Očekávané rozuzlení ;)
Ať vás nemučím, jsem ochotná o prázdninách akceptovat pouze 12-13 komentářů, místo obvyklých 17, na přidání další kapitoly, pokud mi to čas i pracovní povinnosti dovolí zveřejnit na blogu...
Zbytek dne jsem roztěkaně strávil u sebe. Bandě jsem se vymluvil, že mi není dobře a trochu mě bolí hlava. Vyptávali by se, co se děje, takže jsem tímhle způsobem předešel nežádoucím otázkám. Abych se zabavil, maloval jsem. Samé abstraktní kresby, ve kterých se zračila moje úzkost a nervozita. Nic smysluplného jsem nedokázal stvořit. Na jídlo jsem neměl chuť. Nezúčastnil jsem se ani večeře. Jen jsem Eddiemu a Masonovi dal v smsce pokyny, aby celý den hlídali malou dhampýrku.
"Bez obav! Na nas je spoleh! Nikdo ji nezkrivi ani vlasek na hlave!" odepsal mi Eddie za oba. Věřil jsem jim.
V sedm jsem se vysprchoval, oblékl si pyžamo a v posteli zkusil vyvolat sen. Přece musí brácha taky někdy spát. I nadprůměrný člověk jako on déle jak 48 hodin nemůže vydržet vzhůru. Dnes nebo nejpozději zítra ho musím ve snu chytit. Konečně se mi ho povedlo zastihnout. Rychle jsem z kouzla chtíče vlezl do myšlenek a nechal si přehrát včerejší noc i den.
Odstartovalo obvyklé ráno. Po snídani jeli s Ozerovou do bojového studia. Dneska si pouze podle plánu soudruh přehodil s kolegou Adamem službu, nechtěl zůstat s Tašou na Valentýna odpoledne a večer sám. Snažil se vyhýbat problémům, co to šlo. Absolvoval bojový trénink s výukou magie v boji. Taša vypadala po informaci o výměně služeb za jejími zády jako převálcovaná, ale před zákazníky mlčela. Po skončení služby se soudruh osprchoval, převlékl do svého civilního oblečení a vyrazil domů. Celé odpoledne si v obýváku četl. I když mu každou chvilkou odlétly myšlenky na akademii se vzpomínkou na Rozu. S blížícím se návratem Nataši ze studia se sbalil a vydal do města. Šikovně se s ní minul. Zrovna dneska končili s Adamem výuku na její příkaz dřív. Ozerová plánovala sváděcí valentýnský útok na "ruského Boha". Naštěstí se mu náhodou Adam zmínil, že na Tašin příkaz rušil odpolední objednávky. A jemu došlo proč. Honem tedy reagoval na vzniklou situaci výměnou služby za zády Nataši a osobně jí ve studiu řekl, že slíbenou večeři nejspíš nestihne, protože si musí nutně něco zařídit. Když to ráno ve studiu před výukou zjistila, koukala jako píchlé kolo od vozu. Dimitrij ji převezl.
V příjemné nonstop kavárně si objednal kávu, obloženou bagetu a jednu koblihu. Asi dvě hodiny si tam znovu četl. Přiobjednal si pomerančový džus. Pak jen další hodinu zíral s bolestí v srdci na Rosinu fotku ukrytou v knize.
Služba Adamovi končila v sedm večer. Pomalu se rozednívalo. Dimitrijovi už dočista hrabalo. Nejradši by sedl do auta a jel na akademii za svou láskou. Když si to posléze sám sobě rozumově vyvrátil jako to nejhorší možné řešení, vytáhl alespoň mobil a napsal smsku: "Draha Rose, preji ti krasneho Valentyna! Ani nelze slovy vyjadrit, jak rad bych byl v tuto chvili zpatky na akademii sv. Vladimira. Opatruj se!"
Vlastně to pro někoho nezasvěceného znělo jako nevinné přání. Možná by se dotyčný podivil, proč tohle napsal trenér své bývalé studentce, ale pravý důvod by nikdy neodhalil. Jen Rose a já bychom četli mezi řádky chybějící "s tebou", které brácha nevyťukal. Díky bohu! Sám by se veřejně udal, kdyby to někdo zjistil.
Smsku nakonec neodeslal. Na jednu stranu mě to mrzelo. Rose by se místo pláče rozzářila jako sluníčko. Nemusel bych zasahovat prášky na spaní. Ale na tu druhou jsem si zase upřímně oddechl. Strašně bychom riskovali prozrazení. Rose by se vyptávala a chtěla by za každou cenu jet na víkend k Taše, aby se s ním osobně setkala. A naše utajení by veřejně prasklo - před její plnoletostí, před Ozerovou, před celou akademií. A Dimitrij s Rose by si nesli hrozivé následky zakázaného milostného vztahu na své kariéry u strážců.
