Adrian zase perlil...
Chudákovi Dimkovi pořádně zavařil ;)
Teta královna zalapala po dechu: "Proboha! Ty o něm víš?!"
"Jo, vím! Souložíte spolu tři roky! Čtu aury, teti! A ty po sexu jsou vražedné! Navíc jeden druhého milujete svou zvrácenou formou lásky s dvacetiletým věkovým rozdílem! Mohla bys být jeho matka, ale místo toho si užíváš se zajíčkem v posteli! Proč se k němu veřejně nepřiznáš, co?! Nestojíš o skandál?! Ale mně budeš kázat o morálce a s kým mám chodit?!"
Minutu bylo v telefonu hrobové ticho, pak se ozvala: "Zlatíčko, omlouvám se! Máš pravdu! Hrozně se stydím… Choď si, s kým chceš! Víckrát ti do toho nebudu mluvit! Chci jen, abys byl šťastný a spokojený! Pouze to s tou svatbou a dětmi neuspěchej! Jsi ještě mladý! Nic ti neuteče!"
Odfrkl jsem si: "To nehrozí! Pro tvůj klid si Rose vybrala někoho jiného, komu odevzdala své srdce. A já to nejsem. Ani si ho nezasloužím. A v té době, kdy jsem se s ní seznámil, jsem si ho nezasloužil už tuplem. Záleží mi na ní. První holka, o kterou jsem měl hlubší zájem. Která mě očarovala svou krásou a dobrotou. Avšak ona mě odpálkovala. Jako muže nebo milence mě nikdy nevnímala. Dost to se mnou zamávalo a otřáslo mým ješitným egem, to ti povím. Přátelíme se a nesnesu urážky na její adresu. Natož ty neoprávněné. To je všechno. Rose je důležitá součást mého života a tak to i navždycky zůstane. A zbytek party taky. Jmenovitě Rosemarie Hathawayová, Vasilisa Dragomirová, Christian Ozera, Mason Ashford, Edison Castile, Jillian Mastranová a Mia Rinaldiová. Smiř se s tím. Patřím k nim. S královskou smetánkou jsem nadobro skončil. Zůstanu na akademii sv. Vladimíra do konce června, než čtvrťáci odmaturují, pak se s nima přesouvám ke královskému dvoru. Já ti budu mlčky tolerovat Ambrose a ty mně naši partu. O víc nežádám, teti. Potom nám to bude bez hádek fungovat…"
"Dobře, oboustranná tolerance je férová. Přijímám. Prosím tě dávej tam na sebe pozor. Drahoušku, máš svůj rozum a jsi tvrdohlavý jako mezek. Jen doufám, že víš, co děláš a nebudeš toho nikdy litovat. Mám tě ráda. Opatruj se," akceptovala moji prosbu teta, rozloučila se a ukončila hovor.
Z plných plic jsem úlevně vydechl. O hádky s mámou a tetou jsem za mák nestál. Naštěstí se to se špetkou tolerance na obou stranách vyřešilo samo. Tohle proběhlo asi po dvou nebo třech týdnech mého pobývání na akademii sv. Vladimíra. Další haló způsobila moje rvačka se Zeklosem. Ředitelka Kirová musela samozřejmě o vzniklé situaci informovat mámu i královnu.
Obě se mohly zbláznit. Dost je to šokovalo. Nikdy dřív jsem se nepopral. Máma mě hodlala vmžiku odvést domů ke dvoru, aby mě získala zpátky pod kontrolu. Nesouhlasil jsem. Díky mé plnoletosti jí to naštěstí neprošlo.
Teta se připojila s jinou taktikou. "Zlatíčko, pořídíme ti osobního strážce. Pohlídám výběr a během pár dní ti toho nejlepšího pošleme na akademii, aby se podobná událost, již neopakovala…"
"No, o tom by se dalo uvažovat pod jednou podmínkou. Ty jsi schopná ovlivnit jméno strážce, kterého mi přidělíte?"
"Nejspíš ano. Máš zájem o někoho konkrétního?"
"Jo. Přijmu jediného strážce a to Belikova. Nikoho jiného nechci," napadlo mě v náhlém popudu odtáhnout bráchu od Taši k sobě. Konečně bych si s ním mohl jako jeho přímý nadřízený Moroj otevřeně popovídat. Nesměl by jednat s Rose bez mého svolení. To by se mi hodilo. Tím bych předešel jeho ukvapené reakci.
"Belikova? Dimitrije Belikova?" ujišťovala se teta, jestli správně slyší.
"Ano, přesně toho. Něco se ti nezdá?"
"Adriane, s Belikovem to bude problém…"
"Nechceš mi dát toho nejlepšího z nejlepších, teti?" dobíral jsem si ji promyšleně. Moc dobře jsem si uvědomoval celý zamotaný spletenec kolem Dimitrije. Ale děsně mě zajímalo, jak se tetička zachová, takže jsem kul železo, dokud bylo žhavé.
