

"Ona nám stejně nevěří," posteskla si Jill.

"Jak bychom jí to jenom dokázali?" přemýšlela Mia.

Promluvil Adrian: "Liss, pouto. Ukaž jí, jak vypadali při tanci a jak na ně zírali lidi okolo v sále."

A Lissa mi to ukázala. Zalapala jsem po dechu. Přehrála mi část valčíku s Dimitrijem. Ladně jsme se pohybovali do rytmu. Dimitrij držel úžasný taneční postoj. Já díky obutým podpatkům vyšší a tím náš výškový rozdíl nebyl tak markantní. Moje dlouhá vyztužená sukně korzetových šatů se vlnila a v tlumeném světle házela odlesky. Oba jsme byli upravení a sladění. Až z Lissina pohledu mi došlo, jak nám to spolu sluší. Ostatní tanečníci kolem nás nám nechávali prostor, aby nekazili tu nádheru, kterou jsme předváděli na parketu. Nedivím se, že jsem to včera nevnímala. Ani Dimitrij. Oči jsme celý tanec měli pouze jeden pro druhého. Co se dělo okolo, nás absolutně nezajímalo. Probíhal mezi námi náš tichý rozhovor o tisíci slovech, aniž by kdokoli z nás promluvil. Poté se Lissa zaměřila na stoly okolo sedících Morojů. S úžasem v očích na nás koukali.

Ocitla jsem se zpátky na bowlingu. Lissa se poťouchle usmála: "Mám pokračovat nebo nám už věříš?"

"Hm," jediné, co jsem ze sebe dostala.

"Mám takový pocit, že Hathawayový došly slova," využil mého vykolejení okamžitě Christian.

Nekomentovala jsem to a otočila jsem se na Dimitrije, který stál za mnou. Ty jeho hluboké vědoucí oči. Chytil mě za ruku a přitáhl si mě k sobě, aby zrušil tu malou mezeru, a něžně mě políbil. "Rozo, já ti pořád opakuju, jak jsi nádherná, ale ty mi stále nevěříš."

"Radši hrajem! Je tu zase horko," pobídl všechny Mason. A oni rádi poslechli. Než jsme znovu přišli na řadu, líbali jsme se. Nikdo si nás nedobíral. Nechávali nám soukromí. Od té doby, co se Dimitrij probudil z bezvědomí, nám fandili a pomáhali snad ještě víc. Uvědomovali si, že potřebujeme cítit blízkost jeden druhého, když tak málo stačilo k tomu, abychom o sebe přišli.

Nakonec jsme bowling o pět bodů před Adrianem a Sydney vyhráli. Bylo to o fous. Třetí místo obsadila Lissa s Christianem. Po nich Eddie s Jill a úplně poslední Mason s Miou.

Dělali jsme si z nich legraci. Ale Masona to nerozházelo. Miu políbil a řekl jí: "Kdo má štěstí v lásce, ho nepotřebuje mít i ve hře. Miluju tě." Za to si vysloužil náš uznalý potlesk.

Přesunuli jsme se na kulečník. "Soudruhu, co kdybys dneska hrál sám? Já bych se na tebe jen koukala."

"Zapomeň! Pěkně budeš hrát se mnou. Tak budeme druzí. Neslyšela jsi před chvilkou Masona?! Zařídíme se podle jeho příkladu. Navíc, pokud je mi známo, nehodlala jsi pokořit všechno, co ti nejde?!" připomněl mi vypočítavě.

"Sakra, že jsem ti to vůbec říkala," postěžovala jsem si. Dimitrij se rozesmál.

Pustili jsme se do hry. Hrála jsem na stejné úrovni jako Mia s Jill. Což bylo dost kruté. Ony to zkoušely hrát dnes zcela poprvé, já však už půl roku. Ale úroveň jsem měla bídnou stále. Pokazila jsem Dimitrijovi, co jsem jen mohla. Vždycky to za mě opravil a nabral body. A tak pořád dokola.

"Sageová, dneska budeme vítězi my dva! Klidně si spočítej při měření úhlu úderů matematickou olympiádu mně je to fuk, hlavně se tref, jo?!" hecoval Adrian Sydney.

