SPO - 32. kapitola – Zpověď

Omlouvám se, včera jsem už nestihla přidat novou kapču, i když jste komenty splnili.

Dávám dneska.

Pokud se i vy zasnažíte, můžete dostat tento týden hned tři kapitoly ;)

V deset svůj dýchánek zabalili. Strážce Tanner šel do sprchy a brácha mu rozestlal na spaní gauč. Koupil prozíravě dvě sady přikrývek, polštářů i ložního prádla. Na konci června všechno vybavení bytu sbalí do krabic a pošle do Baji rodině. Určitě nádobí, ručníky i peřiny využijí. Nelitoval vynaložených peněz.

"Dobrou, Michaile."

"Dimitriji, můžeš ještě na slovíčko. Nebudu se přetvařovat, nemám to v povaze, takže to vybalím rovnou. Mě neoblafneš, vím, žes mi nesvěřil všechno. A taky vím, že pod povrchem trpíš a celá tahleta nedobytná fasáda je pouze maska navenek. Nekoukej se na mě tak konsternovaně. A je mi to jasné proto, že já sám ji několik let nosil a v určité míře ji mám nasazenou dodneška. Ztráta milovaného člověka bolí. Je jedno, jestli to byl někdo z rodiny, blízký přítel nebo životní láska. Povím ti svůj příběh. Ze zásahovky jsem odešel kvůli Soně. Soňa Karpová, moje láska a snoubenka. Morojka, která ovládala éter a zbláznila se. Dobrovolně se stala Strigojkou. Učila na akademii sv. Vladimíra. Její jméno ti musí být povědomé. To ona nátlakem přiměla Rose s Lissou utéct ze školy k lidem. Skoro dva roky po její proměně jsem ji mezi Strigoji na vlastní pěst lovil, abych ji vysvobodil z těla stvůry, ale nikdy jsem ji neobjevil. Ani netuším, jestli dosud někde ukrytá žije. Peru se se životem od její ztráty, jak nejlépe umím a pokouším se najít smysl pro co dál žít… Udělej to taky! Neztrácej naději! V zásahovce můžeš dokázat velké věci, zachránit spoustu životů! To za to stojí! Věř mi! Třeba se stane zázrak a jednou někdo to na kusy rozbité srdce zase poskládá dohromady, a pokud se mi to stane, budu děkovat Bohu za každý den, kdy vyjdu aspoň na okamžik z temnoty opět na světlo…"

"Soňa Karpová byla tvoje snoubenka?! Promiň, to jsem netušil. Mrzí mě to. Éter dokáže úžasné věci, ale taky dotyčného zničit. Sám jsem v dospívání chodil s uživatelkou éteru. Občas docela síla. Hrozně nestabilní psychika. Ale ona to naštěstí s grácií ustála. Lissa i Adrian jsou na dobré cestě zvládnout to taky. Vyčítám morojské vládě, že pátý živel éter veřejnosti na několik dlouhých let ututlali. Naopak měli udělat osvětu a pomoci ho té hrstce uživatelů správně uchopit a ovládat. Jen díky znalostem mé babičky jsme Oksaně mohli účinně pomáhat. Nestojíš o návrat do zásahovky? Benovi bych se pouze zmínil. Zrovna doplňují stavy u dvora. Právě mu odešli dva kluci kvůli ženským, přesně jako tenkrát ty. S rodinným životem se zásahová jednotka těžko skloubí dohromady. Tebe však na akademii nic nedrží," nabídl mu brácha.

Michail zaváhal: "Sám jsem o tom několikrát uvažoval. Přemlouval mě i Brian. Dávalo by to hlubší význam pro to, co se mi stalo. Ale nejsem připravený opustit akademii. Bude to znít sentimentálně, ale ty krásné vzpomínky mě zachraňují, abych se z té bezmoci a utrpení nezbláznil. Místa, kde jsme spolu byli skutečně šťastní..."

"Aha, rozumím. Jsi ve stejné fázi jako já. Až dospěješ k rozhodnutí změnit svůj život, stačí říct. Zbytek zařídím. Jsem ten poslední, který by tě nutil. Obdivuju tě, že jsi schopný o tom všem vůbec nahlas mluvit. Promiň, já ne."

"Ani nemusíš. Nepotřebuju být věštec, abych poznal, že na tom největší podíl nese žena. Nemám ponětí kdo, když ne Ozerová, avšak to je vedlejší a tvoje osobní věc. Dám ti ale jednu dobře míněnou radu! Ať je v tom cokoli, bojuj o ni! Nedovol, aby ti štěstí proteklo jen tak mezi prsty! Jinak si budeš jako já do konce svého života vyčítat ten promarněný čas! Tak mě štve, že jsem s žádostí o ruku tolik otálel. Dávno jsme mohli být manželé a mít děti. Třeba by to Soňa pak neudělala. Měla by za rodinu odpovědnost. Jenže takhle ji nic pořádně nedrželo... Je to moje vina," doznal se mu s bolestí v hlase Michail.

"Neblbni! Tohle není pravda!" nesouhlasil s ním.

