Užijte si to :D
Dimitrij odemkl a vešel dovnitř. Já hned za ním. Jediným pohybem jsem zabouchla dveře. Soudruh strčil zevnitř do zámku klíč. To už jsem stála u něj. Přirazil mě na dveře, uvěznil ve svém objetí a vášnivě líbal. Já mu s velkou vervou pomáhala. Během pár minut jsme se zbavili oblečení a skončili v posteli se sedmičkou. Oba jsme potom museli únavou usnout. Dimitrij pořád spal a ze spánku se usmíval. Sáhla jsem pro své kalhoty, které se válely u postele na zemi, abych z nich vytáhla mobil a zkontrolovala, kolik je hodin. Avšak když jsem se podívala na mobil, našla jsem tam novou smsku. Rozklikla jsem ji.
Byla od Adriana a stálo tam: "Rose, stejne se to dozvis. Nema cenu to pred tebou tajit. Jestli dopis neschoval jinam, ma ho porad v kapse u kosile. Budes k tomu potrebovat slovnik nebo google. Cast ho je v rustine."
Tahle informace mi stačila. Opatrně jsem vylezla z postele, oblékla si župan a šla do obýváku. Zavřela jsem dveře do ložnice, abych Dimitrije nevzbudila. Svou jedinou šanci nemohu propásnout. Jeho košile se válela na zemi u vstupních dveří. Zvedla jsem ji a rukou sáhla do kapsy. Byla tam obálka s ruskou zpáteční adresou. Sedla jsem si s notebookem na pohovku a do internetového překladače opsala celou ruskou část dopisu. Co tam bylo v překladu, mě šokovalo.
Dimitriji,
jsem ráda, že jsi naživu a v pořádku. Važ si své nové rodiny a přátel, které kolem sebe máš. A nejvíc opatruj svou lásku. Ulevilo se mi, když tě Adrian dokázal zachránit a nebál se riskovat svůj život. Díky němu je můj vnuk stále živý. Éter je mocný živel, ale bez Rozy by tě ani on nedokázal uzdravit. Vím, že jsi zcela zdráv a pomohla i Lissa. Oběma jim patří mé poděkování. Ale proč ti píšu v tento čas až ke dvoru? Léto je strašně daleko. Proč nepřijedete s Rozou už nyní na naše ruské Vánoce? Nevymlouvej se na práci. Se službami se to vždycky nějak udělá.
Části v mém rodném jazyce jsem rozuměla, ale taky mě překvapila:
Tento můj vzkaz předej Roze:
Drahá Rozo,
velice se těším, až tě 5./6. ledna konečně osobně uvidím já i zbytek rodiny Belikovových. Nemusíš se ničeho bát. Už k nám stejně patříš. Děkuju ti za záchranu svého vnuka. Ani éter by ho bez tvé bezmezné lásky nezachránil. To tys donutila jeho duši bojovat, aby zůstala s tebou mezi živými.
Brzy naviděnou
Babička Jeva
Četla jsem dopis pořád dokola a v hlavě mi splašeně letělo: "Tohle se mi musí zdát! Nemůže to být realita! Přece by babička nenechala umřít svého vnuka?! Ona ho ani nevarovala! Přitom věděla dopředu, co se stane! A nezasáhla! Pane Bože!"
Ani jsem neslyšela Dimitrije přijít. Položil mi své ruce na ramena. "Neměla jsi to číst. Už chápeš, proč jsem ti to neřekl? Snažil jsem se tě chránit. Nechci, abys znovu prožívala tu bolest, že mě ztratíš. A přesně tohle ten dopis vyvolává. Proto do Ruska nepojedeme. Nic jí nedlužíme. Nemusíme ji poslouchat. A po tom, jak se zachovala, už vůbec ne. A budu hodně přemýšlet, jestli tě tam někdy vezmu," mluvil Dimitrij uklidňujícím a konejšivým hlasem.
"Ona to věděla. Nechala by tě klidně umřít. Vlastní babička. Proboha. Nemůžu tomu uvěřit. Jak mohla?" zašeptala jsem.