Šlo jí to. Dimitrij s nimi i přes moji neschopnost držel krok. Zkazila jsem další šťouch. "Rozo," povzdechl si vysmátě.

"Já za to nemůžu. Vzdávám se. Kulečník prostě nepokořím. Jsem nemehlo, no? Smiř se s tím, já to už udělala. Dneska tuhle šílenost dohraju a znovu mě tady nikdy neuvidíš. Pouze jako diváka. Tohle nemám zapotřebí. Právě mi došla trpělivost. Tvoje trenérské schopnosti se tu taky neuplatnily, takže toho zavčas necháme, soudruhu," rozhodla jsem se definitivně.

Zezadu mě obejmul a pošeptal mi do ucha: "To ne, hezky budeš hrát se mnou. Tak nerad to říkám. Tyhle okamžiky miluju. Bude mi to tolik chybět. Snažil jsem se to oddálit, co nejvíc to šlo. Ale jak vidím, nemám na vybranou. Příště bych tě sem nedostal. Když dneska vyhrajeme, změníš na hraní kulečníku názor? Já totiž své účinné trenérské metody na výuku kulečníku skrýval…"

Vmžiku jsem se na něj otočila: "Cooože?! Ty mě trápíš schválně a přitom víš, v čem je problém a kde dělám chybu a půl roku jsi mi to neřekl?!"

"Jo," přitakal, jako by se nechumelilo.

"My šest měsíců prohráváme jen tak pro nic za nic?" nevěřila jsem svým uším. "A ty se celou tu dobu bavíš mou neschopností, ze které mám mindrák? Soudruhu, ty se mi snad zdáš?! Proč to sakra děláš?!"

"Mám rád, když se vztekáš, že ti něco nejde. Jsi hrozně roztomilá a sexy," objasnil mi důvod.

"Já ti dám asi zase pár facek," pěnila jsem.

Parta naši slovní přestřelku poslouchala. Neskutečně dobře se přitom bavili.

"Pokud chceš zjistit ty účinné metody, tak bych to bejt tebou nedělal," radil mi Dimitrij. "Nebo ti je neřeknu."

Zatnula jsem zuby: "Dobře, máš jeden pokus. Kulečník mi nejde. Pochybuju, že na mě budou fungovat. Pokud se netrefím, prohrál jsi sázku a já si vyberu odměnu. Jakou? To se dozvíš doma. Platí?"

"Přijímám. Svou verzi výhry ti řeknu večer. Já zvítězím, ne ty. Počkáme na další kolo, až budeš znovu na řadě."

Opět se všichni vystřídali a bylo to na mně. Dimitrij mi podal tágo. Stoupl si za mě a vysvětloval: "Pravidla znáš. Tágem šťouchneš do bílé koule, kterou musíš trefit nějakou barevnou do důlku. Bílá tam nesmí spadnout. Pro tuhle hru si vybereme za cíl žlutou kouli. Není v těžkém úhlu, navíc není daleko a je v přímé linii s bílou koulí." Potom mi rukou ukázal přesnou trasu, kudy musí bílá koule jít, abych si to dokázala představit a nacvičil se mnou správný postoj a držení tága. Abych ho nedržela moc křečovitě, ale ani volně. Prostě akorát.

"Soudruhu, a tohle je jako všechno? Nechci zklamat tvoje ego, ale toto jsi mi říkal a předváděl minimálně tisíckrát. A úspěch jsem za šest měsíců nezaznamenala," nic nového jsem se od něj nedozvěděla.

Ostatní nás se zájmem pozorovali a smáli se. Čekali, jak se tahle naše rozmluva vyvrbí. "Dimitriji, je fajn, žes to s ní ještě nevzdal, ale Hathawayová se zase netrefí. A pokud náhodou jo, skončí v důlku i bílá koule," dobíral si Dimitrije Christian.

"Zkus to," nedělal si Dimitrij těžkou hlavu z našich hlášek na svou adresu.

