Další postavy ze zásahovky, o kterých časem znovu uslyšíte...
Tak jsem mu příležitost ke sdělení svého názoru sám dal. Druhý den ráno jsem mu poslal smsku: "Belikove, nenech se prosit a vezmi to misto meho strazce. Bude to zabava. Uvidis...Adrian"
Odepsal mi asi po deseti minutách: "Ivaskove, o tom nepochybuji. Na akademii se zpatky nevratim. Doufal jsem, ze aspon ty me duvody pochopis. Treba nekdy u dvora. Neni vsem dnum konec...DB"
Neodpustil jsem si malé rýpnutí: "Fajn, budu se tesit."
"Ja taky. PS:Je v pohode?" pípla mi za minutu zpráva.
"Jo. O prekrasny a vzacny poklad, ktery jsi mi tu dobrovolne nechal, s radosti pecuji. Diky. Necekal jsem, ze ho dostanu tak snadno. Ne, ze bych si stezoval, ale ty vzajemne boje me bavily. Skoda, noo. Mohla byt legrace. Mej se" vyťukal jsem provokativně. Na to víc už nereagoval. I tak se překonal, že se na Rose zeptal v textovce.
Navzdory tomu, že mě to uvnitř štvalo, jsem musel hrát dál svou odměřenou roli. A ohledně situace s jeho milovanou Rozou mu částečně lhát. Je v pohodě v rámci jejích možností. Jeho ztrátu jako takovou nezvládá, jenže to mu v tuto chvíli nemůžu napsat. Všechno by šlo do kopru. A to nedovolím! Jejich budoucí osud si sám ohlídám!
Litoval jsem, že ho nedostanu od Taši pryč. Zhatil mi příležitost jim s Rose účinně pomoct a přitom zůstat v blízkosti toho druhého. Nic! Musím to brát tak, jak to je! A zařídit se podle toho! Kostky jsou vrženy a já jsem jediný koordinátor osudu! Dál bojuju sám za vytoužené štěstí Romitri, děj se, co děj...
Nakonec to všechno dopadlo podle mého očekávání. Dimitrij nabídku kvůli návratu na akademii do blízkosti své Rozy odmítnul. Nevydržel by se od ní držet dál. Ani naléhání a drsný proslov strážce Harnetta bráchu o opaku nepřesvědčily.
Po skončení služby doma v pokoji v bytě Taši dodělal pro Bena papíry. Vyplnil chybějící protokol a v databázi pročítal informace o strážcích, aby vybral toho nejvhodnějšího kandidáta na mou soukromou ochranku. Zbytečná práce. Kohokoli dalšího odmítnu. Ať se to tetě líbí nebo ne. Nikoho na akademii za zadkem nepotřebuju. Akorát bych si zkomplikoval situaci. Teď jsem svým pánem a tak mi to naprosto vyhovuje.
Ale ze zvědavosti jsem se na soudruhův výběr v éterovém snu zaměřil. Zajímaly mě hodnotící kritéria. Podle bráchy musel můj strážce splňovat několik požadavků:
- člen zásahovky, kterého do konce června uvolní na pobyt se mnou na akademii - tedy nejlepší z nejlepších, jak chtěla teta
- věkově starý jako já nebo o rok, dva starší
- zkušenosti jak z boje, zásahovky, tak i z osobní ochrany královského Moroje v magické ochraně i mezi lidmi. Prostě absolutně všestranný a připravený na řešení jakékoli vážné situace
- osobní zkušenost s éterem (tu však nikdo kromě Dimitrije neměl)
Jeho první tři kritéria výběru splňovali dva strážci sloužící v zásahovce u dvora přímo pod Benem Harnettem. Stejně starý kluk jako já jménem Patrick Lautner a o rok starší Oliver Jackson. Ještě do zálohy vybral Briana Walshe, nejlepšího přítele Michaila Tannera, ale kvůli věku neprošel do hlavního výběru, jelikož byli dokonce Michail i Brian o rok starší než sám Dimitrij. Patrick i Oliver vypadali podle fotky sympaticky. Oba se třemi značkami na krku za zabité Strigoje. Útočníci z řad dhampýrů se střídají, aby jeden z nich neměl znenadání deset značek. To by vzbudilo nápadnost. Takhle nikdo nevyčnívá z davu. Já však služby ani jednoho z nich nevyužiju.
Brácha poté sepsal mustr ohledně éteru. Takové rychlé, ale účinné zaškolení. Změny nálad, éterový nátlak, dovednost používat všechny čtyři magické živly, dále pak specifické schopnosti konkrétního uživatele éteru. Soudruh přesně netušil, co umím já. Informovaný byl pouze o čtení aur. Pozor s vykřičníkem na temnotu, deprese a sebepoškozování. Labilní psychika, především u dospívajícího.
