Podrobnosti o přepadení v "Osudovém hříchu". Nyní jen letem světem ;)
PS: Myslete na ty komentáře (15 přece není tak velké číslo) - jinak nebudou nové povídky. Vaše chyba. Já je pro vás napsané a připravené mám...
"Rose, netušila jsem, že se s ním někdy setkáš. Žije v Rusku," mluvila na mě máma.
"Jak?" dotázala jsem se. "Jak sis proboha mohla něco začít s někým takovým?"
Zatvářila se lehce uraženě. "Ibrahim je báječný muž. Ty ho neznáš tak jako já. Jen jsem nečekala, že tohle provede."
"Kde ses s ním sakra vůbec seznámila?" zjišťovala jsem podrobnosti z matčiny minulosti.
"Při svém strážcovském angažmá v Rusku. Hned po maturitě mě tam přidělili k jedné královské Morojce. Při vánočním plese, kam jsem ji doprovázela, jsem Ibrahima poznala. Již tenkrát mladý měl dost vliv. Dvořil se mi. Já ho však odmítala. Kariéra pro mě zaujímala první místo. Nestála jsem o pletky s nějakým Morojem. Jenže byl vytrvalý a svými kontakty nějak zařídil změnu mého přidělení. Stala jsem se přímo jeho strážkyní. Ocitla jsem se v pasti. Být s ním v celodenním kontaktu mělo své následky. Jeden druhého jsme poznávali a zamilovali se do sebe. Rok jsem se mu dokázala bránit a své city k němu popírat, ale když nás napadli Strigojové a on málem zemřel, podlehla jsem. A my jsme společně prožili rok plný lásky. Svůj vztah jsme tajili. Nikdo o něm nevěděl. Vše fungovalo do chvíle, než jsem neplánovaně otěhotněla. Bylo mi dvacet. Ibrahim si mě chtěl vzít a veřejně náš vztah přiznat. Já to ale odmítla. Znamenalo by to konec mé kariéry. Nedovolil by mi dělat dál strážkyni a riskovat život. Skončila bych jako dhampýrská žena v domácnosti s dítětem. A to jsem nechtěla. Navíc jsem se bála předsudků a řečí, co by odhalení našeho vztahu přineslo. Nebyla jsem jako ty a Dimitrij nebo Adrian se Sydney. Vy jste tomu dokázali přímo čelit. Já v té době takovou silou neoplývala. Postavila jsem ho před hotovou věc a odjela zpátky do Ameriky. Když ses narodila a trochu povyrostla, dala jsem tě na akademii. Já se vrátila ke své práci strážkyně a tebe nechala jít ve svých stopách. Říkám to nerada, ale částečně jsem tě na akademii dala schválně. Bolelo mě se na tebe koukat, když jsi mu byla tak moc podobná. Máš jeho oči i vlasy. I tvoje chování je stejné. Nějaký čas jsem litovala svého rozhodnutí, že jsem od něho odešla a tebe připravila o otce, ale byla jsem příliš hrdá, abych to přiznala a vrátila se i s tebou za ním zpátky do Ruska. Jednou za rok většinou na Vánoce jsem mu zasílala tvou fotku. Posílal mi peníze. Já mu je však s díky přeposílala zpátky na jeho účet. Nechtěla jsem jeho pomoc. A co nejvíc přetrhala naše vazby. Když jsi oslavila desáté narozeniny, poprvé jsem ho od svého zbabělého útěku osobně v Americe potkala. Úplnou náhodou. Jeden druhého jsme nepřestali milovat. Uvažovali jsme o tom, že spolu zůstaneme a přestěhujeme se všichni tři do Ruska. Jenže ty jsi už v té době měla Lissu a stala se právoplatným členem rodiny Dragomirů. Nemohla jsem tě vyrvat ze tvého dosavadního života. Mámu jsi skoro neznala, mou vinou. A otce taky ne. A náhle se s tebou přestěhovat na druhý konec světa. Ibrahim mi to zazlíval. Nedivím se mu. Po velké hádce jsme se znovu rozešli. On odjel zpět do Ruska. Já zůstala v Americe. Akceptoval mou trvající podmínku, že nechci, aby ti zasahoval do života až doteď," svěřila mi máma své bolestné tajemství.