"Samozřejmě že chci! Jenže s Belikovem to není jednoduché a poslední dobou už vůbec ne. Zkusím, co sama vzmůžu. Ozvu se ti, jak jsem dopadla."
Ten den jsem se nehorázně těšil na večer, až vlezu bráchovi do snu. Podle očekávání mu teta osobně volala. "Dobrý den, Vaše Veličenstvo, co pro vás mohu udělat?" spustil Dimitrij do telefonu, když si na displeji přečetl jméno volajícího "královna Taťána". Zrovna o samotě cvičil u Taši v posilovně.
"Dobrý den, strážce Belikove. Doufám, že neruším nevhod. Ráda bych vám přednesla svou nabídku. Máte chvilku? Můžete mluvit? Kdyžtak zavolám později…"
"V pořádku. Jsem sám. O co jde, Vaše Výsosti?"
"Jen pro jistotu: ohledně zásahovky jste si to nerozmyslel?"
"Ne," přisvědčil ihned brácha a zůstával ostražitý.
"Dobře. Nebojte se, přemlouvat vás nebudu. V tom případě mám pro vás novou nabídku na strážcovskou funkci. Staňte se prosím osobní ochrankou mého synovce. Štědře vás odměním a budu klidná, že s vámi bude v naprostém bezpečí. Je mi jasné, že to pro vás není udržitelné na dlouhodobé bázi, ale řekněme do konce června nebo do konce letních prázdnin, to by snad šlo, ne? Potom bych se zařídila u dvora jinak…"
"Vašeho synovce?" přerušil ji šokovaně.
"Ano, jedná se o dohled o mého synovce Adriana na akademii sv. Vladimíra. Dimitriji, vemte to. Nepřijdete zkrátka. Ke dvoru se má přesouvat se svými kamarády po jejich červnové maturitě. Služba by trvala pár měsíců. Celou tu jejich bandu určitě už znáte - Vasilisa Dragomirová, Rosemarie Hathawayová, Christian Ozera a pár dalších. Navíc máte zkušenosti s éterem. Potřebuji k Adrianovi někoho zkušeného a spolehlivého. Nesvěřím ho jen tak někomu. Prosím vás o laskavost…"
"Vaše Veličenstvo, tady nejde o peníze. Moc dobře vím, že jste velice štědrá už ze zásahovky. Já se prostě na akademii sv. Vladimíra vrátit nemohu. Nežádejte mě prosím vás o vysvětlení. Je to osobní. Rád bych vám vyšel vstříc. Kdyby žil Adrian u královského dvora, ještě bych o službě uvažoval. Ale takhle se to s akademií sv. Vladimíra komplikuje. Proberu to s Benem a vybereme pro vašeho synovce toho nejvhodnějšího strážce. Přísahám," odmítl její návrh, jak nejjemněji dokázal.
"Belikove, co se to s vámi poslední dobou děje? Rusko ne, zásahovka ne, akademie sv. Vladimíra ne. Vkládala jsem do vás takové naděje. A Ben rovněž. Jsme zklamaní. Doufala jsem, že přijmete aspoň tu strážcovskou funkci, když už jsme o vás přišli při akcích. Je nějaká možnost, kterou bych vás přiměla nebo lehce donutila to přece jen vzít?"
"Ano, nařiďte mi to z pozice morojské královny jako mé přímé nadřízené. Poté tento služební příkaz nebudu moci odmítnout," reagoval na její otázku.
"Dimitriji, to neudělám. A vy to víte. Jinak byste již dávno sloužil opět v zásahovce a nevedli bychom spolu tyto zdlouhavé debaty o vašem dobrovolném návratu. Vážím si vás a nebudu vás nutit k něčemu, o co nemáte zájem a jde vám to proti srsti. Nehodlám z vás mít dhampýřího otroka bez vlastní vůle. Nejsem tyranka ani krutovládce."
"V tom případě nic dalšího neexistuje. Je mi líto. Vybereme se strážcem Harnettem během dneška a zítřka vhodné kandidáty pro vašeho synovce a předložíme vám je. Vaše Výsosti, omlouvám se za způsobené komplikace. Opravdu jsem vás nechtěl urazit. Dejte mi rok. Potřebuju si dát do kupy soukromý život a vyrovnat se s následky z Ruska. Jakmile toto udělám, budu vám zase plně k dispozici."
Teta se do telefonu pousmála: "Pevně věřím, že se vzpamatujete dřív! Přestaňte si konečně vyčítat ten zpackaný Pavlovův zásah! Vy jste se špatně nerozhodl! On to podcenil! Ne vy! V zásahovce chodíme do rizika dennodenně. Jednou se povede zachránit nevinné a jindy ne. Vy stejnou chybu jako on nezopakujete. Tím jsem si zcela jistá. Nashledanou, Dimitriji," rozloučila se a típla to.