"OK, zkusím. Když se netrefím, končím dnešním dnem nadobro s kulečníkem," upozornila jsem ho. Ve správném postoji jsem se připravovala ke šťouchu. Celá jsem se napjala soustředěním. Tolik jsem chtěla uspět a dokázat, že nejsem nemehlo. V okamžiku, kdy jsem směřovala své myšlenky i sílu do svých rukou a odrazu bílé koule tágem, se mě dotkly Dimitrijovy ruce. Něžně mi je položil na mé boky. A já po jeho doteku explodovala. Všechny moje nervy se soustředily na elektrický výboj, který způsobily jeho doteky. Nevnímala jsem kulečník pouze jeho horké ruce na své kůži. Ruce i hlava provedly úder samy. Měla jsem ho v té chvíli již naprogramovaný ve svém mozku. A já se trefila. Přesně jak naplánoval.

Eddie se vzpamatoval první: "Viděli jste to?! Ona se fakt trefila."

"To byla náhoda. Počkáme na další kolo. Znovu se jí to určitě nepovede," ujišťoval ho Mason a mávl rukou, ať je v klidu.

Sama jsem v údivu zírala na důlek, kam zapadla žlutá koule. Dimitrij mě opět pohladil, nikdo z party to nevnímal a promluvil: "Já vás varoval. Nové metody jsou účinné."

Omyl. Spletla jsem se. Jedna osoba z party to vnímala a hned se ozvala: "Brácho, tohle jsou zakázaný steroidy. Porušujete pravidla. Lisso, koukej se při další hře. Budeš můj svědek. Tohle jim musíme zatrhnout."

Dimitrij nahodil nevinný kukuč: "Vy jste něco viděli? Všechno zvládla sama. Já pouze radil, co a jak má udělat. Žádná pravidla jsme neporušili."

"My si vás další hru pohlídáme. To není samo sebou, aby se najednou po půl roce trefila," přislíbil dozor Christian.

Konečně jsem se sebrala natolik, abych se na Dimitrije podívala. Jiskřily mu oči. "Jaaak?" vykoktala jsem.

"Ty to pořád nevíš?" odpověděl mi otázkou, takže jsem se nic nedozvěděla.

Proběhlo další kolo a já znovu přišla na řadu. Zopakovali jsme celý postup. Vybral mi tentokrát modrou kouli. Stál za mnou, ale nedotýkal se mě. Všichni nás bedlivě pozorovali. Znervózněla jsem. Teď se ukáže, co ve mně je. Moje hlava myslela na to, abych nezklamala a sto různých věcí ohledně provedení šťouchnutí. Byla jsem ponořená do kulečníku. Dimitrije jsem přestala vnímat. Těsně předtím, než se tágo silou mé ruky pohnulo, mě zasáhl další výboj proudu. A já zapomněla na kulečník a nějakou pitomou modrou kouli. Ježiši, ty jeho ruce. Pro partu to udělal víc nenápadně. Jako jediný byl za mnou u jedné strany hracího kulečníkového stolu. Ostatní stáli proti nám, aby dobře viděli. Dimitrij každou svou ruku položil na jednu půlku mého zadečku a lehce ho stisknul. Poté mě hned zase pustil. Účinek to avšak splnilo. Modrá koule zapadla do důlku a bílá pořád ve hře.

"Ona se trefila podruhý!" kroutil hlavou šokovaně Eddie.

"Já tomu nerozumím! Hraje jako ponocná půl roku a najednou se dvakrát za sebou trefí! To není jen tak!" nepochopil důvod mého úspěchu Mason.

"Adriane, co jsi říkal o těch steroidech? Můžeš to víc specifikovat?" chtěl vědět Christian.

"Co na to říkáš, Liss?" zajímal se Adrian.

"Tooo je neuvěřitelný," dostala ze sebe stále bez dechu.

"Sakra, co dělají jinak, než dělali celých šest měsíců předtím," dožadoval se vysvětlení Christian. "Lisso, cos viděla v jejich auře?"

Přemýšlela, jak partě odpovědět a znovu si přehrála v hlavě, co právě viděla. A já s ní. Vnímat to jejíma očima stálo tedy zato. Dimitrijovy ruce nezahlédla. Ale zaznamenala výbuch záře v mé auře a Dimitrijova se taky rozsvítila. Ne tolik jako moje, ale bez odezvy se to neobešlo. Naše těla na sebe reagovala.

