SPO - 22. kapitola – Párty

A máte tu další kapču ;)

"Děkujeme, máš to u nás, Adriane," pronesli vděčně vyfiknutí muži, že jsem jim s takovou prkotinou pomohl. Pro mě to byla brnkačka. Navíc mě to docela bavilo. Následně odešli všichni tři nahoru k Ozerovi, abych se mohl připravit i já sám.

Výběr svého oblečení jsem měl díky Rosině černé barvě šatů nejjednodušší. Bude se k nim hodit cokoli, avšak držel jsem se předlohy kluků, abych jediný z nich nešel v kvádru. Nakonec jsem si oblékl černé džíny taky a k nim bílou košili se smaragdovými proužky. Navrch ještě i černou pánskou vestu z obleku. Dodala tomu pořádný šmrnc. Svůj dokonalý rozcuch jsem neměnil. A další trochu provokativní věcí, kterou jsem si dovolil na sebe na párty vzít, byl místo černého koženého pásku, smaragdový. Stejný odstín jako proužky na košili.

Spokojeně jsem obhlédl své dílo v zrcadle. Povedlo se mi to. Zamknul jsem pokoj a vyzvedl kluky u ohnivce. "Nevíte někdo, jak to pořád dělá?!" rozhodil rukama ve výmluvném gestu Eddie, když mě spatřil ve dveřích. "Jestli se do tebe zakouká někdy Jill, dám ti pěstí! Varuju tě předem! Protože ta je moje!"

"Mně už taky podruhé holku nepřebereš, jasný?! Od Mii se drž laskavě dál!" připojil se i Mason.

"Odmítám tě nechávat s Lissou o samotě na hodinách magie éteru!" přisadil si i Christian. Ve všech se svářela žárlivost i kamarádství zároveň. Částečně to mysleli z legrace, ale jedním kouskem mě pokládali za skutečnou konkurenci.

"Dejte si pohov! Jestli vás to uklidní, umím číst aury holek. A víte, co v nich vidím? Lásku, přitažlivost a touhu..." stihl jsem pouze říct.

Přerušil mě ze třech úst tentýž zděšený výkřik: "Cooože?!"

"Kdybyste mě to nechali dopovědět, už byste věděli, že Lisse v auře bliká nápis: Ozera, Jill: Castile a Mie: Ashford. Stačí??? Jakým způsobem využijete tuhle informaci, záleží čistě na vás, pánové. A podotýkám, že je ve středu Valentýn. Slečny by si zasloužily nějakou tu kytku s dárkem," rýpnul jsem si.

"To je sice pravda, ale kde tady na akademii v únoru seženeme kytku. Do města nás nepustí," povzdechl si Christian.

"Hoši, vy jste nepoužitelní! Během dnešního večera přijímám objednávky na dárky a kytky. Já to na rozdíl od vás totiž bez problémů zařídím. Jen mi konkrétně řekněte něco ve stylu: "Chci puget bílých růží, růžových gerber a podobně a k tomu třeba perníkové srdce, plyšového medvěda..." OK?" rozhodl jsem se jim pomoci i v tomhle ohledu. Stejně budu objednávat u strážce-zásobovače kytici rudých růží a velkou čokoládovou srdcovou bonboniéru pro malou dhampýrku.

"Sakra, nevíte někdo, jaké kytky má ráda Mia?" vyhrkl Mason.

"A Jill?" napodobil ho ihned Eddie.

"Tohle naštěstí u Lissy jediné vím. Miluje bílé frézie. Adriane, půjde to? V tuhle dobu nejsou moc k dostání," strachoval se Christian.

Mávl jsem rukou: "Seženu je. Oblíbené květiny Mii a Jill nechte vysondovat nenápadně Lissu. Možná je dokonce i zná. Stačí mi to dát vědět do neděle. Máte na to celý víkend. Jdeme vyzvednout holky."

Když jsme zaklepali na sestřenčiny dveře, ozvalo se zevnitř: "Minutu."

Poslechli jsme a vyčkávali na pozvání dovnitř. Nepřišlo. Holky samy rovnou vyšly z pokoje na chodbu. Parádně mě pobavilo, jak na sebe navzájem zírali. Lissa na Christiana, on na ni. Stejně tak Mia s Masonem. I Eddie s Jill. Uchváceni sami sebou nevnímali nic a nikoho okolo.

Ten pocit - někoho takhle milovat a být milovaný - jsem jim záviděl. Sám jsem tohle nikdy nezažil. Aury zářily láskou a štěstím. Vypadaly překrásně. I Rose se na pár okamžiků pousmála. Vnímala přes pouto Lissiny pocity.

