OT - 6. kapitola – Šílený plán (z pohledu Rose)

Vámi očekáváné dopisy jsou zde. Čtěte na vlastní nebezpečí a slabší povahy rovnou s kapesníkem v ruce...

Drahá Rose,

až tohle budeš číst, budu pryč. Nehledej mě a Adriana netýrej otázkami ani výčitkami. Nemůže ti říct, kde jsem. Přísahal mi. Pokud by ti pověděl pravdu, nezbývalo by mi nic jiného než odstřihnout i jeho.

Nemůžeme jeden druhého dál mučit, proto jsem se rozhodl odejít. Nadobro. Nevrátím se zpátky. NIKDY! A ty nemarni čas mým hledáním.

Radši se zaměř na jiné cíle. Opatruj Lissu, Christiana i zbytek party. Jejich nenarozené dítě.

Za sebe mám náhradu. Služby za mě vezme Patrick Lautner. Je to spolehlivý a hodný kluk. Zapadne mezi vás.

Netrap se pro naši lásku! Dnes si vyčítám, že jsem se objevil ve tvém životě. Neměl jsem se vracet už tenkrát od Taši. Okradl jsem tě o čtyři roky. Za tu dobu jsi mohla poznat nového partnera - Moroje. Být šťastná, milovaná, vdaná a mít klidně i dvě děti. Vlastní děti.

Kdybych se nevrátil a Adrian nebyl tak čestný, mohl být tvůj muž on. Na rukou by tě nosil. Za chyby se platí. Dnes má svou Sydney. Ale to neznamená, že neexistuje jemu podobný.

Zasloužíš si lásku, plnohodnotný vztah, rodinu i děti. A já ti tohle nejsem schopný dát. Nevybrala sis variantu, ve které bych byl já i za cenu kompromisu. Máš pravdu, proč chtít kompromis, když to ve tvém věku půjde bez něj pouze po výměně životního partnera.

Zvolil jsem za tebe. Já to vzdávám. Nehodlám dál nečinně přihlížet, jak tě to ničí. Náš nenaplněný vztah tě ničí a ničil by dál. Já tomu udělám přítrž.

Jsi volná. Rosemarie Hathawayová, tímto dnem se s tebou rozcházím a opouštím tě. Každý z nás se vydá svou vlastní cestou.

Dávej na sebe pozor! Odpusť mi!

S láskou

Tvůj Dimitrij

Z očí mi tekly slzy. Tohle NE! Tohle nemůže udělat! Nedovolím mu to! Otřela jsem si rukávem oči a otevřela dopis pro Christiana. Napsal ho stručněji.

Christiane,

omlouvám se, že jsem ti tyhle věty neřekl do očí, ale kvůli Rose jsem byl nucen utajit svůj odjezd.

Odcházím. S Benem jsem vybral svého nástupce na pozici tvého strážce. Bude jím Patrick Lautner. Trochu ho znáš. Patří do zásahovky. Výborný strážce a přitom spolehlivý a hodný kluk. Zapadne mezi vás.

Nemůžu ti napsat přesný důvod, proč jsem se rozhodl odejít. S Rose jsme se rozešli. Zůstat dál v její blízkosti je nemožné. Takhle to pro ni i pro mě bude lepší.

Mohu být troufalý a poprosit tě po tom všem o laskavost? Dejte mi na Rose s Lissou a partou pozor. I když jí to já sám nemůžu říct, nikdy ji nepřestanu milovat. Chci, aby byla šťastná a v bezpečí. Zaslouží si to.

Děkuji za všechno

Dimitrij

Miluje mě! Nemůže jen tak odejít! Já ho nepustím! "Rose, mysli! Potřebuješ vymyslet rychle plán, jak ho tu udržet!" nadávala jsem si v duchu a přemýšlela.

Odchází. Nejspíš pryč z Ameriky, aby byl ode mě co nejdál. "Letenky," blesklo mi hlavou. Ihned jsem volala na letiště. Rezervaci na jméno Belikov tam měli, ale odmítli ji zrušit nebo sdělit informace do jaké destinace vlastně letenky jsou. Byly již zaplacené a připravené k dnešnímu vyzvednutí.

"Dimitrij má v plánu odejít v noci po službě, aby nevzbudil nežádoucí pozornost, proto ty připravené tašky. Vybalím mu je. Tím ho zdržím a třeba najdu nějaké vodítko, kam má namířeno. A hlavně jeho doklady. Musím mu je za každou cenu schovat. Bez nich mu letenky nevydají," šrotovalo mi hlavou.