"Rozo, je to v pořádku. Jsem živý a s tebou. Nic víc není podstatné. Miluju tě. Pojď si zase lehnout. A tohle pusť z hlavy. Zítra ten dopis spálím. Měl jsem to udělat hned, abych ti zabránil v tom ho číst a trápit se," vyčítal si Dimitrij, co nestihl udělat.
Chytnul mě amok: "Soudruhu, tak to ne! Dopis pálit nebudeš! Ten zůstane jako důkaz a do Ruska 4. ledna letíme! Tohle mi osobně vysvětlí! Buď po dobrém, nebo po zlém! Jsem zvědavá, jestli o tom ví tvoje máma! Určitě ne! To se bude divit! Obě budeme chtít vysvětlení a já ho z Jevy dostanu! To si piš!"
"Rose, nemyslím si, že je to dobrý nápad. Pokud chceš na dovolenou, klidně někam pojedeme. Jestli trváš mermomocí na Rusku. Tak klidně tam, ale do Moskvy nebo Petrohradu. Ne do Baji. Tam tě nevezmu," zavrhl můj nápad vmžiku Dimitrij.
"Pak jedu sama! Tohle jen tak být nenechám! Rozhodni se, jak sám uznáš za vhodné! Já ale do Baji jedu! Nemusíme tam být celou dobu. Bude mi stačit vysvětlení. Poté se můžeme podívat po Petrohradu a Moskvě. Záleží na tobě, co mi chceš všechno ukázat," nedala jsem si říct. "Jevu si však za tohle podám!"
"Rozo," vydechl zoufale.
"Soudruhu, nehodlám o tom dál diskutovat! Prostě jedu a basta! Doufám, že má pro to, co udělala hodně dobrý důvod. Jinak se neznám. Teď to nebudu řešit. Máme na práci příjemnější věci. Tohle počká," zaklapla jsem počítač a vstala z pohovky. Obešla jsem sedací soupravu a přešla k Dimitrijovi. "Mám u tebe osmičku, soudruhu," pošeptala jsem a pohladila ho rukou po tváři. Sklonil se ke mně a políbil mě. Zbytek noci jsme se věnovali jeden druhému. A skutečně vyzkoušeli všechny čtyři způsoby milování. Líbily se mi. S Dimitrijem se mi líbí všechno.
V devět ráno jsem Dimitrije doprovodila do nemocnice na kontrolu. Doktor ho uschopnil. Cestou zpátky jsme mámě vybrali a koupili řetízek k Vánocům i jí ho rovnou poslali. Doma jsme se převlékli do uniforem a šli k Lisse. Budeme mít až do 4. ledna celodenní služby. Ale to nevadí. Dokud tu jsou Jill s Miou a naši Morojové nemají výuku ve škole, jsou to takové služby neslužby. Hodně si povídáme, smějeme se a podnikáme různé věci společně.
Otevřela nám Lissa: "Ahoj, Rose, Dimitriji, pojďte dál. Ostatní dorazí kolem oběda. Dimitriji, Christian kouká na nějaký film v obýváku. Buď tam s ním a udělej si pohodlí. Nebudeme ty služby hrotit, jo? Rose, můžeš se mnou ke mně do pokoje, prosím?"
Oba jsme přikývli. Bylo mi jasné, co bude následovat. Výslech. Ohledně Vánoc, naší utajené hádky, jaký dárek jsem dostala od soudruha a proč mi kulečník najednou jde. Jen co jsme zavřely dveře od Lissina pokoje, jsem odevzdaně spustila: "Tak se ptej."
"Proč jste se 20.12. pohádali?" položila první otázku.
"Kvůli slibu. Přísahal mi, že se mu nikdy nic při zásahu na Strigoje nestane. A nebýt Adriana, tak mi umřel. Trochu jsem to vyhrotila, seřvala jsem ho, co si to dovolil a dala mu dvě facky. Pak jsme se pomilovali. Po jeho probuzení jsem ho odmítala, myslel si, že je to z důvodu jeho zranění, to samozřejmě taky, ale větším důvodem bylo to, že jsem tyhle pocity i vztek před ním skrývala. A když přišel s kyticí a omluvou za svou ukvapenou reakci na své uzdravení z nemocnice domů, domníval se, že je všechno v pořádku. Z mé strany však nebylo. Tak jsem ho vyvedla z omylu. To je celé," vysvětlila jsem a tím vyrazila Lisse dech.
