NO3 - 22. kapitola – Jeva (z pohledu Rose)

Trochu se zpožděním, ale přece ;)

V den odjezdu jsme si nechali normálně službu, akorát jsme si s klukama přehodili ranní a odpolední. Školu ještě neměli. Začínala jim od 7. ledna. Patrick s Brianem holky v pořádku dopravili na akademii. Průběžně Dimitrije informovali smskama.

V jednu odpoledne jsme odjížděli na letiště. Na otočku nás tam vezl další strážce z Dimitrijovy skupiny. Jmenoval se Oliver Jackson. Let byl dlouhý a náročný. Část jsem prospala. Mohl za to Dimitrijův nový kabát s jeho nádhernou vůní a objetí. Plánovali jsme výlety po Petrohradu. Soudruh mi líčil své dětství a sděloval informace o jednotlivých členech své rodiny. Když jsme mlčeli, spala jsem nebo poslouchala hudbu, tak si četl. Konečně jsme dorazili do Omsku. V půjčovně si půjčili auto a pokračovali 7 hodinovou jízdou do Baji. Předem mi Dimitrij řekl, že život v Baje se neliší od lidského. I režim dne. To mi nevadilo, alespoň si užiju slunce. Tolik mi v morojském světě chybělo…

Dimitrij celou cestu řídil. Mohlo být kolem lidského poledne, když mě pohladil po ruce a zašeptal: "Rose, Rozo, probuď se. Za pár minut jsme tam. Teď bude krásný výhled na údolí. Chci ti ho ukázat. Dnes bude obzvlášť pěkný, když svítí i zimní slunce." Měl pravdu.

Za dalších pět minut jsme přijeli do Baji. Klasické baráky a ulice. Dimitrij zkušeně prokličkoval a zastavil před jedním domem. Venku před ním stála stará paní. "Pane Bože, to je Jeva. Dimitrijova babička. Už na nás čeká. Soudruh nelhal. Nedali jsme jí vědět, kdy a jestli vůbec přijedeme. Ale ona to ví," prolétlo mi hlavou. Střetla jsem se s jejíma očima. Ani maličko se nestyděla za to, co nám s Dimitrijem udělala.

Zuřila jsem. Vystoupila jsem z auta a nakráčela si to přímo před Jevu. "Chci vysvětlení a to hned! Proč jste ho nevarovala?!"

Odštěkla mi něco rusky. Nerozuměla jsem tomu. "Mluvte na mě laskavě v mém jazyce! Vím, že ho umíte! Takže si nehrajte na blbou!"

Opět něco odsekla. Zasáhl rusky Dimitrij. Ani jsem nemusela znát překlad, aby mi došlo, že mě brání. Jeva ho však neposlechla a dál na nás sypala ruské věty.

"Tak dost! Pokud chcete, abych vás chytla pod krkem, bez zaváhání to zrealizuji! Nyní budete mluvit v mém jazyce a zodpovíte mi všechny otázky! A že jich mám hodně! Proč jste ho nevarovala?! Ptám se naposled…" stihla jsem říct, než mě přerušil další ženský hlas. Žena mluvila rychle. Na to moje základní znalosti ruštiny nestačily. Ale musela se ptát na něco ve stylu: "co se tady děje". Jakmile uviděla Dimitrije, zmlkla. Nemohla popadnout dech. Již podle vzhledu jsem poznala, že je to jeho matka.

"Mamuška," oslovil ji.

A ona jeho: "Synok."

Ty jejich stejné oči. Přešel k ní, aby ji objal. Potom se jejich pohled stočil na mě. "Mami, chtěl bych ti někoho představit. Tohle je moje Roza," představil mě Dimitrij v mém jazyce.

"Ráda tě poznávám. Já jsem Olena. Budeme si tykat, ano?" plynule přeskočila z ruštiny.

"Souhlasím. Moc ráda. Já jsem Rose," dostalo se mi vlídného přivítání a já za něj byla vděčná.