A já podle toho jednala. Obě velké tašky jsem odnesla do ložnice. Do komínků jsem vyskládala jeho prádlo. Přesně na místa, kde ho měl normálně. Knížky do knihovny. DVD s jeho westernovými filmy do obýváku k DVD přehrávači. Košile, kabáty a saka na ramínka do skříně. Boty zpátky do botníku. Ručníky i pánskou kosmetiku, holení s mycími potřebami zpět do koupelny. Prázdné tašky i batoh zpátky do skříně. Doklady jsem neobjevila. Měl je u sebe.

"Co teď? Zbývají dvě hodiny, než se v sedm vrátí domů. Podle dopisů je rozhodnutý za každou cenu zmizet. Pokud mu neseberu doklady, nezadržím ho, ani kdybych se s ním prala. Je silnější. Budu mu muset chtě nechtě ublížit. Potřebuju provaz, šátek, prášek proti bolesti a led," mozek mi jel na plné obrátky. Honem jsem zkontrolovala mrazák. Byl tam pouze jeden sáček s ledem. Připravila jsem další čtyři speciální pytlíky na led a natočila do nich vodu a dala hned namrazit. Za dvě nebo tři hodiny by měly být zmrzlé. Léky proti bolesti jsem doma našla taky. Nechala jsem je uklizené v lékárničce, aby Dimitrij nepojal podezření. Ze své skříně vytáhla šátek, uvázala z něj pouta a schovala ho pod polštářek na pohovce.

Poté jsem s peněženkou vyběhla do obchodu a koupila pětimetrové lano, ani moc tenké ani tlusté. Tak akorát, aby s ním šel Dimitrij dobře spoutat. Rozbalila jsem ho a schovala pod polštář k šátku. Bylo půl šesté. V kuchyni jsem do koše vyhodila všech pět lahví od vodky. Tři byly prázdné, jedna plná a v jedné půlka. Máma ani Lissa s tím jeho pitím nepřeháněly. Dneska s ním končí. Ohlídám si ho. Zbyl mi čas. Na stole jsem narovnala všechny jeho zmuchlané pokusy o dopisy a přenesla je s sebou i s oběma obálkami do obýváku na konferenční stolek. Opřela jsem se hlavou o polštář, kde jsem schovávala své záložní zbraně a pustila se do čtení. Přirovnala bych to k noční můře.

Milovaná Rozo, (a šup první zmuchlaná kulička - s tímhle oslovením bych ho pryč tedy fakt nepustila)

Rose,

i když tě z celého srdce miluju, musím odejít. Důvodů je hned několik:

1. i kdybych tisíckrát chtěl, já ti dítě nedám

2. nemůžeme jeden druhého dál trápit

3. náš vztah nemá budoucnost (druhá zmuchlaná kulička - noo, další kecy)

Dopisů nakonec bylo celkem jedenáct. Jeden lepší než druhý. Nejšílenější byl ten, který nechal nakonec v obálce. Snažil se tam popřít, že mě miluje, aby mě odradil od pátrání. To by se mu stejně nepodařilo. Našla bych ho. První bych letěla do Ruska. Projela bych ho křížem krážem. Třeba by mi poradila Jeva s Olenou, kde ho hledat, když Adrian nemohl kvůli přísaze.

Znovu jsem si přečetla dopis pro Christiana a potom četla pořád dokola ten z obálky pro mě. Nevím, jak se mi to mohlo sakra podařit, ale usnula jsem.

Když jsem se vzbudila, všude kolem mě šero. Žaluzie zatáhnuté. Já ležela na pohovce a byla přikrytá peřinou. Vylítla jsem zděšeně do sedu: "Dimitriji!"

"Jsem tady," uslyšela jsem jeho tichý hlas.

Neodešel. Tak strašně jsem se bála, že jsem ho svou blbostí propásla a on skutečně odjel. Rychle jsem vstala z pohovky. Zahlédla jsem ho sedět opřeného zády o pohovku na kusovém koberci dva metry ode mě. Vmžiku jsem byla vedle něj: "Nikam nepůjdeš, já tě nepustím!"

"Rozo, nedělej to ještě těžší, než už to je. Takhle to bude lepší. Jááá takhle dál nemůžu," bránil se mému objetí a naléhání. Definitivně se rozhodl mě opustit. Nic mu nezabrání to skutečně udělat.

Přesto jsem se s ním zkusila rozumně domluvit: "Nikam nepojedeš. Omlouvám se za to, jak jsem se chovala. Už jsem v pořádku a všechno jsem si vyjasnila. S tebou sice dítě mít nemůžu, ale to neznamená, že tě ze své blízkosti pustím. Beztak jsem chtěla dítě jen s tebou. A když to nejde, tak to nejde. Tebe ale odejít ze svého života podruhé nenechám. Rozumíš?!"