Dokumenty zaslal emailem Benovi a ten za pár minut reagoval, že děkuje a s návrhem strážců pro královnina synovce souhlasí a jde jí je ihned předložit do královského paláce.
Tetička se mi ozvala až druhý den: "Drahoušku, volám kvůli tvému osobnímu strážci. S Belikovem to nedopadlo. Má jiné povinnosti. Ale našli jsme dva výborné kandidáty. Poslala jsem ti o nich informace emailem. Koukni se na to a jednoho si prosím tě zvol. Potřebuješ být pod ochranou. Zítra, maximálně pozítří by se za tebou přesunul od dvora na akademii."
"Dobře, teti, podívám se na to. Ale nic neslibuju. Vlastně jsem si to rozmyslel i s tím Belikovem. Schválně jsem plácnul jeho jméno. Zkoušel jsem tě. Jak hodně ti na mně záleží, víš?! A jestli mi zařídíš toho nejlepšího... Říká se mu "ruský Bůh Belikov", prý je to nejschopnější současný strážce v morojském světě. Na akademii jsem pod magickou ochranou a strážců je kolem spousta. Nikam o samotě necestuji. Mé hlídání je plýtvání dhampýrskými silami. Postarám se o sebe sám. Jesseho Zeklose a jemu podobné voly zvládnu levou zadní. Ale pro tvoji klidnou dušičku se na výběr podívám a ozvu se ti s konečným rozhodnutím," vycouval jsem a svedl výběr bráchy na svou zvědavost, aby se nedostal do problémů, že chci jen jeho a ostatní odmítnu. To by ho teta i Ben prudili. Tímhle způsobem bude z obliga. Nechci žádného strážce. Je jedno, jak se jmenuje. A basta!
Otevřel jsem email a pročetl si obě složky s informacemi o mých případných strážcích. Tajnou zásahovou skupinu z nich úmyslně vyškrtli. Nechali tam jen větu "služba u královského dvora přímo v osobní ochrance královny". Jelikož se na zásahy nejezdí vyloženě pravidelně, fungují i muži v zásahovce jako v uvozovkách "obyčejní" strážci a že jsou přímo pod tetou, je pochopitelné. Nikomu jinému se nemusí zodpovídat, proč mizí nečekaně z královského dvora, když jedou s Benem na Strigoje. U jiného morojského pána by žádali složitě o dovolenou, kterou by nemuseli vždy dostat, a vysvětlovat důvod. Je to chytře ošetřené.
Dimitrij v Rusku sloužil kousek od Petrohradu v největším morojském a dhampýrském sídle podobně, kde měl se svými kolegy na starosti právě celkovou ochranu prostor, ne konkrétního Moroje. Služby u brány, hlídky v terénu po celém pozemku, pravidelné údržby magické ochrany s Moroji ovládajícími všechny čtyři živly, společné tvrdé tréninky na sladění skupiny. A zhruba jednou, dvakrát do měsíce jezdili naostro ničit Strigoje pohybující se poblíž, aby předešli předem hrozbě útoku na nevinné.
Oba kluci pasovaní do role mého potencionálního strážce mají nespočet zásluh. Patrick je Američan a Oliver Kanaďan. Oba se po střední škole přestěhovali ke dvoru. Stáhnul je tam nejspíš Ben Harnett, protože již na akademiích patřili k nejlepším novicům. Aspoň tak bych se v jeho situaci zachoval já sám. Je to logické vyústění. U královského dvora si je oťukal a osobně vytrénoval. Nejprve jim nabídl službu v ochrance tety, a když se osvědčili, tak jim při tajné schůzce a podepsané dohodě o mlčenlivosti odhalil skutečnosti o zásahové skupině na likvidaci Strigojů. A oni to s radostí a pýchou přijali. Složili přísahu před samotnou královnou na život a na smrt a jsou plnohodnotnými posilami. Dokážou něco významnějšího než ostatní, plus si hodně polepší i finančně. Pro mladé, odvážné a ambiciózní muže jako dělané.
Jen brácha se do zásahovky dostal trochu netypicky. Připletl se k profesionálnímu zásahu jako takovému. Zásahová jednotka zůstala překvapená z jeho přítomnosti v doupěti Strigojů a on zase ze zásahovky. Společně pozabíjeli Strigoje a pak s nimi Dimitrij musel na jejich centrálu podepsat dohodu o mlčenlivosti, aby se to od něj nedostalo náhodou na veřejnost. Pak měli soudruha podle protokolu nechat jít. Jenže Evžen Pavlov si všiml jeho kvalit v boji, promluvil si s ním o samotě o jeho motivaci, proč takhle zbytečně sám riskuje holý život, a Dimitrij mu narovinu přiznal, že je to "osobní vykoupení Ivanovi za jeho smrt". Strážce Pavlov, který prožil v bleděmodrém totéž, zavolal Benovi ke dvoru a on na jeho popud přijel a vyzkoušel si Dimitrije osobně při boji. A brácha ho nečekaně přepral a složil na žíněnku. Nejlepšího tehdejšího strážce mezi dhampýry Bena Harnetta. Obdivovanou a uznávanou modlu všech strážců.