"Páni! A tajný dárek, ze kterého si dělal srandu Adrian?" ptala se dál. Musela jsem rozpaky zrudnout, protože se na mě překvapeně podívala a vyhrkla: "Rose, ty se červenáš."
"Sakra, noo, když ono je to trochu intimní, víš?! Tak se mi nediv. Dostala jsem lesk na rty, sexy vínové prádlo. A když říkám sexy tak fakt sexy. Kam se na to hrabe Adrianovo černé. Ani nevíš, jak jsem se styděla, když jsem si ho oblékla. Byl to krajkový korzet a kalhotky s podvazky. K tomu rovnou černé punčochové nadkolenky a černé lodičky na vysokém podpatku. Vše z vínové absolutně průhledné krajky...," stihla jsem říct, než mě přerušila.
"Wau," vypískla Lissa. "Musíš mi ho ukázat!"
"Jenže to není všechno, Liss. Ještě tam byla ruská knížka s fotografiemi."
"Nechápu, co je na knížce s fotkama tak zvláštního?" nerozuměla mým okolkům.
"Liss, je to ruská kamasútra s fotkama 50 různých poloh při milování," dopověděla jsem červená jako rajče.
"Cooože?" zakoktala se Lissa. Chvíli na mě koukala, jestli to myslím vážně, pak se rozesmála: "Vy dva jste nezmaři! Už se nedivím, že by Janine kleplo, kdyby tohle u vás doma našla. Počkej, teď mi dochází - ta Dimitrijova hláška včera na bowlingu, že ti za výhru nabízí desítku - to myslel polohu?! Můj ty Bože! Vy jste neuvěřitelní! To jste jich stihli od Štědrého dne už deset? To není možný?! Jak to proboha děláte?! To by mě zabilo, vždyť je dneska teprve 27.12. ráno…"
"Náhodou?! Polohu číslo šest a čtyři jsme zkusili už 23.12., další 24., 25. a v noci po bowlingu na dnešek jsme to vzali trochu důkladněji a zvládli za noc celkem čtyři. A to nepočítám milování v koupelně před štědrovečerní večeří, kde poloha ve vaně nešla specifikovat," ohradila jsem se dotčeně. A Lissa brečela smíchy. "Jsem ráda, že se dobře bavíš," reagovala jsem na to ironicky.
"Proto jste vypadali jako vybuchlé bomby. Adrian to věděl. To mu to Dimitrij dobrovolně řekl? To se mi moc nezdá."
"To víš, že neřekl. Já chtěla pro Dimitrije nový stříbrný kůl se vzkazem, ať na sebe dává pozor. Vymyslela jsem to, až po jeho probuzení. Ale objednat kůl trvá minimálně 14 dní. Sydney s Adrianem to nějak zajistili. A Dimitrij měl v plánu dát mi tohle. Jenže tou nemocnicí se to všechno podělalo a my si dárky navzájem nestihli objednat ani koupit. Dohodli jsme se, že si uděláme soukromý Štědrý večer za měsíc 24. ledna, ale vzal to do svých rukou Adrian. Nejenže nám 23.12. nechal donést ozdobený stromeček, ale i tyhle naše dárky. Odhalil naše představy ze snů a zařídil to. Ani nevíš, jak nás s Dimitrijem zaskočil. Proto to ví," objasnila jsem Lisse, jak se to všechno událo.
"Škoda, že mi nic neřekl. Pomohla bych mu s tím. Ale asi nechtěl riskovat, že se to ode mě dozvíš přes pouto. Mělo mě napadnout, že šly po tom všem Vánoce mimo vás a na dárky vám nezbyl čas. Udělal to skvěle. Musím mu poděkovat. A zbývá ještě skrytá taktika při hře. Vím, jak ses na kulečníku rozzářila, ale nedává mi to smysl. Vždyť jste se ani nelíbali. Co mi uniká?" dožadovala se odpovědi.