"Pojďte dovnitř," vyzvala nás. Poslechli jsme. Pomohla jsem Dimitrijovi s taškami. Jevy jsem si dál nevšímala a vešla do domu. Místnostem dominoval starší nábytek, ale to nevadilo. Cítila jsem se tam příjemně. Všude bylo čisto a útulno.

"Dimko, proč jsi nedal vědět, že přijedete? Nemám nic připravené," vyčítala mu Olena nepodstatný detail.

"Ona vám neřekla, že nás pozvala?" zeptala jsem se narovinu.

Olena vypadala zaskočeně: "Jeva vás pozvala? Ne, já o ničem nevím. A hlavně nechápu, jak vás mohla pozvat? Vždyť nemáme na Dimku telefon ani adresu. Vůbec netuším, kde právě slouží. Když se tu stavil naposled, nic nám neřekl."

"Poslala mu přímo ke dvoru dopis. Dám ti ho přečíst. Určitě potom budeš mít na Jevu stejné otázky jako já. Mohla by laskavě přijít, chci to mít za sebou. Tohle okolkování mě pěkně vytáčí!" řekla jsem podrážděně.

Olena na mě pohlédla očima plnýma otázek, pak se ale zeptala jako správná hostitelka: "Co si dáte k pití? Kávu, čaj?"

"Mně prosím čaj a pro soudruha kávu, viď," požádala jsem ji a přitom čekala na němý souhlas Dimitrije s objednávkou kávy. Zajiskřilo mu v očích po nahlas vyslovené přezdívce před jeho mámou. Ani jsem si to neuvědomila. Prořízlá pusa to způsobila sama.

"Soudruha?" zopakovala Olena v otázce.

A Dimitrij se rozesmál: "Toho si nevšímej, mami, jen si mě přejmenovala." Zavrtěla hlavou. Následně před nás postavila šálky s nápoji.

"Jaká byla cesta? Kromě toho, že dlouhá. Připravím vám pokoj, ať si můžete odpočinout. Zbytek rodiny je ve škole nebo v práci. Zůstanete tu na celé Vánoce?" konverzovala s námi Olena.

"To právě nevíme až podle toho, co nám poví Jeva. Asi si pro ni ven dojdu. Tohle mě fakt nebaví," zvedla jsem se od stolu.

"Rozo, dopij aspoň ten čaj. Já pro ni potom dojdu," stáhl mě znovu na židli Dimitrij.

"Přeložíš mi, o čem ses s ní venku hádal?"

"Radši ne," vyhnul se odpovědi. Dopíjela jsem akorát čaj, když se v kuchyni objevila Jeva sama.

"Chci odpovědi! Nehodlám chodit kolem horké kaše! A vy víte moc dobře jaké! Proč jste nás nevarovala?! Vy byste byla schopná žít s tím, že se mu něco stalo a nepomohla jste mu?! Nechala byste ho umřít?! To tedy máte hodně silný žaludek! Vlastního vnuka! Takhle se babička nechová…," vztekle jsem na ni sypala věty.

V tu chvíli zazvonil Dimitrijovi telefon. Podíval se na jméno volajícího a protočil oči. "Brácho, ty si teda umíš vybrat čas na zavolání…" Adrianovu odpověď jsem neslyšela. A Dimitrij pokračoval: "Jo, jsme v Baje. Rose právě metá hromy blesky na Jevu. Zavolám pak." Pár vteřin byl Dimitrij potichu a poté jeho odevzdané povzdechnutí. "Rose, chce s tebou mluvit," řekl a podal mi svůj mobil.

"Fakt trochu nevhod!" ani jsem ho nepozdravila.

"Ahoj Rose, poslouchej mě! Navštívil jsem Jevu ve snu. Mám indicie, proč to udělala. Chci tu vaši rozmluvu slyšet! Dej mě na hlasitý odposlech!" rozkázal mi.

"Dobře, ale budeš mlčet! Tohle si s ní vyřídím sama!" podmínila jsem si.

