Je ta Lissa těhotná nebo ne???
Dominic na hodinkách hlídal tři minuty, než se vyhodnotí rychlotest. I když jsem mu koukala přes rameno, nezjistila jsem, co papírek namočený v krvi znamená a ukazuje. Zbarvily se v něm tři sloupečky. V prvním svítily dvě růžové čárky. Druhý sloupeček byl celý modrý a v posledním jedna zelená čárka. Lékař si ho pořádně prohlédl a pak se na nás všechny otočil. "Radši si všichni sedněte," pokynul nám. Poslechli jsme ho s Christianem na slovo, abychom nezdržovali a co nejdříve se dozvěděli důvod Lissina omdlení. "Nemusíte mít strach. Tyhle stavy v tomto případě nejsou neobvyklé. Jen vás asi překvapí příčina. Lisso, jste těhotná. Výsledky krve mluví jasně."
"Coože?!" vyhrkly jsme s Lissou obě najednou.
"Kdy jste měla naposledy menstruaci? Alespoň jednou vám musela vynechat. Stáří plodu se dozvím podle ní a velikosti plodu v děloze ultrazvukovým vyšetřením. Dnes vás nechám doma v klidu odpočívat. Zítra byste ke mně přišla na gynekologické vyšetření. Vystavím vám těhotenskou průkazku a předepíšu podle podrobných výsledků druhé zkumavky krve léky na nevolnost. V prvních měsících jsou tyto problémy u těhotných štíhlých Morojek dost běžné," mluvil Dominic.
"Jááá … jednou mi skutečně vynechala. Přikládala jsem to na vrub stresu ze státních bakalářských zkoušek. Další očekávám sedmého července. Já to nechápu. Jak se to mohlo stát? Používáme bariérovou antikoncepci. Proto mě ani tato možnost nenapadla," vysvětlovala překvapená Lissa.
"Antikoncepce může selhat. Těhotenské hormony ve vaší krvi to potvrzují. Čekáte dítě, Lisso. Podle rychlých počtů to vypadá, že jste těhotná něco přes měsíc …," povídal lékař.
Já ho neposlouchala. Vnímala jsem pouze pouto a Lissu. Její šok i zděšení nad získanou informací. Dítě s Christianem neplánovali, ani o rodině prozatím nemluvili. Pak si položila obě ruce na bříško a propadla údivu, že v ní roste jejich dítě a ona bude máma. Následně k němu pocítila obrovskou lásku. Víc jsem nevydržela. Do očí se mi draly slzy. Co já bych za to dala, kdybych neplánovaně otěhotněla s Dimitrijem?! Skákala bych radostí a štěstím. Ale já těhotná nejsem a nikdy nebudu. Nemohla jsem tam s nimi zůstat a dál rozebírat důvody, jak k tomu došlo. Taky jsem nehodlala vysvětlovat, proč po této překvapivé ale zároveň nádherné zprávě brečím. Bez jediného slova vysvětlení jsem vyběhla ven z jejich bytu. Na chodbě stáli kluci - Mason, Eddie, Dimitrij. Přibyl i Adrian. Někdo mu musel zavolat. Přes slzy jsem skoro neviděla. Nezastavila jsem se u nich a seběhla schody o patro níž do našeho bytu. Honem jsem odemkla a zabouchla za sebou dveře. Potom jsem padla na pohovku, zabořila hlavu do polštářů a bolestně se rozvzlykala. Moje silné emoce samy otupily pouto a já tak nemusela být svědkem událostí v Lissině bytě.
Netrvalo to ani dvě minuty a objevil se doma Dimitrij. Jako první ho napadlo samozřejmě vysvětlení, že je Lissa nemocná.
Zvedla jsem hlavu a vyvedla ho z omylu: "Ne, je těhotná, Dimitriji. Vůbec to neplánovali. Tys necítil přes pouto to její prvotní zděšení a šok - "jak se to mohlo stát?" - jako já. Které pak vystřídal údiv - "já budu máma" - a potom obrovská láska k tomu malému tvorečku v jejím břichu."