"Rose, ty rodinu mít můžeš. Dětí kolik jen budeš chtít. Jsi mladá. Najdeš si nového partnera. Moroje a budeš šťastná…," víc jsem ho nenechala mluvit. Tyhlety kecy o Morojovi jsem nehodlala poslouchat.

Akorát mě tím vytočil a já na něj křičela: "Neříkej mi, že budu šťastná, když sám moc dobře víš, že to tak nebude! Stačí si vzpomenout, co se mnou udělal tvůj první odchod z akademie! A to jsme spolu ani tenkrát nechodili! Pokud zmizíš z mého života po těch čtyřech nádherných společných letech, zničí mě to! A ty to moc dobře víš! Navíc, i kdybys odešel, našla bych tě! Procestovala bych celý svět křížem krážem! Já se nevzdávám! Pustila bych tě pouze tehdy, když bys mě nemiloval! Ale ty mě miluješ!"

Pak jsem ho políbila. Bránil se. Nespolupracoval. Snažil se mě odstrčit, aby to ukončil. Já ho však líbala dál. A jeho odhodlání polibku vzdorovat sláblo. Až mě hladově líbal taky. Bral to jako "poslední polibek na rozloučenou". Hladila jsem ho po tváři a po vlasech, aby nepojal podezření. Když byl můj a sám by v polibku dobrovolně pokračoval, odtáhla jsem se, zatnula ruku v pěst a zašeptala předem svou omluvu: "Promiň." Svou pěstí jsem ho praštila plnou silou do spánku a omráčila ho. Nečekal to. Můj plán vyšel.

Vyskočila jsem na nohy, rozsvítila v obýváku světlo. Rychle jsem ho prošacovala. Peněženku i doklady měl v kapse strážcovských kalhot a vytisklý boarding pass v kapse u košile. Neměla jsem čas podívat se na to, kam vlastně letí. Vběhla jsem do ložnice a schovala jeho doklady do mých ruských učebnic. Pas a řidičák do rusko-anglického slovníku, občanku a papír na letiště do ruských nadávek od Sydney. Tam by to nikdy nehledal.

Pak jsem vzala z postele polštář i přikrývku a odnesla obojí do obýváku. V ložnici jsem zhasla. Dimitrij byl stále v bezvědomí. Asi jsem to s tou ránou drobet přehnala. Snad jsem mu moc neublížila. Sklonila jsem se k němu. Sundala jsem mu sako i strážcovskou košili a po ní následně kalhoty, ponožky i boxerky. Nahého jsem ho pošoupla doprostředka kusového koberce, pod hlavu mu dala polštář. Nechala jsem ho ležet na zádech. Opatrně jsem mu zvedla nad hlavu obě ruce a pouty ze šátku je přivázala k sobě. Musela jsem mu je víc stáhnout, aby se z nich nevykroutil. Pak jsem mu ruce obtočila i lanem, které jsem upevnila kolem pohovky a pevně zauzlovala z druhé strany, aby na to ze své pozice nedosáhl. Poté jsem ho celého přikryla, aby mi nenastydl. Z kuchyně přinesla skleněnou mísu a naházela do ní všechny jeho dopisy a zapálila to. Pokusím se mu nakecat, že jsem doklady spálila taky. Z lékárničky jsem vylovila jeden prášek proti bolesti, natočila skleničku s čistou vodou a dala do ní brčko, aby mohl prášek zapít. A poslední mojí štací bylo vytáhnutí ledu z mrazáku.

Nechala jsem svítit v kuchyni a v obýváku zhasla, aby světlo nesvítilo Dimitrijovi přímo do očí. Bude ho po mém zákeřném a nečekaném útoku bolet pěkně hlava. Přímé světlo by to jen zhoršilo. Skleničku s brčkem i prášek jsem položila kousek od jeho hlavy. Sama jsem si klekla na obě kolena k němu a držela mu na poraněném spánku led. Už mu modral. Monokl bude mít pořádný. Byl v bezvědomí už pět minut. Hladila jsem ho po zdravé tváři a čekala, až se znovu probere. Tak nerada jsem mu ubližovala, ale jinak to nešlo. Žádným dalším způsobem bych ho nezadržela. Až mu zabere prášek proti bolesti, jeho utrpení mu zpříjemním. Nebude se moc bránit. Takže mi bude odkázaný na milost i nemilost. Navíc je nahý. Připravila jsem si ho dobře. Uvidíme, kam se tenhle můj šílený plán zvrtne. Necháme to osudu…