A já mlčky přikyvoval. Za tohle Michail v žádném případě nemůže. Obviňuje se za něco, co nebylo jeho rozhodnutí. Pouze Sonino. Totožně se chová Dimitrij s vinou ohledně zabití Ivana a Igora o jeho dovolené a zpackaný zásah Evžena Pavlova. Taky si nenechá nikým vymluvit, že za to nenese odpovědnost.

Oba jsou stejní magoři! Ti dva chlapi se hledali, až se našli! Fakt! Dobrovolní trpitelé! Nejradši bych je v tu chvíli oba proplesknul! Copak se jim zatmělo před očima a nejsou schopní pohlížet na svou situaci v jasných barvách a ne ve svém hrozném zkreslení?! Jsou pohlceni emocemi. Bolestí, smutkem a výčitkami svědomí, že tomu nedokázali zabránit...

"Tohle mi nevymluvíš, Dimitriji! Vzdej to a jdi spát. Uděláš líp. Dobrou a děkuju, žes mě tu nechal," poděkoval mu ještě Michail.

"Mám chuť se dneska opít a to se mi opravdu často nestává," pousmál se trpce brácha. "Jsi mi až moc podobný! A to není zrovna hezké zjištění!"

"Chlastem své problémy beztak nevyřešíme! To víme oba. A zítřejší kocovina nám za to nestojí," zavrhl to strážce Tanner a zalezl na gauč pod svou peřinu. "Když si někoho pustíš k tělu, jsi bezva chlap, Dimitriji."

"Nápodobně. Dobrou," zhasl v obýváku světlo soudruh a odešel do své ložnice.

Zrušil jsem éterový sen a pro sebe si zděšeně zamumlal: "No, to mě podrž! Michail a Soňa Karpová! Tím se jeho chování i všechny barvy v auře vysvětlují!"

Sám bych si po zjištění informací nejradši nalil panáka. Tohle mi ještě scházelo. Michail a zásahovka. Michail a strigojí snoubenka. Perfektní! Sice u něj mám dluhy za to, že mi pomáhá, ale se Soňou mu já nepomůžu a to mě štvalo. Rád bych ho viděl šťastného. Zaslouží si to. Jenže ani uživatel éteru není schopný přeměnit Strigoje zpátky do původní podoby. I kdyby existovala pravděpodobnost, že Soňa jako Strigojka žije a já ji nějakým způsobem našel, Michailovi ji nevrátím. Leda tak k tomu, aby ji mohl zabít a vysvobodit z její nynější zrůdné podoby. Nemyslím si, že to Michailovi v jeho utrpení uleví, spíš naopak. Měl by vlastníma rukama a svým stříbrným kůlem zavraždit někoho, koho bezmezně miluje. Ne miloval, ale stále miluje. Dál miluje celým svým srdcem, tělem i duší. Nezáleží na tom, že je Soňa Strigojka. Její ztráta by ho roztříštila na kusy. Už v tuto dobu drží rozlámané kousky sebe sama pohromadě pouze silou své pevné vůle.

Navíc to byla uživatelka éteru. Nyní znám čtyři: já, Lissa, Oksana a Soňa. Tři z nás divnou magii éteru rozdýchali a pereme se úspěšně s jejími zákeřnostmi. Soňa takové štěstí bohužel neměla.

Zlobil jsem se na tetu Taťánu, že neprosadila osvětu o éteru. Karpová potřebovala odbornou pomoc. Místo toho ji považovali lidi na akademii za podivínku a bláznivou ženskou. Nikdo si to s éterem nespojil. I když musím být spravedlivý, teta nejspíš zvedla ruku pro osvětu, ale přehlasoval ji zbytek královské rady. Z toho důvodu se rozhodla královskou radu v otázce zásahovek zcela obejít. Logický krok. Zamítli by to. Hovada královský! Vybrala si proto nejlepšího strážce v celém vampýřím světě a s jeho pomocí to rozjela na vlastní pěst. V naprostém utajení. Teta tímhle rozhodnutím zachránila spoustu nevinných životů. Zachovala se správně. A Ben Harnett taky. Zásahovka vznikla a pod jeho velením úspěšně funguje asi sedm let. Láká mě představa se s Benem osobně seznámit. Má plnou důvěru Dimitrije i mé tety a morojské královny v jednom. Musí to být výjimečný muž…

Teta mě často v pubertě s obavami pozorovala a ptala se mě, jak se cítím. Neobjevila se moje magická specializace na klasické živly. Nenápadně se vyptávala, jestli neumím něco divného. Jojo, aury, sny i nátlak to takzvané "divné" splňovaly, ale já se jí nikdy nesvěřil. Moje chyba. Bývala by mi určitě řekla, že jsem uživatel éteru a pomohla by mi s jeho ovládáním. Já však mlčel a plácal se v tom sám, dokud jsem neuviděl Vasilisu Dragomirovou a její zlatou auru na vlastní oči. Pak už všechno nabralo rychlý spád.

