Pro Lucku opožděně k narozkám! ;)
A samozřejmě i pro vás ostatní...
"A já si myslela, že máš zkušenosti úplně se vším," rýpnula si Rose ironicky.
"Musím tě zklamat, malá dhampýrko. V tomhle ohledu jsem nedotčený. Avšak my jdeme dneska hřešit jinak. Vyzvednu si svou výhru v masážním salónu "Sexy Rose" u své nádherné soukromé masérky," škádlil jsem ji.
"Já tě jednou za ty tvoje hlášky zabiju, Ivaškove," pocuchala mě Rose ve vlasech. Rychle jsem hlavou uhnul.
Z batohu jsem vytáhl masážní olej s vůní kokosu a sundal si pyžamový nátělník. Otočil jsem se k Rose zády a nohy složil do tureckého sedu. "Chci příjemnou masáž, slečno masérko. Masážní olej s vůní kokosu bude naprosto ideální," podal jsem jí lahvičku do ruky.
Odšroubovala víčko, když se zděšeně ozvala: "Adriane, to jako myslíš vážně?! Masážní olej vhodný pro erotickou předehru?!"
"Jajjj, asi jsem ti zapomněl říct, abys nečetla informace na lahvičce a návod k použití, co?" pronesl jsem bezelstně na svou obhajobu. Pozůstatek "starého Adriana" z nepřeberných sexuálních hrátek. Byla by škoda lahvičku jen tak vyhodit. Je to normální olej na masáže, který nedráždí ani pokožku na citlivých místech.
"Jo, to teda zapomněl!" naježila se.
"O nic nejde, můj nevinný andílku! Nehodlám tě zkazit. Je to jen masážní olej s příjemnou vůní kokosu. Sázka se týkala pouze masáže zad, ale jestli ti je nepříjemné i tohle, necháme to být. Nebudu se zlobit, Rose. Včera mě ta masáž spontánně napadla jako první, o co se s tebou vsadit," pohlédl jsem jí zpříma do očí.
"Ne, já sázku ohledně zmrzliny projela. Tohle je fér. Máš pravdu, o nic nejde. Vyjde to nastejno, jestli na tebe napatlám nějaké tělové mléko nebo použiju rovnou masážní olej," odmítla to. Ta dhampýrská čest a morálka...
"Jak myslíš..." nerozmlouval jsem jí to víc.
Na ruce si tiše nanesla olej a trochu stydlivě mi začala masírovat záda. "To je tak divný," šeptla po chvilce.
"Já ti řekl, ať to neděláš, pamatuješ?! To je ta debilní strážcovská morálka a čest! Asi by se zbořil svět, kdybyste jednou porušili své zásady," odtáhl jsem se z jejího dosahu nabručeně. Nechci ji trápit a nutit dělat věci, které se jí nelíbí.
"O to nejde, Adriane. V životě jsem se takhle muže nedotýkala. A ani ve snu by mě nenapadlo, že tuhle výsadu obdržíš ty. S Lissou jsme si masáže dávaly navzájem a divné mi to nepřišlo," vysvětlovala.
"Malá dhampýrko, co mi to tady povídáš?! Nejsem první chlap, na kterého saháš. Pereš se s nima dennodenně v tělocvičně. A nějaké zkušenosti máš i v oblasti postele," nechápal jsem její okolkování.
"To sice jo, ale tohle je jiné. Ty jsi polonahý, hezký Moroj. Když jsem se Jesseho, Mason nebo Dimitrije dotýkala, tak to bylo převážně na břiše, hrudníku a pažích. Nikomu z nich jsem nemasírovala záda. Je to prostě zvláštní," popisovala své pocity. "Ale ne vyloženě nepříjemné. Jen netuším, jakou silou mám masáž provádět. Navíc jsem se s těmi ostatními líbala a dotýkala se jich, aniž bych nad tím přemýšlela. A teď tu sedím, sahám na tebe, vdechuju tvou vůni a přitom v tom nic intimního vlastně není. Dimitrij s Masonem jsou svalnatí a vytrénovaní dhampýři. Jesse štíhlý vysoký Moroj, který nemá vyrýsované svaly. Ty jsi něco mezi nimi. Jesseho bys svou postavou setřel. Jsi mnohem krásnější a svalnatější. Na Moroje dost nezvyk. Je mi záhadou, jak je to možné. Nikdy jsem tě neviděla cvičit."
"To budou skvělé královské geny Ivaškovů," pronesl jsem sebejistě a s arogancí. A o návštěvách posilovny úmyslně pomlčel.
"Že jsem radši nedržela pusu," spílala si po mé reakci Rose. "Hezký, ale děsně namyšlený a sebejistý Moroj!"
"Přesně takového mě ženy milují, malá dhampýrko. Kouzlo osobnosti."
"Pche," zafrkala s opovržením. "Tohle na tobě nesnáším! Umíš být úžasný, galantní! Jsi mou oporou, abych se nezbláznila ve své samotě a bolesti! Ale někdy bych tě na místě zastřelila! A tohle je to chování! Proč to děláš?! Proč se tak chováš?!"
