SPO - 21. kapitola – Elegantní muži

Taková pánská výpomoc ;)

Michail mě při běhání pozoroval. Stupeň obtížnosti jsem si nechal na čtyřce. Trojka mi přišla moc lehká. Asi po deseti minutách za mnou přišel, přendal mi zátěž na nižší stupeň a do každé ruky mi podal kilovou činku. Pak mi ukázal, v jaké úrovni je mám držet, abych rovnou při běhu zapojoval svaly paží i zad. Nechal mě dalších asi patnáct minut být. Sám prováděl sklapovačky. Bude mít podobný hrudník i břišní svaly jako Dimitrij. Ten je vyrýsovaný jako ze skály. Michail mu tady jako jeden z mála strážců aspoň trošičku konkuruje. Je vidět, že na sobě tvrdě maká taky.

"Fajn, to stačí," zastavil pás a pokynul mi dolů. Ukázal mi pár cviků, jak uvolnit nohy a potom mě nasměroval ke strojům se zátěží na paže. Vše mi nastavil a nařídil počet opakování. Pak mě nechal dělat zkracovačky na břicho, protože se mu nezdály klasické sklapovačky. "Takhle ne, máš oslabená záda. Břichem bys to sice utáhl, ale odrovnal by sis bedra. Ty musí být v klidu na podložce. Zkus to takhle," ukázal mi jiný typ pohybu. A já bez řečí cvičil. Jako předposlední jsem zapojil znovu nohy. Mezitím mi strážce Tanner vždycky ukázal jak se průběžně protahovat.

Cítil jsem se opravdu lépe, než když jsem cvičil vkuse sám a bez dozoru u dvora. Nemluvili jsme, každý se věnoval sobě, pokud nepočítám jeho pokyny směrem ke mně. V rohu hrálo tiše rádio. "Teď ta oslabená záda. Tys u dvora necvičil, co?" zeptal se mě, i když znal předem moji odpověď. Zavrtěl jsem hlavou. Vlastně jsem ani netušil, jak je účinně posilovat. Žádný speciální stroj tam na ně nebyl. Michail mě navigoval do tělocvičny, kde mi na podložce ukázal s lehkými činkami, jak na to. Celou dobu jsem ležel čelem k podložce, ruce v loktech jsem měl v pravém úhlu a držel činky, které jsem pomalu nahoru zvedal, abych zapojil lopatky. A poté dělal celé půlkruhy. Naposledy nejtěžší část zahrnovala zvedat od podložky hrudník po žebra, ale ne břicho. Trvalo mi, než jsem přišel jak na to, abych to cvičil správně. Strážce Tanner mi to trpělivě všechno vysvětloval. Nakonec jsme se spolu pořádně protáhli a šli do šatny i každý do své sprchy. Celkem tam byly čtyři samostatné místnosti se sprchou, toaletou, skříňkou, věšákem, lavičkou, umývadlem i zrcadlem.

Michail se zvládl osprchovat i obléknout do čistého dřív než já a čekal na mě opřený v tělocvičně o stěnu. Vyšel jsem asi deset minut po něm. Slyšel jsem, jak předtím zavíral dveře. "Musím říct, žes mě příjemně překvapil, Adriane," pochválil mě, když jsem i já vylezl ze šatny.

"Oproti tobě jsem minimálně o deset tříd níž," podotknul jsem věcně.

To ho přimělo k úsměvu: "To sice možná jo, ale na Moroje hodně dobrý. Nesmíš zapomínat, že jsem vycvičený dhampýrský strážce. Já se tělem vlastně živím. To je rozdíl. Ty bys slušně nyní stačil některým dhampýrským studentům ze třeťáku co se posilování a kondice týče. Na to, že jsi sám přiznal, že jsi pět týdnů necvičil a předtím jen sám bez odborného vedení, musím smeknout. Vedeš si skvěle. Ta záda za pár týdnů spravíme. Jaký den bys ještě mohl takhle dopoledne, pokud teda ještě chceš..."

"Jasně, že chci!" ujistil jsem ho ihned. "Pondělí nebo úterý."

"V úterý učím. Takže necháme dvě P - pondělí a pátek, alespoň se to bude dobře pamatovat. Chodíš s tou vaší bandou do jídelny na snídani, než odejdou v osm na vyučování, viď? Tím pádem je to úplně optimální. V půl devátý ráno tady dole. Jurij má pravidelně v pátek službu, povím mu o tobě, aby tě sem pouštěl. A pondělí zjistím a dám ti vědět. Časově počítej nejpozději do jedenácti i se sprchou. Já mám pak stejně službu v jídelně a odpoledne další tréninky se studenty. Jsme domluvení. Uvidíme se v jídelně," rozloučil se se mnou.