"OK," souhlasil.

Zmáčkla jsem tlačítko, aby nás slyšel. A mobil položila na stůl. Dala jsem si ruce v bok a naštvaně se na Jevu podívala: "Jak jste ho mohla vystavit takovému nebezpečí?! Málem umřel!"

"Dimitriji, o čem to Rose mluví?" ptala se nechápavě Olena.

"Tohle si přečti. Myslím, že tě to bude zajímat," vytáhla jsem z kapsy kalhot složený dopis od Jevy a podala ho Oleně. Prohlédla si obálku a vytáhla list papíru, který ihned pročítala. A bledla. Neměla o tom ani ponětí. Já to tušila…

"Matko, to nemyslíš vážně!" vyhrkla Olena. "Dimitriji, Rose, co se tam stalo?! Já nic nevím!"

"Kromě toho, že mou svěřenkyni a nejlepší přítelkyni Lissu unesli posledního listopadu s jejím strážcem a mým kamarádem Strigojové do své jeskyně, tak vůbec nic! A já, Dimitrij i všichni naši přátelé mohli při jejich záchraně umřít! Ale to tady bylo Jevě asi fuk! Nemám pravdu?!" Vstala jsem od stolu a přešla k ní a Oleně. Dimitrij mě následoval. Bál se, abych Jevu nepraštila. Neměla jsem k tomu daleko.

"Víte, jaké to do prdele je, když vám před vašima očima umírá člověk, kterého milujete nejvíc na světě a vy s tím nemůžete nic dělat?! Leží tam v kaluži krve, trpí neskutečnou bolestí, jeho dech i srdeční tep každou vteřinou slábne! Tak kurva víte, co to je?! Jasně, že nevíte! Vy jste tam nebyla! Ale já jo!" ječela jsem na Jevu nepříčetně. "Jen se podívejte, tady máte důkaz!" Následně jsem Dimitrijovi vyhrnula tričko se svetrem, abych jim ukázala jeho jizvu na břiše.

"Proboha!" zděsila se Olena.

"To vaše díky, které jste napsala v dopise, si strčte leda do hajzlu! Vy jste ho mohla varovat, ale neudělala jste to! Kdyby nebylo Adriana, umřel by! Riskoval pro Dimitrije život, aby mi ho zachránil! A sám potom bojoval 8 dní o ten svůj v nemocnici a Dimitrij 13! Oba skončili v bezvědomí! Leželi v postelích jako mrtvoly! Napojení na monitor, který mohl každou vteřinou hlásit zástavu dechu nebo srdce! Já tam s nimi byla! Celou tu dobu! Půlku prosince jsem se od nich nehla! Až se mi konečně oba vzbudili! A vy následně napíšete své díky?! Jste normální a při smyslech?! Jděte se vycpat! Proč jste napsala ten dopis a pozvala nás sem?! Chci rychlou a jasnou odpověď! Potom odjíždíme! Je mi z vás blbě!" vyčerpala jsem konečně vodopád slov.

"Rozo," přitáhl si mě k sobě Dimitrij. "Neměli jsme sem jezdit. Ty vzpomínky tě zničí…"

"Matko, vysvětli to okamžitě!" připojila se na naši stranu podle předpokladu i Olena.

"Byla to zkouška," vyslovila Jeva.

"Zkouška?! To se mi snad zdá! Ona boji o holý život říká zkouška!" připadala jsem si jako Alenka v Říši divů.

"Ano, zkouška a vy jste uspěli. Všichni. Ovlivní to vaše životy a změní je to. Dost zásadně," hájila se Jeva.

"Chci vědět, co tak zásadního ovlivní! Kromě toho, že do konce svého života nevymažu ze své mysli bolestnou vzpomínku, jak Dimitrij umíral," nespokojila jsem se s jejím vysvětlením.