"To způsobil Dimitrijův dotek. Poprvé mě v naprostém soustředění na hru chytil za boky. A podruhé nenápadně pohladil po zadečku, abyste to neviděli. A mě to rozptýlilo ze soustředění. Kazila jsem si to sama. Svou hlavou. Tak strašně jsem chtěla uspět, až jsem to podělala. Při třetím pokusu jsem sama myslela na naše slíbené milování. A najednou mi to šlo. Takhle to fungovalo i s tancem. Dimitrij mě to učil hned po štědrovečerní večeři. Nešlo mi to. Byla jsem nervózní a ztuhlá. Ukázal mi základní krok a pak mě při tanci líbal, aby mě rozptýlil a nemyslela jsem na blbosti okolo. A jak mi to poté šlo. Ples jsem prožila utopená v jeho hlubokých očích. To mi stačilo. Kroky mi byly jedno. On celých šest měsíců věděl, kde je problém a schválně mi to neřekl. Líbilo se mu, jak jsem neschopná. Chápeš to?!" stěžovala jsem si.
"Nechápu, ale vás dva nepochopím nikdy. Ani se o to nesnažím. Je to tak lepší," kroutila hlavou pobaveně Lissa.
"Taky jsem včera v noci zjistila, co přede mnou tajil. Psala mu z Ruska babička Jeva. Ona věděla, že umře, ale nevarovala nás předem. Teď chce, abychom přijeli na Vánoce k nim. Ruské pravoslavné Vánoce jsou později, než ty naše. Proto mi o dopise Dimitrij nechtěl říct. Je tam od ní poděkování pro tebe a Adriana za uzdravení éterem. A vzkaz pro mě, že se na mě všichni od Belikovových těší. Nejradši bych jí dala za to, co udělala, pěstí. Dimitrij tam jet nechce. Já ho však přinutím. Tohle si s Jevou vyřídím osobně. Jsem zvědavá, co na to řekne Dimitrijova máma. Určitě to taky neví. Jeva bude mít co vysvětlovat. Asi se stavíme na pár dní i v Petrohradě a Moskvě, aby mi Dimitrij ukázal svá oblíbená místa. To bude fajn. Ale první navštívíme Baju. Večer musím s Dimitrijem vybrat a koupit dárky pro jeho rodinu. Jevě nic kupovat nebudu. Ale jeho mámě, sestrám a synovci bychom měli něco přivést. Ale musí to vybrat Dimitrij. Nevím, co mají rádi," svěřila jsem se Lisse.
"Rose, já nevím, jak to děláš, ale vždycky mě dokážeš šokovat," pronesla po mém vyprávění Lissa. "Jediný Adrian s tebou a Dimitrijem drží krok a o všem ví."
Potěšeně jsem se usmála: "Neví, oba jeho dárky k Vánocům jsme zvládli ututlat. Dost vyšiloval. Ale máš pravdu, všechno podstatné ví. Ani my dva s Dimitrijem nechápeme, jak je to možné. Ta jeho předvídavost a plánovaní. Zná nás jako svý boty. Ani nemusíme promluvit a stejně ví, kde je problém. Většinou má připravené rovnou i řešení. Jenom se Sydney si neví rady. Tam to však koriguje Dimitrij, případně já. Jsou sladcí. A Eddie s Jill taky. Ty jejich pohledy."
"Jojo, ty rozpaky kvůli kravatě byly boží. Až holky odjedou, bude se Eddie i Mason trápit. Kéž kdyby to šlo zařídit jinak a mohly tu obě zůstat," přála si Lissa. A já s ní přání sdílela. Ale nejde to.
Po tomhle rozhovoru jsme se vrátily za našimi muži do obýváku. "Lisso, co se culíš? O něco jsem přišel?" zajímal se Christian o to, co způsobilo Lissin pobavený úsměv. Nemohla si pomoct. Jakmile uviděla Dimitrije, cukaly jí koutky.
Sedla jsem si k němu na pohovku a hlavu si opřela o jeho rameno. Všiml si pohledu Lissy. "Noo, bezva," tiše zaúpěl, ale dál to radši nekomentoval. Bylo mu jasné, že všechno ví.