"Co když mě s tebou někdo chytne? Nerad bych ti způsobil problémy," strachoval jsem se.

"O to se nestarej. Zasvětím Albertu. Určitě nebude proti. A kdyby někdo prudil, nějak to navlečeme. Třeba že jsi něco provedl a tohle je trest, aby sis neválel královský šunky," odmávl mé starosti vtipně.

"Díky, máš to u mě," poděkoval jsem mu vděčně a uznale, že mi pomáhá. Odhadl jsem ho správně. Je to fajn chlap. A strážkyně Petrová zase skvělá ženská. Ověřil jsem si jejich mlčení, již při zkoušení útočné magie u Ozerové ve studiu. Nikomu se o tom, ani slovíčkem nezmínili. Všechny nás kryjí.

Odnesl jsem si sportovní věci na pokoj a ještě si gelem doupravil svůj rozcuch. Časově mi to vycházelo akorát na návštěvu u dárců. Přece jenom zakousnout se přímo do krku bývalo lepší a chutnější než ty pytlíky z ledničky. Poslední dobou jsem cítil zvýšenou potřebu krve z nadměrného používání magie. Temnotu éteru se mi povedlo cvičením trochu rozehnat. Již mi kolísaly nálady - jednou radost s vtipkováním a jindy deprese s úzkostí.

Ať chci nebo ne, budu muset požádat Lissu o léčivý prsten. Já ho stále neumím nabít. Uzdravování neovládám. Na tohle je přeborník právě sestřenka. Budu se jí muset svěřit se svými problémy. Nerad bych svůj stav zhoršil do fáze antidepresiv. Nesmím se navíc vzdát magie, abych mohl hlídat a pomáhat svým mazlíkům Romitri.

A řešení pomocí alkoholu a cigaret patřilo do minulosti. Nehodlám se vrátit do starých vyjetých kolejí. Již pět týdnů se mi daří kromě jediného zaváhání abstinenci dodržovat. A jeden panák sem tam s krví mi neublíží, ani mě neodřízne od magie. Ale ožírat se jako prase fakt nebudu.

Parta v pátek mívala jen dopolední vyučování. Počkal jsem na ně v jídelně. Dorazili pár minut po zvonění. Studenti si na dnešní odpoledne vymohli na vedení školy valentýnskou párty. Tancování, výzdobu i nějaké sladkosti, chlebíčky a nealkoholické pití do velkého sálu. Svátek zamilovaných je sice až ve středu, ale v týdnu by to Kirová nedovolila, takže nakonec se se studentskou radou domluvila na dnešním pátku. Začíná to od dvou a je prodloužená večerka do devíti. Určitě zalobbovali bohatí královští Morojové a jejich rodiče přispěli finanční částkou.

Nevadilo mi to. Příjemná změna. Aspoň Rose vytáhnu tancovat a donutím ji si obléknout šaty, vytvořit si na hlavě hezký účes a nalíčit se. Zase trochu prokoukne. Snědli jsme oběd a všechny holky odešli k Lisse na pokoj. Dámský zkrášlovací salón se osvědčil. Za dvě hodiny naše krásky s klukama vyzvedneme.

Christian, Mason i Eddie zůstali se mnou sedět u cappuccina u jídelního stolu. Ozera v auře prozrazoval nervozitu. A zrzek s Castilem zase rozpačitost. "O co jde? Laskavě to hned vyklopte a nechoďte kolem horké kaše! Vidím aury, pokud jste na to náhodou zapomněli," vyzval jsem je.

Podívali se po sobě, pak si Christian odkašlal a za všechny promluvil: "Vůbec netušíme, co si na tu párty obléknout. Holky přijdou vyfiklé v šatech, ale co my? Navíc nikdo z nás nemá pořádný oblek se sakem. Nechceme holkám udělat svým oháknutím ostudu. Módě rozumíš ty. My na tohle moc nejsme..."

Rozchechtal jsem se. Div jsem se neutopil ve svém cappuccinu, ze kterého jsem zrovna upíjel. Čekal jsem všechno, ale že za mnou tihle tři přijdou pro radu ohledně oblékání, fakt ne. Taky to pro ně v žádném případě nebylo lehké.

"Koukám, že se naší potupou bezvadně bavíš!" odsekl sarkasticky Ozera. "Že jsme se vůbec ptali!"