"Můj Bože, mami, proč jsi mi to neřekla dřív?!" vyhrkla jsem. "Ty ho pořád miluješ!"
Trpce se usmála: "Ano, holčičko. Čas nejde vzít zpátky a za chyby se platí. Život jde dál…"
Pár minut jsme všichni mlčeli a urovnávali si v hlavách myšlenky. "A Ibrahim miluje tebe, Janine. Jen je stejně pyšný jako ty, aby ti to po tom všem řekl. Měli byste si navzájem dát ještě jednu šanci. Nekoukejte na mě tak! Než jsem ti začal posílat sny o vztahu Rose a Dimitrije, inkognito jsem z tvých snů zjistil, jak to s vaším vztahem bylo. A poté vlezl do snů i Abemu. Trpí stejně jako ty. Nekecám! Taky se ti chci omluvit za to, co jsem tenkrát poprvé v bytě Romitri řekl "o tom tvém zbouchnutí a zamindrákovaném životě" - nebyla to pravda. Rose je dítě velké lásky, i když počatá neplánovaně," šokoval nás obě s mámou Adrian.
Mámě vyhrkly do očí slzy. Nebrečela často. Své emoce dokonale skrývala pod pokličkou uvnitř svého srdce. Málokdy je dávala najevo. Netuším, kde jsem sebrala dost odvahy, abych toto vyslovila nahlas: "Noo, sice jsem si svého otce představovala jinak, avšak mohlo to být i horší. Mami, neříká se mi to lehce, ale Adrian má pravdu. Chci, abys byla šťastná. A pokud budeš po boku Zmeji, tak s ním buď. I když jste na zamilované vrkání trochu staří. A upozorňuju tě, že sourozence raději nechci. Měla by sis s ním promluvit. Já jsem dospělá. Nemusíš na mě brát ohledy. A jestli to znamená, že s ním budeš bydlet v Rusku, tak si tam žij. Budeme to praktikovat jako s Belikovovými prostřednictvím skypu. Já jen musím tyhle nové informace o otci zpracovat, ano?" Zachovala jsem se překvapivě dospěle a pak mámu objala.
"To není tak jednoduché, Rose. Každopádně si s ním promluvím o tom, co u vás doma bez pozvání dělal. A řeknu mu, že pravdu oba s Dimitrijem znáte. Sami si rozmyslete, zda se s ním chcete vídat nebo ne. Radši půjdu. Omlouvám se, ale po tomhle se na návštěvu necítím. Stavím se jindy," rozloučila se s námi máma přešlá mrazem a odešla.
"Noo, skvělý! Můj otec je gangster, který má navíc naprosto šílený styl oblíkání," povzdechla jsem si poté, co máma opustila náš byt. "Ty to víš rok, Adriane?! Tos mi to nemohl říct?!"
"Nemohl. A ty moc dobře víš proč. Nebylo by fér, abych ti skrývané Janinino tajemství odhalil za jejími zády. Navíc bezdůvodně. Zmeja se kolem vás nepohyboval až teď. Není to špatný chlap. Jenom je svůj. Jako ty. Podobáš se mu a hodně," vysvětlil Adrian.
"Hm, tos mě teda fakt potěšil!" můj ironický tón nešel přeslechnout.
Adrian se rozesmál. "Hej, neznáš ho! Dej mu aspoň šanci!"