Šokovaně zamrkal, poté se v jeho tváři mihla bolest, kterou se přede mnou ihned snažil skrýt. Zasáhlo ho to taky. Pochopil mě i mou plačtivou reakci jako ostatně vždycky. Klekl si vedle pohovky, chytil mě za ruku a pověděl mi: "Rose, poslouchej, nemůžeme tento rozhovor víc odkládat. Tebe to ničí. Já nejsem slepý, vím, že toužíš po dítěti a kvůli mně ho mít nemůžeš. Takhle to nejde. Máš nebo máme čtyři varianty řešení této situace. Záleží jenom na tobě, kterou si ty sama vybereš. Přiznávám, že nejsou ideální, ale v našem případě není ideální nic. Jsme oba dva dhampýři a spolu mít dítě nemůžeme. To však neznamená, že ho nemůžeš mít ty sama. Já udělám cokoli, abys byla opět šťastná. Rozo, první možnost jsme společně zkusili, být spolu bez dětí. Jenže ty nejsi spokojená. Chápu to. Takže zbývají další tři varianty, jak to pro nás oba smysluplně a co nejlíp vyřešit. I když se bojím tuhle větu pouze vyslovit nebo na ni pomyslet, říct ji musím. Navzdory tomu že tě miluju, ti zbývá možnost rozejít se se mnou a najít si nového partnera. Moroje, případně člověka, se kterým budeš mít plnohodnotný vztah, rodinu i děti. Kolik jich jen budeš chtít. Jsi mladá, krásná. Nebude to problém. A já z tvého života navždycky zmizím…"
"Co to plácáš?!" rozčílila jsem na něj přes slzy.
"Ne, Rose, nejprve mě vyslechni. Zbývají nám ještě dvě varianty. Pokud bys se mnou chtěla zůstat, můžeme mít dítě a rodinu spolu. Nebudu biologickým otcem dítěte, ale to mi je jedno. Tátu mu budu dělat rád a dobrovolně. Přijmu ho za vlastní a dám mu své příjmení, pokud by sis mě chtěla třeba i časem vzít za manžela. Existuje možnost umělého oplodnění. Tvoje vajíčko a dárcovská spermie neznámého Moroje. Dítě budu mít rád. Bude to půlka tebe. Navíc by se to udělalo za pomoci doktorů, aniž by ses s Morojem musela vyspat. A konečně poslední varianta, ke které se já sám nejvíc přikláním, umělé oplodnění. Tvoje vajíčko. Mě by však v biologické části zastoupil Adrian. Tohle dítě bych miloval jako vlastní. Půlka z vás dvou. Dvě osoby, bez kterých si svůj současný život nedovedu dál ani představit. I když jsem s ním o tom nemluvil, troufám si říct, že by to pro nás udělal. Bylo by mi jedno, jestli by zapsali do rodného listu jako otce mě nebo jeho. Dítě by mělo třeba dva táty najednou. Jednoho morojského a jednoho dhampýrského. Je mi fuk, co si o tom pomyslí lidi. V klidu o tom popřemýšlej a vyber si jednu z možností. Já souhlasím se vším. Ať je tvé rozhodnutí jakékoli…" víc nestačil říct, protože jsem ho svým výbuchem přerušila.
Jeho proslov na mě účinkoval jako rozbuška. A já nekontrolovatelně vykřikla: "Tyhlety svoje varianty si strč do prdele, Dimitriji! Já o jiné dítě než tvé beztak nestojím. Chci, aby mělo tvoje oči, tvůj úsměv nebo tvoje vlasy. Prostě cokoli z tebe, rozumíš?! Nebudu mít nějaké cizí dítě! Takové já nechci!"