"Sorry, nedokázal jsem si pomoc...," omlouval jsem se jim stále vysmátý a pokoušel se uklidnit. "Dopiju to a jdeme prozkoumat vaše šatníky, pánové. Ostudu našim kráskám opravdu neuděláte, to vám nedovolím. Něco najdeme."

A jak jsem slíbil, tak jsem i učinil. Mason s Eddiem zásobeni ve skříních především sportovním oblečení. Ale něco slušného na dnešní příležitost se z toho vybrat dalo. Nic formálního to být nemuselo. Vytočil jsem na telefonu Lissu: "Drahá sestřenko, potřebuji tvou radu."

"Adriane, o co jde? Před chvílí jsme spolu mluvili. Nemohl ses na to zeptat v jídelně?! Zrovna češu Rose," spustila trochu zostra princezna.

"Bude to jen minutka, slibuju. Pouze mi sděl barvy šatů, které si dneska obléknete na párty. Víc nepotřebuju," zeptal jsem se jí a kluci kolem mě bedlivě poslouchali.

"Co je to za otázku? Není to jedno?" otázala se zmateně.

"Není a neptej se. Sama se zdržuješ. Chci barvy," naléhal jsem.

"Já žluté, Rose černé, Mia modré a Jill bílé," vyjmenovala mi požadovanou informaci.

"Výborně, díky. Za devadesát minut vás vyzvedneme. Zatím čau," rozloučil jsem se.

"Co to mělo znamenat?" vrtěl hlavou Mason.

"Právě jsem vám vybral váš dnešní ohoz, pánové. Eddie, ty si oblečeš ty nové černé džíny a bílou košili. A ty, Mase, jdeš v modré košili a taktéž v černých džínách. Ozero, vlastníš žlutou košili? Černé džíny jsem na tobě už viděl," pohlédl jsem na Christiana.

"Ne, mám jen bílou a tyrkysovou," přiznal.

"Nevadí, půjčím ti svou. Budeme mít podobnou velikost. Vy dva obléknout!" rozkázal jsem oběma dhampýrům. "Doufám, že slušné černé boty máte." Přikývli. Nechali jsme je s Ozerou v klidu obléct a počkali na ně dole v hale. Pokoj obývali společně.

Docela jim to slušelo. Pár detailů upravím u sebe na koleji. Přešli jsme kampus a v mém pokoji pokračovali. Christianovi jsem vybral světle žlutou košili a poslal ho se obléknout do jeho pokoje. Eddiemu i Masonovi jsem poručil rozepnout první tři knoflíky u košile. Oba si ji pečlivě zapnuli až ke krku. Tím jsem vytvořil neformální rozhalenku. Hned to vypadalo líp. Rovněž jsem oběma půjčil své černé pásky ke kalhotám a nechal je si zakasat košile, aby to vypadalo víc uhlazeně i elegantně. Leštěnkou si pěkně naleštily boty. S jejich vlasy toho dělat moc nešlo. Oba nosili krátké ježky. S ohledem k jejich každodennímu výcviku to bylo i nejpraktičtější.

Rozhlédl jsem se po místnosti a očima spočinul na komodě s mými parfémy. "To je nápad," pomyslel jsem si v duchu. Rychle jsem v hlavě vzpomínal na různé vůně a směsi v nich. Podle typů kluků jsem každému jeden v myšlenkách přidělil a než si Eddie uvědomil, co hodlám provést, již jsem ho do rozhalenky z obou stran krku trochu navoněl.

Nadechoval se k protestu, včas jsem ho utnul: "Klídek, chcete být přece pro holky neodolatelní, ne? Tak se nevztekej! Mám léta zkušeností."

"Dobře," vzdal to Castile.

Otočil jsem se na zrzka: "Teď ty, Mase." Trochu neochotně si ode mě vzal podanou lahvičku s parfémem a navoněl se podle příkladu, který jsem předvedl u Eddieho. Potom se navzájem trochu vtipně očichali a shodli se na tom, že to není tak špatné. To bych tedy prosil, že není! Adrian Ivaškov módu, design i balení žen ovládá na jedničku!

"S vámi jsem hotový," schválil jsem jim současný vzhled. Akorát klepal na dveře vracející se Christian. "Dále."

Trochu rozpačitě vešel dovnitř. Moje košile mu seděla jako ulitá. Zopakoval jsem proces s rozhalenkou, parfémem, páskem i leštěním bot. Ozera měl oproti dhampýrům delší havraní rovné vlasy. Pokynul jsem mu k židli a sčesal jsem mu je za pomoci trochy gelu dohladka k jedné straně na patku. Vypadal elegantně jako gentleman ze starých dob. Mason s Eddiem moje dílo i zjev Christiana uznale odkývali.