Následníka další dhampýří legendy Arthura Schoenberga, kterého zabili těsně před Idahem Strigojové s ovlivněnými lidmi, kteří prolomili magickou ochranu morojského sídla, kde trávil Arthur své zasloužené stáří ve výslužbě po aktivní službě u dvora. A bohužel právě soudruh s Rose našli jeho tělo i další mrtvé.
Na Dimitrijům výkon čuměl nejenom Evžen ale i samotný Ben. Tohle se mu často nestávalo... Jednomyslně se potom shodli, že tohoto kluka berou a sami mu začali přezdívat "Ruský Bůh Belikov" s tím, že to dotáhne v životě hodně daleko.
Strážce Harnett poté Dimitrije sám dva měsíce v Rusku trénoval. Brácha ho již znovu neporazil, přece jenom Ben byl o deset let starší a měl mnohem víc zkušeností. Ale oba si vzájemné souboje s chutí užívali a dost se hecovali. Nalezli k sobě cestu a spřátelili se. Ben se pak musel vrátit ke dvoru za svými povinnostmi, ale zůstali nadále v kontaktu.
A Dimitrij skutečně stoupal výš a zlepšoval se víc a víc. S Evženem k sobě časem poměrně přilnuli. Každodenní spolupráce i jejich pohnuté osudu je spojily. Nakonec ho stanovil svým zástupcem, což bylo neslýchané. Soudruhovi v té době nebylo ani třiadvacet let. Evžen o patnáct let starší a vybral si ze všech svých mužů mladého zajocha jako svého oficiálního zástupce. A Ben Harnett s tetou královnou jeho rozhodnutí bez mrknutí oka schválili.
Brácha naskočil do rozjetého vlaku zásahovky jako zelenáč, a přesto vynikal svými schopnosti i zápalem než kdejaký jeho kolega, který tam patřil mnohem déle. A tak se pomalu rozšiřovaly po morojském světě zvěsti "o Ruském Bohovi Belikovovi" a jeho sláva stoupala společně s jeho činy a úspěchy. I přes prvotní nevraživost svých služebně starších kolegů si postupně získal jejich respekt i uznání. Osvědčil se ve své funkci. Z fleku mohl vést sám zásahovou skupinu, proto u dvora předpokládali, že je Dimitrij po Benovi po příjezdu z Ruska do Ameriky převezme a stane se jejich novým šéfem. Ale on to k naprostému šoku všech odmítnul...
Jen velice málo osob ví nebo aspoň trochu tuší, že za to mohl zpackaný zásah a smrt Evžena Pavlova i jeho podřízených. Pár přeživších kolegů v Rusku, teta a Ben. Nyní je dalším zasvěceným Michail Tanner, kterému se brácha svěřil. A samozřejmě já, neboť mám jeho hlavu, myšlenky i sny dokonale prozkoumané díky éteru.
Patrick Lautner i Oliver Jackson úspěšně kráčí po své cestičce a následují se vztyčenými hlavami Bena Harnetta a Dimitrije Belikova. Své dva vzory.
Na to, abych jednoho z nich odtáhl pro nic za nic na pár měsíců ze zásahovky na akademii, jsem nenašel odvahu. Plýtval bych jejich talentem. U dvora budou platnější.
Z toho důvodu jsem rovnou vytočil na mobilu tetu: "Ahoj teti, prosím tě nezlob se, ale já osobního strážce fakt nechci a hlavně ho v současné době vůbec nepotřebuju. Probereme to, až se vrátím v létě zpátky ke dvoru. Do té chvíle se o sebe postarám sám. Bez debat a nehodlám se s tebou hádat, ano?! Pamatuješ? Jsem tvrdohlavý jako mezek. Pokud by vznikl nějaký problém, obrátím se na strážkyni Petrovou nebo strážce Tannera. Slibuju. A prosím tě, ty se nepokoušej sem toho nebohého kluka od dvora posílat. Express pošupajdí zase k tobě. Zbytečná námaha a opravdu mě rozzlobíš, jasný?!"
"Drahoušku, ale..."
"Řekl jsem bez debat, teti!" utnul jsem ji příkře a ona se konečně stáhla. Akceptovala moje rozhodnutí, i když se jí nelíbilo. Téma jsme uzavřeli.
Trochu jsem se později obával, aby přece jenom nezatlačili s Benem znovu na Dimitrije, ale naštěstí se tak nestalo. Ve snech bych na to narazil...
Žádné komentáře:
Okomentovat