"To nic, lásko. Mám jen dobrou náladu. Toho si nevšímej," nepráskla nás Christianovi. Dimitrij na ni vděčně pohlédl.
V půl dvanácté dorazili ostatní. Dnes první Adrian se Sydney. Po té jejich společně strávené noci v bytě u Sydney spolu tráví více času o samotě. Vše je nevinné. Jsme se soudruhem informovaní z první ruky. Ale stejně z toho máme oba radost.
Když nás Adrian s Dimitrijem uviděl, neodpustil si komentář: "Do háje, nemůžete se občas krotit! Jsou okolo vás nadaní lidi, kterým to vadí! Tenhle pohled je o zdravý rozum!"
Překvapivě ho za nás setřela Sydney: "Nech je být! Nikdo ti nenařizuje, abys jim čučel na aury! Děláš si to sám!"
Lissa, Christian i já s Dimitrijem jsme vyprskli smíchy. "Syd, jsi skvělá! Díky," ocenila jsem její usazení Adriana do patřičných mezí.
"Člověk, aby se bál cokoli říct! Mám to s tebou těžký, Sageová!" oplatil jí to.
"Mlč a nic se ti nestane!" sjela ho znovu. A my šli do kolen. Pár minut po nich zaklepal zbytek party.
Takhle probíhala většina dalších dní. Akorát se měnil program. Byli jsme na stolním fotbálku, pinpongu, minigolfu. Zopakovali jsme bowling i kulečník. Jedno odpoledne koukali na filmy a jedli tuny popcornu. Ukázali jsme holkám celý dvůr. Všechny ženské jsme si dopřály i masáže a různé další hýčkání v salónu, mezitím si kluci zahráli svůj osobní velký turnaj v kulečníku a bowlingu. Adrian Dimitrije o jediný bod porazil, a pak se s Eddiem, Christianem a Masonem domluvili na znění prohrané sázky. Dimitrij bude vařit i péct a pohostíme celou bandu u nás doma. Museli jsme na oběd půjčit velký stůl i židle, aby se k nám deset lidí vešlo.
Holky nás navštívily v našem bytě zcela poprvé. Dimitrij to zvládl s přehledem. Já mu maličko pomáhala. Ukuchtil italské menu: rajčatovou polévku, špagety s boloňskou omáčkou a parmezánem a tiramisu jako dezert. Parta mlaskala.
"Teda, Dimitriji, můžeš mi povědět, proč jsi strážce a ne kuchař? Tohle je božský," pochleboval mu Christian.
"Jen nepřeháněj," vrtěl hlavou Dimitrij.
"Myslím, že se budeme o vaření sázet častěji," navázal i Eddie.
"Ona Rose vážně nekecala," podotkl i Mason.
"Mase, já nikdy nekecám, abys věděl!" zavrčela jsem na něj podrážděně. "Soudruh sice vařit bude, ale pouze pro mě. Vy ostatní máte smůlu. To já s ním žiju a mohu využívat všechny jeho ruské kvality. A že jich teda je. Nebudu je jmenovat, pak byste záviděli mnohem víc."
"Rozo, radši buď zticha," snažil se mě včas zarazit Dimitrij.
V tomto duchu jsme se častovali celé odpoledne u nás doma. Byl to poslední den s Jill a Miou. Dnes večer v devět holky odjíždí zpět na akademii. My s Dimitrijem o den později do Ruska.
Po obědě jsme u nás koukli na Briget Jonesovou. Kolem páté se Jill s Miou a klukama sebrali, že si jdou dobalit věci. Chtěli být pár posledních hodin sami. Chápali jsme je. A nás šest se přesunulo k Lisse. Sydney s Adrianem si pro mě s Dimitrijem připravili přednášku o Rusku. Udělali dokonce prezentaci s fotkama důležitých míst, kam mě musí soudruh vzít. Bylo to zajímavé i poučné. A jejich provedení, kdy Sydney představovala přísnou paní učitelku a Adrian zkoušeného žáka, nemělo chybu. V osm se rozloučil i Adrian se Sydney s tím, že se potkáme na nádvoří u auta v půl deváté, abychom se rozloučili s holkama.