"Dokázali jste, že neváháte vyměnit svůj život za toho druhého. Nevarovala jsem vás, protože pravděpodobnost, že to zvládnete, byla 95%. Jeden z vás dvou, Rozo a Dimitriji, měl tu noc zemřít. Nejdřív Roza, tys ji zachránil v poslední chvíli, pak ty. Zachránil tě Adrian. A poté znovu Roza, když chtěla svou krví zachránit Adriana po tvém uzdravení. Mohli jste to přežít všichni tři. Ocitli byste se však v bezvědomí a své životy si museli tvrdě vybojovat zpátky. Roza by to měla nejtěžší. Už na druhém břehu byla a duchové by ji nechtěli pustit zpět. Ale věštba se obrátila. Proměnilo se schéma vašich životů. Z trojúhelníku se stal čtverec. Objevila se tam ta alchymistka a rozhodla se změnit svůj život a spojit ho s těmi vašimi. Slečno Sageová, ještě svého rozhodnutí nelitujete?" oslovila Jeva Sydney.

My s Dimitrijem jsme po sobě střelili očima a mysleli, jak mluví Jeva z cesty, když do telefonu promluvila Sydney: "Ne nelituju a litovat nikdy nebudu!"

"Ano, vím. Rozhodla jste se a moc dobře si uvědomujete své hříchy. Dárek v podobě zlatého křížku, který jste dala Adrianovi, mluví sám o sobě a vyrytá věta to pouze písemně dokládá…"

"Vy víte, co to znamená v překladu?!" vyhrkl do telefonu Adrian.

"Jistě," pověděla Jeva s úsměvem. "Slečno Sageová, jste ochotná čelit i této situaci a tomuto rozhodnutí? Přijmete všechny důsledky? Tak to Adrianovi přeložte sama. A koukejte mu přitom do očí."

"To teď neudělám. Zajímá mě to schéma. Dimitriji, Rose, nechte si ho nakreslit a pak nám ho s Adrianem pošlete na mobil. Je to důležité. Obě varianty trojúhelník i čtverec," neztrácela nadhled Sydney.

"Velmi dobře. První je trojúhelník, který v jeho vrcholech protíná kruh. Vrcholy zleva od zdola Roza, Dimitrij a Adrian. Každý máte u svého vrcholu v úhlu osobu, kterou chráníte. Roza Lissu, Dimitrij Christiana a Adrian tam měl vás Sydney. Čtverec je na stejný způsob. Ve vrcholech protíná kruh. Zleva od zdola Rose, Dimitrij, Sydney a Adrian. Opět úhly. Lissa a Christian zůstávají. Adrianovi Sydney také. A vy, slečno Sageová, zde máte Adriana. Pojí vás k sobě dokonce dvojitá vazba. Ani Dimitrij s Rose ji nemají dvojitou. To souvisí s rozdílnými světy Alchymistů a Morojů. Na schématech je kruh. V obou případech představuje věrné a spolehlivé osoby ve vašich životech. Teď tam patří i ti dva další strážci a jejich přítelkyně, Dimitrijův šéf a matka Rozy. Postupně budou přibývat další. Jedná se o ty, kteří s vámi budou chránit mocné tajemství. Ale na to je nyní brzy. Kdo ví, zda se vám ho povede vůbec odhalit. Tohle nebyla poslední zkouška. Nástrah na vás čeká ještě mnoho. Adriane a Sydney, máte však nakročeno správným směrem," kreslila Jeva schémata na papír.

"Zkoušky?! Nechcete tím, doufám, říct, že někdo z nás a našich bližních musí zemřít, že ne?! Čeho se ty další zkoušky a nástrahy týkají? Tajemství existuje a skutečně to funguje? Není to nějaký můj výmysl, ale realita? Jen najít postup? Já ho najdu, i kdybych měl hledat deset let. Dokážu to," mluvil Adrian s Jevou a my s Dimitrijem absolutně netušili o čem.