Podle očekávání se bráchovi ten den ozval i Ben. Ani ho v telefonu nepozdravil a rozzlobeně spustil: "Proč jsi to nevzal?! Tobě skutečně přeskočilo! Nestojíš o zásahovku - fajn! Ale proč do hajzlu nemůžeš vzít službu u nejoblíbenějšího královnina synovce?! Týká se to pouze několika měsíců. Záleží jí na tom. Stáli o tebe. Ten kluk si tě sám vyžádal. Královna se bojí, že kohokoli jiného odmítne. Navíc je to prý uživatel éteru a ty máš s éterem spoustu zkušeností. Dimitriji, kdybys byl v tuhle chvíli poblíž, vrazil bych ti jednu pěstí, aby ses už konečně probral! Nikdy jsi nesdílel s okolím nějak extra své problémy. Avšak se mnou jsi to probíral aspoň trochu. Jenže od té doby, co jsi v Americe, to s tebou jde z kopce. Děláš samé pro mě nepochopitelné blbosti a rozhodnutí. Sakra proč?! Kde to vázne? Co máš za problém? S tím Ruskem a zásahovkou tomu rozumím. To žes zůstal na akademii sv. Vladimíra, aby ses nemusel vracet ke dvoru, kde tě budeme s královnou dennodenně otravovat s návratem do zásahové skupiny, pochopím taky. Teoreticky dokážu rozumět i té situaci s Ozerovou. Dřív nebo později jsi musel zblbnout do ženský i ty sám. Jen ten divoký průběh tvého jednání nechápu. Můžete se přece oba přestěhovat ke dvoru. Ona o zásahovce ví. Nemusíš před ní cokoli tajit. A netvrď mi, že nemůžeš vzít několikaměsíční službu u královnina synovce na akademii. Normálně bys měl volno. Nechám ti k dispozici permanentně auto a můžeš za Natašou jezdit, kdykoli se ti zamane. Je to jen pár hodin…"
"Bene, jednou ti všechno vysvětlím, ale ne dneska. Na akademii sv. Vladimíra se v žádném případě nevrátím. Ani jako strážce Vasilisy, ani jako Adriana. Prostě ne. Zůstávám u Taši jako osobní ochranka. Večer projdu papíry a navrhnu několik vhodných kandidátů pro královnina synovce. Pošlu ti i ten vyhodnocený zásah. Chybí mi jen vyplnit protokol," mlžil před strážcem Harnettem brácha své pravé důvody. O Rose mu nevykládal.
"Pro tvé budoucí zdraví doufám, že máš pádnou omluvu svého současného jednání, protože jestli ne, radši si nepřej vědět, co s tebou pak provedu. Dávám ti čas do konce tohoto kalendářního roku. Od ledna se vrátíš do zásahovky. Dobrovolně i nedobrovolně. Klidně ti to přikážu. Dýl nečekám. Rok a půl mimo službu ti musí stačit. Zařiď se, jak nyní potřebuješ, ale pamatuj na mé ultimátum. Moje trpělivost dosáhla své hranice, Belikove! Kamarádi, nekamarádi! Jestli se nesebereš sám, půjde to po zlém. I kdybych to z tebe měl vytlouct pomocí pěstí. Aspoň si ověříme, kdo z nás je nejlepší strážce mezi dhampýry. Do deseti chci návrhy a vyhodnocení zásahu. Čau," skončil drsný telefonický hovor Ben Harnett.
Bráchovi jsem zavařil. Již z jeho myšlenek i uvažování mi docvaklo, že své rozhodnutí nezmění. První věc, která ho napadla, když zjistil, že jde o funkci osobní ochranky pro mě a že jsem si o něj sám požádal, patřila královské pomstě za Rose a moje uražené mužské ego. Jako jeho šéf bych s ním mohl vytřít podlahu. On by si však ponižování nenechal líbit. Tašu trpí pouze kvůli blízkosti s Rose. Čekalo by nás vytyčování oboustranných mantinelů. Pokud bych žil u dvora, tuhle výzvu by neodmítnul. Navzájem bychom fungovali jako toreador s červeným hadrem a rozzuřený býk v aréně. Vtipná představa. Musel jsem s jeho trefným příměrem souhlasit. Ano, tak by tomu přesně bylo po Idahu, než jsem odhalil jeho úmysly s Rose a pravou soudruhovu povahu. Dávali bychom si to sežrat. Role bychom si střídali podle nastalých situací - jednou jsem toreador já, jindy býk - kdo z nás by toho druhého více vytočil k nepříčetnosti. Dimitrij se mě nebál. Natož naší společné konfrontace. Docela se na ni i svým způsobem těšil. Toužil mi na plnou hubu povědět, co si o mně myslí. "Rozmazlený, nevychovaný, namyšlený, arogantní, ješitný královský morojský floutek, který o skutečném životě a důležitých lidských hodnotách nemá ani páru" - tak to jsem podle něho já. V hloubi duše ho mrzelo, že ztratí příležitost mi to sdělit...
Žádné komentáře:
Okomentovat