"Upřímně? Po téhle podpásovce kdy z nás dvou dělal blbce?! Ocenil bych, kdyby to přiznal narovinu. Tohle bylo přes čáru," připojil se na mou stranu i Dimitrij. "Nejsme malé děti. A já hlupák mu ještě dělal kafe a okřikoval Rose, ať se k němu chová slušně…"
Tak takhle nějak proběhlo mé první seznámení s otcem. Náhodou jsem ho ještě potkala za pár dní znovu v budově strážců, kam jsem šla za Dimitrijem, a bez servítek jsem mu sdělila, co si o jeho podlých návštěvách u nás v bytě myslím. Poslala jsem ho do háje. A Dimitrij slušnějším způsobem taky. Dal mu jasně najevo, že takhle ne. Po pracovní stránce vše OK, ale do soukromí si ho pouštět nebude. A ke mně taky ne, pokud s tím nebudu výslovně souhlasit.
Dalších asi pět měsíců jsem svého otce neviděla. Odjel zpět do Ruska. Když se náhle zase nečekaně objevil u dvora. Přišla mi od něj smska, jestli bychom s ním nešli s Dimitrijem na večeři. Slušně jsem ho odmítla.
Jenže pak se stala ta věc se Sydney. Zmeja pověděl Dimitrijovi, že po ní jdou alchymisti. Nějak se dozvěděli o jejím vztahu s Adrianem. Milovali se navzájem, ale zatím to bylo stále nevinné. Pár ukradených polibků, objetí a držení za ruku. I když měla koupenou imunitu a chránili ji její osobní strážci Lucas s Davidem, nepomohlo to. Její vlastní otec ji chtěl zavřít do nápravného centra. Přepadli je kousek od dvora v lesích právě v okamžiku, kdy byla Sydney s klukama na cestě do školy na nějakou zkoušku nebo zápočet. David s Lucasem s nimi chtěli bojovat, ale proti střelným zbraním alchymistů by neměli šanci. Sydney se rozhodla kluky ochránit a vzdala se jim pod podmínkou, že klukům neublíží a nechají je odjet živé zpátky ke dvoru.
Kluci z toho byli hotoví. Přísahali Adrianovi, že ji ochrání a ona teď sama vyměnila svůj život za jejich. Jenže díky Abemu mohl Dimitrij jednat. Ani ne deset minut za nimi vyjížděli od dvora. On, Adrian, Mason, Eddie a Patrick Lautner z jeho zásahovky. Přijeli včas, ale nebylo to k ničemu. Alchymisti je chtěli zabít všechny a prvního Adriana přímo před Sydney.
Dimitrij ho chránil svým tělem. A ostatní kluci se k němu hned přidali. Situace se neskutečně vyhrotila. A v té chvíli se tam objevil Abe se svýma osmi gorilama. Všechny zachránil. Nejdřív alchymistům řekl, jestli ví, na koho míří zbraní. Objasnil jim, že nehodlají zabít jen tak nějakého Moroje, ale nejoblíbenějšího synovce samotné královny Adriana Ivaškova. Trochu jim sklaplo a pak prý jestli ví, kdo je ten dhampýr, který před Adrianem stojí. Když jim řekl, že je to Belikov sklaplo jim ještě víc. A čelist jim spadla úplně poté, co Abe zdůraznil, že je to zároveň jeho budoucí zeť a ať si nepřejí zažít jeho hněv, kdyby jeho dcera (jako já) vyplakala jedinou slzičku, že se Belikovovi něco stalo.
Sklopili zbraně, ale pořád nehodlali pustit Sydney. Abe zavolal nějaké vysoko postavené alchymistce a vysvětlil jí události. Dohodli se na kompromisu, aby si Sydney sama zvolila, koho považuje za svou rodinu a s nimi odjela domů. Její otec a Dimitrij měli za obě strany proslov. Naštěstí soudruh nenechal mluvit Adriana. Pokud by si vybrala Sydney alchymisty, její imunita propadá a nikdo z Morojů nebo dhampýrů ji nesmí nikdy víc kontaktovat. Pokud by si zvolila morojský svět, ztrácí na ni právo alchymisté. Abe slíbil její šéfové nějakou hodně velkou laskavost. Nikdy jsme nezjistili, čeho se to přesně týkalo. Sydney si vybrala nás. Kluci ji přivezli zpátky ke dvoru.