"Dimitrij s Rozou touto zkouškou splnili první podmínku. Milovat jeden druhého víc než svůj vlastní život a nebáli se ho za sebe i pro druhé vyměnit," ujasnila Adrianovi Jeva. "Ano, čekají vás různé zkoušky a nástrahy, ale tato byla ohledně smrti snad první i poslední. Nemám zatím další informace."

"Kde to najdu, mi neporadíte, co?!" optal se Adrian drze. "Dobře, chci od vás slib! Když se věštba změní a půjde nám o životy, vy nás budete dopředu varovat!"

"Souhlasím, to je férová nabídka. Máte můj slib. Ne, tohle je pouze ve tvých rukách. Ty máš tu moc," pronesla Jeva.

"Nevadí, poradím si sám. Odhalíte mi ten překlad? Pokud Sydney poví, že tam je napsáno to, co řeknete, budu vám věřit, že tohle všechno, co jste právě vypověděla, je pravda. A zařídím se podle toho. Jestli řeknete něco mimo, nevěřím vám," tahal Adrian z Jevy další informace.

"Jste chytří, ale já mluvím pravdu. Sydney, jste připravená?" dožadovala se souhlasu Jeva.

Slyšela jsem, jak se Sydney v telefonu zhluboka nadechla a řekla: "Ano, jsem."

Poté Jeva promluvila: "Adriane, na vašem křížku je vyryto: "Jsi mým největším hříchem, mou zkázou, avšak i spasením". Sydney, čekám na vaši reakci. Mám pravdu?"

"Sydney?!" zašeptal Adrian.

"Ano," zněla její odpověď. V telefonu jsem zaslechla něco spadnout na zem a víc nic.

Po třech minutách jsem poznala tichý Adrianův hlas: "Purpurová! Ty mě zničíš!" Políbil ji.

"Brácho, nerad ruším tuhle idylku, ale my tomu s Rose stále nerozumíme. Mohli byste nám to se Sydney vysvětlit? Jeva sdílnější nebude. O co sakra jde?!" dožadoval se Dimitrij většího množství informací, aby mu to všechno, co dnes slyšel, dávalo smysl.

"Nemůžu vám to říct, ale přísahám, že to mám pod kontrolou a není to nic hrozného. Spíš naopak. Něco moc krásného a úžasného. Pokud se mi to však povede. A já pro to udělám a obětuju maximum. Vy dva to nyní přestaňte řešit. Je to za námi a já vím, proč se to stalo. Prověřilo to naši důvěru, oddanost, lásku, přátelství i fungující spolupráci. Po výslechách a Strigojích to je další zkouška celé party. Pro vás dva je to již několikátá prověrka - kouzlo touhy a Lissin život v ohrožení, vaše 6 měsíční odloučení, první napadení Strigoji při cestě ke dvoru, vyšetřování na akademii a teď opět Strigojové a zároveň boj o život se smrtí. Vše jste zvládli. A my ostatní taky. Půjde to i dál. Jsem si tím jistý! Neříkám, že to budeme mít lehké, ale dokážeme to. Umíme se s životem prát. Nejsme z cukru. Víc vám říct nemůžu. Nechte to v mých rukách. Je to v pohodě a za námi. Užijte si v Baje Vánoce a buďte rádi, že jsme spolu. Nic víc není podstatné," skončil Adrian se svým proslovem.

"Ale…," nestačilo mi vysvětlení.

"Žádný ale, malá dhampýrko! Až přijde správný čas, dozvíte se to. A já budu ten, kdo vám to poví," zarazil mě Adrian. "Končíme hovor. Pouze nám ještě vyfoťte a pošlete v smsce obě dvě schémata. A s Jevou se znovu nehádejte. Nic vám neřekne, ani nemůže. Mějte se. Jevo, děkuji za informace. Romitri, zítra vám zavolám. Nyní se odpočiňte po náročné cestě. Ahoj," rozloučil se s námi Adrian a típnul hovor.

"Co to sakra bylo?!" podívala jsem se na Dimitrije.