S odpovědí ji předběhl Adrian: "To je dřív, jak po 22. hodině nepublikovatelné." Pak na nás nenápadně mrkl. Neprozradí nás. A tohle byl pokyn i pro Lissu, aby mlčela. Pochopila.

"Adrian má pravdu. Sice to jsou steroidy, ale zakázané nejsou. Nic proti pravidlům neudělali. Hrajeme dál," hájila nás před ostatními Lissa.

S protesty nepochodili, tak tedy pokračovali neradi ve hře. Jakmile si nás v zápalu boje přestali všímat, otočila jsem se na Dimitrije. Jeho pohled pálil. Jiskry se změnily ve dva žhavé plameny. Přitiskli jsme se k sobě a hladově políbili. Asi po dvou minutách jsme polibek ukončili. A zůstali v objetí. Potichu jsem zašeptala: "Jak to děláš? Já to pořád nechápu. Proč se trefím pouze po tvém dotyku?"

"Tobě to stále nedošlo? Je to stejné jako s tancem. Proč ti to doma ze začátku nešlo? Přemýšlej, Rozo," napovídal mi Dimitrij.

"Moje hlava. Jsem nervózní a moc přemýšlím, jak to mám udělat, abych byla dobrá a povedlo se mi to. Nechci zklamat. Ani sebe, ani tebe. Je to ono?" odhalila jsem tajemství svého neúspěchu.

"To jsou ty tvoje přemrštěné požadavky na sebe samu být ve všem nejlepší. Tak hrozně něco chceš, ale svou hlavou to zkazíš. Přitom to všechno umíš nebo jsi schopná se to naučit. Tanec, kulečník. Stačí tě ve správnou chvíli příjemně rozptýlit. Jakmile při tanci nemyslíš na kroky, ale děláš je automaticky a myslíš na nás nebo na společný večer, noc, koupel. To je jedno, prostě cokoli. Jde ti to. Nemusím se tě ani dotýkat, i když tím tvoji koncentraci rychleji ovlivním. Zkusíš tuhle hru bez mé pomoci? A jen tak mimochodem vyhrál jsem sázku. Mou odměnou bude sedmička," tiše mi odpověděl Dimitrij do ucha. A já se touhou zachvěla. Pobaveně se pousmál mé reakci, kterou příslib společného milování vyvolal.

"Dobře, ale pokud se trefím, mám u tebe i osmičku," využila jsem to proti němu.

Nezaskočila jsem ho. "Když dneska vyhrajeme a porazíme Adriana se Sydney, tak klidně i devítku. Noc je dlouhá," pošeptal mi do ucha a pohladil mě po paži.

"Pane Bože, co se mnou tenhle chlap dělá?" prolétlo mi hlavou.

Uvědomoval si, jak na mě jeho blízkost působí a zneužíval toho. Jen ta představa milování mě rozpalovala. V hlavě se mi vynořily obrázky z knížky. Pamatovala jsem si, jak vypadají polohy sedm, osm i devět. Prvních deset jsem si prohlížela, abych měla přehled o tom, co mě může čekat.

"Hej, vy dva! Hrajte," popoháněl nás Mason. Nějak jsme se zapomněli.

"Soudruhu, ty první," stanovila jsem naše pořadí. Svou hrou nezklamal a připsal naší dvojici další body. Pak mi podal tágo. Schválně mě pohladil po ruce.

"Poradíš mi alespoň, na kterou mám mířit?" požádala jsem ho.

"Na červenou."

Odstoupil ode mě a přešel na druhý konec hracího stolu, aby na mě viděl, ale nemohl zasahovat do mé hry. Ostatní z party nás bedlivě pozorovali. Ale mlčeli.

Namířila jsem, na chvilku zavřela oči, zhluboka jsem se nadechla. Připravila jsem své tělo k úderu a ve správném okamžiku si vybavila sedmičku a představila si místo obrázku dvou nahých těl sebe a Dimitrije. Moje tělo se dalo do pohybu a ruka tágem šťouchla do bílé koule, a ta pak následně zasáhla červenou, která skončila v důlku. Pustila jsem tágo na hrací stůl a rozběhla jsem se radostí do Dimitrijovy náruče. "Soudruhu, ono to funguje," jásala jsem.