Dva strážci z Dimitrijovy skupiny tam již s autem čekali. Pojedou černou hondou. "Ahoj, šéfe," oslovili ho neformálně. Strážci Lautner a Walsh.
"Patricku, Briane," kývl jim na pozdrav a polovičatě se na ně usmál.
Na nádvoří dorazili i Adrian se Sydney. Nesli čtyři zabalené dárky. Dva menší a dva větší. Položili je opatrně na kapotu auta. Se všemi se pozdravili. Pár minut poté přišli i holky s Masonem a Eddiem. Galantně jim pomáhali s taškama. Mason s Miou se drželi za ruce. Mia měla opuchlé oči. Musela brečet. Bylo mi jí strašně líto. Moc dobře vím, jaké to je být bez toho, koho milujete.
Brian s Patrickem od nich převzali tašky a dali je do kufru. Hlavního slova se ujal Adrian: "Bando, co blbnete?! Vždyť se zase uvidíme. Navíc nabízím své služby při zprostředkování éterových snů pro dvojice. A tady pro vás něco máme. Ty větší v modrém papíře jsou pro kluky. A menší v červeném pro holky. Syd, prosím rozdej jim to. Já vysvětlím ten zbytek, až to rozbalí. Holky první. Dejte se do toho."
A my ostatní tiše přihlíželi. Budou to obrazy. A taky, že jo. Mason s Miou, jak se objímají a smějou. Mia pohled na obraz nevydržela a znovu se rozvzlykala. Mason ji hned konejšil. Na druhém obrazu, který rozbalila Jill, namalovaní oni s Eddiem. Nebyla schopná slova, natož zvednout oči a setkat se s pohledem Eddieho.
"Kluci, teď vy," pokynul jim Adrian. A oni opatrně roztrhli balicí papíry. Na jednom vyobrazený Eddie, jak objímá Jill kolem pasu a ona je o něj zády opřená. Hlavy mají u sebe a šťastně se usmívají. Masonův drobet odvážnější. On s Miou při polibku. "Tak aby bylo jasno, větší mají kluci do vašich společných ložnic. Menší máte s sebou na akademii, aby vám nebylo tolik smutno, jo?" Rozhozeně mu všichni čtyři poděkovali.
"Patricku, schovejte holkám prosím obrazy do auta," požádal Adrian jednoho ze strážců. Proběhlo loučení. Všichni jsme holky objali, až na Dimitrije, který tradičně podal pouze ruku. Ten jeho ostych je boží. Pouze svým vzhledem na akademii lámal dívčí srdce, nebyla jsem do něj zabouchlá sama. A přitom se holky bál obejmout. V nejdelším objetí zůstali Mason s Miou. Využívali poslední chvilku k polibkům.
"Patricku, Briane, za tyhle dvě mi ručíte hlavou," nařídil strážcům Dimitrij.
"Nebojte, šéfe. Nikdo jim nezkřiví ani vlásek. Na nás je spoleh," uklidňoval ho za oba Patrick. "Omlouvám se, ale je čas."
Mia s Masonem se naposledy políbili a pohladili jeden druhého po tvářích. Jill už chtěla nastoupit do auta, když ji zastavil naléhavě Eddie: "Jill." Několika rychlými kroky překonal vzdálenost, která je dělila. Jill vzhlédla s otazníkem do jeho očí a on ji bez varování políbil. Přitáhl si ji k sobě do náruče a přitiskl své rty na její. Nebyla to ani obyčejná pusa, ani francouzský polibek. Něco mezi tím, ale na poprvé i tak dost odvážné. Pak jí dal ještě pusu na čelo a zašeptal: "Miluju tě. Budeš mi chybět. Až dorazíte na akademii, dej mi vědět. Zavolám ti." Jill ztratila řeč. Když ji pustil, měla problém nastoupit do auta, jak byla omámená a vykolejená. Přitom však šťastná.
"To ti to trvalo, Eddie!" rýpnul si Adrian.
A vysloužil si za to pohlavek od Sydney. "Já tě varovala!"