"Proboha, Rozo, vzpamatuj se! Tohle nejde a věděli jsme to oba od samého začátku!" ztratil své ovládání i Dimitrij. Potom se zhluboka nadechl a klidněji promluvil: "Rose, rozmysli si to a vyber si jednu z mých čtyřech variant. Jiné možnosti nemáme. Já jdu radši pryč, abychom předešli další hádce. Nebudeme si navzájem ubližovat vyřčenými slovy v afektu a jeden druhého trápit. Přiznej si pravdu. Já ti jako dhampýr dítě nedám. Není to prostě možný. Upsal bych se ďáblu, kdyby to šlo. Ale ono to nejde a nikdy - zdůrazňuju, že NIKDY - nepůjde. Přestaň fantazírovat a smiř se s krutou realitou." Následně vyšel ze dveří bytu a potichu je za sebou zavřel.
Po jeho odchodu jsem naštvaně a bezmocně bušila pěstmi do polštářů. Potoky slz se valily z mých očí. Já chci jeho dítě, ne Adrianovo! Natož pak cizího Moroje. O takové dítě nestojím. Toužím po malém Dimitrijovi nebo naší společné dceři s jeho očima a úsměvem.
Nevím, jak dlouho to trvalo. Po nějaké době mi slzy došly. Ležela jsem na pohovce v mokrých polštářích od předchozího pláče a skončila ve zvláštní apatii. Netuším, jak jsem to dokázala, ale byla to ta stejná apatie a obrana před bolestí, kterou jsem si vytvořila po Dimitrijově odchodu z akademie. Navíc se mi povedlo nějakým záhadným způsobem blokovat stále Lissino pouto. Její radost z potomka by mě zabila.
Ozvalo se krátké zaklepání na dveře a zarachocení klíče v zámku. Celá jsem se napjala a sedla si, abych viděla, kdo to je. Nemůžu mluvit s Lissou. Ne teď. Tohle nezvládnu. Přes blokaci pouta jsem nepoznala, jestli je za dveřmi ona. Dveře se pomalu otevřely a dovnitř nakoukla Sydney.
"Rose," zašeptala při pohledu na mě. Potom ke mně bez dalšího slova přišla a objala mě. Znovu jsem se rozbrečela. Přisedla si vedle mě na pohovku a objímala mě kolem ramen. Nechala mě dál plakat. Na nic se nevyptávala a mlčela. Pouze mi z obličeje odhrnula uvolnění pramen vlasů z culíku. Dívala se na mě ustaranýma a vědoucíma očima. Byla v obraze. Nerozuměla jsem tomu, jak se o tomhle problému mohla dozvědět, ale věděla to.
Když mi slzy vyschly podruhé, sáhla Sydney do kapsy svého saka a vytáhla malou krabičku s prstenem. Navlékla mi ho na pravou ruku. V mém pohledu se objevilo překvapení, proto vysvětlila: "Pomůže ti zablokovat pouto. Nemusíš se bát. Lissa za tebou nepřijde. Adrian jí to zakázal. Neřekl jí důvod. Prsten pro blokaci pouta má od něj taky. Až se na to budeš cítit, přijdeš za ní sama. Ať už s vysvětlením nebo bez něj. Záleží na tobě. Nikdo tě nebude nutit, abys o tom mluvila. Pohádali jste se s Dimitrijem hodně? Trápí se stejně jako ty."
"Stejně jako já?! Věřím, dalo mu velkou práci vymyslet ty svoje zasraný čtyři varianty řešení a spolknout svou hrdost kvůli mně. Jedna je lepší než druhá," pronesla jsem ironicky.
"Čtyři? Já vím o třech," divila se Sydney.
"Jo, čtyři. Zůstat bez dětí, rozejít se, dítě s cizím Morojem a poslední nejlepší varianta - dítě s Adrianem. Já nechci Adrianovo ani cizí dítě, ani se rozejít, ani zůstat bez dětí. Chci dítě jen s ním. Je to tak těžké pochopit?! Jeho miluju. S ním toužím po rodině," objasnila jsem Sydney.