Vždycky jsem měl tetinu plnou podporu ve všem, co jsem dělal. Od malování až po éter. Přes skype jsem jí tenkrát z Idahu sděloval, co jsem zjistil od Lissy o éteru i o tom, že chci jet se sestřenkou na akademii sv. Vladimíra a magii podrobně studovat. Svůj souhlas mi dala okamžitě. Ještě teď si pamatuji, jak se jí zaleskly oči slzama a tiše zašeptala: "Já to tušila. Neměla jsem před tebou o éteru mlčet."

Pravidelně mi obden na akademii volala a vyptávala se na moje pokroky i dojmy. Já se do telefonu rozčiloval, že mi nejde léčit, že je Lissa mnohem lepší a šikovnější než já a ona mě ubezpečovala i konejšila, abych neztrácel naději ani víru. A abych se nepodceňoval. Že jsem její úžasný hoch, který dokáže všechno na světě, a ona je na mě strašně pyšná.

Po celou dobu jako jediná omlouvala moje excesy. A že jich bylo hodně - chlast, kouření, holky… Ani máma tolik mých průšvihů netolerovala. Občas jsem v mámině auře zaznamenal, že se za mě styděla nebo je zklamaná. To mě vždy hodně mrzelo. Nadával jsem si do debilů. Chvíli se choval slušně a vzorně, jenže pak mě přemohla další vlna s depresemi éteru a já se utrhl opět ze řetězu a v pubertě se to ještě stupňovalo. Dospívání, vymezování se mezi ostatními, vzdor…

Máma Daniella volala rovněž obden a mezitím jsem se musel hlásit aspoň jednou denně smskou, že žiju. Informovala se často i u ředitelky Kirové a učitelky Carmackové. Takhle se dozvěděla o Rose. Kirová jí vylíčila, že jsme pár. Královský Moroj se tahá s dhampýrkou. Dostal jsem dlouhou přednášku. Nakonec to máma vydýchala, když jsem ji uklidnil a přísahal, že jsme s Rose jen kamarádi. Nic víc.

Teta se do mě pustila ještě ostřeji. "Adriane, Rose Hathawayová?! Děláš si legraci?! Zrovna ona?! Má hroznou pověst - vyhlášená krvavá dhampýrská děvka! Co tě to proboha napadlo! Víš, že jsem ti kvůli děvčatům nikdy nic neřekla, ale Rosemarie je opravdu pod tvou úroveň! Prosím tě pusť ji hned k vodě a najdi si někoho lepšího. Mohl by ses dát dohromady s Vasilisou. Úchvatná mladá dáma. Navíc poslední z rodu Dragomirů. To by byla partie pro tebe…"

"Teti, dost! Odmítám poslouchat lži o Rose. Není to žádná děvka. To si opravdu vyprošuju! A byl bych ti vděčný, kdyby ses ohledně mých žen nevyjadřovala i nadále. Co ti vadí víc? Že je to dhampýrka nebo to že je to právě průšvihářka Rosemarie Hathawayová a ty mě vidíš po boku nějaké významné královské Morojky? Já sám jsem průserář. A že jsem dobrá partie kvůli dědictví a rodokmenu na tom nic nezmění. Jen jsem se nějakým šťastným řízením osudu narodil v bohaté královské kolíbce. Ostatní takovou kliku neměli, ale to neznamená, že jsou horší. Spousta chudších Morojů i dhampýrů se chová čestněji než většina bezpáteřních namyšlených královských. Hnusí se mi to. Nebudu takový! Už ne!" ohradil jsem se rázně.

"Změnil ses," vydechla teta po mém proslovu do telefonu.

"Jo, změnil."

"Ty ses do Rose skutečně zamiloval?"

"A kdyby jo?!" zkusil jsem jízlivě. "Vydědíš mě, jako to má v plánu tatínek?! Obvyklá výhrůžka, když se nechovám podle jeho představ! Vydírání penězi a majetkem! Nic lepšího neumí!"

"Jak je to vážné? Adriane, dej si prosím tě pozor, ať nepřivedeš Rose do jiného stavu."

"Když přivedu, tak si ji vezmu za manželku a uznám své dítě za královské, teti! Zachovám se jako správný chlap! Je mi fuk, co si o tom bude okolí myslet, rozumíš?!"

"Ze všech těch žen tvé srdce ukořistila právě Rose Hathawayová? Hochu nešťastný," politovala mě.

To mě rozběsnilo a ztratil jsem své dosavadní ovládání i takt. "Předem se omlouvám, že budu hrubý, ale musím ti to povědět! Rose je ta nejúžasnější žena, kterou jsem ve svém životě poznal! Snesl bych jí k nohám modré z nebe, kdyby o to stála! Já se za své city k ní nestydím! Na rozdíl od někoho! Teti, mluvíš jako pokrytec! Buď tak hodná a nejprve si ukliď na vlastním písečku! Co Ambrose?! Když pominu, že je to dhampýr, který ti dělá soukromou krvavou děvku i dárce v jednom, nejde opomenout skutečnost, že je stejně starý jako já! Dost perverzní vztah, nemyslíš?!"