I Michail Tanner dokáže překvapit...
S Rose jsme oba vyfasovali celý víkend zaracha. Takže jsme ho strávili každý ve svém pokoji o samotě na své koleji. Psali jsme si smsky a emaily. Scházeli jsme se pouze na jídlo v jídelně u našeho obvyklého stolu s Miou, Jill, Masonem a Eddiem. A v neděli se zúčastnili mše v kostele. Já jsem maloval a Rose se chvilku učila na zkoušky.
Lissa s Christianem, Albertou a Michailem vyjížděli autem z akademie k Taše v sobotu hodně brzy ráno. V poledne mi pípla od strážce Tannera slíbená smska s hlášením: "Adriane, vse OK. Nikdo se o Rosine stavu ani sluvkem nezminil. Navic ma Dimitrij cely vikend dovolenou. Nikde pobliz se nevyskytuje."
Zhluboka jsem si oddechl a vyťukal: "Diky za zpravu."
Brácha se zařídil bezvadně. Určitě si oknem pohlídal, kdo všechno z akademie k Ozerové dorazil. A když zjistil, že Rose ani já ne, prodloužil si na zbytek víkendu dovolenou. Taša nejspíš ještě netuší, že bydlí několik pater pod ní ve svém vlastním bytě, což je jen a jen dobře.
Večer jsem zvědavě vlezl soudruhovi do snu. Opět soukromé porno ve stylu kouzla chtíče. Nechal jsem si přehrát celý sobotní den. Udělal to přesně tak, jak jsem předpokládal. Ráno hlídkoval u okna. Stále nebyl rozhodnutý, zda půjde do služby. Jakmile si ověřil, že jeho Roza na víkend nedorazila, poslal Taše i Adamovi textovou zprávu s tím, že si prodlužuje dovolenou na sobotu i neděli. A v pondělí na odpolední službu přijede rovnou do studia.
Asi po hodině a půl návštěva za doprovodu Taši i Adama vyrazila do města. Dimitrij strávil poklidný den ve svém bytě. Četl si, koukal na televizi. Prostě se jen tak poflakoval. Několik hodin pracoval i pro Bena a hodnotil mu video ze zásahu proti Strigojům v Evropě.
V půl osmé večer, když Adam odjel domů a Taša i ostatní zalezli do jejího bytu, se převlékl do sportovního oblečení a šel si v mrazivém slunečném počasí před spánkem zaběhat do blízkého parku. Zhruba za hodinu se vracel, odemkl vchodové dveře od bytového domu a zkameněl. Z výtahu proti němu akorát vycházel Michail s cestovní taškou.
"Ahoj, tebe jsem tady nečekal," pozdravil ho strážce Tanner.
"Nápodobně. Ahoj Michaile. Co tu děláš? Myslel jsem, že zůstáváš přes noc u Taši s ostatními," nechápal brácha, že jde v tuto hodinu ven. Schválně celý den nevystrčil kvůli možnému setkání nos z bytu.
"Jdu do hotelu. Lady Ozerová mě nechtěla nechat spát na gauči v obýváku. Takže mě poslala do hotelu, abych měl pohodlí a soukromí. Nenechala si to vymluvit. Nahoře už neměla volný pokoj. Jeden obývá Alberta, další Christian, následující Lissa a poslední je Nataši."
"Chvátáš?" ptal se soudruh.
"Ne. Proč?"
"V tom případě pojď se mnou," otevřel Dimitrij dveře výtahu. Michail ho následoval. Vyjeli do druhého patra a on klíčem odemkl dveře svého bytu. Pokynul mu dál a oba vstoupili dovnitř.
Strážce Tanner se zvědavě rozhlížel: "Nevěděl jsem, že žiješ sám…"
"Čekal jsi, že obývám stejnou ložnici s Tašou, viď?!" reagoval na to Dimitrij s trpkostí a podrážděním v hlase.
"Nebudu lhát. Jo, čekal," přiznal narovinu Michail. "Minule jsi u ní určitě bydlel. Netuším, jestli ve stejné ložnice nebo sám v pokoji. Ale to je jedno. Vůbec to není moje věc. Promiň. Pouze jsem si to vydedukoval, když ses vrátil tenkrát dolů do obýváku z patra převlečený. Kdybys tam trávil čas jen ve službě, pochybuju, že bys tam měl svoje oblečení."
"Typický postřeh výborného strážce," smeknul Dimitrij. "Sedni si. Dáš si něco k pití? Čaj, kávu, vodu?"
"Kávu. Díky," vybral si Michail.
"Připravím to. Zaliješ to prosím tě pak vařící vodou z rychlovarné konvice? Skočím se jen vysprchovat a převléct. Byl jsem běhat v parku." Za pár minut se vrátil do kuchyně, již zkulturněný v džínách, tričku, s vlhkými vlasy po sprše a bosý. Michail u stolu pomalu upíjel svou kávu. Dimitrij si k němu přisedl. "Něco nového na akademii?"