"Aha, nyní chápu, proč se mi se čtvrtou variantou Adrian nesvěřil. Rose, já ti rozumím, ale zároveň rozumím i Dimitrijovi. On to myslí dobře. A ve vaší situaci je možnost s Adrianem ta nejlepší. Pro nás pro všechny. Nemusíš na to přistoupit hned. Ale časem. Je lepší mít rodinu s Dimitrijem takhle než vůbec. Byla by škoda svůj vztah zahodit hlavně proto, že bez sebe budete nešťastní oba dva, jako spolu celý život bez dítěte. Tohle je přijatelné řešení. Adrian by za vás dýchal jako vy dva za něj. Že byste si pořídili jako moje trojbalení dohromady dítě, je kompromis pro všechny strany. Adrian na to přistoupí taky. Nesnese vaše trápení a tohle je řešení. Já s tím problém nemám. Jste s Dimitrijem oba důležitou součástí mého života jako Adrianova. Nebudu na tebe tlačit. Jen ti říkám svůj názor a možnosti. Přemýšlej o tom," souhlasila i Sydney s Dimitrijovou variantou s pomocí Adriana.
"Sydney, omlouvám se, že to takhle řeknu, ale já nestojím o dítě se smaragdovýma očima. Já chci, aby je mělo oříškově hnědý. Adriana miluju jako svého bratr, ale dítě s ním mít nebudu. Žádnou náhražku nepřijmu. Dimitrij měl zůstat s Tašou. Před Strigoji by ji zachránil a dnes by byli manželé a rodiče. Neměl se ke mně vracet. Jsem k ničemu. Na jednu stranu bych ho měla nechat jít, aby si svůj život zařídil jinak. Sám by dlouho nebyl. Spousta žen by padala do mdlob, kdyby o ně zavadil jediným pohledem. On rodinu mít může ale beze mě. Jsem strašně sobecká, že ho chci pouze pro sebe. Má právo být otcem. Na druhou stranu ho pustit nemůžu. Miluju ho. Představa, že se dotýká a miluje s jinou ženou, mě trhá na kusy. Tolik mu toužím dát dítě sama. Jenže to nejde… Proč je na nás osud tak krutý a zlý? Proč nás trestá za naši vzájemnou lásku tím nejstrašnějším způsobem? Jak se s tím mám smířit, vyrovnat a vybrat si řešení?" vylila jsem Sydney své srdce.
Objala mě pevněji: "Rose, my bychom vám s Adrianem tak hrozně chtěli pomoct, kdyby to šlo."
"Já vím, promiň, že vám přiděláváme opět starosti. Pořád se o nás s Dimitrijem staráte. Všechno prožíváte s námi i to dobré i to špatné. Děkuju," poděkovala jsem jí za jejich péči.
Trochu se usmála: "Staráme se přesně tak jako ty s Dimitrijem o nás s Adrianem. Mám tě nechat o samotě? Jen nevím, zda je dobrý nápad, abyste spolu dnes s Dimitrijem znovu mluvili. Dokud si ty neuděláš jasno, nesmíříš se s realitou a nevybereš si nějakou variantu, budete se akorát hádat a ubližovat si ještě víc. Pojď se mnou na pár dní k nám. V klidu o tom, můžeš přemýšlet a zvažovat všechny možnosti. Vyhneš se tak ovlivňování ze strany Dimitrije i Lissy. Vezmeš si na pár dní volno. Prosím neodmítej mou nabídku. Nemusíš se o tom se mnou víc bavit," nabídla mi Sydney velkoryse azyl.
"Dobře, sbalím si pár věcí," přijala jsem to. Měla pravdu. Nezvládla bych se dneska znovu postavit čelem Dimitrijovi ani Lisse. Potřebuji čas. Do tašky jsem sbalila pyžamo, džíny, tričko, mikinu, spodní prádlo a pár drobností. Z koupelny nějakou osobní kosmetiku a kartáček na zuby. Po zaváhání jsem vzala ještě rámeček s fotkou z letošních Vánoc v Baje. Dimitrij mě na ní šťastně objímá u stromečku. Fotila nás jeho sestra Soňa. V lednu jsme tak jezdili pravidelně každý rok. Pak jsem se Sydney vyšla z našeho bytu. Na chodbě ani cestou k nim jsme nikoho nepotkaly. Byla jsem za to ráda…
Žádné komentáře:
Okomentovat