"Má krásko, ani neumím slovy vyjádřit, jak ti to sluší," poklonil jsem se Rosině vzhledu a jako gentleman jí políbil vrchní stranu ruky.

"Ach, Adriane," povzdechla si dojatě. Přitáhl jsem si ji k sobě na hrudník a poté jí vtisknul polibek do vlasů.

"Bando, jdeme! Parket čeká," vyzval jsem ostatní k pohybu. Ztuhle na sebe pořád zírali. Moje hláška kluky vzpamatovala a nabídli každý své dívce rámě. Přejel jsem všechny dvojice očima. Sladil jsem je hezky, pokud vezmu v úvahu, že jsem na to měl pouze asi hodinu a jejich omezený šatník. Samozřejmě puntičkář uvnitř mě by vyměnil Christianovu světle žlutou košili za tmavší zářivější odstín podle Lissiných šatů. Naopak Mason by košili dostal světle modrou a ne tmavě. To však nezkazilo celkový dojem, že tvoří dohromady pár.

Ten kousíček do sálu jsme rychle přešli bez kabátů, i když venku vládla pořádná zima. Zbytečně bychom se otravovali s čekáním u šatny. Vevnitř se topilo. A při tanci nám chladno rozhodně taky nebude. Nejdřív jsme zabrali volný stůl pro osm, galantně obsloužili holky pitím a následně vyzvali k tanci. Jelikož se oslavoval sv. Valentýn - svátek všech zamilovaných - hráli samé pomalé slaďáky. Tím nevznikl problém s tanečními kroky. Ploužák zvládne každý tupec.

Samozřejmě první volenka zůstala na mně. "Smím prosit, malá dhampýrko," požádal jsem Rose o tanec. Moc se jí nechtělo, ale rozhodla se ostatním nekazit odpoledne ani večer, takže bez řečí šla. A zbytek party nás během pár sekund následoval.

Uchopil jsem Rose do klasického tanečního držení a zachoval mezi námi mezeru. Ostatní páry okolo se při ploužácích po sobě dost plazily. Jen Mason, Christian a Eddie holky sice drželi okolo pasu, ale neohmatávali je na zadku ani nic podobného a Mia, Lissa i Jill je zase držely kolem krku a pomalu se pohupovali společně do rytmu s navzájem utopeným pohledem.

"Ty si tu asi nepřipadáš tak mimo jako já, co?" zašeptala Rose po chvíli.

"Obávám se, že dneska i jo, malá dhampýrko," připustil jsem. "Páry Dragozera, Edjill a Miason tu lásku nehrají ani nepředstírají. Závidím jim. Holek jsem měl spoustu, ale tohle, co cítí oni, jsem nikdy nezažil. Je to tak upřímné a hezké. Jejich aury září jako sluníčka. Někdy si pokládám otázku, jestli to v životě taky jednou poznám..."

"Buď rád, žes to nepoznal. Případná ztráta toho, komu jsi dal srdce, strašně bolí. Nikdy bych ti to nepřála prožít. Přijdeš o kus sebe. Něco v tobě umře," odporovala mi smutně Rose.

"Nemysli na něj," nabádal jsem ji.

"Snažím se, ale Valentýn mi k tomu moc nepomáhá, víš?" pronesla trpce.

"Tak víš co? Uděláme si soukromou párty nezadaných a osamělých," napadlo mě. Rose pozvedla pochybovačně jedno obočí. "Pyžamová párty u tebe na pokoji. Rozhodl jsem se, že využiju tvé nabídky na přespání - dneska i zítra. Ale pouze v případě, že si oblečeš moje tričko."

"Adriane, ty jsi takový tele!" otitulovala mě a oči se jí přitom zaleskly slzami. Zrušil jsem mezeru mezi námi a přitáhl si ji celou k sobě. Zabořila mi hlavu do prsou. Hledala útěchu. "Co bych si bez tebe sama počala?!"

"Ač je to neuvěřitelný, ono nám to spolu docela klape, viď? Předtím mě žádná holka natrvalo nechtěla," pousmál jsem se.

Moje hláška malou dhampýrku pobavila. V auře se objevil náznak úsměvu jako na jejích rtech. Srdce se mi málem rozskočilo radostí. Tolik mi to chybělo. "A nebylo to náhodou tím, že jsi žádnou nechtěl ty?"

"Ale kde že? Jsem vtom zcela nevinně. Ženský mě ještě nedocenily. Noo, možná trochu ty. Ať ti nekřivdím. Pokud si mě ovšem nadále necháš?!"

"Nechám! Navždycky!" ubezpečila mě a obtočila mi ruce kolem krku. "Jsi můj poklad!"

