SPO - 36. kapitola – Čas běží

Pozdě, ale přece... Omlouvám se, nestíhám. Jsem ráda, že se mi sem vůbec dneska povedlo přidat další kapču.

Dny, týdny i měsíce ubíhaly. Rose jsem držel ve stabilizovaném stavu. Parta její změnu akceptovala. Starali se o malou dhampýrku, ale nepáčili z ní informace, proč je jiná. Nebo kde nechala humor, úsměv i dobrou náladu. Minimálně dvakrát týdně jsem u ní tajně přespával. Nikdy jsem nezapomněl donést nějakou sladkou převážně čokoládovou bombu ukradenou z jídelny nebo potravinového skladu.

Dimitrij s Tašou udržuje napjaté příměří. Vládne mezi nimi dusno, ale Ozerová dodržuje jeho tvrdá pravidla. Zůstává v pozadí. Brácha je v relativním klidu a spokojený ve svém vlastním bytě. Pravidelně ho každý den ve snech kontroluji. Na svou Rozu myslí neustále.

Lítost, že nejsme s Rose se soudruhem v kontaktu, jsem pocítil na jeho pětadvacáté narozeniny, které slavil posledního dubna, tedy třicátého. Oproti mé březnové narozeninové oslavě, kdy mi parta za mými zády připravila malou hostinu s dortem, zůstal úplně sám. Popřála mu osobně akorát Taša s Adamem. Dohromady mu koupili DVD s nějakou jeho kovbojkou.

A Ben Harnett, který mu poslal v textovce přání: "Dimitriji, kluku nezbedna! I kdyz me posledni dobou pouze stves a zlobis, nic to nemeni na tom, ze mi na tobe zalezi. Asi proto me tvoje nepochopitelne chovani tak vytaci. Sverovat se mi nehodlas, tak mi nezbyva nic jineho nez cekat, az se zase sam vzpamatujes. Uz aby to bylo! Chci zpatky neprekonatelneho a spravneho "Ruskeho Boha Belikova" nejlip u dvora jako svou pravou ruku a nejlepsiho pritele. Preji ti k dnesnim narozeninam mnoho stesti a zdravi na poli pracovnim i soukromem! Poslal jsem ti postou malou pozornost. Predpokladam, ze ji vyuzijes. Opatruj se a prestan uz prosim te konecne blbnout! At uz se deje cokoli, doufam, ze vis, ze stojim za vsech okolnosti pri tobe!"

Strážce Harnetta jsem si vážil. Rád bych se s ním časem osobně setkal. Dimitrije má upřímně rád. S tetou královnou je naladěný na stejné vlně taky. A ostatní strážci z tajné zásahovky budou extra třídy rovněž. Prostě správní a čestní chlapi! Ne ti ubozí namyšlení a zhýčkaní královští Morojové nebo naopak zamindrákovaní dhampýři na způsob Stana Alta.

Dárek bráchovi od Bena přišel domů k Taše. Aby se vyhnul vysvětlování, proč je u Ozerové, když s ní žádný milostný poměr neudržuje, neřekl mu, že bydlí od půlky února sám. Prý maličkost! Poslal mu docela velký balík. Soudruh ho rozbalil až po službě beze svědků doma. Ben mu daroval černý kožený kovbojský plášť. Jako já, Rose i on věděl, že tímto dárkem našeho kovboje z Divokého Západu potěší.

Jelikož s rodinou z Baji nebyl Dimitrij v kontaktu, nemohli mu popřát. Smutné narozeniny. Žádný dort, smích a přátelé s rodinou okolo v jeho velký den. Pohrával jsem si s myšlenkou, že mu pošlu smsku s přáním. Aspoň za sebe. Rose vůbec netušila, kdy narozeniny slaví. Tak daleko se ve vztahu a poznávání na akademii nedostali. On její významné datum zjistil z papírů a záznamů ze školy.

Nebo v noci vyvolám éterový sen a setkám se s ním tváří v tvář tam. Avšak nakonec jsem neudělal ani jedno z toho. Divil by se, jak o jeho narozeninách vím. A éterový sen by mu mohl vrtat v hlavě. Navíc by mu ležel v žaludku můj nečekaný zájem o jeho osobu. Musím chtě nechtě zůstat v pozadí. S Rose mu letošní narozeninové strádání vynahradíme příští rok...

Nakonec mu popřála trochu nečekaně ještě jedna osoba. "Dimitriji, vsechno nejlepsi k narozeninam. PS:Nedavno jsem tridila papiry a vsimla jsem si na nich data tveho narozeni..." četl brácha smsku od Alberty Petrové z akademie.