Celá parta se sešla u Lissy. Já o tom tenkrát nevěděla, jinak bych jela s nimi. Probíralo se, co se přesně stalo, když zaklepal na dveře Lissina bytu Abe.
Adrian se s ním chtěl vyrovnat za jeho službu a záchranu Sydney, ale on ho odmítl. A následně i samotnou Sydney. Pak se ozval Dimitrij: "Informaci, že jdou po Sydney alchymisté, jste dal mně. Co chcete na oplátku?"
Adrian a Sydney se s Abem hádali, ať do toho Dimitrije neplete. Že za ně nebude platit Zmejovi jejich dluh. Ale soudruh to přijal a zarazil je.
Abe si vymohl pravidelné setkávání v restauraci, kdykoli bude u dvora se mnou a Dimitrijem. A jelikož je Dimitrij čestný muž, odsouhlasil to i za mě. A já nemohla protestovat, protože jsme Adrianovi a Sydney dlužili za své životy zase my dva. A tuhle v uvozovkách "maličkost" jako je večeře nebo oběd s Abem přece hravě zvládneme.
První tři setkání byly napjaté, rozpačité a divné. Postupem času se to zlepšovalo. Asi i tím, jak jsme se navzájem poznávali. Přizvali jsme i mámu a stala se z toho příjemná rodinná setkání. Za další rok to máma s otcem dali zase dohromady. Střídavě pendlují mezi královským dvorem a Moskvou. Máma svou práci vykonává dál. Ale bere si normálně dovolenou, kterou tráví spolu. A když dovolenou nemá, on za ní létá do Ameriky. Funguje jim to a jsou oba šťastní.
Vztah Sydney a Adriana se posunul asi týden po této události na úroveň mileneckého nebo partnerského. Jsou spolu. Bez zábran. Neschovávají se. Pomluvy na svůj vztah neřeší. A nesouhlasných pohledů si nevšímají. Adrianův otec syna zavrhl. Sebral mu své peníze. Ale Adrian není z cukru a umí se o sebe a Sydney postarat. Vydělává si malováním. A že za to sklízí velké úspěchy, ani nemusím dodávat. S matkou Daniellou se občas vidí, ale sám bez Sydney. To samé se svou tetou královnou. Obě se tváří, že Sydney neexistuje. Žijí spolu v Adrianově bytě, který pro Sydney zařídil. Klape jim to. Oba září spokojeností, láskou a štěstím.
Christian, Lissa, Mason a Eddie úspěšně ukončili kvůli stáži čtyřleté prodloužené bakalářské studium na univerzitě. Sydney půjde po prázdninách do třeťáku. Její vysněná architektura ji baví. Stále se živí jako alchymistka. Přijímá objednávky na stříbrné kůly, s Dimitrijem jezdí na zásahy proti Strigojům. Jen mezi alchymisty nechodí. Je s nimi v kontaktu přes telefon nebo email. A když tam jednou za rok opravdu musí, jede s ní půlka soudruhovy zásahovky a on s Adrianem v čele. Nikdo si na ně netroufne. Chemikálie a další věci jí vyzvedávají Lucas s Davidem, aniž by u toho byla přítomná. Její otec zatím znovu nezaútočil. Snad se to ani nikdy nestane.
Ještě abych nezapomněla. Mia s Jill se nastěhovali ke klukům do bytu. Jen mají rozdělené ložnice Mia společně s Masonem a Jill s Eddiem. Kuchyň a obývák užívají společně. Prozatím jim to stačí a vyhovuje. Holky přímo u dvora studují. Otevřeli tu totiž nový humanitní bakalářský program s výukou jazyků a magií. Lucas s Davidem obývají společně taky jeden byt, přesně jako dřív Mason s Eddiem. Holky jim stále chybí. Ale o to se nebojím. Oba jsou docela hezcí a fajn. Tu pravou časem oba najdou. Navíc jsou mladí. O rok mladší než já. To jsou ve zkratce všechny novinky…
Žádné komentáře:
Okomentovat