"V tom případě mě zajímá, co budu potom, až ti seženu v noci kýbl čokoládový zmrzliny přímo na pokoj?" zamyslel jsem se jakoby nevzrušeně.

"To nedáš!" nevěřila mi, že jsem schopný ji sehnat. Moje tajemství ohledně univerzálního klíče a maskování neodhalila.

"Dobře, sázka. Pokud ji seženu, mám u tebe masáž zad. Děsně mi tady na akademii chybí lázně s pěknými masérkami..." škádlil jsem ji. "Jo, a taky mi prozradíš, kam si zalézají na intimčo sestřenka s ohnivcem."

Rose vykulila oči: "Ty o tom víš?!"

"Malá dhampýrko, čtu aury a ty po sexu jsou naprosto vražedný," vysvětlil jsem. "Tak co bereš?"

"Že váháš! Ta masáž nezní špatně. Když prohraješ tak mi ji dáš ty a do závěreček u mě budeš zůstávat aspoň jednou týdně přes noc. Nerada spím sama. Platí?" smlouvala.

"Platí!"

Odpoledne i večer příjemně utekl. V devět nás vyhnali na pokoje. Skončila prodloužená večerka. Nikam jsem nespěchal. Nejprve jsem se vysprchoval, dostatečně navoněl, sbalil si do batohu pyžamo, čisté oblečení na ráno, hřeben, gel na vlasy, pastu i zubní kartáček. Po zralé úvaze jsem přibalil ještě i skicák s uhlem. Oblékl jsem se. A tentokrát už v půl jedenácté zkusil vlézt Dimitrijovi do snu. Povedlo se mi to. Spal. Bleskově jsem ho zkontroloval. Vše při starém. A sen ukončil. Spokojeně jsem si oddechl a nalil si skleničku krve.

"Zítra budu muset říct Lisse o léčivý prsten na éterovou temnotu," prolétlo mi hlavou. Víc jsem se v pokoji nezdržoval a vydal se schovaný v maskování do jídelny. Odemkl jsem si ji svým klíčem a vzadu ve skladu sebral z mrazáku velkou vaničku čokoládové zmrzliny a dvě lžíce. Objevil jsem tam i čokoládovou polevu a šlehačku, takže jsem je přidal do batohu rovněž. A opatrně se kampusem proplížil k Rose.

Pololežela v mém zeleném tričku v přikrývkách. Splnila můj požadavek. Ani se již nepozastavila nad tím, že si sám odmykám její pokoj. "Přišel jsi."

"Vždyť jsem ti to slíbil a nesu i zmrzlinu, malá dhampýrko. Podcenila jsi mě," rýpnul jsem si vypočítavě. "Těším se na vyhranou masáž." Přešel jsem k její posteli a podal jí z batohu zmrzlinu, obě lžíce, šlehačku i polevu.

"Jak se ti tohle povedlo?!" vrtěla hlavou.

"Tajemství. Dej se do toho. Jen využiju na pár minut tvou koupelnu a hodím na sebe pyžamo, když už to má být pyžamová párty," s těmito slovy jsem zapadl do koupelny. Ve tmavě zelených dlouhých pyžamových kalhotách a nátělníku jsem vylezl. Rose už debužírovala. Ze šlehačky a polevy si utvořila obr zmrzlinový pohár.

"Sluší ti to i v pyžamu. Nikdy dřív jsem tě v něm neviděla," připsala mi body. Pak se sama na posteli odsunula víc ke straně a pustila mě k sobě pod peřinu.

"Asi už špatně vidíš nebo mluvíš z hladu," usadil jsem ji do patřičných mezí a přitáhl si ji do náruče.

"Náhodou já vidím naprosto jasně!" bránila se okamžitě a rukou mě pocuchala ve vlasech. To mě dopálilo.

"Hej, opovaž se mi ničit můj bezchybný účes!" zarazil jsem ji a odtáhl se do bezpečné vzdálenosti.

"Adriane, v posteli pár minut před spaním je ti bezchybný účes, víš na co...?!" odporovala mi.

"Nikdy nemůžu tušit, kdy potkám tu pravou!"

"Ujišťuji tě, že to dneska v noci rozhodně nebude," dobírala si mě Rose.

"Co ty víš?! Nebudu nic ponechávat náhodě."

Odevzdaně zakroutila hlavou s úšklebkem na tváři: "Ty jsi teda případ!"

"Mluvíš o sobě, malá dhampýrko?!" po mé větě zesmutněla. Fofrem jsem zachraňoval situaci. "Já to tak nemyslel, Rose. Vždyť mě znáš... A laskavě netahej do postele dneska Belikova, když tu ležíš se mnou, jo?! Buď tak hodná! Nebo se balím a jdu pryč!"