Odepsal jí vzápětí: "Ahoj Alberto, dekuju za mile prani."

Tím jeho gratulanti k významnému dni skončili. Jeho rodina neměla ani mobil nebo internet s emailem a Dimitrij jim svoje kontakty nedával. Jeva o jeho plánovaném příjezdu do Baji vždycky předem věděla díky svým neobvyklým věšteckým schopnostem, takže to ostatním řekla.

* * *

Čas plynul dál a dál. Čtvrťákům se blížila maturita. K Taše se jelo ještě do června celkem dvakrát. Koncem března a v půlce května. Návštěvě jsme se s Rose s šikovnou pomocí Michaila vyhnuli. Jednou jsme uklízeli v kostele a podruhé třídili papíry v budově strážců. Poprvé jsme to schytali jakoby za drzé připomínky a neuposlechnutí příkazu strážce Tannera a podruhé za kázeňský přestupek, kdy nás nachytal po večerce ve společenské místnosti na dhampýrské koleji. Parta už pouze odevzdaně mávla nad našimi průšvihy rukou. Nakonec v obou případech doprovodili Christiana s Lissou dhampýří kamarádi Eddie s Masonem, kterým to dovolila na popud Alberty a Michaila sama ředitelka Kirová, že to mají jako terénní cvičení navíc za skvělé výsledky ve škole. Oba kluci už plnoletí. Bývaly by jely i Morojky Jill s Miou, ale kvůli neplnoletosti jim to vedení školy nepovolilo. Ředitelka by s nimi musela navíc poslat více kvalifikovaných strážců a to odmítla.

Dimitrij si brával v těchto dnech schválně dovolenou. Pochopil vyhýbání Rose. Takže neponechával nic náhodě a sám zůstával stranou pro případ, kdyby neočekávaně přece jen přijela. Vždycky hlídkoval nenápadně u okna, aby si to ověřil.

Obě návštěvy proběhly v sobotu. Na noc se u Ozerové nezůstávalo, takže nevznikl problém se spaním. Alberta ani Michail Dimitrije nezahlédli. Strážce Tanner podle naší dohody držel tajnou hlídku a posílal mi smsky s informacemi. Nikdo z okolí o našem spojenectví neměl ani potuchy. Možná Alberta, ale ta mlčela.

Během května objednal brácha přes uznávaného a schopného alchymistu emailem dárek pro svou Rozu. Stříbrný kůl k závěrečkám. Nechal ho vyrobit přímo v Rusku. Inkognito a se speciálním požadavkem. Ve zdobení rukojeti mělo být schované vyznání lásky "Я люблю тебя" s pravou ruskou výslovností se to čte "YA lyublyu tebya" a v překladu to znamená "Miluju tě".

A pak že "Ruský Bůh Belikov" není romantik. Haha. Alchymista se musel hodně pobavit, že zrovna Dimitrij má tohle divné přání. Alchymistický V.I.P. klient Belikov chce na kůl vyrýt "Miluju Tě". Opravdu trefné. Nejspíš si myslel, že brácha miluje Strigoje a jejich zabíjení. Kůl si vyzvedne osobně v Petrohradě v první polovině června.

Druhý týden v červnu Dimitrij odjel ve své dovolené do Ruska. Taša ho bez problému uvolnila a ještě mu popřála, ať si to tam užije. Dokonce u toho vypadala, že to myslí upřímně. Škoda, že jsem nemohl z éterových vzpomínek vidět auru, zda to hrála nebo to skutečně tak cítila. Ale já jí nikdy věřit nezačal a nezačnu...

Nejprve se stavil v milované Moskvě. Zavzpomínal na Ivana Zeklose. Stavil se i na hřbitově, aby zapálil u jeho hrobu svíčku. A bývalému strážcovskému kolegovi Igorovi rovněž. Přespal v hotelu a ráno si prošel město a oblíbené památky.

Odpoledne měl již objednaný přímý let do Petrohradu. Rovnou z letiště si jel k alchymistům vyzvednout objednaný stříbrný kůl. Nebyla to zrovna levná záležitost, ale brácha oproti jiným dhampýrům peníze vyloženě řešit nemusel. Ze zásahů a služby u královny a Bena Harnetta si slušně do zásoby vydělal. Navíc ho máma vychovala v Baje skromně. Nepotřeboval utrácet za hlouposti. Většinu peněz šetřil na speciálním účtu. Od Taši dostával pravidelně každý měsíc výplatu za strážcovskou činnost. A od Bena a tety mu jednou zhruba za tři měsíce chodily na účet odměny za jeho práci v zásahovce, protože strážci Harnettovi dál nezištně a dobrovolně pomáhal s hodnocením zásahů i s dalšími věcmi, které momentálně potřeboval navzdory tomu, že do zásahové skupiny oficiálně už nepatřil, ani neměl podepsanou novou smlouvu.