"To jsem holt já, Rose. Každý má své chyby a špatné vlastnosti. A já jich mám spoustu. Nikdy jsem nebyl za svatouška."
"Kecy! Schováváš svou pravou tvář za aroganci a sebejistotu! Kopíruješ chování královských Morojů, ale ve skutečnosti to nesnášíš! Pouze děláš, co se od tebe očekává! V čem tě snobsky vychovali! Skrýváš svou citlivou stránku, kdy ti záleží na ostatních kolem sebe! Bojíš se ukázat, že máš někoho doopravdy rád!"
"To bych netvrdil, malá dhampýrko! Neidealizuj si mě," bránil jsem se.
"Dobře, i kdyby ses tak přirozeně choval předtím na královském dvoře, nyní to tak není! Změnil ses! Od té doby, co jsi se mnou tady na akademii, je to jiné! Ty jsi jiný! Lepší! Riskuješ pro mě své duševní zdraví, abys mohl používat magii! Držíš mě nad vodou a nutíš mě dál žít! Bojovat! Nehodit flintu do žita, když z mého života zmizel muž, kterého miluju a nemůžu mít! Dáváš mi naději na lepší zítřky! Vím, že jsi mluvil s Lissou o éterové temnotě a léčení! Pomohl jsi kluky vyparádit na valentýnskou párty a zařizuješ jim i dárky pro holky na středu. Mason s Eddiem u ní sondovali, které kytky mají holky rády a jakou sladkost. Nemusím umět věštit z koule, aby mi docvaklo, že to sem z města dostaneš ty přes nějaké své kontakty královského Moroje a zlatou kreditku! Adriane, ty jsi prokoukl mě! Ale já zase prokoukla tebe! Ať chceš nebo nechceš! Je to tak!" probodla mě svým pohledem, kterým mi musela vidět až do srdce.
Uhnul jsem. Déle jsem to nesnesl. Chytila mě za bradu a donutila mě se na ni znovu podívat: "Odhoď tu masku! Aspoň přede mnou! Pověz nahlas své pocity!"
"Co chceš slyšet, Rose?!"
"Cokoli! Cokoli, co uvnitř sebe cítíš," naléhala na mě.
Zrychlil se mi tep. Odhalila mě. Má pravdu. Ve všem. Jsem jiný. Nevím, jestli lepší, ale můj život, názory i hodnoty se změnily. Nejsem středobodem vesmíru. Už ne. Naopak já vzhlížím s úctou a láskou k Romitri. Oni jsou moji Bohové. Toužil jsem Rose říct všechno, ale nemohl jsem. Avšak nedokázal jsem ani lhát. Proto jsem pouze zašeptal: "Mám tě rád, Rose! Strašně moc! Mučí mě, když trpíš! Každá tvoje vyplakaná slza mě upaluje zaživa na hranici!"
Zabořila mi hlavou do prsou a pevně mě objala: "A já tebe!"
Drželi jsme se takhle asi třicet minut. Hladil jsem ji po vlasech a zádech. Každou chvilkou jsem jí vtisknul polibek na temeno hlavy. "Musím ti něco povědět, ale nechci, abys brečela. Zařídím to a ty se nesmíš bát, že ne, ano?"
Napjatě na mě pohlédla: "O co jde?"
"O víkendu se jede k Taše," vyslovil jsem a ona podle předpokladu zbledla. "Ššš, před pár hodinami nás pozval na celý víkend i se spaním k Nataše Christian. Domníval se, že je to skvělý nápad, jak tě přivést na jiné myšlenky a změnit prostředí. Zítra jim slíbíme, že pojedeme a ve čtvrtek nebo pátek v noci něco společně vyvedeme, aby nás neminul zarach jako trest za průšvih. Vykroutíme se z toho. Přísahám."
Přikývla. "Chybí mi! Na jednu stranu prahnu po tom ho vidět! A tou druhou se toho šíleně bojím! Jak se má? Je šťastný? Vzpomene si na mě někdy? Nebo jsem pro něj jen vzduch? Malá nevýznamná epizodka v jeho životě?"
"Přestaň se týrat, Rose! Prosím tě neuvažuj nad tím v tomhle stylu! Bude líp! Vydrž to!" prosil jsem ji bolestně.
"Čím se můj život změní po maturitě? U dvora stejně nebude… A i kdyby náhodu byl, nestojí o mě... Proč jsi Lisse dával naději, že se to do konce léta zlepší?" ptala se. To prokleté pouto. Zjistí od sestřenky všechno.
"To je moje tajemství, malá dhampýrko," odmítl jsem odpovídat na toto ošemetné téma. "Víš co? Já ti ukážu, jak se profesionálně masírují chodidla. Pohodlně se opři do polštářů, zavři oči a vychutnávej si to."