"To kdybych tušil. Něco chystá a Sydney mu pomáhá. Ale znáš ho, pokud nám to nechce říct, tak to neudělá. Ať to z něj páčíme po dobrém nebo po zlém. Má pravdu. Teď to necháme být. Promluvíme si s ním, až se vrátíme ke dvoru. Nyní se půjdeme vyspat. Nic nám neuteče," rozhodl Dimitrij.

Olena šokovaně zírala střídavě na Jevu a na nás dva s Dimitrijem. Nic nechápala. Byla zmatená daleko víc, než my se soudruhem. Ale zmínkou o spaní se vzpamatovala: "Připravím vám čisté povlečení a peřiny. Odveď Rose nahoru a ukaž jí svůj pokoj i koupelnu."

Dimitrij přikývl, chytil mě za ruku a dovedl po schodech nahoru: "První dveře vpravo jsou od koupelny a poslední nalevo je můj pokoj. Otevřel dveře do koupelny, abych se mohla podívat a poté mě odvedl do svého pokoje. Celá jsem se napjala. Tady Dimitrij vyrůstal. Na prostředku jedna velká postel, komoda, skříň a knihovna. Ta byla kromě dvou knih zcela prázdná. Dimitrij má všechny svoje knihy u nás v bytě. Pokojík byl maličký, zastaralý i skromný, ale to mi nevadilo. Cítila jsem se v něm příjemně. Došla jsem ke knihovně a pohladila po hřbetech zbylé dvě knihy: "Soudruhu, tyhle dvě jsi tu zapomněl."

"Nezapomněl, mám doma novější vydání." Odhrnul mi ze strany vlasy a zezadu mě políbil na krk. "Rose, není to tu…"

Přerušila jsem ho a otočila se čelem k němu: "Líbí se mi tu." Pohladil mě po tváři.

"Dojdu pro tašky a peřiny. Hned jsem zpátky," pošeptal a vyšel z pokoje.

Já mezitím na všechno sáhla. Přejela jsem dlaněmi po posteli, po komodě. Otevřela skříň. Prázdná a komoda taky. Přesto mě fascinovalo, že se tohohle nábytku dotýkaly Dimitrijovy ruce. Tohle tvořilo jeho království. Skromné, avšak nádherné království. Tady si čítával své westernové romány.

Když se vrátil, stála jsem u okna a koukala na zasněženou krajinu. Moje dvě tašky položil na postel. "Soudruhu, je tu krásně."

"Zítra tě vezmu na procházku a ukážu ti okolí. Jdi do koupelny. Já připravím pokoj na spaní. Jestli si chceš vybalit, komoda i skříň ti jsou k dispozici." Poslechla jsem ho. Vytáhla jsem z tašky pyžamo, ručník a taštičku, ve které jsem měla přípravky na mytí, a odešla do koupelny. Po dlouhé cestě jsem si sprchu užila. Čistá a voňavá jsem se vrátila zpět do pokoje. Postel již byla přichystaná na spaní. Velká teplá peřina, polštář i prostěradlo. Dimitrij koukal zasněně z okna jako já před chvílí, nejspíš utopený ve vzpomínkách. "Na komodě je teplé mléko s vánočkou. Máma si myslela, abys neměla hlad."

Dokud nezačal o jídle, ani jsem si neuvědomila, jak moc hladová jsem. Vánočka vypadala lákavě. Hned jsem se do ní zakousla. Chutnala skvěle. I mléko s příchutí vanilky. Dimitrij si všiml mého hodování a rozesmál se. "Rozo, kdybys jen tušila, jak moc tě miluju. Jdu se umýt. Až se najíš, zkus usnout. Musíš být po cestě hrozně unavená. Dobrou," popřál mi.

Snědla jsem z talířku všechny tři plátky ukrojené vánočky a vypila obrovský hrnek teplého mléka. Poté jsem zalezla do peřin. Dimitrij se objevil po pár dalších minutách. Božsky voněl. Přitulil se ke mně v posteli. Políbil mě do vlasů a usnuli jsme…