Stříbrný kůl pečlivě zkontroloval a spokojeně alchymistům zaplatil za precizně odvedenou práci. Vyznání se podle jeho přání v rukojeti doslova ztrácelo. Nezasvěcený ho na kůlu na první pohled nenajde. To Dimitrijovi vyhovovalo. Plánoval, že ho malé dhampýrce pošle na akademii sv. Vladimíra se vzkazem, že se setkají u královského dvora. Neponechal tedy nic náhodě, kdyby si kůl prohlížel někdo další než Rose. U ní si byl naprosto jistý, že si ruského vzkazu nevšimne. Ruštinu vůbec neovládá. Natož písmena psaná v azbuce.

Podle situace jí buď řekne, nebo neřekne o vzkazu osobně u dvora, až se tam na konci června setkají. Z webových stránek akademie již znal přesné datum, kdy Roza maturuje. Přesně na své osmnácté narozeniny v pondělí 25. června dopoledne. Ke dvoru přijede na přidělení o dva dny později 27.

Psychicky se Dimitrij pomalu připravoval na rozhovor s Tašou s tím, že 24. června v neděli je poslední den v práci a přesouvá se ke královskému dvoru. Prozatím nechával otázku ohledně svého dalšího působení v zásahovce otevřenou. Stále se nerozhodl k úplnému návratu. Benovi bude k dispozici na emailu i telefonu neustále, ale na velení nebo účast v ostrém zásahu se necítil připravený. Hluboký šrám na duši ze smrti kolegů a Evžena Pavlova přetrvával.

Od alchymistů jel do centra města, kde v restauraci povečeřel a prohlédl si osvětlené památky. Petrohrad miloval. Přespal v hotelu a ráno svou obchůzku po krásách města zopakoval i za denního světla. Zrovna procházel kolem zlatnictví a ve výloze si všiml nádherného náhrdelníku z bílého zlata a vínového drahého kamenu ve tvaru slzy. Vzpomněl si na Rozu. Vínová barva je pro ni typická. Má v sobě oheň, nezkrotnost i vášeň. Viktorovu opatrovanou růži jí dávat nechtěl, aspoň ne hned. Jenže jeho láska o šperk přišla. Aby jí nahradil částečně ztrátu, rozhodl se vínovou slzičku koupit. Vešel do zlatnictví. Starší prodavačka se mu s radostí věnovala. Z výlohy mu vytáhla vystavený kousek. Bráchovi se líbil. Měli v tomto designu poslední náhrdelník.

Již ho prodavačka vkládala do ozdobné krabičky, když se objevil majitel zlatnictví. "Dobrý den, máte vkus, pane. Tenhle je poslední, ale mohl bych vám k němu nabídnout ještě prsten. Počkejte moment, mám ho vzadu. Přinesu ho," chopil se příležitosti k dalšímu prodeji.

Dimitrij si ho se zájmem prohlédl. "Škoda, že k tomu neexistují do sady i náušnice," posteskl si.

"Bohužel. Ale byl bych je schopný na zakázku vyrobit, pokud byste měl zájem. Avšak trvalo by to pět týdnů a potřeboval bych zapůjčit prsten nebo náhrdelník jako vzor pro výrobu," nabízel mu náhradní variantu zlatník.

Soudruh o tom pár vteřin uvažoval, ale lákavou možnost musel kvůli časové náročnosti odmítnout. Nestihl by to do Rosiných narozenin. A později jí dárek dávat nechtěl. Navíc by musel zlatníkovi nechat jeden šperk do zástavy jako vzor pro výrobu. S platbou přes účet by nevznikl z Ameriky problém, ani s posláním balíčku ke dvoru, ale místo dvou šperků by zbožňované Roze musel dát k narozeninám pouze jeden. Náhrdelník chtěl jako náhradu za Daškovovu růži a prsten se mu zalíbil jako symbol lásky takové. Navlékne ho malé dhampýrce na levý prsteníček.

"Děkuji, ale přítelkyně má narozeniny už 25. června, takže to časově nestihneme. Až jí šperky předám, domluvím se s ní a případně bych se vám ozval s dodatečnou zakázkou na náušnice," sdělil mu brácha své konečné rozhodnutí.

Šperky mu zabalili do ozdobné vínové krabičky. Platební kartou uhradil potřebnou částku a opustil zlatnictví. Trochu ho mrzelo, že nesehnal i náušnice. Ale konejšil sám sebe tím, že je Roze nechá dodatečně přidělat během července nebo srpna...