V devět se pomalou procházkou v mrazivém, ale slunečném, počasí vydal domů. Doufal, že už bude Taša zalezlá ve svém pokoji a on nenápadně proklouzne do svého. Nepovedlo se mu to.
Čekala na něj v obýváku. "Ahoj Dimko, už jsem ti chtěla volat, kde ses zdržel, že vychladne večeře," spustila nevinně a rukou pokynula ke slavnostně prostřenému stolu. "Nechala jsem jídlo z restaurace přivést domů, když jsme nemohli jít spolu tam."
"Ahoj Tašo, díky. Nebudu večeřet. Najedl jsem se sám ve městě. Jdu si lehnout. Dobrou," pokoušel se ihned zavřít ve svém pokoji.
"Aha, tak aspoň dezert a skleničku vína," lanařila ho.
"Ne, nemám chuť," otočil se brácha k odchodu.
Chytila ho za paži, aby ho zadržela. "Počkej! Chci s tebou mluvit! Takhle sis za mými zády službu vyměnil poprvé a naposledy, rozumíš?!"
Ironicky se pousmál: "Neměla jsi na mě líčit valentýnskou past, Tašo! Jinak bych nepotřeboval výměnu služby! Nehodlám to znovu řešit, ani se s tebou hádat, takže jdu spát!" Vytrhl se jí z držení a odkráčel do svého pokoje. Ozerovou tam nechal stát jako solný sloup. Svým jednáním jí vyrazil dech. Vždycky se k ženám choval galantně a s úctou. Tenhle její další podraz ho jen o to víc naštval a popudil. Ohledně výměny služby a jejího plánování Valentýna si nebyl zcela jistý, nerad by Tašu podezíral neprávem, ale připravený stůl s večeří ho ubezpečil, že jednal správně.
V pokoji okamžitě otočil páčkou na zamykání dveří. Zámek cvaknul. Svlékl se a v koupelně se oholil a osprchoval. V pyžamových kalhotách a nátělníku zalezl do postele. A chvíli propaloval pohledem fotografii malé dhampýrky.
Překvapil mě svým gestem. Neukazoval něžnosti a své slabosti. Na svátek zamilovaných musel být fakt naměkko, protože poprvé za tu dobu, co ho znám a chodím mu do snů, před spánkem políbil na dobrou noc Rosinu fotku, až potom ji schoval zpět do knihy na noční stolek.
Úlevně usnul a snil o své Roze. Kouzlo chtíče si upravil. Představil si svíčky a útulný pokoj, kde se s Rose mazlí. Nikam nespěchají a užívají si společnou blízkost s dotyky i polibky. Pomalu jeden druhého zbavují kousků oblečení. Když jsou nazí, Dimitrij se zmocňuje jejího těla. Svou milovanou Rozu hladí a vyráží z jejích úst steny rozkoše. Malátní mu v náručí čím dál víc, jak se jí to líbí. Chce ho. Touží se stát skutečnou ženou. Jeho ženou...
Brácha byl rozhodnutý její přání plnit a celou si ji vzít. Než však mohl pokračovat ve svém snění o jejich prvním milování, probudilo ho zašeptání: "Dimko" a pohnutí jeho přikrývky.
V té chvíli procitnul. Nezáleželo na tom, že právě snil o malé dhampýrce. Touhle ruskou zkratkou jeho jména by ho nikdy neoslovila. Nespletl se znovu. Vmžiku vyskočil z postele a Tašu hrubě odstrčil, aby se ho nedotýkala: "Tak dost! Tohle nemám zapotřebí! Končím!"
Nahá si založila ruce v bok a odpověděla mu: "To teda nekončíš! Skončíš, až to řeknu a dovolím já! Ne ty! Jednou jsi můj strážce, tak se podle toho budeš chovat a poslouchat příkazy své nadřízené královské Morojky! Jasný?! Nyní se vysvlékneš a pomiluješ se se mnou! A budeš se se mnou milovat pravidelně, kdykoli já budu chtít a kolikrát budu chtít! Zapomeň na používání ochrany! Chci otěhotnět a porodit tvoje dítě! Vezmeme se a budeme rodina! Tu tvou blbku ti vyženu z hlavy! Stejně o tebe nestojí! Jinak bys byl s ní a ne tady se mnou! Na to, abys zůstal zbytek života sám, je tě škoda..."
"To si opravdu myslíš, že přistoupím na tvé nechutné podmínky?!" přerušil ji ledově a zhnuseně Dimitrij.
"Jo!" odkývala mu to Ozerová sebejistě. Ach, jak byla naivní, ubohá a hloupá.