"Ach jo! Stejně mi ta tvoje nešikovnost bude chybět," posteskl si Dimitrij smutně. "Uvidím ji jenom u vaření nebo pečení."

"Brácho, ty jsi magor! Kdybys ji zažil v kuchyni při plácání těsta na vanilkové rohlíčky jako já, hned by tě to přešlo. Mouka, máslo, oříšky, cukr byly všude. I v Rosiných vlasech. Vaše kuchyň vypadala jako po výbuchu atomovky. Absolutně nechápu, co se ti na tom líbí," prásknul mu Adrian informace o mém pečení cukroví.

"Sakra, a já o to přišel! Nemohls mi to vyfotit," vyčítal mu Dimitrij.

"Já fotku nepotřebuju. Pokud budeš hodný a splníš všechny moje podmínky, ukážu ti to ve snu. Ale předem tě upozorňuju, že je to na vlastní nebezpečí. A aby se tak stalo, musíš to Rose říct. A nevztekej se! Zaprvé - má právo to vědět. Zadruhé - nerozumím, čeho se bojíš. Vždyť ji znáš. Až to vydýchá a udělá scénu, bude ohledně dovolené šťastná jako blecha. A zatřetí - šance, že se ti to podaří utajit je nulová, ať už do toho já sám zasáhnu nebo ne. Máš to marný! A ty si to moc dobře uvědomuješ. Tohle je ve vyšší moci. A taky hlavní důvod, proč tě to tak dráždí," vedl cenzurovanou konverzaci s Dimitrijem Adrian.

"Mlč! Tuhle dohodu nepřijímám. Mám jiný návrh. Pokud dnes se Sydney vyhrajete, můžeš to Rose říct. Pokud vyhraju já s Rozou, zůstane to tajemství. Ať si to ta vyšší moc nějak zařídí sama. Důležitou informaci nám předem nedala, nejsme jí ničím zavázáni. Já si na to rád počkám. Tohle je fér. Ber nebo neber," sázel se Dimitrij s Adrianem.

"Beru. Zjistíme, komu bude osud víc nakloněn. Sageová, musíme vyhrát, jasný?!" přijal sázku Adrian.

A já se ocitla v pasti. Pokud vyhrajeme my s Dimitrijem, čeká mě noc plná lásky a milování. Ale s největší pravděpodobností se nedozvím tajemství. Pokud Adrian se Sydney - odhalím tajemství, ale přijdu o něžnosti s Dimitrijem. Sakra, chci obojí…

Hra se stala ještě napínavější. Kdo z koho. Bylo to nerozhodně a poslední šťouch zůstal na mně. Pokud zkazím, vyhrál Adrian se Sydney a odměnou mi bude tajemství. Jestli se mi povede bodovat, zažiju nádhernou noc s Dimitrijem. Váhala jsem. A Dimitrij přesně pochopil, na co myslím.

A donutil mě se přiklonit na jeho stranu. A to větou: "Rozo, pokud vyhrajeme, nabízím ti i desítku." To rozhodlo. Adrian beztak mluvil o nějaké vyšší moci, která mi to poví. O tajemství nepřijdu. Pouze si na něj nějakou dobu počkám. Na milování čekat nebudu. Poslední barevná koule skončila v důlku. "Jsi skvělá," obtočily se kolem mého pasu Dimitrijovy paže. "Miluju tě!"

"Teda, to byl turnaj, co?! Takhle napínavou hru jsme ještě neprožili. Sláva vítězům, čest poraženým. Bylo to o vlásek. Musíme to co nejdřív zopakovat, dokud tu jsou i holky," navrhl Eddie. A my souhlasili.

Společně jsme se vydali k domovu. První se od nás odpojili Adrian se Sydney, oba bydleli kousek od náměstí. Pak Mason a Eddie s holkama. Měli to nejdál. A my s Dimitrijem, Lissou a Christianem šli společně do domu s našimi byty. Vyprovodili jsme je k nim nahoru. Popřáli si dobrou noc a seběhli schody k nám domů. Nemohla jsem se dočkat, až budeme konečně sami…