"Ne, všechno při starém," zamlčel podle naší domluvy Rosin bídný stav.
Brácha se nadechl a pravdivě vysvětlil situaci, která mezi jím a Michailem vyvolávala napětí: "Bydlím tu dva dny. Ani Taša to ještě neví. Předtím jsem obýval jeden pokoj u ní nahoře. Jenže se diametrálně lišily naše názory o společném soužití, proto jsem tady. Náhodou jsem si všimnul inzerátu na pronájem. Můžu ti nabídnout svůj gauč na přespání, jestli chceš. Dáš si se mnou k večeři boršč?"
"Jo, rád. Gauč i boršč. Nehodlám ti vrtat do soukromí, jen mě to trochu zaskočilo. Prostě jsem myslel, že jste s Ozerovou spolu. Upřímně teď teda vůbec nechápu, proč jsi tady," vrtěl hlavou Michail.
"Jak tady?"
"Proč se nenecháš převelet ke dvoru? Dimitriji, já moc dobře vím, že nejsi jen tak nějaký řádový strážce. Patříš do tajné královské zásahovky. Dělal jsi v Rusku dokonce zástupce velitele. Když se šířily zvěsti, že míříš do Ameriky, u dvora předpokládali, že se staneš jejich šéfem, ale ty jsi místo toho skončil u nás na akademii sv. Vladimíra. Pátrání po princezně Dragomirové ve tvé kompetenci a s tvými bohatými zkušenosti bych ještě pochopil, ale proč ses zahrabal i po jejím nalezení na akademii a nyní ještě hůř - tady u Ozerové, když nejste ani milenci. Ty máš na víc! Ruský Bůh Belikov! Plýtváš svými schopnostmi pro nic za nic…"
Bráchovi spadla brada až na zem. A mně rovněž. "Jaaak to sakra víš?"
"Sám jsem do ní skoro před pěti lety dva roky patřil. Sloužil jsem u královského dvora, nejdřív u královniny osobní ochranky, pak mi nabídli místo v tajné zásahovce. Jenže jsem se zamiloval. Přítelkyni se nelíbilo, že riskuju svůj život, tak jsem dobrovolně odešel a oba jsme si našli práci na akademii sv. Vladimíra. Ale informace o zásahovce dostávám z první ruky pořád. Můj nejlepší kamarád tam stále je. Brian Walsh."
"Toho osobně neznám, ale jméno ano."
"Jeho šéf je Ben Harnett, kterého určitě musíš znát. Nejlepší a nejuznávanější současný strážce, kterému šlapal na paty právě "Ruský Bůh Belikov". To cos dokázal za tak krátkou dobu a ve svém věku všechny odzbrojilo. Očekávali jsme, že když nepřevezmeš rovnou jeho místo, tak budeš aspoň jeho oficiální zástupce. Má toho hodně, je to pravá dhampýří ruka samotné královny. Navíc ručí nejen za tajné zásahovky po celém morojském světě, ale i za královskou stráž, ochranu dvora i výukové metody dhampýrů na akademiích. Měls už ve čtyřiadvaceti letech velet sám zásahové jednotce v Rusku, ale z nějakého pro mě neznámého důvodu jsi to odmítl a vydal ses do Ameriky. A teď tohle. Proboha proč?" dožadoval se Michail celkem oprávněně odpovědí.
"Ben Harnett je zase můj nejlepší přítel. A ano, máš pravdu. Chtěl mi na krk hodit zásahovku u dvora, když jsem nevzal to místo v Rusku. Já však obě nabídky odmítnul a ze zásahovky úplně odešel. Občas teď jen Benovi přes email dělám konzultanta před zásahem nebo při výběru nových lidí. Nebo kontroluju a vyhodnocuju záznamy z kamer z již provedených akcí, abych mu trochu pomohl. Účastnil jsem se v Rusku akce jako zástupce velitele Evžena Pavlova. Podcenil to a já své obavy ani nesouhlas nedal najevo. Zemřelo tam zbytečně mnoho mužů i Evžen sám, protože šel po svém hrozném omylu sám do boje. Dost mě to sebralo. Nabídku na jeho místo a vybudování nové zásahovky pod mým velením jsem odmítl a odešel z Ruska i celkově ze zásahové skupiny. Ben mě po mém naléhání převelel do Ameriky, potřeboval jsem změnit prostředí. Doufal, že mě u královského dvora osobně přiměje, abych se do zásahovky vrátil, a budu jeho pravá ruka. Nepřijal jsem to. Nakonec se s královnou domluvili, že mě pověří najitím Vasilisy, než dostanu podle jejich vlastních slov "sám znovu rozum" a vrátím se dobrovolně zpátky. Do téhle fáze jsem ještě nedospěl. Možná časem. Každopádně hodlám u Nataši sloužit do konce června. Pak se přesunu opět ke dvoru. Ani ona, ani Ben o tom zatím nic neví a byl bych moc vděčný, kdyby to tak i nadále zůstalo. Mám k tomu vážné osobní důvody. Potom se uvidí… A nyní chci odpovědi zase já. Proč jsi za mnou na akademii nepřišel a neřekls mi, že o zásahovce víš? Všiml jsem si, že jsi z tamějších strážců nejlepší. Nejvíc trénovaný, nejrychlejší, nejobratnější, nejšikovnější. Poznal jsem to ze stylu boje, ale nedocvaklo mi, že máš až takové zkušenosti. Je tě tam rovněž škoda, když mluvíme o té upřímnosti. Na druhou stranu předáváš své umění dál studentům. Bohužel jen hrstka z nich si z hodin něco opravdu odnese," posteskl si Dimitrij.