Rose trochu vykuleně poslechla. Tón mého hlasu jí zabránil v protestech. Nanesl jsem si na ruce olej a jemně masíroval její malé chodidlo. Po pár minutách uvolnila svoji prvotní ztuhlost a malátněla. Líbilo se jí to. Zavřela oči a užívala si to. Po dlouhé době jsem ji viděl relativně spokojenou. Starosti pustila z hlavy. A aura slabě zářila barvami. Vyměnil jsem levé chodidlo za pravé a celou masáž zopakoval. "Tohle je božský," zavrněla.
"Můžu ti své masérské služby nabídnout i na tvých zádech, pokud mi zase nesdělíš, že je to divný. Sundej si to tričko, vlasy si stáhni do gumičky a pohodlně si lehni," vstal jsem z postele a otočil se zády, abych jí poskytl soukromí.
Bez řečí splnila mé požadavky. Natažená na posteli zůstala jen v kalhotkách. Holé nohy jsem jí přikryl peřinou, aby nenastydla. Nanesl jsem několik kapek oleje a masáž odstartoval od ramen, přes lopatky až po bedra. A naposledy se věnoval krku. Střídal jsem jemné kroužky i intenzivnější masírování. Lebedila si blahem. První věc, která jí od odjezdu Dimitrije udělala dobře. Na těle i na duši.
Skoro mi tam usnula. Rychle jsem z krabičky na nočním stolku vytáhl jeden prsten a nabil ho éterem, pak jsem jí ho navlékl na prst a podal své darované tričko, které používala jako pyžamo. Jen se na loktech vleže nadzvedla a přetáhla si ho přes hlavu. Já si oblékl svůj pyžamový nátělník a lehnul si do postele k ní. Stulila se mi do náruče a hlavu si položila na můj hrudník. Všiml jsem si ještě gumičky v jejích vlasech a opatrně ji sundal, aby Rose ve spánku netlačila.
Zavrtal jsem ji starostlivě do peřiny a vtisknul pusu na čelo. "Spinkej, malá dhampýrko! Dobrou noc!"
Ani mi neodpověděla a upadla do klidného posilujícího spánku.
Jednou rukou jsem ji objímal a druhou na mobilu nařídil budík na sedmou ráno. V neděli žádný blázen na akademii nebude dobrovolně vstávat takhle brzy. Mše v kostele je od deseti a snídaně s partou v jídelně v devět. Krásně to stíháme. Hodiny ukazovaly půl jedné po půlnoci. Poslední dobou spánku moc nedávám. Z neděle na pondělí zůstanu v noci u sebe v pokoji a pořádně se vyspím. Aspoň že jsem cítil úlevu. Jak ze zničení temnoty v mém těle, tak relativně stabilní situace Dimitrije doma u Ozerové a v neposlední řadě po dnešní masáži s Rose.
Zbytek víkendu utekl jako voda. Snídaně s ostatními, bohoslužba v kostele, oběd, bowling a stolní fotbálek s naší bandou, večeře, návštěva u dárců, večerka, sprcha, sen s bráchou a potřebný dlouhý a nerušený spánek.
V pondělí dopoledne jsem se s Michailem sešel v posilovně. Službu v budově strážců měl tentokrát Neil Raymond. Od strážce Tannera již zasvěcený v našem malém tajemství. Pobaveně na mě mrknul, když mi pokynul dolů ke dveřím do sklepních prostor. "Michail už na vás čeká dole, lorde Ivaškove."
"Nemohl by sis pro příště odpustit toho lorda, Neile?!" požádal jsem ho rozladěně. "Jsem Adrian."
"Jak si přejete, pane Ivaškove," reagoval na to.
"Jestli jsi to nepochopil, tak to říkám teď - žádný pan, žádný lord! Budeme si tykat!" rozzlobil jsem se.
Jeho aura se smíchy rozzářila. "Padej už, než tě tu někdo zahlédne," poslal mě dolů. A konečně mi tykal. Debilní srandičky.
Vytočený jsem otevřel dveře do posilovny. Michail dávno v plném zápřahu. "Ahoj Adriane," přivítal mě s lehkým úsměvem na rtech.
"Čau, jestli mi Neil znovu řekne dneska lorde nebo pane, uškrtím ho," varoval jsem Michaila před hrozící vraždou.
Rozesmál se: "To chce notnou dávku klidu, lorde Ivaškove."
"Ještě i ty s tím začínej! To je fakt tak vtipný, že chodí tajně královský Moroj do posilovny?!" otázal jsem se ho.
Ani to nemusel vyslovit nahlas a už jsem to poznal z jeho aury: "Jo."
"Paráda! Adrian Ivaškov je hlavním tématem dhampýřích vtipů," posteskl jsem si upřímně a radši zapadl do šatny převléknout se do oblečení na cvičení.
Aby toho nebylo málo, po desáté hodině do posilovny nakoukla i Alberta: "Lorde Ivaškove."
"Nééé, za co mě kdo trestá?!" vykřikl jsem a koukal jakoby do nebe.
Zmateně na mě zírala. A Michail se nekontrolovatelně rozchechtal. "Co jsem řekla?"
"Mám já tohle zapotřebí?!" prolétlo mi hlavou.
Žádné komentáře:
Okomentovat