A my se rozesmáli. Naposledy jsme Mie a Jill zamávali a rozešli se do svých domovů. Večer po službě jsme si s Dimitrijem nabalili tašky. S sebou jsme měli připraveno spoustu teplého oblečení. Podle počasí na internetu jsou v Rusku velké mrazy. Dimitrij k sobě do tašky zabalil i dárky pro svou rodinu - mámu, tři sestry a synovce. Pro babičku Jevu jsme schválně nic nepořizovali. Na cestu si bere i dva nové romány. Já mám MP3 s hudbou a časopis. Cesta bude dlouhá. Let potrvá i s přestupy téměř 24 hodin. A z Omsku nás čeká posléze jízda autem až do Baji, která zabere asi 7 hodin.
"Rose, nerozmyslela sis to?" ubezpečoval se Dimitrij.
"Ne," pověděla jsem rozhodně. Dimitrij si povzdechl, ale nekomentoval to. Odešel z ložnice do obýváku. Šla jsem si zabalit věci do koupelny a našla jsem ho ležet na pohovce. Koukal na strop a přemýšlel. "Soudruhu, co tě trápí? Tváříš se ustaraně. Tu Baju budeme řešit až na místě podle toho, jak se to všechno vyvine."
"Na tohle téma jsem rezignoval. Přemýšlím o Masonovi a Mie," překvapil mě svou odpovědí.
"Proč o Masonovi a Mie?" zajímala jsem se.
"Jak zvládnou to několikaměsíční odloučení. Mason za mnou druhý den po plese byl a chtěl radu, jak se má ubránit milování s Miou," šokoval mě soudruh.
"Cooože?"
"Když ti to povím, ani necekneš, rozumíš?! Žádná nevhodná hláška na jeho adresu, ani když budeš naštvaná. Přišel za mnou, protože mi důvěřuje a já ho neshodím. Slib mi to," dožadoval se mé přísahy.
"Slibuju," vymámil ze mě slib Dimitrij. A pak mi všechno pověděl. "Teda soudruhu, to jsou mi novinky. Já myslela, že spolu od podzimní návštěvy akademie spí. Mia panna není. Nemusejí na nic čekat. Tos mě překvapil."
"Rozo, víc pozoruj zamilované páry v našem okolí. Ti dva spolu nic neměli, maximálně poslední noc na akademii a tu po plese, ale to nebylo vážné. Mia to teď chtěla posunout dál. Ale Mason se bránil. A podle jejich dnešního loučení se i úspěšně ubránil. Pár měsíců se budou trápit, že nemůžou být spolu. Poté však budou hodně šťastní. Hodí se k sobě. Dneska se dal do pohybu i vztah Eddieho s Jill. Těm to počáteční oťukávání vyjde akorát do léta. Spíš jsem zvědavý na Adriana a Sydney. U nich to klasický partnerský a milenecký vztah hned tak nebude. Jestli to posunou do roka někam dál kromě pár ukradených polibků, bude to zázrak. Podobají se nám. Strašně moc. A držím jim palce. Nebudou to mít lehký. Konec rozumování. Půjdeme se umýt a brzy spát. Ta zítřejší cesta bude náročná. Půjdeš první? Teď mě napadlo, cos všechno pověděla Lisse? Tipuju, že úplně všechno, viď?" hádal Dimitrij.
"Jo, prý by ji těch našich deset poloh za čtyři dny zabilo. Vůbec netuší, o co přichází. Její chyba. Jsi utahaný? Co bys řekl společné sprše? Slibuju, že po ní už budu hodná a půjdu spát," sváděla jsem ho.
"Za chvilku přijdu," polovičatě se usmál nad mou nabídkou.
"Pospěš si," zašeptala jsem a políbila ho na sametové rty. Poté jsem si došla do ložnice pro noční košilku a přemístila se do koupelny. Dimitrij skutečně za pár minut přišel. Oba jsme měli koupelnu rádi a skoro každý den se sprchovali nebo koupali společně. Proběhlo několik něžností při mytí a my pak v ložnici oba spokojeně usnuli stulení jeden druhému v náručí…
Žádné komentáře:
Okomentovat