"Mlčím jako hrob. Nesdělím to ani Brianovi, přísahám. Nechtěl jsem se ti na akademii vnucovat. S nikým ses pořádně nikdy nebavil. Všichni tě respektují a to ani nevědí, co jsi skutečně zač. Navíc jsi dost samotář. Co bych ti tak asi povídal a kázal. I když jsem o rok starší, nedokázal jsem toho ani z poloviny tolik jako ty."
"Promiň, nejsem zrovna moc společenský. Přiznávám. Pročítal jsem si jména mužů ve všech zásahovkách od jejího vzniku po současnost, ale tvoje jméno jsem si nespojil. Minulost jsem jen zběžně prolétl očima a zaměřil se na přítomnost. Připravím to jídlo," vstal ze židle brácha.
Společně se tiše najedli. Oba si museli utřídit myšlenky ze zjištěných důležitých informací o tom druhém. "Děkuju za jídlo. Vynikáš i ve vaření," pousmál se udiveně Michail.
"Moc meleš. A pro příště budu vděčný, když nebudeš použít tu moji hroznou přezdívku. Nesnáším ji. Dáš si radši skleničku vína nebo panáka pravé ruské vodky?"
"Po tvém vyčerpávajícím proslovu a zpovědi se víc hodí ta ruská vodka. Normálně nepiju, ale dneska rád poruším výjimečně své zásady. Těch informací bylo nějak hodně."
"Mluvíš mi z duše, Michaile," přikývl souhlasně Dimitrij a podal mu panáka. "Co Stan Alto? Stále stejný blbec? V jeho blízkosti mi vždycky cukala pěst."
"To jsme dva. A ještě v přítomnosti Jesseho Zeklose. Ale oběma to teď natřel za všechny Adrian Ivaškov."
"Fakt?! Povídej. Co Ivaškov provedl? To mě zajímá," chytil se zmínky o mém jménu soudruh.
"S Jessem měli královskou konfrontaci Morojů. A Adrian mu zkrouhl hřebínek. Převálcoval ho na plné čáře. A Stana taky. Před celou jídelnou. Na Valentýna připravili pro holky z té jejich bandy překvapení a sehnali jim kytice s dárky. Před všemi jim je ve středu na snídani před vyučováním předali. Kromě Ozery s Dragomirou si ostatní nedali ani jediný polibek. Jen se objali. A Alto měl tu svoji náladu a spustil na Adriana s Rose něco ve stylu: "ať nechají toho šmajchlování a kde se na akademii vzaly ty kytice". Ivaškov ho zpražil pohledem a s tou svou neuvěřitelnou arogancí mu odsekl, že někdo z nich špatně vidí, protože to není šmajchlování, ale nevinné objetí a pokud se Stanovi nelíbí ta kytice jako projev galantnosti, dá mu na telefon tetu královnu a ona mu Adrianův projev gentlemanství vysvětlí osobně. Alto z jídelny utekl, jako kdyby mu za patami hořelo."
"Jo, tak tuhle scénu si umím živě představit. Ivaškov dokáže být strašně nepříjemný, když chce. Ale Stan si to zasloužil," smál se Dimitrij a připsal mi plusové body. Náhle však zvážněl. "Chodí s Rose?"
"Já ti ani nevím. Někdy to vypadá, že jo. Věčně se drží za ruce nebo kolem pasu, ale pusu jí dá nanejvýš na tvář nebo na čelo. Sice jí přinesl na Valentýna puget, nedají bez sebe ani ránu, avšak milenci by se chovali podle mě ještě jinak. Jednoznačně mu na ní záleží. Od té doby, co je na akademii, se změnil. K lepšímu. Ten nesnesitelný královský floutek zmizel a je tam fajn Adrian," chválil mě před soudruhem Michail a mlžil o stavu malé dhampýrky, jak jsme se dohodli. Je na něj spoleh. Nezklamal…
Žádné komentáře:
Okomentovat