"Mýlíš se! Končím! Tohle přesahuje i moje meze, Tašo! Neměla jsi právo vlézt mi opět do pokoje! Slíbila jsi, že se to víckrát nestane! A já ti bláhově věřil! Mám toho dost! Nikdy nebudu tvůj milenec, manžel nebo dhampýrský sexuální otrok, jasný?! Jsi snad horší než Světlana! Ta mi aspoň nikdy nepřikázala, abych se s ní vyspal, já blbec to tenkrát dělal dobrovolně! Dvě královské Morojky! Výkvět společnosti! Je mi z vás zle! Ještě jednou se mě dotkneš a neručím za sebe!" probodl ji výhrůžným pohledem s očima plnýma blesků. Naštvala ho, vytočila a znechutila. Přešel ke skříni, vytáhl prázdné cestovní tašky a balil své oblečení i další osobní věci.
"Co je to za ženskou?! Vyklop to?! Ať jí můžu vyškrábat oči! Čím tě ta kurevská mrcha uhranula?!" přetahovala se s ním o věci, které ze skříně dával v komínkách do tašky a neustále z něj tahala jméno jeho lásky.
Dimitrij ji jako pírko odstrčil a nepřestával balit. O jménu své Rozy mlčel. Měl pevně semknuté rty a silou vůle se ovládal, aby nad sebou ve vypjaté chvíli a hádce neztratil kontrolu. Rychle vyklidil drobnosti a pánskou kosmetiku z koupelny a přidal to k oblečení. Plnou tašku zapnul. A do druhé skládal notebook s příslušenstvím, mobil s nabíječkou, pár cédéček a dévédéček i z knihovny knížky. Natáhl se pro poslední román na nočním stolku. Nataša ho předběhla a ve vzteku s ním švihla proti zdi: "Nikam nejdeš! Zůstaneš tady se mnou!"
Kniha se nárazem otevřela a vylétla z ní Rosina fotka obličejem k zemi. Brácha nemohl dopustit, aby Ozerová zjistila, že miluje malou dhampýrku. Svou neplnoletou studentku z akademie. Ve vteřině se ocitl u ní a zachytil její zápěstí, které pevně stisknul, aby fotku, kterou zvedala ze země, znovu pustila a nemohla ji otočit ani se na ni podívat. Jakmile to udělala, fotku nohou přišlápl k podlaze a Natašu tvrdě odstrčil. Ani náhodou se k ní po tom všem nechoval něžně a jemně. Avšak stále tak aby jí neublížil. Jeho vnitřní zásady mu v tom bránily.
Já bych ji v jeho situaci snad i uhodil, a to se mi násilí na ženách přímo hnusí. U ní bych možná udělal výjimku. Je jako odporná pijavice, jenž se k bráchovi přicucne a domrtě ho vysaje. Přesně jako Světlanka Zeklosová. Jeho dobrotu, oddanost, čest, rytířské chování a nehorázně ho zneužije pro svoji vlastní potěchu a zvrácené úmysly. Je mi z ní nablití! Jestli po dnešku někoho nenávidím, tak jednoznačně Ozerovou! V žebříčku se dělí o první místo právě se Světlanou. Ani jedné bych neradil se mi připlést někdy do cesty... Za bráchu oběma dámám dlužím pořádnou odplatu i s úroky...
Soudruh se sklonil a opatrně Rosinu fotku zvedl z podlahy, aby ji Taša nemohla zahlédnout a založil zase do románu, který dobalil jako poslední věc z pokoje do tašky.
"Nemůžeš jen tak odejít! Já ti to zakazuju!" křičela na něj hystericky Nataša.
"Ujišťuju tě, že můžu a právě odcházím! Navzdory tvému zákazu! Pokud tohle nahlásíš, počítej s tím, že já zase nahlásím tebe a budeme tuhle špínu propírat veřejně po soudech! Takže si to laskavě pořádně promysli! Ať toho potom nelituješ!"
Po svých slovech jí nevěnoval další pozornost. Se dvěma svými zavazadly seběhl schody z patra a v předsíni si na pyžamo oblékl svůj kovbojský kabát a nazul zimní kožené boty. Objevil tam u dveří ještě jednu svou položenou tašku. Tentokrát sportovní do tělocvičny. Přendal z ní prádlo do té velké a místo něho do ní naházel z botníku všechny své boty. Otočil klíčem v zámku a scházel po schodech k hlavnímu společnému vchodu v přízemí domu pro všechny byty. Nejel výtahem dolů. Nezdržoval se. Náhle si ve druhém patře všiml lístečku na dveřích s nabídkou nájmu tohoto malého bytu 2+KK. Zarazil se a odtrhl si telefonní číslo s webovou adresou, kde je byt vyfocený i další informace. Pak se dal znovu do pohybu. Poté s úlevou vyšel obtěžkán taškami z bytového domu na mrazivý vzduch.
Dlouho nad tím, co udělá, neuvažoval. Na hlavní ulici za rohem provozovali příjemnou kavárnu. Občas tam ve svém volnu zašel. Na toaletách se tam převlékl z pyžama a u stolu si objednal kávu. V hlavě přemítal, jak se po tomto výstupu zachová. Možností se nabízelo hned několik...
Žádné komentáře:
Okomentovat